Konec starých časů: rozbor díla k maturitě
Konec starých časů je román Vladislava Vančury z roku 1934, česká meziválečná próza s rysy satiry a komedie. Na jihočeský zámek Kratochvíle přijede krátce po vzniku republiky ruský emigrant, kníže a plukovník Megalrogov, novodobý baron Prášil, a rozruší lidi kolem sebe. Vypráví zámecký knihovník Bernard Spera.
Ve zkratce
- Autor: Vladislav Vančura (1891 až 1942), lékař, spisovatel a člen Devětsilu.
- Rok vydání 1934, Melantrich; původně filmový scénář, film vznikl až roku 1989 u Jiřího Menzela.
- Druh epika, forma próza, žánr román s prvky satiry a komedie.
- Místo a čas: jihočeský zámek Kratochvíle krátce po roce 1918.
- Vypravěč: knihovník Bernard Spera, ich-forma, vzpomínkové vyprávění.
- Hlavní postavy: kníže Megalrogov, regent Stoklasa, jeho dcery a vypravěč.
- Téma: konec šlechtického světa a kouzlo člověka, který žije ze své představivosti.
Základní údaje o díle
U tohoto díla se snadno spletou rok knihy, rok filmu a doba děje. Román vyšel roku 1934, film vznikl roku 1989 a děj se odehrává krátce po roce 1918. Podle katalogů českých knihoven vyšlo první vydání u Melantricha v řadě Úroda a zároveň jako desátý svazek Vančurových spisů.
| Údaj | Konec starých časů |
|---|---|
| Autor | Vladislav Vančura (1891 až 1942) |
| První vydání | 1934, Praha, Melantrich |
| Vznik | původně scénář k filmu, který se nenatočil; autor jej přepracoval do románu |
| Literární druh a forma | epika, próza |
| Žánr | román s prvky satiry a komedie |
| Směr a období | česká meziválečná próza, autor z okruhu avantgardy, sloh prostší než v jeho starších knihách |
| Vypravěč | Bernard Spera, ich-forma, vzpomínka |
| Místo a čas | zámek Kratochvíle na jihu Čech, krátce po první světové válce |
| Filmová adaptace | 1989, režie Jiří Menzel, hlavní role Josef Abrhám |
Jak kniha vznikla
Vančura se v meziválečných letech věnoval i filmu. Látka o novodobém baronu Prášilovi byla nejdřív filmovým námětem, a když se natáčení nepodařilo, autor ji zpracoval jako román. Film podle ní vznikl až o více než půl století později. Dobová recenze z roku 1934 si všímá, že sloh je prostší než v dřívějších Vančurových knihách.
O čem Konec starých časů je
Hlavním tématem je konec jednoho světa a nástup druhého. Staré šlechtické časy jsou pryč, zámek spravuje novodobý zbohatlík a poslední nositel dávné noblesy je dobrodruh, který svým příběhům sám věří. Autor nepíše tragédii, jde o humor se špetkou melancholie.
Hlavní motivy
Prvním motivem je zámek bez šlechtického pána, o který usiluje regent. Druhým cizinec, který přijede bez pozvání a zaplní prostor fantazií, třetím obdiv a závist, které kníže vzbuzuje. Důležitý je i motiv vyprávění: vypravěč se nad svým příběhem zamýšlí a mluví ke čtenáři. Kníže se hlásí k typům barona Prášila, Dona Quijota a Dona Juana, jak uvádí odborná recenze z roku 1934.
Stručný děj
Zámek bez pána. Po vzniku republiky spravuje jihočeský zámek Kratochvíle statkář Stoklasa, který o panství usiluje. Rozhodují o tom lidé z okolí a politici, a tak se Stoklasa snaží získat jejich přízeň a vystupovat jako aristokrat, což mu příliš nejde. Bydlí tu s dcerami Michaelou a Kitty. Vypravěč Spera spravuje zámeckou knihovnu.
Příchod knížete. Bez pozvání se objeví ruský emigrant a bývalý carský plukovník Megalrogov se sluhou Váňou. Je chudý, ale vystupuje jako velký pán a vypráví neuvěřitelné příběhy. Děti ho zbožňují, dívky se do něj zamilují, muži žárlí a Stoklasa mu navzdory všemu trpí i pletky.
Spera a kníže. Kníže vypravěči přebere milenku, takže ho Spera nejprve nenávidí. Obdiv ale nakonec zvítězí, a když kníže musí Kratochvíli opustit, nejvíc jeho odchod lituje právě Spera. Pro něj tím končí staré časy.
