Vánoční příměří 1914: co se opravdu stalo
Vánoční příměří 1914 byla série neoficiálních, místních pauz v boji na západní frontě, které si na Štědrý den a Boží hod uzavřeli sami vojáci. Doloženo je zpívání koled, výměna drobných darů a společné pohřbívání padlých. Organizovaný fotbalový zápas s výsledkem doložený není a velitelství bratření rychle zakázalo.
Ve zkratce
- Šlo o neoficiální dohody vojáků, ne o příměří vyhlášené vládami nebo velením.
- Příměří bylo místní a nerovnoměrné, na části fronty se bojovalo dál.
- Spolehlivě doloženo je zpívání koled, výměna cigaret, jídla a drobných suvenýrů.
- Společné pohřbívání padlých mezi zákopy patřilo k nejdůležitějším důvodům setkání.
- Fotbal: dopisy popisují kopání do míče, organizovaný zápas s výsledkem nikoli.
- Výzva papeže Benedikta XV. k vánočnímu klidu zbraní u vlád nepochodila.
- V dalších letech obě armády bratření zakázaly a velké opakování se nekonalo.
Jak to začalo
Od začátku listopadu 1914 pršelo a zákopy byly plné bahna. Na konci roku ztuhly mrazem. Obě strany byly po prvních měsících války vyčerpané a na části fronty ležely nepohřbení mrtví v prostoru mezi liniemi.
Zpěv na Štědrý večer
Na řadě míst začal večer 24. prosince zpěv. Němci zpívali koledy, britští vojáci odpovídali vlastními. Podle World History Encyclopedia zazněla například The First Noël, O Tannenbaum a Adeste Fideles, přičemž Němci se k britským koledám připojovali latinsky. Zpěv byl prvním signálem, že se na dané části fronty nestřílí.
Boží hod v prostoru mezi zákopy
Druhý den vyšli vojáci z úkrytů a setkávali se mezi liniemi. Vyměňovali si cigarety, alkohol, čokoládu a jídlo a také odznaky, knoflíky nebo součásti uniformy. Mezi britskými vojáky byla nejcennější trofejí německá přilba s hrotem. Někteří se společně fotografovali.
Kde to bylo a jak velké to bylo
Příměří se odehrálo hlavně v britském úseku ve Flandrech a v severní Francii. Podle webu Long Long Trail šlo možná o největší dobrovolné zastavení bojů té války, ale nešlo o celou frontu a často ani o skutečné bratření. Na severním konci britského úseku se zúčastnil jen málo II. sbor, na jižním I. sbor, hlavní dění připadlo na střední úseky III. a IV. sboru.
Nešlo ani o jedinou událost. Podle History Hit to nebylo jedno příměří, ale série neoficiálních pauz. Místní klid se objevoval už dříve: Long Long Trail zmiňuje dohodu 2. praporu Essex Regiment s německým 181. saským plukem z 11. prosince.
| Úsek nebo jednotka | Co je doloženo |
|---|---|
| Střední úseky III. a IV. britského sboru | hlavní část bratření, setkání mezi zákopy |
| Severní okraj (II. sbor) | jen malá účast |
| Jižní okraj (I. sbor) | jen malá účast |
| Frelinghien | Němci převalili sudy piva k britským zákopům a dostali vánoční pudink |
| Ploegsteert | jeden z úseků, odkud pocházejí dobové fotografie z 25. prosince 1914 |
Pohřbívání padlých
Podle World History Encyclopedia i History Hit pohřbívali vojáci při příměří mrtvé. Někde proběhly společné obřady. Podle World History Encyclopedia velitelé často posílali pohřební čety a nejdřív vysílali do německých linií delegaci, aby se ujistili o záměru protistrany.
Pro řadu jednotek to byl hlavní praktický důvod setkání. Dopisy a deníky popisují, jak se pochovávali vojáci, kteří leželi v prostoru mezi zákopy týdny. Dokládá to i Long Long Trail na konkrétních jednotkách.
Fotbal: co je doložené a co legenda
Fotbal je nejčastěji vyprávěnou součástí příběhu, ale Long Long Trail ho označuje za těžko uchopitelný a v oficiálních hlášeních téměř chybějící. World History Encyclopedia podobně uvádí, že zápasů nebylo tolik, kolik legenda tvrdí, a pravděpodobně se nehrály v prostoru mezi zákopy.
Co zachycují dopisy a deníky
| Jednotka | Zápis |
|---|---|
| 1. Royal Fusiliers | kapitán William Ford Coates popisuje míč kopaný přes drát k Němcům a zpět |
| Queen’s Westminster Rifles | střelec v anonymním dopise píše o kopání míče; požadavek na německý tým nebyl naplněn |
| 2. Argyll and Sutherland Highlanders | německý důstojník žádal zápas na Boží hod, britský odmítl |
| 2. King’s Own Scottish Borderers | deník zmiňuje zápas, ale jen z doslechu |
| 1. Royal Warwickshire | plánovaný zápas na druhý svátek vánoční zmíněn jen z doslechu |
Jde tedy o kopání do míče a o domluvy, které se někdy nerealizovaly. Organizovaný zápas s výsledkem a rozhodčím doložený není. Příběhy o výsledku si často berou z pozdějších vyprávění. Pravidla hry včetně ofsajdu přibližuje text ofsajd podle pravidel a historii samotného míče proč měl fotbalový míč 32 dílů.
Papež Benedikt XV. a jeho výzva
Papež na začátku prosince 1914 vyzval válčící strany k vánočnímu klidu zbraní, aby měly prostor pro jednání o trvalém míru. Jeho cílem bylo, aby zbraně mlčely alespoň o vánoční noci. Zájem vládců byl malý. Long Long Trail dodává, že vatikánský list Osservatore Romano hlásil nezdar, protože mocnosti nebyly jednotné.
