Sfinga v Gíze přišla o nos dávno před Napoleonem

Sfinga v Gíze je 73 metrů dlouhá a 20 metrů vysoká socha vytesaná z jediného skalního masivu a většina badatelů ji spojuje s faraonem Rachefem ze 4. dynastie. Nos jí ale neustřelil Napoleon: chybí už na kresbě z roku 1737 a arabský historik ho klade do roku 1378. Jméno stavitele nenapsal nikdo z její doby, takže jde o dobře podloženou hypotézu, ne o zapsaný fakt.

Ve zkratce

• Rozměry: asi 73 metrů na délku a 20 metrů na výšku.
• Materiál: vápenec, vytesaný z jednoho celku skalního podloží.
• Stavitel: nejspíš Rachef, ale z doby stavby se nedochoval žádný nápis, který by to potvrdil.
• Zasypaná pískem: Thutmose IV. ji kolem roku 1400 př. n. l. vyčistil a postavil stélu snu.
• Nos chybí nejpozději od roku 1737, tedy půl století před Napoleonem.
• Úlomek vousu je v Britském muzeu a vous pochází až z 18. dynastie.
• Stáří podle vodní eroze je sporné a většina egyptologů ho odmítá.

Základní údaje o Sfinze

Velká sfinga je jednou z největších soch, které se na světě dochovaly. Stojí na západním břehu Nilu na gízské plošině, vedle pyramid, a dívá se k východu. Čísla a základní fakta shrnuje tabulka. Podrobnosti o stavbě pyramid najdete v článku o pyramidách v Gíze, zde zůstáváme u samotné sochy.

Kdy a pro koho vznikla

Co mluví pro Rachefa

Podle Britannicy Sfinga nejspíš pochází z vlády Rachefa a zobrazuje jeho tvář. Archeologové k tomu mají několik nepřímých důkazů. Žádný z nich není nápis stavitele, ale dohromady tvoří souvislý obraz.

• Hlava se podobá životní velikosti sochy Rachefa, kterou v polovině 19. století našel Auguste Mariette v Údolním chrámu u Sfingy.
• Údolní chrám a cesta k Rachefově pyramidě stály dřív. Sfinga leží vedle nich a odvodňovací kanál cesty ústí do její jámy.
• Bloky Sfingina chrámu před sochou pocházejí z jámy kolem ní, takže vznikaly současně s tesáním.

Podle odhadů, které uvádí Britannica i web History, by sochu vytesalo sto dělníků zhruba za tři roky. Práce se podle nálezů zřejmě skončily předčasně: zůstaly nedotěžené partie skály, nářadí i zbytky oběda.

Co zůstává nejisté

Z doby stavby se nedochoval žádný text, který by sochu jmenoval. Slovo sfinga je řecké a vzniklo asi o dva tisíce let později. Nápis, který Sfingu spojuje s Rachefem, je z Nové říše, tedy asi o tisíc let mladší. A i na něm je jméno odlomené: podle dostupných popisů se dochovala jen jeho první slabika.

Britannica proto zmiňuje i alternativy. Část badatelů soudí, že ji dal vytesat Rachefův bratr Radžedef na památku jejich otce Chufua. Jiní vidí v tváři spíš rysy Chufua samotného. Tyto varianty ale zůstávají menšinové.

Z čeho je Sfinga vytesaná

Celá socha je jediný kus skalního podloží. Tvůrci nevyzdili lví tělo z bloků, ale vyřezali ho z plošiny tím, že kolem něj odtěžili jámu. Vápenec z ní pak posloužil k výstavbě Sfingina chrámu. Vápenec je měkký a podle Britannicy utrpělo nejvíc tělo, ale poškozená je i tvář.

Povrch nebyl kamenně šedý. Podle Britannicy zbytky pigmentu naznačují, že byla socha celá malovaná, na tváři se našla červená barva. Podobně barevné byly i jiné starověké stavby, jak ukazuje článek o Akropoli a Parthenonu.

