Pomlázka: odkud je zvyk a co znamená slovo
Slovo pomlázka vzniklo od slovesa pomladit a nese v sobě slovo mladý. Šlehání spletenými vrbovými proutky mělo podle jazykovědců a etnografů přenést jarní sílu z rostlin na člověka. Nejstarší doložený záznam o podobném zvyku pochází ze 14. století, z kázání pražského kazatele Konráda Waldhausera, který tehdy popsal šlehání metlami i polévání vodou.
Ve zkratce
- Slovo pomlázka vzniklo od slovesa pomladit, tedy omladit.
- Nejstarší písemný doklad je z doby před rokem 1369, od kazatele Konráda Waldhausera.
- Pohanský původ zvyku se jen předpokládá, žádný dobový záznam ho nepotvrzuje.
- Názvů je mnoho: pomlázka v Čechách, žíla a tatar na Moravě, karabáč na východě, šmigrust na severu.
- Slovo šmigrust je přejaté z němčiny, tatar pochází z představy o tatarských karabáčích.
- Polévání vodou je doložené už ve středověku a na východním Slovensku převládlo nad šleháním.
- Kraslice jsou vejce a odměna za vyšlehání, v jihozápadních Čechách se tak říkalo i samotnému dárku.
Co slovo pomlázka znamená
Od slovesa pomladit
Podle Ústavu pro jazyk český souvisí slovo pomlázka s přídavným jménem mladý a slovesem omladit nebo zmladit. Pošlehání spletenými proutky mělo podle etymologických slovníků přenést na člověka jarní sílu. Šlo o symbolické předání svěžesti, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Český jazykový atlas k tomu dodává, že pomlázkou se šlehala děvčata, aby zůstala mladá.
Staročeština zná dokonce sloveso. Elektronický Vokabulář webový, na který se odvolává Ústav pro jazyk český, zachycuje výraz pomlázěti sě ve smyslu šlehat se navzájem metlami z mladých vrbových proutků a pomlázěti ve smyslu mrskat pomlázkou.
Tři významy jednoho slova
Podle Ústavu pro jazyk český má podstatné jméno pomlázka tři významy. Za prvé zvyk chodit o Velikonocích koledovat, za druhé spletený svazek prutů, kterým se v pondělí šlehají děvčata, a za třetí dárek či odměnu za vyšlehání. Tou odměnou jsou tradičně vajíčka, dnes často sladkosti. Slovníky spisovné češtiny uvádějí všechny tři významy.
Nejstarší doklady: kazatel Waldhauser
Co zapsal ve 14. století
Čeněk Zíbrt, jehož text zveřejnil Národní ústav lidové kultury, se odvolává na pražského kazatele Konráda Waldhausera, který zemřel roku 1369. Ve velikonočním kázání v Postile pražských studentů zachoval dva obyčeje. Manželé a milenci se podle něj šlehají metlami a tepají rukou v pondělí a v úterý velikonoční. Ospalé a líné lidi ráno v pondělí házejí do vody, tedy je polévají.
Zíbrt je označuje za patrně prastaré. To je ale jeho odhad, ne doklad. Waldhauser sice potvrzuje, že šlehání i polévání existovaly ve 14. století, o jejich stáří před tím však nevypovídá nic. Popularizační texty se na Waldhauserovi shodují jako na nejstarším záznamu, dřívější písemný doklad se v použitých pramenech nenašel.
Oba způsoby, voda i proutek
Důležité je, že už nejstarší záznam zná oba způsoby: šlehání prutem i polévání vodou. Nejde tedy o dvě pozdější varianty, jedna z druhé odvozená. Zíbrt je uvádí vedle sebe a samostatně je pojmenovává jako pomlázku a oblevačku.
Kdo koho šlehal a z čeho se pomlázka pletla
Chlapci v pondělí, dívky v úterý
Zíbrt popisuje podobu zvyku z konce 19. století. Pomlázkou se rozuměly mladé vrbové nebo jívové proutky. Chlapci s nimi chodili první den, dívky v úterý, od domu k domu, zpívali písně a dostávali dárky. Chlapecká pomlázka bývala obvykle spletená z osmi proutků, dívčí tvořil jediný proutek ozdobený stužkami.
Šlehání dobytka
Hospodyně podle Zíbrta šlehala pomlázkou i kravy a další dobytek, aby se omladil. Zíbrt z toho vyvozuje, že totéž přesvědčení vedlo k šlehání lidí a že mladíci pak zapomněli na vlastní smysl zvyku. Je to jeho výklad, ale vysvětluje, proč se v pondělí šlehalo právě mladým, nikoli starým.