Příměří 1914 tedy nevzniklo na papežský pokyn. Šlo o spontánní domluvy v zákopech. Papežova výzva je ale dobrým kontextem: vojáci i diplomaté se potýkali s podobnou otázkou, zda je možné o Vánocích přestat. Více o instituci, která papeže chrání, najdete v textu proč papeže chrání švýcarská garda.
Reakce velitelství
Velení se k bratření stavělo odmítavě. Long Long Trail uvádí, že již 24. prosince v 18.30 varovalo velitelství sbory před možným německým útokem o Vánocích nebo na Nový rok. Brigádní generál George Forestier-Walker 28. prosince napsal, že události u 5. divize jsou v přímém rozporu s rozkazy, a velitel sboru Smith-Dorrien požadoval identifikaci odpovědných.
Jenže: divize odpověděla, že Němci opustili zákopy první, a Smith-Dorrien byl uspokojen. Nikdo nebyl potrestán. Deník 2. praporu King’s Own Scottish Borderers zaznamenal, že bratření je zakázáno i do budoucna.
Proč se příměří neopakovalo
Všechny armády bratření v roce 1915 striktně zakázaly. Podle World History Encyclopedia se navíc po dalším roce krvavých bojů ochota přátelit se s nepřítelem značně snížila. History Hit uvádí, že se událost neopakovala o žádných dalších Vánocích války a Long Long Trail, že po zbytek války nedošlo k žádnému velkému opakování.
| Faktor | Dopad |
|---|---|
| zákaz bratření | pravidla proti kontaktu s nepřítelem platila v celé armádě |
| zkušenost dalšího roku bojů | ochota přátelit se klesla |
| neexistence souhlasu velení | příměří neměla oporu, jen lokální tolerance nižších důstojníků |
Atmosféru adventu, který příběh připomíná, známe i z domácích zvyků: advent a jeho věnec. Válečné paměti se věnuje i text o pařížském Vítězném oblouku.
Šest tvrzení o vánočním příměří, která neplatí
- Příměří bylo oficiální. Nebylo, vzniklo mezi vojáky bez souhlasu velení.
- Zúčastnila se celá fronta. Ne, bylo místní a nerovnoměrné.
- Odehrál se jeden velký fotbalový zápas. Doložené jsou jen epizody kopání do míče a domluvy, které se někdy neuskutečnily.
- Zápas skončil známým výsledkem. Takový výsledek není spolehlivě doložen.
- Příměří vyvolala výzva papeže. Ta u vlád nepochodila, vojáci jednali sami.
- Vánoční příměří se opakovalo v dalších letech. Po zbytek války k velkému opakování nedošlo.
Časté otázky
Kdy začalo vánoční příměří 1914?
Na řadě úseků fronty se zbraně utišily na Štědrý den 24. prosince 1914 večer, kdy se z německých zákopů ozval zpěv a britští vojáci odpověděli. K setkáním v prostoru mezi zákopy docházelo hlavně na Boží hod 25. prosince. Na některých místech se klid protáhl i na další dny.
Bylo příměří oficiální?
Nebylo. Šlo o místní dohody vojáků v jednotlivých úsecích, velitelé ho nevyhlásili ani nepovolili. Právě proto se nedá mluvit o jednom příměří: byla to série nezávislých pauz, které se lišily délkou i podobou.
Hrál se fotbal mezi nepřáteli?
Doloženy jsou dopisy a deníky o kopání do míče, třeba o míči posílaném přes ostnatý drát tam a zpět. Organizovaný zápas s výsledkem a rozhodčím ale není spolehlivě doložen. Podle historiků je fotbal v oficiálních hlášeních téměř nepřítomný a jeho podíl na popularitě příběhu je zveličený.
Co chtěl papež Benedikt XV.?
Na začátku prosince 1914 žádal válčící mocnosti o vánoční klid zbraní, aby měly prostor pro jednání o trvalém míru. Zájem vládců byl malý a návrh nezískal souhlas všech stran. Vojáci pak příměří uzavřeli sami, bez vazby na papežskou výzvu.
Pohřbívali vojáci při příměří mrtvé?
Ano, je to jedna z nejlépe doložených věcí. Obě strany využily klid k vynesení a pohřbení padlých z prostoru mezi zákopy, někde včetně společných obřadů. Pro mnoho jednotek to byl hlavní praktický důvod, proč se z úkrytů vůbec vyšlo.
Jak reagovalo velitelství?
Odmítavě. Britský velitel sboru Horace Smith-Dorrien vyžadoval, aby byli viníci identifikováni, a rozkazy proti bratříčkování byly zesíleny. Nikdo ale nebyl potrestán. Pro další vánoční svátky pak obě strany bratření výslovně zakázaly.
Proč se příměří neopakovalo?
Obě armády bratření striktně zakázaly a po dalším roce krvavých bojů se ochota přátelit se s nepřítelem výrazně snížila. Podle Long Long Trail nedošlo po zbytek války k žádnému velkému opakování událostí z roku 1914. Drobné lokální případy se však nedají vyloučit.
Zúčastnila se celá fronta?
Ne. Příměří bylo místní a nerovnoměrné. Podle Long Long Trail se na severním konci britského úseku zúčastnil jen málo II. sbor, na jižním I. sbor, a hlavní dění připadlo na střední úseky III. a IV. sboru. Zdaleka ne všude se z klidu zbraní vyvinulo bratření.
