Satira: znaky, druhy a příklady
Satira je literární útvar i postup, který se směje špatným věcem ve společnosti, aby je odhalil a kritizoval. Smích v ní není cíl, ale zbraň. V článku najdete znaky satiry v tabulce, tři antické tradice, přehled děl, rozdíl od humoru, ironie a parodie, ukázky rozboru a pět úloh s řešením.
Ve zkratce
- Satira kritizuje společenské nešvary, instituce nebo lidské vlastnosti pomocí komična, ironie a nadsázky.
- Odlišuje ji kritický záměr: čtenář má poznat, na co se míří, a ne se jen pobavit.
- Slovo vychází z latinského satura, původně plná mísa, směs různých věcí.
- Satira může být žánrem (básnická satira), ale i postupem v románu, dramatu, povídce nebo epigramu.
- Klasické vzory jsou Horatius (mírná satira) a Juvenalis (ostrá satira).
- S humorem, ironií a parodií se plete, rozdíly shrnuje tabulka níže.
Co je satira
Podle běžných výkladů je satira útvar, který kritizuje nedostatky společnosti nebo člověka prostředky komična, hlavně ironie, nadsázky a posměchu. Čtenář musí poznat, co se kritizuje, a satira proto zkresluje skutečnost tak, aby šlo zkreslení rozeznat. Zařazení mezi ostatní druhy a žánry ukazuje přehled literárních druhů a žánrů.
Odkud se vzal název
Latinské satura znamená plnou mísu, směs různých plodin obětovaných bohům, později obecně všehochuť. Římané tak pojmenovali básně pestrého obsahu, ne básně s posměchem. Římský rétor Quintilianus o satiře napsal, že je celá jejich, tedy římská, protože Řekové takový básnický druh neměli.
Žánr, nebo postup
Satira se v literatuře objevuje dvojím způsobem. Jako samostatný žánr je to hlavně veršovaná satira antického typu. Častěji ale slouží jako postup uvnitř jiného žánru: satirický je román, komedie, povídka, pohádka i epigram. Vlastní příklad: Úředník povyšuje každého, kdo mu nosí kávu, a odmítá každého, kdo mu nosí důkazy.
Znaky satiry
Ne každá satira má všechny znaky, ale bez kritického záměru a cíle mimo text se o satiru nejedná. Tabulku si můžete vytisknout jako tahák.
| Znak | Co znamená | Příklad z díla |
|---|---|---|
| kritický záměr | autor chce poukázat na chybu, ne jen pobavit | Skromný návrh, Revizor |
| ironie | tvrzení má opačný smysl, než zní | Skromný návrh: navrhne jíst chudé děti |
| nadsázka a groteska | skutečnost je přehnaná, aby vyniklo zlo | Gulliverovy cesty, Válka s mloky |
| alegorie | zvířata nebo vymyšlený svět zastupují skutečné lidi a události | Farma zvířat |
| typizace postav | postava nese jednu vadu celé skupiny | městští úředníci v Revizorovi |
| parodie, karikatura | napodobení stylu nebo zveličení rysu jako nástroj | Král Lávra |
| konkrétní cíl | autor míří na moc, instituci, mravy nebo ideu | Tyrolské elegie: rakouský absolutismus |
Tři antické tradice satiry
Vývoj satiry se tradičně vykládá podle tří antických vzorů. Rozdíl mezi nimi je hlavně v tónu: Horatius se usmívá, Juvenalis se zlobí.
Horatiovská satira
Horatius napsal dvě knihy Satir (Sermones), první kolem roku 35 před naším letopočtem a druhou kolem roku 30. Kritizuje lidské slabosti, třeba lakotu, ctižádost nebo pověrčivost, mírně, s nadhledem a sebeironií. Cílem je zlepšit čtenáře úsměvem. Podoba mírné, lidumilné satiry se označuje jako horatiovská.
Juvenalská satira
Římský básník Juvenalis napsal nejméně šestnáct satir v hexametru, první knihu snad kolem roku 100. Zlo společnosti líčí zlostně, s hořkostí a výsměchem. Přívlastek juvenalská dnes označuje satiru ostrou, útočnou a často politickou. Jeho předchůdcem v římské satiře byl Lucilius ve 2. století před naším letopočtem.
Menippská satira
Třetí tradice vychází z řeckého filozofa Menippa z Gadar a římského učence Varrona. Nemíří na jednotlivce, ale na myšlenky a postoje, mísí prózu s verši a často užívá fantastické cesty a rozhovory s mrtvými. Z ní vyrůstají pozdější satirické romány a cestopisy.