Stéla snu Thutmose IV. a pohřbená sfinga

Sen prince Thutmose

Za tisíc let po stavbě byla Sfinga už po ramena v písku. Podle nápisu na desce z růžové žuly mezi jejími tlapami tu usnul princ Thutmose a socha mu ve snu slíbila trůn výměnou za vyčištění. Když se z něj stal Thutmose IV., písek skutečně odklidil. Britské muzeum dodává, že tehdy zřejmě přibyl i pletený vous.

Stéla je důležitá i pro datování, ale opatrně. Text se odlupoval už v době, kdy ho badatelé zaznamenali, a dochovala se jen první slabika jména, které se čte jako Rachef. Egyptologové ho proto berou jako doklad pozdější tradice, ne jako důkaz o stavbě.

Písek, Caviglia a moderní vykopávky

Písek se vracel. Sfinga zůstávala zasypaná do ramen ještě začátkem 19. století, ale nikdy nezmizela úplně, hlava zůstala vidět. Ani Sfinga tedy nebyla ztracená v pravém smyslu slova, podobně jako Machu Picchu, které nebylo ztracené. Hlavní etapy vykopávek shrnuje tabulka.

Kam zmizel nos

Napoleon to nebyl

Nejznámější legenda říká, že nos ustřelili Napoleonovi dělostřelci při tažení roku 1798. Tuto verzi vyvrací zobrazení z doby před Napoleonem. Dánský kapitán Frederic Louis Norden sochu v roce 1737 nakreslil bez nosu a rytiny vydal roku 1755. Britannica i web History se shodují, že kresby z doby před Napoleonem ukazují sochu bez nosu.

Zpráva al-Maqrízího

Nejpodrobnější popis podává egyptský historik al-Maqrízí, který zemřel roku 1442. Podle něj nos zničil roku 1378 sufista Muhammad Sa’im al-Dahr z kláštera Sa’id al-Su’ada. Chtěl prý napravit omyl, protože místní lidé u sochy pálili byliny a doufali, že se jim splní přání. Lidé také tvrdili, že od té doby se k Gíze přibližuje písek.

Britské muzeum k tomu přidává důležitou poznámku: arabský historik z počátku 15. století uvádí, že tvář je už poškozená. Pozdější zdroje se liší v datu i podrobnostech, a proto Britannica uvádí al-Dahra jako jednu z teorií. Jisté je jen to, že nos chyběl dávno před rokem 1798.

Vous v Britském muzeu

Jeden úlomek vousu leží v Londýně. Britské muzeum drží úlomek z vápence pod číslem EA58, dlouhý 78,7 centimetru. Daroval ho Giovanni Battista Caviglia, který při vykopávkách v roce 1817 našel úlomky mezi předními tlapami. Další části vousu jsou podle muzea v Egyptském muzeu v Káhiře.

Vous je zajímavý i tvarem. Je pletený a podle muzea patří k bohům a zemřelým, ne k žijícím králům. Měl zakřivenou špičku, kdežto původní Rachefův by byl rovný. Muzeum proto soudí, že ho nechal přidat Thutmose IV., protože zakřivená špička označovala boha.

Hypotéza vodní eroze

Spor o stáří Sfingy existuje, ale většina odborníků se přiklání k Rachefovi. Francouzský badatel R. A. Schwaller de Lubicz upozornil na rýhy v kameni, které připomínají vodu. Na tom postavili americký autor John Anthony West a geolog Robert Schoch. Schoch roku 1991 uvedl, že svislé zvlněné rýhy na stěnách jámy vznikly deštěm a Sfinga je proto starší než 5000 př. n. l.

Většina egyptologů to odmítá. Uvádí tři hlavní důvody:

• Podobné rýhy vzniknout mohly i za dynastické doby při občasných přívalových deštích a záplavách; o těchto bouřích psal geolog W. F. Hume v roce 1925.
• Zahi Hawass upozorňuje, že stejné vzorce zvětrávání probíhají na soše dodnes a velké šupiny se odlupují i teď.
• Z té doby nikde nenajdeme stopy kultury, která by takovou sochu mohla vytvořit, kdežto nálezů ze 4. dynastie je na plošině hodně.

