Groteska: co to je, znaky a příklady v literatuře
Groteska je v literatuře postup i útvar, který spojuje komické s děsivým, ošklivým nebo nesmyslným tak, že se čtenář směje a zároveň mu není dobře. Svět v ní vypadá skoro jako ten náš, jen je někde zkřivený: postavy jednají proti rozumu, věci se chovají jako lidé a vážné situace se mění ve frašku. Slovo má původ ve výtvarném umění a teprve později se přeneslo do literatury, divadla a filmu. K maturitě se hodí umět grotesku vysvětlit, odlišit ji od satiry a parodie a ukázat ji na konkrétním díle.
Ve zkratce
- Slovník spisovného jazyka českého uvádí tři významy: humoristický útvar s nelogickým dějem, přeneseně směšná a žalostná událost a ornament ve výtvarném umění.
- Slovo přišlo z italštiny, kde grottesca znamenalo jeskynní, podle italského grotta, jeskyně.
- Původně šlo o fantastické nástěnné ozdoby z antického Říma, objevené znovu koncem 15. století v podzemí Neronova Zlatého domu.
- Victor Hugo v předmluvě ke Cromwellovi z roku 1827 postavil grotesku vedle vznešeného jako rovnocennou součást moderního umění.
- Typické prostředky jsou nadsázka, spojení nesourodého, proměna a nečekaný obrat od smíchu k hrůze.
- Ve škole se nejčastěji uvádí Gogolův Nos, Kafkova Proměna a Haškův Švejk.
Co ten pojem znamená
Slovník spisovného jazyka českého vymezuje grotesku jako humoristický umělecký útvar, jehož děj je neobvyklý a nelogický. Jako příklady jmenuje grotesku románovou, filmovou, rozhlasovou i kreslenou. Druhý, přenesený význam znáte z běžné řeči: o politické nebo životní grotesce mluvíme, když je nějaká událost tak směšná a zároveň žalostná, že se nedá brát vážně, a přesto bolí. Právě tohle napětí mezi smíchem a nepříjemným pocitem je jádrem pojmu.
Útvar a princip
V odborných textech se rozlišuje útvar, tedy celé dílo postavené na komice nesmyslu, a groteskno jako vlastnost nebo princip, který se může objevit v jakémkoli žánru. Groteskní může být scéna v tragédii, postava v realistickém románu nebo jediný obraz v básni. Když v rozboru napíšete, že dílo obsahuje groteskní prvky, myslíte tím druhý význam. Groteskou v užším smyslu se obvykle označuje kratší komický útvar, v češtině často filmový.
Smích, který mrazí
Anglická literární věda popisuje grotesknost jako nepříjemnou podivnost, která v nás vyvolává zároveň soucit. Groteskní postava podle tohoto výkladu budí současně účast i odpor; kdyby budila jen odpor, byla by to prostě zrůda nebo padouch. Proto takový text málokdy funguje jako čistá zábava. Čtenář se zasměje, a hned potom si uvědomí, že se smál něčemu, co je vlastně smutné, kruté nebo absurdní.
Odkud se slovo vzalo
Na konci 15. století se v Římě náhodou objevily zasypané místnosti Domu Aurea, Zlatého domu císaře Nerona. Lidé do nich sestupovali jako do jeskyní a na stěnách našli hravé malby, v nichž se rostliny přelévaly do zvířat a lidských postav. Italové jim začali říkat grottesche, tedy jeskynní malby, podle slova grotta. Už v roce 1502 se výraz objevuje ve smlouvě na výzdobu Piccolominiho knihovny v Sieně.
Z malby do literatury
Rafael a jeho dílna rozvinuli grotesku v celý ornamentální systém ve vatikánských Lodžiích, vyzdobených kolem roku 1519. Ne všichni ji ale obdivovali. Giorgio Vasari ji označil za nevázané a nesmyslné malování starověkých umělců. Do literatury slovo přenesl v 16. století pravděpodobně Michel de Montaigne, když jím popsal neuspořádanou a podivně skládanou stavbu svých Esejů. Tím se z označení výzdoby stal pojem pro způsob psaní.
Od ornamentu k estetické kategorii
Zlomem byla předmluva Victora Huga k dramatu Cromwell z roku 1827, kterou literární historie považuje za manifest romantismu. Hugo v ní tvrdí, že moderní doba se pozná podle toho, že do umění přijala grotesku vedle vznešeného. Groteskní podle něj vznešené zvýrazňuje kontrastem. Drama má být úplnou poezií, která nezůstává jen u vznešeného jako tragédie ani jen u groteskního jako komedie, ale spojuje obojí. Za vrchol takového dramatu považoval Shakespeara.