Kompozice, čas, prostor a vypravěč
Kompozice
Příběh je vzpomínkové vyprávění v řadě epizod kolem knížete. Megalrogova nepoznáváme přímo, autor líčí spíš ovzduší a rozruch, které kolem sebe vytváří. Tuto zvláštnost popsala už dobová jazykovědná recenze. Obecně o stavbě děl pojednává článek o kompozici literárního díla.
Čas a prostor
Děj se odehrává na zámku Kratochvíle na jihu Čech krátce po první světové válce, v prvních letech samostatného Československa. Doba je důležitá, protože zámky tehdy přecházely ze šlechtických rukou k novým majitelům. Některé studentské přehledy uvádějí konec devatenáctého století, což neodpovídá odborným ani rozhlasovým popisům.
Vypravěč
Vypravěčem je Bernard Spera, zámecký knihovník, v ich-formě. Sám v příběhu hraje roli, takže jeho vyprávění je subjektivní a zabarvené obdivem i žárlivostí. Rozdíl mezi ich-formou a er-formou vysvětluje článek o vypravěči v ich-formě a er-formě.
Postavy
Postavy jsou lidé na zámku, kterými kníže zatočí. Žádná z nich není jednoznačná: směšný Stoklasa i obdivný Spera mají své slabosti. Jak o postavách psát, ukazuje návod, jak napsat charakteristiku.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| kníže Megalrogov | ruský emigrant, bývalý plukovník carské armády | chudý, ale vznešený, vypravěč neuvěřitelných historek, směs barona Prášila, Dona Quijota a Dona Juana | příchodem rozruší zámek, získá děti i dívky, na konci odejde |
| Bernard Spera | zámecký knihovník a vypravěč | obdivuje i závidí knížeti, k okolí nejednoznačný | vypráví příběh, kníže mu přebere milenku, po jeho odchodu nejvíc lituje |
| Josef Stoklasa | regent zámku, statkář | zbohatlík, který hraje aristokrata | usiluje o získání panství a podléhá knížeti |
| Michaela a Kitty | Stoklasovy dcery | nedospělé dcery regenta | součást zámecké společnosti, na kterou kníže působí |
| Váňa | sluha knížete | oddaný průvodce Megalrogova | přijíždí s knížetem na zámek |
| Jakub a Jan Lhotovi, Pustina, Charousek, Marcel, Ellen, Susanne, Cornelie | lidé na zámku a z okolí, mezi nimi advokát Pustina, sirotek Marcel a vychovatelky | vedlejší postavy | dotvářejí společnost, kterou kníže ovlivní |
Megalrogov mezi třemi typy
Kníže nese rysy barona Prášila, protože vymýšlí smyšlené příběhy, a Dona Quijota, protože jim sám věří. Nejblíž má podle recenze k Donu Quijotovi, který tyje ze slávy starého carského Ruska. Komický hrdina je zároveň smutný, protože jeho svět končí. Loučení s panstvím a šlechtou zná čtenář i z Čechovova Višňového sadu.
Jazyk a umělecké prostředky
Vančura je znám výrazným a svérázným jazykem. Text je dosud autorsky chráněný, proto prostředky popisujeme vlastními slovy. Jazyk Konce starých časů je prostší než v dřívějších knihách, ale pořád nepřehlédnutelný.
Kontrast knižního a lidového jazyka
Vančura v jedné větě spojuje slavnostní, archaizující obraty a lidová rčení, občas i hrubší výrazy. Kontrast obou vrstev dělá text groteskní, ale směšnost nepadá na autora, nýbrž na líčenou věc. Dobový jazykovědec Josef Bečka v časopise Naše řeč přirovnal kombinaci k tkanině z hrubé příze a hedvábného útku.
Nečekaná přirovnání
Autor přirovnává věci, které k sobě patří jen vzdáleně, a čtenář se musí usmát překvapením. Vedle humorných jsou i vážná, básnická přirovnání. Přirovnání tu místo popisu rovnou ukazuje, jak postava nebo situace působí. Další prostředky shrnuje přehled básnických prostředků.
Nadsázka, ironie a parodie
Stoklasovo předstírání šlechtictví je směšné a autor to dává najevo ironií. Kníže mluví v nadsázce a historkách, vypravěč se obrací ke čtenáři a komentuje, jak se vypráví dobrý příběh. Dohromady tvoří vrstvenou parodii vznešeného vyprávění.
Autor a literárněhistorický kontext
Vladislav Vančura se narodil 23. června 1891 v Háji ve Slezsku a vystudoval medicínu. Lékařskou praxi vedl na Zbraslavi. Byl prvním předsedou Devětsilu, uměleckého sdružení českých avantgardistů. Za okupace se zapojil do odboje, byl zatčen 12. května 1942 a 1. června 1942 popraven.