Vývoj a podoby satiry
Satira stojí na hranici mezi literaturou a politikou. Nejvíc kvete tam, kde se nedá mluvit přímo, proto se alegorie a zvířecí postavy objevují v době cenzury a útlaku.
Antika a středověk
Satirické prvky mají už komedie Aristofana, který zesměšňoval athénské politiky a filozofy. Římská satira jako žánr začíná Luciliem a dosahuje vrcholu u Horatia a Juvenala.
Renesance a osvícenství
Erasmus Rotterdamský vydal roku 1511 Chválu bláznovství, v níž mluví sama Bláznivost a zesměšňuje učence i církevní hodnostáře. Molière napsal roku 1664 Tartuffa, satiru na pokrytectví, a hra vyvolala tak prudký odpor, že byla zakázána. Osvícenství přineslo vrchol: Jonathan Swift vydal roku 1726 Gulliverovy cesty a roku 1729 Skromný návrh, Voltaire roku 1759 Candida.
Česká a ruská satira 19. století
Nikolaj Vasiljevič Gogol uvedl roku 1836 komedii Revizor o provinčním městě, kde omylem považují nicotného úředníka za inspektora z Petrohradu. Karel Havlíček Borovský začal v Brixenu roku 1852 psát Tyrolské elegie, báseň o vlastním zatčení a odvozu do vyhnanství, a v Brixenu napsal i satirickou báseň Král Lávra. Obě vyšly až po jeho smrti. Obsah a rozbor najdete v rozboru Tyrolských elegií a v rozboru Revizora.
Dvacáté století
Jaroslav Hašek vydal v letech 1921 až 1923 Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Karel Čapek roku 1936 vydal Válku s mloky, satirický román o tom, jak lidstvo využije nové inteligentní tvory a pak je nedokáže zastavit. George Orwell vydal roku 1945 Farmu zvířat, alegorii na sovětský režim. Její výklad najdete v rozboru Farmy zvířat.
Slavné satirické texty
Tabulka uvádí díla, na která se ptají u zkoušek, s rokem prvního vydání nebo uvedení. Zařazení některých děl se liší podle výkladu.
| Autor | Dílo | Rok | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Horatius | Satiry (Sermones) | kolem 35 a 30 př. n. l. | mírná satira, sebeironie |
| Juvenalis | Satiry | od zhruba 100 | ostrá, zlostná satira |
| Erasmus Rotterdamský | Chvála bláznovství | 1511 | prózu vypráví personifikovaná Bláznivost |
| Molière | Tartuffe | 1664 | komedie, satira na pokrytectví |
| Jonathan Swift | Gulliverovy cesty | 1726 | román, satira na politiku a lidskou domýšlivost |
| Jonathan Swift | Skromný návrh | 1729 | esej, vrcholná ironie |
| Voltaire | Candide | 1759 | filozofická povídka proti naivnímu optimismu |
| Nikolaj V. Gogol | Revizor | 1836 | komedie o úřednické korupci |
| Karel Havlíček Borovský | Tyrolské elegie, Král Lávra | 1852 až 1854 | satirické básně, vyšly až po autorově smrti |
| Jaroslav Hašek | Osudy dobrého vojáka Švejka | 1921 až 1923 | satirický román, antimilitarismus |
| Karel Čapek | Válka s mloky | 1936 | satirický a utopický román |
| George Orwell | Farma zvířat | 1945 | alegorická satira na totalitu |
Satira a příbuzné pojmy
Rychlý test: zeptejte se, na koho nebo na co text míří. Pokud je odpověď „na nikoho, jen se pobavíme“, jde o humor. Pokud míří na konkrétní zlo ve společnosti, jde o satiru. Pokud napodobuje jiné dílo, jde o parodii. Nejčastější záměny shrnuje tabulka.
| Co se plete | S čím | Jak je rozlišit |
|---|---|---|
| satira | humor | humor baví nebo shovívavě upozorňuje, satira kritizuje s cílem, aby se věc změnila |
| satira | ironie | ironie je jazykový prostředek (říct opak), satira je celý útvar nebo postoj, který ji často využívá |
| satira | parodie | parodie napodobuje konkrétní dílo nebo styl a nemusí nic kritizovat |
| satira | fraška | fraška se spokojí s hrubou komikou, satira míří na společenský jev |
| satira | epigram | epigram je krátký pointovaný útvar, který může být satirický, ale nemusí |
| satira | bajka | bajka je krátký příběh s mravním ponaučením, často satirický, ale poučuje obecně |
Nejblíž satiře má epigram, který kritiku sevře do několika veršů s pointou. Naopak fraška bývá satiře podobná jen komikou, ne záměrem.
