|

Aliterace: co to je, příklady a cvičení

Aliterace je opakování stejných hlásek na začátku slov ve verších. Když Mácha píše bloudila blankytnými pásky, dvě slova za sebou začínají skupinou bl-, a věta tím získá zvukovou soudržnost. V článku najdete definici podle slovníků, příklady z Máje, vlastní věty z běžné řeči, tabulku záměn s asonancí, eufonií a kakofonií a pět úloh s řešením.

Ve zkratce

  • Aliterace je opakování stejných hlásek na začátku slov, nejčastěji ve verších, ale slyšíme ji i v próze a v řeči.
  • Rozhodují hlásky, ne písmena: chlad a chrapot aliteruje na ch, které je jedna hláska.
  • Asonance je shoda samohlásek v koncových slabikách veršů, tedy něco jiného než aliterace na začátku slov.
  • Eufonie je libozvučnost celku, aliterace je jedním z postupů, které k ní mohou přispět.
  • Aliterace nic nenapodobuje, na rozdíl od zvukomalby; opakují se hlásky, ne zvuky z okolí.
  • Poznáte ji tak, že text přečtete nahlas a zjistíte, že několik blízkých slov začíná stejně.

Co je aliterace

Slovo je přejaté z latiny. Slovník spisovného jazyka českého vykládá aliteraci jako opakování stejných hlásek na začátku slov ve verších. Výklad je stručný a stačí pro většinu rozborů: hledáme blízká slova, která začínají stejnou hláskou nebo skupinou hlásek. Jak široké „blízko“ je, slovník neříká, a proto se v praxi počítá aliterace v rámci verše nebo dvou sousedních veršů.

Hlásky, ne písmena

Definice mluví o hláskách, tedy o zvuku. Aliteraci poznáme sluchem, a ne podle prvního písmene slova. Dvojice chlad a chrapot aliteruje, protože ch je jedna hláska zapsaná dvěma písmeny. Naopak kočka a kolo aliteruje na k-, zatímco kočka a cukr ne, přestože k a c vypadají v některých slovech podobně. Proto se básně při rozboru čtou nahlas.

Aliterace mezi zvukovými prostředky

Aliterace pracuje se zvukovou stránkou jazyka, a proto se řadí k zvukovým prostředkům, ne k obrazným. Význam slova neposouvá, takže nejde o trop. Slovníky ji nezařazují jednoznačně ani mezi figury, a proto se držte terminologie své učebnice. Přehled všech prostředků, včetně tropů a figur, najdete v článku o básnických prostředcích.

Příklady z děl

Hustě aliteruje Máchův Máj. Ukázky níže jsou z volného díla, jehož autor zemřel před rokem 1956, a jsou opsané z Wikizdrojů. U každé ukázky si přečtěte verš nahlas a vyznačte si, která slova spojuje stejný začátek. Rozbor celé básně najdete v článku Máj, rozbor díla.

Ukázka Dílo a autor Co v textu slyšíme
bloudila blankytnými pásky Máj, Karel Hynek Mácha dvě slova začínají skupinou bl-; zvuk těsně spojuje bloudění světel s modrou oblohou
Dál blyštil bledý dvorů stín Máj, Karel Hynek Mácha dvě slova na bl- a dvě na d-; zvuk vázaně spojuje blýskání, bledost a dvory ve stínu
tam bříza k boru, k bříze bor Máj, Karel Hynek Mácha b- se vrací čtyřikrát v jedné větě a verš je skoro zrcadlový, protože se v něm stromy k sobě kloní
a na topole podle skal zelený mužík zatleskal příklad v Novém encyklopedickém slovníku češtiny slovník jím ukazuje eufonii: převládají samohlásky a sonory; navíc se opakuje z- ve slovech zelený a zatleskal
Bílý bratr bloudil bučinou. vlastní věta čtyři slova na b-; čistý příklad aliterace bez dalších prostředků

Podoby aliterace

Aliterace není jedna šablona. Liší se tím, kolik hlásek se opakuje, na kolika slovech a jak blízko u sebe. Tři běžné podoby se hodí rozlišit, protože se při rozboru popisují různě.

Jedna hláska

Nejjednodušší případ: několik slov začíná toutéž hláskou. Vlastní věta: Šedá šnečí stezka šustila pod štěrkem. Čím víc slov se stejným začátkem, tím je aliterace slyšitelnější. Dvě slova stačí, ale u dvojice je třeba posoudit, zda nejde o náhodu.

