Opera v Sydney: proč má střechu jako plachty

Střecha opery v Sydney má tvar plachet, protože všechny její skořepiny jsou vyříznuté z povrchu jediné koule. Tuhle geometrii našel dánský architekt Jørn Utzon na přelomu let 1961 a 1962, několik let po vítězství v soutěži, a teprve díky ní šlo střechu postavit. Stavba trvala čtrnáct let a Utzon ji v roce 1966 opustil po sporu s novou vládou státu. Historka, že ho na otevření nepozvali, je ovšem mýtus.

Ve zkratce

• Soutěž na operu na mysu Bennelong Point vyhrál v roce 1957 dánský architekt Jørn Utzon.
• Jeho soutěžní návrh ukazoval nápadité skořepiny, ale nikdo ještě nevěděl, jak je postavit.
• Řešením byla sférická geometrie: všechny skořepiny lze odvodit z povrchu jedné koule.
• Střecha se skládá z prefabrikovaných betonových žeber a segmentů, ne z jednoho litého celku.
• Utzon odešel z projektu v dubnu 1966 po sporu s ministrem veřejných prací Davisem Hughesem.
• Budovu otevřela 20. října 1973 královna Alžběta II., Utzon se slavnosti nezúčastnil, protože pozvání odmítl.
• Do UNESCO byla opera zapsána v roce 2007 jako mistrovské dílo architektury 20. století.

Soutěž, kterou vyhrál Dán

Myšlenka postavit v Sydney operu se rodila už od konce čtyřicátých let. Prosazoval ji hlavně Eugene Goossens, anglický dirigent Sydneyského symfonického orchestru, protože město nemělo sál, kde by se daly hrát opery. Výbor nakonec vybral místo na mysu Bennelong Point a stát vypsal mezinárodní soutěž. Vítězem se v roce 1957 stal Jørn Utzon.

Co soutěžní návrh sliboval

Utzonův návrh byl podle Slovníku Sydney nápaditý a dramatický: socha podobná střecha ze „skořepin“ neboli „plachet“ nad masivním podstavcem. Na podstavci byly zázemí, zkušebny a šatny, pod klenutými střechami pak sály, restaurace a bary. Šlo ale jen o velmi abstraktní koncept, tvar skořepin nebyl matematicky určený.

Stavba začala koncem padesátých let, téměř hned po vítězství. Utzon proto měl málo času promyslet, jak svůj nápad skutečně postavit, a technické problémy se řešily za pochodu. Právě tohle brzy rozjetí se později ukázalo jako jeden z hlavních důvodů, proč vše trvalo tak dlouho.

Proč má střecha tvar plachet

Tvar plachet není ozdoba, vyplynul z hledání způsobu, jak velké zakřivené skořepiny vůbec postavit. Každá skořepina v původním návrhu byla jiná, a proto by se pro každou musela vyrobit nová bednicí forma. To by stavbu zdražilo a zpomalilo, a navíc inženýři zjistili, že některé křivky mají u paty střechy nepříjemné ohyby.

Hledání tvaru v letech 1958 až 1962

Podle Opery v Sydney se tvar střechy mezi lety 1958 a 1962 vyvíjel přes paraboly a elipsoidy, až skončil u koule. V roce 1958 inženýři z londýnské firmy Arup požádali Utzona, aby křivky definoval. Ohnul plastové pravítko o desku stolu, obkreslil křivky a výkresy poslal do Londýna.

Ani tak se řešení nenašlo. Koncem roku 1961 uplynuly tři roky a stavitelný tvar pořád chyběl. Vláda se Utzona dokonce ptala, zda nemá zvážit jinou inženýrskou firmu, on to ale odmítl. Byl přesvědčen, že řešení vznikne ve spolupráci s Arupem. Podobné hledání geometrie znají i stavitelé klenutých staveb, třeba kopule Pantheonu.

Jedna koule místo mnoha tvarů

Podle Utzonova vlastního vyprávění stál jednoho večera v kanceláři v Hellebæku a skládal na sebe skořepiny velkého modelu, aby uvolnil místo. Všiml si, že jsou si podobné. Napadlo ho, že všechny lze odvodit z jediné konstantní plochy, třeba koule. Z koule se dá vyříznout každý tvar a stačí jen jedna strana profilu, protože druhá je jeho zrcadlový obraz.

Výhoda byla zásadní. Stejná geometrie umožnila prefabrikovat žebra v sérii, opakovaně používat formy a pokrýt povrch jednotným vzorem dlaždic. V lednu 1962 Utzon předložil takzvanou Žlutou knihu o 38 stranách, v níž skořepiny, prefabrikovaná žebra i obklad popsal podle nového principu.