Vodní erozi tedy nikdo nepopírá. Spor je o její dobu a příčinu a hypotéza o prehistorickém stáří zůstává sporná, protože ji podporuje jen menšina odborníků.

Šest tvrzení o Sfinze, která neplatí

1. Že nos ustřelil Napoleon. Chybí už na kresbě z roku 1737. Podobné legendy rozebírá i článek o mýtech kolem Kolosea.
2. Že nápis jmenuje stavitele. Stéla je z Nové říše, o tisíc let mladší, a jméno je odlomené.
3. Že byla vždycky vidět celá. Zasypával ji písek a odklízeli ho Thutmose IV. i Caviglia.
4. Že vous je původní. Pletený tvar je z 18. dynastie, původní byl rovný.
5. Že byla od počátku kamenně šedá. Zbytky pigmentu naznačují, že byla malovaná.
6. Že rýhy v kameni dokazují prehistorické stáří. Většina badatelů je vysvětluje zvětráváním vápence v historické době. Souvislosti najdete i v článku o stavbě pyramid.

Časté otázky

Kdo postavil Sfingu v Gíze?

Nejspíš ji dal vytesat faraon Rachef (Chafre) ze 4. dynastie, tedy zhruba v době kolem roku 2500 př. n. l. Opírá se to o polohu u jeho Údolního chrámu, o podobu tváře s jeho sochou a o chrám před Sfingou. Přímý nápis z doby stavby ale neexistuje, takže jde o nejlépe podloženou hypotézu, ne o zapsaný fakt. Část badatelů zvažuje Chufua nebo Rachefova bratra Radžedefa.

Jak velká je Sfinga v Gíze?

Podle Britannicy měří zhruba 73 metrů na délku a 20 metrů na výšku. Má lví tělo a lidskou hlavu v královské pokrývce hlavy. Je to jedna z největších soch na světě.

Z čeho je Sfinga vytesaná?

Z vápence skalního podloží gízské plošiny, a to z jednoho celku, ne ze skládaných bloků. Bloky vylámané při tesání jámy kolem sochy se podle archeologů znovu použily na Sfingin chrám před ní. Nejvíc zvětrává tělo.

Kam zmizel nos Sfingy?

Podle nejlépe podložené verze byl odstraněn úmyslně, dávno před Napoleonovým příchodem. Norden ji nakreslil bez nosu v roce 1737 a arabský historik al-Maqrízí, který zemřel roku 1442, připisuje poškození sufistovi Muhammadu Sa’im al-Dahrovi a klade je do roku 1378. Britské muzeum dodává, že už historik z počátku 15. století píše o poškozené tváři.

Kdo byl Muhammad Sa’im al-Dahr?

Sufista z kláštera Sa’id al-Su’ada, kterého podle al-Maqrízího rozhořčilo, že místní nosí Sfinze obětiny. Podle téhož autora nos zničil roku 1378. Jde o jedinou podrobnou zprávu s jeho jménem a Britannica ji uvádí jako jednu z teorií, ne jako dokázaný fakt.

Kde je vous Sfingy?

Úlomek vousu dlouhý 78,7 centimetru vystavuje Britské muzeum pod číslem EA58. Daroval ho Giovanni Battista Caviglia, který ho našel při vykopávkách v roce 1817. Další části jsou v Egyptském muzeu v Káhiře. Vous nebyl původní, patrně ho přidali za Thutmose IV.

Co je stéla snu Thutmose IV.?

Je to deska z růžové žuly mezi tlapami Sfingy. Vypráví, že princ Thutmose usnul ve stínu sochy a ta mu ve snu slíbila trůn, pokud ji zbaví písku. Po nástupu na trůn jako Thutmose IV. ji skutečně vyčistil. Text je částečně odlomen, takže čtení Rachefova jména je nejisté.

Je Sfinga starší než pyramidy?

Většina egyptologů říká, že ne, protože vznikla po Rachefově Údolním chrámu a cestě k pyramidě. Opačný názor zastává geolog Robert Schoch, který ji z rýh v kameni datuje do doby před 5000 př. n. l. Hlavní kritika zní, že z té doby neexistuje žádná stopa civilizace schopné takové dílo vytvořit.