Odkud se bral proutek
Český jazykový atlas definuje pomlázku jako spletený pramen, zpravidla z vrbových proutků, užívaný chlapci a muži při velikonoční obchůzce. Vrba kvete mezi prvními stromy a její proutek je pružný, proto se pro obřad hodil. Etnoložka Katarína Nádaská to dává do souvislosti se zdravím a obnovou.
Regionální názvy
Mapa slov podle Českého jazykového atlasu
Název pro svazek prutů se liší podle krajiny. Český jazykový atlas rozlišuje tři velké oblasti: v Čechách převládá pomlázka, v západní polovině Moravy žíla a ve východní polovině Moravy tatar. Menší oblasti doplňují okraje území, zejména na východě a západě.
| Název | Kde se užívá podle atlasu | Původ slova |
|---|---|---|
| pomlázka | Čechy, spisovný jazyk | od pomladit |
| žíla, žila | západní polovina Moravy, výběžek do Čech na Vysokomýtsko | přeneseno ze slova žíla ve významu karabáč |
| tatar, tatarec | východní polovina Moravy | od jména Tatarů, kteří údajně měli karabáče |
| karabáč, korbáč | Slezsko východně od Ostravice, úzký pruh na východě | přejatý výraz pro řemenný bič |
| kyčka | Opavsko | z nářečního slova pro karabáč |
| pamihoda, pamihod | Rakovnicko, Poohří | původ nejasný, snad k hod, hodovat |
| dynovačka | náchodsko-kladská oblast | snad souvisí s polským dyngus |
| metla, důtky | střed českomoravských nářečí, Pelhřimovsko | přenesení z jiných významů |
Názvy samotné obchůzky
Jiná slova pojmenovávají zvyk, nikoli prut. Atlas uvádí koledu, mrskut, mrskačku, šlahačku, malovnu či roucačku. Na severní Moravě a ve Slezsku se zvyku říká šmekústr, šmerkúst nebo šmigrust. Podle atlasu jde o slovo přejaté z němčiny, z výrazu Schmeckostern. Ze slova šmigrust vzniklo také mrskut, a to příklonem k mrskat.
| Název zvyku | Oblast | Původ slova |
|---|---|---|
| koleda, kolada | východně od Hradce Králové, západní Podkrkonoší | přenesení názvu novoročního zvyku |
| mrskút | jižní část střední Moravy | od šmigrust, příklonem k mrskat |
| mrskačka | střední Morava a Českomoravská vrchovina | od mrskat |
| šlahačka | mezi Kroměříží a Vsetínem, Slovácko | od nářečního šlehat |
| šmekústr, šmerkúst, šmigrúst | severní Morava, Slezsko, Valašsko | přejato z němčiny, Schmeckostern |
| koupačka | Frenštátsko | od koupat, tedy polévání vodou |
Voda, vejce a kraslice
Polévání místo šlehání
Atlas uvádí, že na části území se děvčata o velikonočním pondělí místo šlehání polévají vodou, zvyk se pak jmenuje koupačka. Na východním Slovensku se podle etnoložky Nádaské místo šlehání rozšířilo polévání vodou. Voda symbolizovala očistu a nový život.
Náchodský a kladský název dynování podle atlasu snad souvisí s polským dyngus, tedy velikonočním pondělím, a to prý pochází z německého výrazu pro jednání o smlouvě. Atlas to uvádí s výhradou „snad“, takže jde o hypotézu, ne o doložený fakt.
Kraslice jako odměna
Podle Zíbrta dostávali chlapci za vyšlehání od dívek vejce, případně i naopak. Slovníky češtiny definují kraslici jako obarvené nebo malované velikonoční vejce. Zdobení vajec je tedy starší než dnešní čokoládová vajíčka. Příbuzným tématům se věnujeme v článku o tom, co znamená kód na skořápce vejce, i v textu o velikonoční výzdobě domova.
V jihozápadních Čechách se slovem pomlázka označoval přímo dárek, takže „dostat pomlázku“ nemuselo znamenat dostat pruty. Tento význam potvrzuje i Ústav pro jazyk český. Slovo kraslice vychází ze slovníků jen jako popis předmětu, jeho etymologii se z použitých pramenů doložit nepodařilo.
Jak se zvyk proměňoval
Zvyk se měnil
Waldhauser popisuje vzájemné šlehání manželů a milenců. Dnešní podoba, kdy chodí s pomlázkou hlavně chlapci a muži, vznikla později, ale kdy přesně, použité prameny nesdělují. Zvyk se tedy proměňoval a obchůzka s dary patří k němu od začátku Zíbrtova popisu.
