Aliterace: co to je, příklady a cvičení
Aliterace je opakování stejných hlásek na začátku slov ve verších. Když Mácha píše bloudila blankytnými pásky, dvě slova za sebou začínají skupinou bl-, a věta tím získá zvukovou soudržnost. V článku najdete definici podle slovníků, příklady z Máje, vlastní věty z běžné řeči, tabulku záměn s asonancí, eufonií a kakofonií a pět úloh s řešením.
Ve zkratce
- Aliterace je opakování stejných hlásek na začátku slov, nejčastěji ve verších, ale slyšíme ji i v próze a v řeči.
- Rozhodují hlásky, ne písmena: chlad a chrapot aliteruje na ch, které je jedna hláska.
- Asonance je shoda samohlásek v koncových slabikách veršů, tedy něco jiného než aliterace na začátku slov.
- Eufonie je libozvučnost celku, aliterace je jedním z postupů, které k ní mohou přispět.
- Aliterace nic nenapodobuje, na rozdíl od zvukomalby; opakují se hlásky, ne zvuky z okolí.
- Poznáte ji tak, že text přečtete nahlas a zjistíte, že několik blízkých slov začíná stejně.
Co je aliterace
Slovo je přejaté z latiny. Slovník spisovného jazyka českého vykládá aliteraci jako opakování stejných hlásek na začátku slov ve verších. Výklad je stručný a stačí pro většinu rozborů: hledáme blízká slova, která začínají stejnou hláskou nebo skupinou hlásek. Jak široké „blízko“ je, slovník neříká, a proto se v praxi počítá aliterace v rámci verše nebo dvou sousedních veršů.
Hlásky, ne písmena
Definice mluví o hláskách, tedy o zvuku. Aliteraci poznáme sluchem, a ne podle prvního písmene slova. Dvojice chlad a chrapot aliteruje, protože ch je jedna hláska zapsaná dvěma písmeny. Naopak kočka a kolo aliteruje na k-, zatímco kočka a cukr ne, přestože k a c vypadají v některých slovech podobně. Proto se básně při rozboru čtou nahlas.
Aliterace mezi zvukovými prostředky
Aliterace pracuje se zvukovou stránkou jazyka, a proto se řadí k zvukovým prostředkům, ne k obrazným. Význam slova neposouvá, takže nejde o trop. Slovníky ji nezařazují jednoznačně ani mezi figury, a proto se držte terminologie své učebnice. Přehled všech prostředků, včetně tropů a figur, najdete v článku o básnických prostředcích.
Příklady z děl
Hustě aliteruje Máchův Máj. Ukázky níže jsou z volného díla, jehož autor zemřel před rokem 1956, a jsou opsané z Wikizdrojů. U každé ukázky si přečtěte verš nahlas a vyznačte si, která slova spojuje stejný začátek. Rozbor celé básně najdete v článku Máj, rozbor díla.
| Ukázka | Dílo a autor | Co v textu slyšíme |
|---|---|---|
| bloudila blankytnými pásky | Máj, Karel Hynek Mácha | dvě slova začínají skupinou bl-; zvuk těsně spojuje bloudění světel s modrou oblohou |
| Dál blyštil bledý dvorů stín | Máj, Karel Hynek Mácha | dvě slova na bl- a dvě na d-; zvuk vázaně spojuje blýskání, bledost a dvory ve stínu |
| tam bříza k boru, k bříze bor | Máj, Karel Hynek Mácha | b- se vrací čtyřikrát v jedné větě a verš je skoro zrcadlový, protože se v něm stromy k sobě kloní |
| a na topole podle skal zelený mužík zatleskal | příklad v Novém encyklopedickém slovníku češtiny | slovník jím ukazuje eufonii: převládají samohlásky a sonory; navíc se opakuje z- ve slovech zelený a zatleskal |
| Bílý bratr bloudil bučinou. | vlastní věta | čtyři slova na b-; čistý příklad aliterace bez dalších prostředků |
Podoby aliterace
Aliterace není jedna šablona. Liší se tím, kolik hlásek se opakuje, na kolika slovech a jak blízko u sebe. Tři běžné podoby se hodí rozlišit, protože se při rozboru popisují různě.
Jedna hláska
Nejjednodušší případ: několik slov začíná toutéž hláskou. Vlastní věta: Šedá šnečí stezka šustila pod štěrkem. Čím víc slov se stejným začátkem, tím je aliterace slyšitelnější. Dvě slova stačí, ale u dvojice je třeba posoudit, zda nejde o náhodu.
