Dušičky: proč se na hrobech zapalují svíčky
Dušičky jsou lidový název Památky všech věrných zemřelých, která připadá na 2. listopadu, den po Slavnosti všech svatých. Datum tradičně spojují s opatem Odilem z Cluny, rok 998 se ale v pramenech nedrží jednotně. Svíčky na hrobech nejsou pozůstatek jednoho příkazu: církev je zpočátku zakazovala a zvyk se přesto udržel jako symbol světla a vzpomínky. Státním svátkem Dušičky v Česku nejsou.
Ve zkratce
- Dušičky jsou 2. listopadu, Všech svatých 1. listopadu, každý den má jiný obsah.
- Odilo z Cluny nařídil vzpomínku v klášterech, rok 998 je však sporný.
- Název dušičky souvisí s vírou v duše v očistci.
- Církev pálení svíček na hrobech zpočátku zakazovala.
- Skromná výzdoba hrobů se rozšířila až po první světové válce.
- Halloween je název předvečera Všech svatých, ne jiný název Dušiček.
- Zákon 2. listopad mezi svátky ani významnými dny neuvádí.
Co jsou Dušičky a čím se liší od Všech svatých
Církevní kalendář na začátku listopadu řadí dva dny za sebou. Slavnost všech svatých je 1. listopadu a připomíná svaté, kdežto Památka všech věrných zemřelých je 2. listopadu a připomíná všechny zemřelé. Lidově se tomu druhému dni říká Dušičky. Na venkově se oba dny dlouho slavily společně a podle etnografického textu v časopise Národního ústavu lidové kultury Národopisná revue se vzpomínkové dny na zemřelé soustředily právě k těmto dvěma datům.
Jak starý je 1. listopad
Slavnost všech svatých má vlastní historii. Podle Catholic Encyclopedia papež Bonifác IV. zasvětil římský Pantheon Panně Marii a všem mučedníkům v roce 609 nebo 610 a nařídil každoroční výročí. Původní termín byl podle českého etnografického textu 13. května a v 8. století ho přesunuli na 1. listopad. Encyklopedie jmenuje papeže Řehoře III., který v bazilice sv. Petra vysvětil kapli všem svatým a stanovil výročí na 1. listopadu, a Řehoře IV., který oslavu rozšířil na celou církev. Slavnost všech svatých je tedy o zhruba tři století starší než Dušičky.
Tři dny, tři různé věci
| Den | Název | Koho připomíná |
|---|---|---|
| 31. října | Předvečer Všech svatých, lidově Halloween | Vigilie před svátkem Všech svatých |
| 1. listopadu | Slavnost všech svatých | Svaté, kteří podle církve dosáhli věčné blaženosti |
| 2. listopadu | Památka všech věrných zemřelých, lidově Dušičky | Všechny zemřelé, za které se věřící modlí |
Odilo z Cluny a rok, o kterém se spor vede
Zakladatelem památky se tradičně označuje Odilo, opat benediktinského kláštera v Clunyi. Odilo nařídil, aby se 2. listopadu každoročně vzpomínalo na všechny věrné zemřelé v klášterech jeho řádu. Tohle potvrzují nezávisle Vatican News i Catholic Encyclopedia. Podle českého etnografického textu se zvyk rozšířil z Clunyi do všech západních zemí a Catholic Encyclopedia dodává, že byl brzy přijat v celé církvi.
998, nebo po roce 1030
Přesné datování se rozchází. Vatican News píše, že vzpomínka 2. listopadu se stala oficiální v roce 998, a stejný rok uvádí český etnografický text i zpravodajství České televize. Catholic Encyclopedia ale soudí, že Odilo svátek nezavedl pravděpodobně v roce 998, nýbrž až po roce 1030. Jisté je jméno opata a jeho klášterní původ, rok zůstává předmětem sporu. Do textu proto patří oba údaje vedle sebe, ne jeden z nich jako hotový fakt.
Předkřesťanské kořeny
Etnografický text upozorňuje i na starší vrstvu. Podle něj historické prameny dokládají, že slavnosti na počest zemřelých existovaly už v předkřesťanské době a souvisely s kultem předků. Hodování na hrobech podle téhož textu z našich zemí vymizelo již ve středověku, patrně pod vlivem západoevropských církevních poměrů. Dokládá to například závěť Tomáše Štítného z roku 1401, kde nařizuje služby Boží a almužnu chudým.
| Údaj | Co dokládají zdroje |
|---|---|
| Kdo nařídil vzpomínku | Odilo, opat Cluny (Vatican News, Catholic Encyclopedia) |
| Rok | 998 (Vatican News, Národopisná revue), podle Catholic Encyclopedia spíš po roce 1030 |
| Původní rozsah | Kláštery Odilova řádu, brzy se rozšířila dál |
| Tři mše | Kněz smí sloužit tři mše od středověku (Národopisná revue), zejména ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe (Catholic Encyclopedia) |
Proč dušičky a co má společného očistec
Název nevysvětluje sám sebe, ale jeho smysl je dobře doložený. Dušičky jsou svátek těch, za které se podle katolického učení mohou živí přimlouvat modlitbou. Catholic Encyclopedia vysvětluje, že svátek stojí na víře, že duše, které nejsou plně očištěné od lehčích hříchů, jsou zadrženy od patření na Boha a lze jim pomoci modlitbou, almužnou a především obětí mše. Etnografický text mluví o svátku těch, kdo mohou být ze svých hříchů vykoupeni z očistce.