Bachtin a karnevalový smích
Ve 20. století grotesku podrobně zkoumal ruský teoretik Michail Bachtin v knize o Rabelaisovi a lidové kultuře středověku a renesance. Práci dokončil v roce 1940, vyšla ale až v roce 1965. Bachtin mluví o groteskním realismu, který zdůrazňuje otevřené tělo, jeho spodní část a nestoudnou nadměrnost, a o karnevalu, kdy se v maskách dočasně ruší společenské hierarchie. Ponížení vznešeného je u něj spojeno s obnovou, ne jen s posměchem.
Kayser a znejistěný svět
Druhou klasickou prací je kniha německého literárního vědce Wolfganga Kaysera Das Groteske, vydaná v roce 1957, s podtitulem o podobě grotesky v malířství a básnictví. Už název ukazuje, že pojem pořád spojuje obě oblasti, ze kterých vzešel. Pro školní rozbor z obou teorií stačí jedno: grotesknost má dvě tváře, veselou karnevalovou, která osvobozuje, a úzkostnou, ve které známý svět najednou přestává dávat smysl.
Znaky grotesky: jak ji poznat v textu
Francouzská literární věda shrnuje, že grotesku poznáme hlavně podle závratě, kterou v čtenáři vyvolá. Rémi Astruc navrhuje převést groteskní formy na tři postupy: zdvojení, kříženectví a proměnu. Ve školní praxi se k nim přidávají nadsázka a náhlé střídání tónu. Často se pracuje s přeháněním, které podrobněji popisuje článek o tom, co je hyperbola a jak funguje, jen ho dovádí až k nesmyslu.
Spojení nesourodého
Do jednoho obrazu se dostávají věci, které k sobě nepatří: člověk a zvíře, vznešené a tělesné, úřední a fantastické. Ve výtvarné grotesce rostlina přechází v lidskou tvář, v literární úředník jedná se svým vlastním nosem jako s nadřízeným. Čím vážněji vypravěč o nesmyslu mluví, tím silnější je účinek. Text proto nevysvětluje, proč se divná věc stala, a postavy ji často berou jako běžnou starost.
Proměna a deformace těla
Častým motivem je proměněné nebo zdeformované tělo. Postava se změní ve zvíře, přijde o část těla nebo ji má přehnaně velkou. Bachtin právě tělo považoval za centrum grotesky. Deformace přitom neslouží k hororu pro horor. Vypovídá o postavě, o jejím postavení ve společnosti nebo o tom, jak s ní zachází okolí, a proto je dobré se v rozboru ptát, co proměna znamená.
Čím se liší od satiry, parodie a absurdity
Satira chce zesměšnit konkrétní nešvar a má jasný terč; jak pracuje, vysvětluje článek o satiře, jejích znacích a druzích. Může jí ale sloužit jako prostředek, ale nepotřebuje terč a často nemá ani poučení. Parodie napodobuje konkrétní předlohu a travestie přenáší vážný děj do nízkého stylu, kdežto groteskní obraz se bez cizí předlohy obejde.
Kde začíná absurdní drama
Nejblíž má grotesknost k absurditě. Absurdní drama 20. století s groteskními prostředky pracuje hojně, ale jde mu hlavně o nesmyslnost lidské existence a rozpad komunikace; přehled autorů a znaků najdete v článku absurdní drama a jeho znaky. Groteskní postup je starší a širší. Může být docela veselá a nemusí za ní stát žádná filozofie, kdežto absurdní drama bez otázky po smyslu nefunguje. V rozboru proto stačí napsat, že absurdní hra využívá groteskní situace.
Příklady grotesky ve světové literatuře
Za jeden z nejsilnějších zdrojů grotesky považuje francouzská literární věda komické dílo Françoise Rabelaise, příběhy obrů Gargantuy a Pantagruela, na nichž Bachtin postavil svou teorii. Z 19. století se nejčastěji uvádí povídka Nikolaje Vasiljeviče Gogola Nos, vydaná v roce 1836 v časopise Sovremennik, který vlastnil Alexandr Puškin.
Gogolův Nos
Kolegijní asesor Kovaljov se jednoho rána probudí bez nosu. Později ho potká, jak se prochází městem v uniformě státního rady, tedy ve vyšší hodnosti, než má sám Kovaljov. Úřady jeho stížnosti odbývají, nos se nakonec vrátí na své místo a Kovaljov žije dál jako dřív. Kritici povídku popisují jako absurdní a groteskní; nos v uniformě se čte jako groteskní nadsázka Kovaljovovy malicherné touhy po hodnosti a postavení.