Skupina hlásek
Opakuje se skupina souhlásek, například bl-, str- nebo tř-. Takovou aliteraci slyšíme výrazněji, protože se shoduje víc hlásek. Máchovo bloudila blankytnými je právě tento případ. Známý jazykolam o třista třiceti třech stříbrných stříkačkách stojí na skupinách tř- a stř-. Jazykolamy ostatně aliteraci využívají často, ačkoli ne všechny na ní stojí.
Opakování slova nebo kořene
Někdy aliteraci doprovází opakování téhož slova v jiném tvaru, například Máchovo bříza k boru, k bříze bor nebo slza slzu stíhá. Začátky slov se tu shodují nutně. V rozboru se proto ptáme, co je důležitější: zvuk začátku, nebo samo opakování slova. Opakování celých veršů je jiný prostředek, refrén, a opakování slov na začátku veršů je anafora.
Aliterace v běžné řeči a v reklamě
Aliterace není vyhrazena básníkům. Slyšíme ji v jazykolamech, v přísloví, v titulcích a ve sloganech, protože stejný začátek se dobře pamatuje. Vlastní příklady z běžného života: Dobrá dohoda dlouho drží. Pivo pro pracovní pátek. Silný start, sladký svět.
V uměleckém textu se aliterace hodnotí podle účinku. Ve sloganu slouží hlavně k zapamatování, v básni zdůrazňuje slova, drží verš pohromadě a spoluvytváří náladu. Pokud ji ve větě slyšíte, zeptejte se, jaká slova spojuje a proč zrovna ta. Odpověď bývá víc než „je tu aliterace“.
Aliterace, asonance, eufonie a kakofonie: co se plete s čím
Zvukové prostředky se pletou, protože všechny pracují s hláskami. Klíčové otázky jsou dvě: kde se hlásky opakují a zda se hodnotí příjemnost zvuku. Další zvukový prostředek, rým, popisuje článek o druzích rýmu, napodobování zvuku článek o onomatopoii.
| Pojem | Co to je | Příklad | Jak se liší od aliterace |
|---|---|---|---|
| aliterace | opakování stejných hlásek na začátku slov ve verších (SSJČ) | Bílý bratr bloudil bučinou. | je to základ srovnání |
| asonance | zvuková shoda samohlásek v koncových slabikách veršů (SSJČ) | vzal, dar; pýchy, dýky | týká se samohlásek na konci veršů, ne souhlásek na začátku slov |
| asonance v širším pojetí | nahromadění samohlásek, jež podle NESČ přispívá k eufonii | vlastní věta: Zlatá tráva tála na stráni. | opakují se samohlásky uvnitř slov, ne počáteční hlásky |
| konsonance | nahromadění souhlásek podle NESČ | vlastní věta: Šustily šátky, šeptaly šaty. | souhlásky se opakují kdekoli, ne jen na začátku slov |
| eufonie | libozvučná zvuková skladba textu (NESČ) | zvučelo temně tajný bol | hodnotí příjemnost celku; aliterace je konkrétní postup (zde se opakuje t- v temně tajný) |
| kakofonie | nelibé seskupení hlásek | nesnese se se sestrou | zní nelibě, i když sykavky se opakují |
| zvukomalba | napodobení skutečného zvuku hláskami | bouch, bác! | napodobuje zvuk, nemusí opakovat začátky slov |
| anafora | opakování slov na začátku veršů | Tma na stole, tma na zdi. | opakuje celá slova, ne hlásky |
Jak se v tabulce vyznat
Nejdřív se ptejte, co se opakuje: hlásky, nebo celá slova. Potom kde: na začátku slov, na konci veršů, nebo kdekoli. Aliterace je opakování počátečních hlásek, asonance opakování samohlásek, eufonie hodnocení celku. Slovníky se v šíři pojmu asonance liší: Slovník spisovného jazyka českého ji vymezuje úzce u konců veršů, Nový encyklopedický slovník češtiny ji zmiňuje v hesle eufonie jako nahromadění samohlásek.
Krátká ukázka rozboru
Vezměme verš Dál blyštil bledý dvorů stín z úvodu Máje. Slova blyštil a bledý začínají skupinou bl-, slova dál a dvorů hláskou d-, a verš tak získává zvukovou souvislost. Souhláska l patří mezi sonorní hlásky, které podle Nového encyklopedického slovníku češtiny k libozvučnosti přispívají, takže zde aliterace a eufonie jdou ruku v ruce. Lze tedy slyšet, že jemný zvuk verše odpovídá večerní krajině, o níž se zpívá.