Milion dlaždic z Švédska

Střecha je pokrytá 1 056 006 keramickými dlaždicemi. Utzon chtěl, aby se lesklý povrch nelesknul jako zrcadlo a nevyvolával odlesky. Inspirovaly ho podle Opery v Sydney japonské keramické misky se zrnitou strukturou hlíny. Švédská firma Höganäs tři roky vyvíjela dlaždici o straně 120 milimetrů z hlíny s malým podílem drceného kamene. Dlaždice se nepokládaly po jedné: 4228 chevronových panelů se vyrábělo v továrně pod Monumentálním schodištěm a osazovaly se na žebra.

Od soutěže k otevření

Proč stavba trvala tak dlouho

Hlavní příčinou nebyla jedna chyba, ale kombinace příliš rychlého startu, nedořešeného tvaru a politického sporu. Dlouhé stavby známe i z Evropy, třeba chrám Sagrada Família nebo Kolínský dóm, tam ale šlo o desetiletí a staletí, kdežto opera stála za čtrnáct let.

Stavělo se dřív, než byl hotový návrh

Vláda tlačila na rychlý start a podstavec se budoval, zatímco v Dánsku architekti pořád hledali tvar střechy. Během stavby vzniklo přes tisíc upravených plánů a výkresů a k nim modely. Podle Slovníku Sydney tak rychlý začátek nakonec projekt spíš zpomalil.

Střecha se musela přepočítat

Uprostřed budování podstavce inženýři zjistili, že původní oblouky a plachty by byly příliš těžké a samy by se neunesly. Společně s Utzonem proto vymysleli systém žebrových skořepin založený na geometrii koule. Segmenty z prefabrikovaného betonu se odlévaly mimo stavbu a zvedaly na místo speciálními jeřáby.

Změna vlády a spor o peníze

V květnu 1965 skončila v Novém Jižním Walesu čtyřiadvacetiletá vláda labouristů. Nová koalice slibovala hlídat náklady a ministr veřejných prací Davis Hughes si portfolio ponechal sám. Utzonovi se začaly zadržovat platby a spor se týkal i prototypů pro vnitřní části budovy.

Proč Utzon odešel

Dne 28. února 1966 se Utzon v poledne sešel s ministrem Hughesem. Schůzka trvala asi patnáct minut. Hughes pak večer řekl novinářům a druhý den parlamentu, že Utzon rezignoval. Utzon to popíral a tvrdil, že byl vytlačen. Podle Opery v Sydney se přitom spor točil kolem plateb a kolem třetí etapy, tedy vnitřních prostor, k nimž architekt nechtěl dodat výkresy dřív, než se otestují prototypy.

Kdo budovu dokončil

Dne 19. dubna 1966 Hughes jmenoval nový australský tým: Petera Halla, Davida Littlemora a Lionela Todda. Utzon s rodinou odjel z Austrálie 28. dubna 1966, podle Slovníku Sydney s tím, že se nevrátí. Do hotové budovy se už nikdy nepodíval. Odchod vyvolal protesty architektů, plánovačů i stavebních dělníků.

Interiéry po Utzonovi

Nový tým podle Slovníku Sydney nesledoval Utzonovy návrhy, ale požadavky veřejnoprávní televize ABC, která měla být hlavním uživatelem. Podle téže práce to mělo negativní dopad na interiér a návštěvníci se léta stěžovali na akustiku sálů.

Smíření a uznání

V roce 1999 se Utzon po dlouhých jednáních dohodl s operou, že vypracuje zásady pro budoucí úpravy budovy. Vedení opery to označuje za chvíli, kdy se architekt znovu spojil s budovou, kterou nikdy neviděl. V září 2004 byl podle jeho návrhu přestavěn recepční sál a pojmenován Utzonův sál. Utzon řekl, že pro něj taková pocta znamená víc než jakákoli medaile.

V roce 2003 dostal Pritzkerovu cenu, nejvyšší architektonické ocenění. Porota o jeho díle napsala, že vytvořil jednu z velkých ikonických budov dvacátého století. Zemřel v roce 2008. V roce 2007 zapsal UNESCO operu na Seznam světového dědictví podle kritéria, že jde o velké architektonické dílo dvacátého století. Podobný příběh známé ikony s mnoha omyly najdete u Golden Gate, který není zlatý a u Tower Bridge, který není London Bridge.

Inženýr a architekt se v příbězích staveb často míjejí, jak ukazuje i Eiffelova věž a její autor.