Skupina hlásek

Opakuje se skupina souhlásek, například bl-, str- nebo tř-. Takovou aliteraci slyšíme výrazněji, protože se shoduje víc hlásek. Máchovo bloudila blankytnými je právě tento případ. Známý jazykolam o třista třiceti třech stříbrných stříkačkách stojí na skupinách tř- a stř-. Jazykolamy ostatně aliteraci využívají často, ačkoli ne všechny na ní stojí.

Opakování slova nebo kořene

Někdy aliteraci doprovází opakování téhož slova v jiném tvaru, například Máchovo bříza k boru, k bříze bor nebo slza slzu stíhá. Začátky slov se tu shodují nutně. V rozboru se proto ptáme, co je důležitější: zvuk začátku, nebo samo opakování slova. Opakování celých veršů je jiný prostředek, refrén, a opakování slov na začátku veršů je anafora.

Aliterace v běžné řeči a v reklamě

Aliterace není vyhrazena básníkům. Slyšíme ji v jazykolamech, v přísloví, v titulcích a ve sloganech, protože stejný začátek se dobře pamatuje. Vlastní příklady z běžného života: Dobrá dohoda dlouho drží. Pivo pro pracovní pátek. Silný start, sladký svět.

V uměleckém textu se aliterace hodnotí podle účinku. Ve sloganu slouží hlavně k zapamatování, v básni zdůrazňuje slova, drží verš pohromadě a spoluvytváří náladu. Pokud ji ve větě slyšíte, zeptejte se, jaká slova spojuje a proč zrovna ta. Odpověď bývá víc než „je tu aliterace“.

Aliterace, asonance, eufonie a kakofonie: co se plete s čím

Zvukové prostředky se pletou, protože všechny pracují s hláskami. Klíčové otázky jsou dvě: kde se hlásky opakují a zda se hodnotí příjemnost zvuku. Další zvukový prostředek, rým, popisuje článek o druzích rýmu, napodobování zvuku článek o onomatopoii.

Pojem Co to je Příklad Jak se liší od aliterace
aliterace opakování stejných hlásek na začátku slov ve verších (SSJČ) Bílý bratr bloudil bučinou. je to základ srovnání
asonance zvuková shoda samohlásek v koncových slabikách veršů (SSJČ) vzal, dar; pýchy, dýky týká se samohlásek na konci veršů, ne souhlásek na začátku slov
asonance v širším pojetí nahromadění samohlásek, jež podle NESČ přispívá k eufonii vlastní věta: Zlatá tráva tála na stráni. opakují se samohlásky uvnitř slov, ne počáteční hlásky
konsonance nahromadění souhlásek podle NESČ vlastní věta: Šustily šátky, šeptaly šaty. souhlásky se opakují kdekoli, ne jen na začátku slov
eufonie libozvučná zvuková skladba textu (NESČ) zvučelo temně tajný bol hodnotí příjemnost celku; aliterace je konkrétní postup (zde se opakuje t- v temně tajný)
kakofonie nelibé seskupení hlásek nesnese se se sestrou zní nelibě, i když sykavky se opakují
zvukomalba napodobení skutečného zvuku hláskami bouch, bác! napodobuje zvuk, nemusí opakovat začátky slov
anafora opakování slov na začátku veršů Tma na stole, tma na zdi. opakuje celá slova, ne hlásky

Jak se v tabulce vyznat

Nejdřív se ptejte, co se opakuje: hlásky, nebo celá slova. Potom kde: na začátku slov, na konci veršů, nebo kdekoli. Aliterace je opakování počátečních hlásek, asonance opakování samohlásek, eufonie hodnocení celku. Slovníky se v šíři pojmu asonance liší: Slovník spisovného jazyka českého ji vymezuje úzce u konců veršů, Nový encyklopedický slovník češtiny ji zmiňuje v hesle eufonie jako nahromadění samohlásek.

Krátká ukázka rozboru

Vezměme verš Dál blyštil bledý dvorů stín z úvodu Máje. Slova blyštil a bledý začínají skupinou bl-, slova dál a dvorů hláskou d-, a verš tak získává zvukovou souvislost. Souhláska l patří mezi sonorní hlásky, které podle Nového encyklopedického slovníku češtiny k libozvučnosti přispívají, takže zde aliterace a eufonie jdou ruku v ruce. Lze tedy slyšet, že jemný zvuk verše odpovídá večerní krajině, o níž se zpívá.