V rozboru nestačí napsat „aliterace“. Napište, kolik slov aliteruje, jaké hlásky se opakují a co zvuk dělá. Stejný postup použijte u verše tam bříza k boru, k bříze bor: kromě b- se tu opakují i celá slova a verš se zvukově kloní, jako se kloní stromy. Obecný postup rozboru popisuje analýza uměleckého textu.
Vyzkoušejte se
U každé věty určete, zda jde o aliteraci, asonanci, eufonii, anaforu, nebo zvukomalbu. Řešení najdete hned pod seznamem.
- Bílý bratr bloudil bučinou.
- Tma na stole, tma na zdi, tma v duši.
- Dvojice pýchy, dýky v koncích veršů.
- Bum! Žbluňk! Vrz!
- Dnes odpoledne bude pršet.
Řešení: 1. aliterace (čtyři slova na b-), 2. anafora (opakuje se slovo tma na začátku částí věty), 3. asonance (shoda samohlásek v koncových slabikách podle SSJČ), 4. zvukomalba (napodobuje zvuky), 5. nic z toho, začátky slov jsou různé.
Šest omylů, které se opakují
- Aliterace je opakování libovolných hlásek. Definice mluví o hláskách na začátku slov. Opakování uvnitř slov je jiný jev, třeba konsonance.
- Aliterace a asonance jsou totéž. Aliterace opakuje počáteční hlásky, asonance samohlásky, podle SSJČ na konci veršů.
- Aliterace musí být ve dvou slovech za sebou. Slova mohou být oddělena jiným slovem, jde o to, aby se začátky v blízkém úseku slyšitelně vracely.
- Aliterace je trop. Význam slov neposouvá, využívá jejich zvuk. Trop vzniká přenesením významu.
- Aliterace vždy zní líbivě. Může znít i hrubě, například shluk sykavek. Libozvučnost patří eufonii a hodnocení je subjektivní.
- Aliterace je jen v poezii. Najdete ji v jazykolamech, sloganech, přísloví i titulcích.
Další pojmy potřebné k rozboru básně shrnuje přehled literárních pojmů. Změna slovosledu, která v básni mění i zvuk verše, se jmenuje inverze.
Časté otázky
Co je aliterace?
Aliterace je opakování stejných hlásek na začátku slov ve verších nebo v blízkých slovech, například bloudila blankytnými. Patří mezi zvukové prostředky a nemění význam slov, jen zdůrazňuje jejich zvuk.
Čím se liší aliterace od asonance?
Aliterace opakuje hlásky na začátku slov. Asonance je podle Slovníku spisovného jazyka českého shoda samohlásek v koncových slabikách veršů, například vzal a dar. Jedna pracuje se začátky slov, druhá s koncem veršů.
Jaký je rozdíl mezi aliterací a eufonií?
Aliterace je konkrétní postup: opakují se počáteční hlásky. Eufonie je libozvučnost celého textu, kterou posluchač hodnotí jako příjemnou. Aliterace může k eufonii přispět, ale nezaručí ji, protože hodnocení je částečně subjektivní.
Jsou aliterace a onomatopoie totéž?
Ne. Onomatopoie neboli zvukomalba napodobuje skutečný zvuk, třeba bum nebo žbluňk. Aliterace nic napodobovat nemusí, stačí, aby se opakovaly počáteční hlásky. Obě se mohou potkat v jedné větě.
Jaké jsou příklady aliterace?
Z literatury například Máchovo bloudila blankytnými pásky a dál blyštil bledý dvorů stín. Z běžné řeči jazykolam třista třicet tři stříbrných stříkaček nebo vlastní věta Bílý bratr bloudil bučinou.
Je aliterace trop, nebo figura?
Slovníky ji jednoznačně nezařazují. Trop posouvá význam slova a aliterace ho neposouvá, proto trop není. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí, že eufonii využívají některé figury. Držte se terminologie své učebnice.
K čemu se aliterace používá?
Zvýrazňuje slova, dává verši zvukovou soudržnost a rytmus a pomáhá zapamatování, proto ji najdeme v básních, přísloví, jazykolamech i sloganech. Co přesně dělá, záleží na konkrétní ukázce a pozná se čtením nahlas.
Je jazykolam aliterace?
Často ano, protože jazykolamy bývají postavené na slovech se stejným začátkem. Ne každý jazykolam ale aliteruje: věta o prstu a krku stojí na shluku souhlásek bez samohlásek, ne na stejném začátku slov.