Kafkova Proměna
Gregor Samsa se promění v obrovský hmyz a jeho první starostí je, že zmešká vlak do práce. Z nepoměru mezi hrůzou situace a malichernými starostmi vzniká groteskní účinek, jak ukazuje i rozbor Kafkovy Proměny k maturitě. Francouzská literární věda uvádí Kafkovo dílo jako příklad komiky smíchané s podivností, která místo smíchu vyvolává úzkost. Je to typická temná tvář grotesky.
Groteska v české literatuře a filmu
V české literatuře se jako školní příklad uvádí polní mše feldkuráta Katze v Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války. Postavy jednají v rozporu s tím, co se od nich čeká, a s vznešenými zásadami, které samy hlásají. Vážný církevní obřad se v jeho podání mění ve frašku a právě v tom rozporu mezi slovy a činy je groteskní účinek. Souvislosti celého románu shrnuje rozbor Osudů dobrého vojáka Švejka.
Film a kreslený humor
V češtině to slovo znamená často také žánr krátkého komického filmu, který má silnou tradici v němém filmu od jeho počátků. Stojí na situační komice, nešikovnosti a přehánění, a děj mu bývá vedlejší. Česká kreslená tradice zná grotesku třeba ze seriálu Pat a Mat, kde dva kutilové řeší obyčejné problémy nečekanými a nesmyslnými způsoby. Do literárního rozboru filmovou grotesku nepleťte, pokud o ni výslovně nejde.
Jak grotesku popsat v rozboru
U ústní maturity nestačí napsat, že dílo je groteskní. Zkoušející čeká, že pojem ukážete na konkrétním místě textu a řeknete, k čemu slouží. Tento postup se hodí na úryvek z jakéhokoli díla.
- Najděte místo, kde se v textu děje něco nemožného, přehnaného nebo nesmyslného.
- Všimněte si, jak o tom vypravěč a postavy mluví: berou to vážně, nebo jako běžnou věc?
- Pojmenujte, co se v obraze spojuje: komické s děsivým, vznešené s tělesným, lidské se zvířecím.
- Rozhodněte, jestli převažuje veselá a osvobozující poloha, nebo ta úzkostná a temná.
- Řekněte, k čemu ten postup slouží: zda zesměšňuje společnost, vyjadřuje odcizení, nebo jen baví.
- Odlište ji od blízkých pojmů: má satirický terč, napodobuje předlohu, nebo jde o absurditu?
Časté otázky
Co je groteska v literatuře?
Je to útvar nebo postup, který spojuje komické s děsivým, ošklivým či nesmyslným. Svět v grotesce připomíná skutečnost, ale je zkřivený, postavy jednají proti rozumu a vážné věci se mění ve frašku. Čtenář se směje, a přitom cítí nepohodlí nebo soucit.
Odkud pochází slovo groteska?
Z italštiny, kde grottesca znamenalo jeskynní, podle slova grotta. Tak se říkalo fantastickým malbám, které se koncem 15. století našly v zasypaném Zlatém domě císaře Nerona v Římě. Do literatury pojem přenesl pravděpodobně Montaigne v 16. století.
Jaký je rozdíl mezi groteskou a satirou?
Satira má konkrétní terč, nějaký nešvar nebo společenskou vadu, a chce ho zesměšnit. Groteska terč mít nemusí a nemusí ani nic kritizovat. Často ale satiře slouží jako prostředek, protože přehnaný a zkřivený obraz dokáže nešvar ukázat ostřeji než věrný popis.
Jaké jsou příklady grotesky?
Ve škole se nejčastěji uvádí Gogolova povídka Nos, Kafkova Proměna a polní mše feldkuráta Katze v Haškově Švejkovi. Ze starší literatury je typickým příkladem Rabelaisovo vyprávění o obrech Gargantuovi a Pantagruelovi. Ve filmu se jako groteska označují krátké komické filmy, zejména němé.
Je groteska totéž co absurdní drama?
Ne. Absurdní drama je směr divadla 20. století, kterému jde o nesmyslnost existence a rozpad komunikace, a groteskní prostředky přitom hojně využívá. Groteska je starší a širší pojem, může být i docela veselá a nemusí za ní stát žádná filozofická otázka.
Co znamená groteska v přeneseném smyslu?
V běžné řeči se tak označuje událost, která je směšná a zároveň odpudivá nebo žalostná. Slovník spisovného jazyka českého uvádí jako příklady životní a politickou grotesku. Říkáme to o situacích, které by byly k smíchu, kdyby nebyly skutečné.