V rozboru nestačí napsat „aliterace“. Napište, kolik slov aliteruje, jaké hlásky se opakují a co zvuk dělá. Stejný postup použijte u verše tam bříza k boru, k bříze bor: kromě b- se tu opakují i celá slova a verš se zvukově kloní, jako se kloní stromy. Obecný postup rozboru popisuje analýza uměleckého textu.

Vyzkoušejte se

U každé věty určete, zda jde o aliteraci, asonanci, eufonii, anaforu, nebo zvukomalbu. Řešení najdete hned pod seznamem.

  1. Bílý bratr bloudil bučinou.
  2. Tma na stole, tma na zdi, tma v duši.
  3. Dvojice pýchy, dýky v koncích veršů.
  4. Bum! Žbluňk! Vrz!
  5. Dnes odpoledne bude pršet.

Řešení: 1. aliterace (čtyři slova na b-), 2. anafora (opakuje se slovo tma na začátku částí věty), 3. asonance (shoda samohlásek v koncových slabikách podle SSJČ), 4. zvukomalba (napodobuje zvuky), 5. nic z toho, začátky slov jsou různé.

Šest omylů, které se opakují

  1. Aliterace je opakování libovolných hlásek. Definice mluví o hláskách na začátku slov. Opakování uvnitř slov je jiný jev, třeba konsonance.
  2. Aliterace a asonance jsou totéž. Aliterace opakuje počáteční hlásky, asonance samohlásky, podle SSJČ na konci veršů.
  3. Aliterace musí být ve dvou slovech za sebou. Slova mohou být oddělena jiným slovem, jde o to, aby se začátky v blízkém úseku slyšitelně vracely.
  4. Aliterace je trop. Význam slov neposouvá, využívá jejich zvuk. Trop vzniká přenesením významu.
  5. Aliterace vždy zní líbivě. Může znít i hrubě, například shluk sykavek. Libozvučnost patří eufonii a hodnocení je subjektivní.
  6. Aliterace je jen v poezii. Najdete ji v jazykolamech, sloganech, přísloví i titulcích.

Další pojmy potřebné k rozboru básně shrnuje přehled literárních pojmů. Změna slovosledu, která v básni mění i zvuk verše, se jmenuje inverze.

Časté otázky

Co je aliterace?

Aliterace je opakování stejných hlásek na začátku slov ve verších nebo v blízkých slovech, například bloudila blankytnými. Patří mezi zvukové prostředky a nemění význam slov, jen zdůrazňuje jejich zvuk.

Čím se liší aliterace od asonance?

Aliterace opakuje hlásky na začátku slov. Asonance je podle Slovníku spisovného jazyka českého shoda samohlásek v koncových slabikách veršů, například vzal a dar. Jedna pracuje se začátky slov, druhá s koncem veršů.

Jaký je rozdíl mezi aliterací a eufonií?

Aliterace je konkrétní postup: opakují se počáteční hlásky. Eufonie je libozvučnost celého textu, kterou posluchač hodnotí jako příjemnou. Aliterace může k eufonii přispět, ale nezaručí ji, protože hodnocení je částečně subjektivní.

Jsou aliterace a onomatopoie totéž?

Ne. Onomatopoie neboli zvukomalba napodobuje skutečný zvuk, třeba bum nebo žbluňk. Aliterace nic napodobovat nemusí, stačí, aby se opakovaly počáteční hlásky. Obě se mohou potkat v jedné větě.

Jaké jsou příklady aliterace?

Z literatury například Máchovo bloudila blankytnými pásky a dál blyštil bledý dvorů stín. Z běžné řeči jazykolam třista třicet tři stříbrných stříkaček nebo vlastní věta Bílý bratr bloudil bučinou.

Je aliterace trop, nebo figura?

Slovníky ji jednoznačně nezařazují. Trop posouvá význam slova a aliterace ho neposouvá, proto trop není. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí, že eufonii využívají některé figury. Držte se terminologie své učebnice.

K čemu se aliterace používá?

Zvýrazňuje slova, dává verši zvukovou soudržnost a rytmus a pomáhá zapamatování, proto ji najdeme v básních, přísloví, jazykolamech i sloganech. Co přesně dělá, záleží na konkrétní ukázce a pozná se čtením nahlas.

Je jazykolam aliterace?

Často ano, protože jazykolamy bývají postavené na slovech se stejným začátkem. Ne každý jazykolam ale aliteruje: věta o prstu a krku stojí na shluku souhlásek bez samohlásek, ne na stejném začátku slov.

Související články