Šest tvrzení o opeře v Sydney, která neplatí

1. Že Utzon dostal nápad při loupání pomeranče. Vedení opery tuto historku na svém webu označuje za mýtus. Řešení lze pomocí pomeranče předvést, ale o pomeranči a grapefruitu mluvil architekt Eero Saarinen. Utzon sám popisuje, že tvar objevil při skládání skořepin modelu.
2. Že Utzona na otevření nepozvali. Archivní dokumenty ukazují, že premiér Robert Askin mu 20. června 1973 poslal formální pozvání včetně cesty a ubytování. Utzon 1. srpna odpověděl dopisem, že pozvání odmítá, protože by nemohl mlčet o práci ministra Hughese.
3. Že jeho jméno na slavnosti nezaznělo. V proslovu premiér Askin pochválil realizaci originálního a nápaditého návrhu Jørna Utzona. Královna jmenovitě neuvedla nikoho, ani Utzona, ani Halla.
4. Že střecha je vylitá z jednoho kusu betonu. Skládá se z prefabrikovaných žeber a segmentů z betonu, které se odlévaly mimo stavbu a zvedaly jeřáby.
5. Že Utzon dokončil celou budovu. Navrhl podstavec a střechu, interiéry sálů po jeho odchodu dokončil jiný tým.
6. Že Utzon operu nenáviděl. V roce 1978 popsal, že pozvání odmítl z diplomatických důvodů a že k budově nikdy neměl negativní pocity. Později pro ni vypracoval zásady a navrhl Utzonův sál.

Časté otázky

Proč má opera v Sydney střechu jako plachty?

Skořepiny střechy jsou vyříznuté z povrchu jedné koule. Tuhle sférickou geometrii našel Jørn Utzon na přelomu let 1961 a 1962. Díky ní bylo možné odlévat žebra v sérii, opakovaně používat formy a pokrýt povrch jednotným vzorem dlaždic. Plachty tedy nejsou ozdoba, ale výsledek hledání stavitelného tvaru.

Kdo navrhl operu v Sydney?

Dánský architekt Jørn Utzon, který v roce 1957 vyhrál mezinárodní soutěž. Na střeše spolupracoval s inženýry londýnské firmy Arup. Interiéry sálů po Utzonově odchodu dokončil australský tým Petera Halla, Davida Littlemora a Lionela Todda.

Proč stavba opery trvala tak dlouho?

Stavělo se dřív, než byl návrh dořešený, takže se problémy s tvarem střechy řešily za pochodu a vzniklo přes tisíc upravených plánů. Původní oblouky navíc byly příliš těžké a musely se přepočítat. K tomu přišla změna vlády v roce 1965 a spor o platby. Stavba trvala asi čtrnáct let.

Proč Utzon odešel z projektu?

Po změně vlády v roce 1965 se zhoršily vztahy mezi Utzonem a ministrem veřejných prací Davisem Hughesem. Spor se týkal plateb a výkresů vnitřních prostor. Hughes 28. února 1966 tvrdil, že Utzon rezignoval, Utzon naopak že byl vytlačen. Z Austrálie odjel 28. dubna 1966.

Byl Utzon pozván na otevření opery?

Ano. Premiér Robert Askin mu 20. června 1973 poslal formální pozvání pro něj i manželku včetně cesty a ubytování. Utzon 1. srpna odpověděl, že pozvání odmítá, protože by nemohl být hostem vlády a zároveň kritizovat ministra. Rozšířená představa, že pozván nebyl, neodpovídá archivním dokumentům.

Kolik dlaždic je na střeše opery v Sydney?

Podle Opery v Sydney je na střeše 1 056 006 dlaždic. Dlaždice o straně 120 milimetrů vyvinula švédská firma Höganäs. Nepokládaly se po jedné, ale v 4228 chevronových panelech vyrobených v továrně pod Monumentálním schodištěm.

Je opera v Sydney na seznamu UNESCO?

Ano, byla zapsána v roce 2007 podle kritéria, že jde o velké architektonické dílo dvacátého století. UNESCO v odůvodnění zdůraznilo mimořádné inženýrské výkony a technické inovace i roli Utzonova konceptu a práce Ovea Arupa.

Vrátil se Utzon do Sydney?

Podle Opery v Sydney nikdy neviděl hotovou budovu. Ke spolupráci se vrátil až v roce 1999, kdy souhlasil s vypracováním zásad budoucích úprav. V září 2004 byl podle jeho návrhu přestavěn recepční sál, který nese jeho jméno. Zemřel v roce 2008.