Právě proto se slovo dušičky usadilo i jinde než v kalendáři. Podle téhož textu se tak jmenovaly zkřížené pečivové tyčinky a také bílé chryzantémy dostaly lidová jména včetně dušičky. Lampy hořící v oknech se večer na Všech svatých plnily máslem nebo sádlem místo oleje, aby se utišila žízeň duší v očistci a zmírnily jejich rány.
Proč se zapalují svíčky a co církev říkala hrobům
Tohle je část, kterou lidé o svíčkách nečekají. Křesťanská církev v prvních staletích pálení svíček na hrobech zapovídala, aby nebyl rušen klid zemřelých. Stejně tak odsuzovala zdobení hrobů květinami, s výjimkou hrobů mučedníků, protože ho pokládala za pohanský přežitek. Zdrojem je český etnografický text, který zároveň dodává, že obojí je dnes nedílnou součástí dušičkových svátků.
Co světlo znamená
Podle Národopisné revue plamen svíce symbolizoval očistu a ochranu zemřelých a v liturgickém smyslu spojení s Bohem. Text dodává, že světlo svíce vyjadřuje věčné trvání a že i pro lidi bez vyznání je vzpomínkový rituál spojen s rozžehnutím svíčky a položením květů. Církevní liturgie ostatně prosí, aby zemřelým svítilo věčné světlo, jak uvádí Vatican News.
Děti, vosk a svíčky doma
Zapalování svíček bývalo oblíbenou činností dětí. V meziválečném období kupovaly svazečky tenkých barevných voskových svíček a zapalovaly je na opuštěných hrobech. V Brně děti na Všech svatých obcházely hřbitovy a sbíraly vosk z nedohořelých svíček, doma z něj hnětly nové a zapalovaly je v okně. Staří lidé, kteří na hřbitov nemohli, slavili doma. V Babičce Boženy Němcové rozsvěcela hospodyně večer svíce s dětmi, každou pro jednu jmenovanou duši, a několik navíc pro ty, na které nikdo nepamatoval.
Lidové zvyky: pečivo, almužny a světla v oknech
Podle etnografického textu byla k charakteristickým zvykům tohoto období po staletí zařazena almužna žebrákům. Pečivo se rozdávalo jako akt milosrdenství a obdarovaný měl povinnost modlit se za zemřelé. Žebráci byli v lidové tradici považováni za Boží posly, kteří zprostředkují styk mezi pozemským a nebeským světem. Na Slovácku sedávali v chrámových síních s putnami a pytli, na Ivančicku a Oslavansku obcházely domy dušičkové babičky.
Noc z 1. na 2. listopadu
Podle obecného přesvědčení opouštěly duše zemřelých v noci z 1. na 2. listopadu svatá místa a přicházely domů. Rodina jim na stole nechávala zbytky dušičkové večeře, zejména mléko a kaši, a na zem sypala popel nebo mouku, aby se poznaly stopy příchozích. V oknech hořela světla a v kamnech se topilo dlouho do noci, aby se duše mohly ohřát. Pověry měly i hlas: prší-li na Dušičky, mrtví oplakávají své hříchy.
| Zvyk | Jak ho popisuje zdroj |
|---|---|
| Dušičkové pečivo | Zkřížené tyčinky dušičky, kosti svatých, boží kosti, caletky, buďáčky, puliny, všesvatové rohlíky |
| Komu se rozdávalo | Koledujícím dětem, žebrákům, do chudobinců, pastýřům a čeledi |
| Světla v oknech | Lampy plněné máslem nebo sádlem pro duše v očistci |
| Mléko a kaše na stole | Pro duše, které se v noci vracely domů |
| Svíčky na hrobech | Symbol očisty, ochrany a věčného trvání |
Halloween: předvečer Všech svatých
Halloween se s Dušičkami plete často, a přitom jde o jiný den. Název pochází z anglického All Hallows Eve, tedy předvečer Všech svatých. Catholic Encyclopedia uvádí, že vigilie svátku, která se konala už od jeho počátku, se lidově nazývá Hallowe’en. Tři dny od 31. října do 2. listopadu tak tvoří jeden sled: předvečer, Slavnost všech svatých a Dušičky.
Vztah Halloweenu ke keltskému svátku Samhain se vykládá různě a tady ho rozhodovat nelze. Podstatný je jiný rozdíl: Halloween je název předvečera, kdežto Dušičky jsou samostatná památka s vlastní modlitbou a návštěvou hřbitova. Devět dní po nich následuje další listopadový zvyk, o kterém píše text o tom, proč se svatomartinská husa jí 11. listopadu.