Ukázka rozboru: Skromný návrh
Swiftův Skromný návrh z roku 1729 je krátký a ukazuje všechny znaky žánru. Vypravěč, který vypadá jako rozumný ekonom, navrhuje, aby chudí irští rodiče prodávali své děti jako maso pro bohaté.
Postup
Vypravěč mluví klidně, s čísly a výpočty. Čtenář nejdřív ztuhne, pak pochopí, že pravý cíl není kanibalismus. Kritika míří na anglické vlastníky půdy a politiku, která Irsko vyždímala. Ironie spočívá v chladném tónu, kterým se říká nesnesitelná věc.
Co je v textu satirické
Je tu kritický záměr, konkrétní cíl, nadsázka dotažená do grotesky a ironický vypravěč, který není totožný s autorem. U satiry se proto ptáme, kdo mluví a co tím autor myslí.
Vyzkoušejte se
U každé úlohy odpovězte. Řešení je hned pod seznamem.
- Co původně znamenalo latinské slovo satura?
- Čím se liší horatiovská satira od juvenalské?
- Rozhodněte: Je ironie totéž co satira?
- Kdo napsal Revizora a o čem je?
- Proč se v satiře často používají zvířata, jako ve Farmě zvířat?
Řešení: 1. plná mísa, směs, všehochuť, 2. horatiovská je mírná a s nadhledem, juvenalská ostrá a útočná, 3. ne, ironie je prostředek, satira je celý útvar nebo postoj, 4. Nikolaj Vasiljevič Gogol, o provinčním městě, kde omylem pokládají nicotného úředníka za inspektora, 5. alegorie umožní kritizovat moc nepřímo, bez ohrožení autora, a čtenář pozná, na koho se míří.
Šest omylů o satiře
Všech šest tvrzení uvedených tučně je chybných, oprava následuje za nimi.
- Satira je totéž co vtip. Vtip baví, satira kritizuje a směřuje k cíli mimo text.
- Satira je vždy veselá. Juvenalská satira je zlostná a hořká, humor v ní ustupuje.
- Satira musí být ve verších. Je v próze (Švejk, Válka s mloky), v dramatu (Revizor) i v básni.
- Satira vždy kritizuje politiku. Může mířit na mravy, náboženství, vědu nebo lidské vlastnosti.
- Ironie a satira jsou totéž. Ironie je jazykový prostředek, satira celý útvar nebo postoj.
- Parodie je vždy satira. Parodie napodobuje dílo a nemusí nic kritizovat.
Další pojmy potřebné k rozboru díla shrnuje přehled literárních pojmů.
Časté otázky
Co je satira v literatuře?
Je to literární útvar nebo postup, který pomocí ironie, nadsázky, výsměchu a komična kritizuje společenské nešvary, instituce nebo lidské vlastnosti s cílem poukázat na chybu, případně ji napravit.
Jaké jsou znaky satiry?
Kritický záměr, předmět kritiky mimo text, ironie a nadsázka, komika s ostřím, zkreslení skutečnosti, ale tak, aby čtenář poznal, na co se míří. Často se přidává alegorie, parodie nebo karikatura.
Jaký je rozdíl mezi satirou a humorem?
Humor se smíchem jen baví nebo shovívavě upozorňuje na nedokonalost. Satira se směje s úmyslem kritizovat a smích je v ní prostředek, ne cíl. Proto bývá satira nepříjemná pro ty, na které míří.
Jaký je rozdíl mezi satirou a ironií?
Ironie je jazykový prostředek, říká se něco jinak, než se myslí. Satira je celý útvar nebo postoj, který ironii často využívá, ale může se obejít i bez ní, třeba s pomocí nadsázky nebo alegorie.
Jaký je rozdíl mezi satirou a parodií?
Parodie komicky napodobuje konkrétní dílo, styl nebo žánr a nemusí nic kritizovat. Satira míří na společenský jev. Obojí se může spojit, když se parodie použije jako nástroj kritiky.
Co znamená slovo satira?
Pochází z latinského satura, což původně znamenalo plnou mísu, směs různých věcí. Latinská básnická satira se tak jmenovala podle pestrého obsahu, ne podle výsměchu.
Která česká díla jsou satirická?
Nejčastěji se uvádějí Tyrolské elegie a Král Lávra Karla Havlíčka Borovského, Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška, Válka s mloky Karla Čapka a Havlíčkovy epigramy.
Která světová díla jsou satirická?
Například Gulliverovy cesty a Skromný návrh Jonathana Swifta, Candide Voltaira, Revizor Nikolaje Vasiljeviče Gogola a Farma zvířat Georgea Orwella.