Další díla autora
První knihou byl román Pekař Jan Marhoul (1924), následovala novela Rozmarné léto z roku 1926 a baladický román Markéta Lazarová z roku 1931. Konec starých časů vznikl uprostřed 30. let, kdy se autor věnoval i filmu. Poslední velké dílo, Obrazy z dějin národa českého, zůstalo nedokončené.
Vančura a Menzel
Jiří Menzel, který natočil i filmové Rozmarné léto (1968), přenesl román na plátno roku 1989. Menzelovy filmy podle české prózy sahají od Vančury po Hrabalovy Postřižiny.
Jak o díle mluvit u ústní maturity
Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. probíhá ústní zkouška z českého jazyka a literatury jako řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejdéle 15 minut. Výklad se má opírat o úryvek na pracovním listu, ne o naučený text. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto je vhodné ověřit si je u vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
- Zasaďte úryvek do příběhu: jde o příchod knížete, o Stoklasu a zámek, nebo o Sperův vztah ke knížeti?
- Pojmenujte téma a motivy, druh a žánr, čas a prostor, vypravěče v ich-formě.
- Charakterizujte postavy podle jednání, u knížete spojte Prášila a Quijota.
- Ukažte na úryvku prostředky: kontrast knižního a lidového jazyka, přirovnání, ironii.
- Zařaďte román do Vančurovy tvorby a do meziválečné prózy.
Součástí pracovního listu je podle vyhlášky také zadání z jazyka a slohu. Další rozebraná díla najdete v přehledu rozborů děl k maturitě.
Šest věcí, které se o Konci starých časů pletou
- Děj se odehrává na konci 19. století. Odborné i rozhlasové popisy ho kladou krátce po roce 1918, do prvních let republiky.
- Megalrogov je hrabě. Je to ruský kníže a plukovník carské armády.
- Příběh vypráví kníže. Vypráví knihovník Bernard Spera v ich-formě.
- Román vznikl podle filmu. Je to naopak: nejdřív byl scénář, pak román (1934), film natočil Menzel až roku 1989.
- Stoklasa je majitel zámku. Je jeho regentem a o získání panství usiluje.
- Je to vážná historická kronika. Je to humorná satira s melancholickým tónem o společnosti po roce 1918.
Časté otázky
Kdy vyšel román Konec starých časů?
Román vyšel roku 1934 v nakladatelství Melantrich. Původně vznikal jako scénář k filmu, který se nenatočil. Film podle knihy natočil Jiří Menzel až roku 1989.
Jaký je žánr a literární druh Konce starých časů?
Literární druh je epika, forma próza. Dílo je román s rysy satiry a komedie, podle rozhlasového popisu humorný a melancholický obrázek o životě takzvané lepší společnosti.
O čem je Konec starých časů stručně?
Na jihočeský zámek Kratochvíle krátce po vzniku republiky přijede ruský emigrant, kníže a plukovník Megalrogov. Okouzlí děti i ženy, rozruší zámeckou společnost a po jeho odchodu je jasné, že se jedna doba skončila.
Kdo vypráví příběh Konce starých časů?
Příběh vypráví zámecký knihovník Bernard Spera v ich-formě. Je účastníkem událostí, kníže mu dokonce přebere milenku, a jeho vyprávění je proto subjektivní.
Kdo jsou hlavní postavy Konce starých časů?
Hlavní postavou je ruský kníže Megalrogov. Vedle něj stojí vypravěč Spera, regent zámku Josef Stoklasa a jeho dcery Michaela a Kitty. Dalšími postavami jsou knížecí sluha Váňa a advokát Pustina.
Kde a kdy se Konec starých časů odehrává?
Děj se podle odborných i rozhlasových popisů odehrává na jihočeském zámku Kratochvíle krátce po první světové válce. Údaj o konci devatenáctého století, který se objevuje na studentských webech, neodpovídá.
Kdo natočil film Konec starých časů?
Film natočil roku 1989 režisér Jiří Menzel. Knížete Megalrogova hraje Josef Abrhám, Stoklasu Marián Labuda a vypravěče Speru Jaromír Hanzlík.
Jaká je hlavní myšlenka Konce starých časů?
Román s humorem a nostalgií zachycuje, jak po roce 1918 přicházejí na zámky zbohatlíci a mizí poslední zbytek šlechtické noblesy. Dobová odborná recenze v něm vidí i kritiku slabostí moderního života.