Kritika a dnešní smysl
Už Zíbrt koncem 19. století poznamenal, že mladíci při šlehání zapomínají na původní smysl. Český jazykový atlas dnes uvádí, že účel zvyku je pouze symbolický. Na Vysokomýtsku se dokonce několik metrů dlouhá pomlázka jen nosí. Kritika dnešní praxe, tedy šlehání proti vůli, patří k jiné rovině: původní podoba byla podle Nádaské jemný dotyk, ne bolest. O jiném jarním zvyku s obchůzkou píšeme v článku o masopustu a maskách.
O dalších zvycích a pokrmech spojených s církevním rokem píšeme v textech o původu vánočky.
Šest tvrzení o pomlázce, která neplatí
- Že je to doložený pohanský obřad. Nejstarší záznam je z 14. století, od křesťanského kazatele. Že zvyk předchází křesťanství, se předpokládá, ale doklad chybí.
- Že pomlázka znamená bití. Slovo vychází ze slovesa pomladit, tedy omladit. Bití je prostředek, ne význam.
- Že se šlehaly vždy jen dívky. Waldhauser píše o vzájemném šlehání manželů a milenců a v dalších pramenech se šlehal i dobytek.
- Že pomlázka se jmenuje všude stejně. Atlas zná desítky názvů: žíla, tatar, karabáč, mrskačka, šmigrust a další.
- Že tatar je tatarský zvyk. Nářeční název vznikl přenesením podle představy, že Tataři měli podobné karabáče. Zvyk samotný je ale doložen v českých zemích.
- Že pomlázka je vždy svazek prutů. V jihozápadních Čechách se tak říkalo i dárku, tedy vajíčkům či sladkostem.
Co se doložit nepodařilo: stáří zvyku před 14. stoletím, etymologii slova kraslice a přesné století, kdy se z oboustranného šlehání stala mužská obchůzka.
Časté otázky
Co znamená slovo pomlázka?
Slovo souvisí s přídavným jménem mladý a slovesem pomladit. Podle Ústavu pro jazyk český má pošlehání spletenými proutky přenést na člověka jarní sílu a svěžest. Slovo označuje tři věci: zvyk chodit o Velikonocích na koledu, spletený svazek prutů a také odměnu za vyšlehání, tradičně vajíčka.
Odkud pochází zvyk velikonoční pomlázky?
Přesný původ se nedoložil. Nejstarší písemný doklad pochází ze 14. století od pražského kazatele Konráda Waldhausera, který zemřel roku 1369. Že jde o zvyk z pohanských dob, se obvykle předpokládá, ale žádný dobový záznam to nepotvrzuje.
Proč se pomlázce říká tatar nebo karabáč?
Jsou to nářeční názvy pro spletený svazek prutů. Český jazykový atlas uvádí, že tatar se zakládá na představě, že podobné karabáče měli Tataři, a karabáč je přejaté slovo pro řemenný bič. Tatar převládá ve východní polovině Moravy, karabáč se užívá východně od Ostravice.
Co znamená šmigrust?
Je to nářeční slovo přejaté z němčiny, z výrazu Schmeckostern. Podle Českého jazykového atlasu se užívá na severní Moravě, ve Slezsku a na Valašsku. Slovo mrskut vzniklo z šmigrust příklonem ke slovesu mrskat.
Proč se na Moravě a na Slovensku polévá vodou?
Voda měla podle slovenské etnoložky Kataríny Nádaské symbolizovat očistu a nový život a dívky měla udržet zdravé a svěží. Český jazykový atlas zachytil polévání na části území místo šlehání, například na Frenštátsku, kde se mu říkalo koupačka. Na východním Slovensku se podle Nádaské rozšířilo místo šlehání prutem.
Z čeho se pomlázka pletla?
Z mladých vrbových, někdy jívových proutků. Podle Čeňka Zíbrta bývala chlapecká pomlázka obvykle spletená z osmi proutků, zatímco dívky měly jediný proutek ozdobený stužkami. Český jazykový atlas uvádí, že jde o spletený pramen, zpravidla z vrbových proutků.
Co je to kraslice a proč se dávají?
Slovníky češtiny definují kraslici jako obarvené nebo malované velikonoční vejce. Podle Zíbrta za vyšlehání dostávali chlapci od dívek vejce, případně i obráceně. Podle slovenské etnoložky Nádaské je dívky zdobily celé týdny.
Šlehaly se odjakživa jen dívky?
Ne. Waldhauser popisuje, že se šlehali manželé i milenci navzájem, a podle Zíbrta chodili chlapci s pomlázkou v pondělí a dívky v úterý. Hospodyně šlehala pomlázkou také dobytek, aby se omladil.