Kde Dušičky stojí v zákonu a v kalendáři
Častá otázka zní, zda se 2. listopadu platí volno. Zákon o státních svátcích 2. listopad nezmiňuje v žádném z výčtů. Za státní svátky prohlašuje 1. leden, 8. květen, 5. červenec, 6. červenec, 28. září, 28. říjen a 17. listopad. Ostatními svátky jsou mimo jiné Nový rok, Velký pátek, Velikonoční pondělí, 1. květen a vánoční dny 24., 25. a 26. prosince. Významné dny, mezi nimiž je například 11. listopad, jsou podle zákona pracovními dny, pokud nejsou zároveň svátkem.
Dušičky jsou tedy církevní památka, nikoli svátek s pracovním klidem. Kalendář lidových zvyků jinde stojí na jiných dnech: o původu si lze přečíst u masopustu a jeho masek, pomlázky nebo adventního věnce a o obřadním pečivu u textu o tom, proč vánočka praská a odkud se u nás vzala.
Šest tvrzení o Dušičkách, která neplatí
- Dušičky jsou státní svátek. Nejsou, zákon 2. listopad nezmiňuje.
- Dušičky a Všech svatých je totéž. Jsou to dva dny, 1. a 2. listopadu, s odlišným obsahem.
- Odilo zavedl Dušičky jistě v roce 998. Osoba je doložená, rok se u zdrojů rozchází.
- Svíčky na hrobech vždy patřily k církevní praxi. Církev je zpočátku zakazovala.
- Hroby se odjakživa zdobily květy a věnci. Do první světové války byla výzdoba skromná, květiny se šířily až v meziválečném období.
- Halloween je jiný název Dušiček. Je to předvečer Všech svatých, o dva dny dřív.
Časté otázky
Je 2. listopad státní svátek a platí pracovní volno?
Ne. Zákon o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu 2. listopad nezmiňuje v žádném ze svých výčtů. Státních svátků je sedm, ostatní svátky jmenuje zákon zvlášť a významné dny jsou podle něj dny pracovní, pokud nejsou zároveň svátkem. Dušičky jsou tedy běžný pracovní den, i když se v kalendáři církve slaví.
Čím se liší Dušičky od Všech svatých?
Všech svatých je 1. listopadu a připomíná svaté, tedy ty, kdo podle církve dosáhli věčné blaženosti. Dušičky, oficiálně Památka všech věrných zemřelých, jsou 2. listopadu a připomínají všechny zemřelé, i ty, kteří podle katolického učení ještě procházejí očištěním. V lidovém životě se oba dny slily do jedné návštěvy hřbitova.
Proč se na hrobech zapalují svíčky?
Podle etnografického textu Národního ústavu lidové kultury plamen svíčky symbolizoval očistu a ochranu zemřelých a v liturgickém smyslu také spojení s Bohem. Světlo má vyjadřovat i věčné trvání. Církev přitom v prvních staletích pálení svíček na hrobech zakazovala, aby nebyl rušen klid zemřelých, a zvyk se i tak udržel.
Kdo zavedl Dušičky a v kterém roce?
Připomínku všech věrných zemřelých 2. listopadu nařídil opat Odilo z Cluny pro kláštery svého řádu. Rok 998 uvádějí Vatican News i český etnografický text, ale Catholic Encyclopedia soudí, že to pravděpodobně nebylo v roce 998, nýbrž po roce 1030. Přesný rok proto zůstává sporný, osobu zakladatele zdroje shodně uvádějí.
Proč se Dušičkám říká právě dušičky?
Název vychází z víry, že duše zemřelých mohou procházet očistcem a živí jim mohou pomoci modlitbou, mší a dobrými skutky. Etnografický text uvádí, že svátek patří těm, kdo mohou být z očistce vykoupeni. Slovo dušičky se v lidové kultuře přeneslo i na pečivo a na bílé chryzantémy.
Je Halloween totéž co Dušičky?
Ne. Halloween je název předvečera Všech svatých, tedy 31. října. Slovo pochází z anglického All Hallows Eve a Catholic Encyclopedia uvádí, že vigilie svátku se lidově nazývá Hallowe’en. Dušičky jsou o dva dny později a mají jiný obsah. Vztah Halloweenu ke keltskému Samhainu se mezi historiky vykládá různě.
Co se o Dušičkách tradičně peklo a rozdávalo?
Podle etnografického textu se na Všechny svaté pekly zkřížené tyčinky zvané dušičky, kosti svatých či boží kosti, dále bochánky a housky jako caletky nebo buďáčky. Pečivo se rozdávalo koledujícím dětem a žebrákům nebo se nosilo do chudobinců, protože obdarovaní měli povinnost modlit se za zemřelé.
Dávaly se na hroby vždy květiny a věnce?
Ne. Do první světové války byla výzdoba hrobů mnohem skromnější: drn, smrkové chvojí, mech, suché plody a domácí ozdoby. Květy a věnce se na venkově rozšířily až v meziválečném období a dříve se květiny dávaly jen na hroby mladých svobodných lidí. Nejoblíbenější z květin byly bílé chryzantémy.
