Cyrano z Bergeracu: rozbor díla k maturitě

Cyrano z Bergeracu je veršovaná hra francouzského dramatika Edmonda Rostanda, poprvé uvedená 28. prosince 1897 v pařížském Théâtre de la Porte-Saint-Martin. Autor ji označil za heroickou komedii v pěti dějstvích a patří k novoromantickému dramatu. Básník a šermíř Cyrano miluje svou sestřenici Roxanu, kvůli velkému nosu se jí ale neodváží vyznat, a proto za krásného, ale nesmělého Christiana píše milostné dopisy i vyznání.

Ve zkratce

• Autor: Edmond Rostand, francouzský dramatik a básník (1868 až 1918).
• Literární druh drama, žánr heroická komedie ve verších, pět dějství.
• Premiéra 28. prosince 1897 v Paříži, titulní roli hrál Constant Coquelin, knižně vyšla roku 1898.
• Děj se odehrává roku 1640 v Paříži a u obléhaného Arrasu, páté dějství o patnáct let později v klášterní zahradě.
• Téma: láska, odvaha, čest a rozpor mezi krásou ducha a krásou těla.
• Hlavní postavy: Cyrano, Roxana, Christian de Neuvillette, hrabě de Guiche.
• Předlohou byl skutečný spisovatel Savinien de Cyrano de Bergerac (1619 až 1655), milostný děj je ale fikce.

Základní údaje o díle

V tahácích se míchá datum premiéry s datem vydání. Hra měla premiéru 28. prosince 1897, první knižní vydání vyšlo v nakladatelství Charpentier et Fasquelle roku 1898. Datum premiéry uvádí titulní list hry, 27. prosinec byla generální zkouška.

Proč heroická komedie

Označení comédie héroïque zvolil sám Rostand. Komedie tu neznamená veselohru se šťastným koncem, hra končí smrtí hrdiny. Žánr spojuje komické a groteskní scény s hrdinstvím, pathosem a tragickým vyzněním. Takové mísení vysokého a nízkého je dědictvím romantického dramatu.

Český název

Překlad Jaroslava Vrchlického nese francouzský název Cyrano de Bergerac. Podoba Cyrano z Bergeracu je v katalozích českých knihoven doložená u překladu Jaromíra Jahna z roku 1926.

O čem Cyrano z Bergeracu je

Cyrano se nebojí stovky protivníků, ale bojí se říct ženě, že ji miluje. Hlavním tématem je láska, která se skrývá za cizí tváří, a otázka, zda milujeme člověka pro jeho vzhled, nebo pro jeho ducha. Hra také oslavuje svobodu a věrnost vlastním zásadám.

Hlavní motivy

Nejvýraznějším motivem je Cyranův nos, zdroj posměchu i jeho hrdosti. Opakuje se motiv dopisu: Cyrano píše za Christiana, takže Roxana miluje slova, ne muže, který je podepsal. Klíčový je i motiv panache, chocholu na klobouku, který znamená ryzí statečnost s nadhledem a je posledním slovem hry. Dalšími motivy jsou souboj, hlad a měsíc.

Stručný děj po dějstvích

První dějství, Une représentation à l’Hôtel de Bourgogne (představení v divadle): roku 1640 se v pařížském divadle hraje pastorála. Cyrano zakáže herci Montfleurymu hrát a vyžene ho z jeviště. Když se mu vikomt de Valvert vysměje kvůli nosu, Cyrano mu předvede, jak vtipněji by se dalo o nose mluvit, a pak ho porazí v souboji, během něhož skládá baladu. Pak jde chránit básníka Lignièra před stovkou najatých mužů.

Druhé dějství, La Rôtisserie des poètes (pečírna básníků): v pečírně a cukrárně Ragueneaua čeká Cyrano na Roxanu. Doufá ve vyznání, ona mu ale svěří, že miluje Christiana, nového kadeta v Cyranově rotě, a prosí ho, aby mladíka chránil. Cyrano slib dá a Christianovi, který neumí mluvit o lásce, nabídne své dopisy i svůj talent. Hraběti de Guiche odmítne protekci slavným monologem o nezávislosti.

Třetí dějství, Le Baiser de Roxane (Roxanin polibek): Christian se pokusí mluvit s Roxanou sám a selže. Cyrano, ukrytý pod balkonem ve tmě, mu nejprve napovídá, pak promluví sám a Roxanu okouzlí. Polibek ale dostane Christian. Cyrano zdrží de Guiche historkou o pádu z měsíce a kapucín zatím Roxanu s Christianem oddá. Uražený de Guiche pošle oba muže do války k Arrasu.

Čtvrté dějství, Les Cadets de Gascogne (gaskoňští kadeti): vojsko u Arrasu hladoví a Cyrano každé ráno riskuje život, aby za Christiana odeslal dopis. Roxana přijede v kočáře plném jídla a řekne, že by Christiana milovala i ošklivého. Christian pochopí, že Roxana miluje Cyrana, a chce, aby jí řekl pravdu. Než k tomu dojde, Christian padne v boji a Cyrano se rozhodne mlčet.

Páté dějství, La Gazette de Cyrano (Cyranovy noviny): o patnáct let později, roku 1655, žije Roxana v klášteře a Cyrano ji každou sobotu navštěvuje a vypráví jí novinky. Tentokrát přijde smrtelně zraněný kusem dřeva, který na něj shodil sluha. Požádá o Christianův poslední dopis a čte ho nahlas i za šera. Roxana pozná hlas z balkonu a pochopí, kdo dopisy psal. Cyrano umírá s mečem v ruce proti přeludům a jeho posledním slovem je panache.

Kompozice, čas a prostor

Hra má pět dějství, každé s vlastním názvem, a podle textu 48 výstupů. Děj postupuje chronologicky. Mezi čtvrtým a pátým dějstvím je skok o patnáct let. Expozicí je první dějství, kolizí Roxanino přiznání, krizí balkon a svatba, vyvrcholením Arras, rozuzlením Cyranova smrt. Jak se dílo dělí na části, popisuje článek kompozice literárního díla.

Čas a prostor

Podle poznámky autora se první čtyři dějství odehrávají roku 1640, páté roku 1655. Prostředím je Paříž: divadelní sál, pečírna a cukrárna na rohu ulice Saint-Honoré, náměstíčko v Marais s Roxaniným balkonem. Čtvrté dějství se odehrává v táboře gaskoňských kadetů při obléhání Arrasu, páté v zahradě kláštera Dam od Kříže v Paříži. Jednota místa ani času neplatí.

Kdo vypráví

Drama nemá vypravěče, vše víme z dialogů, monologů a scénických poznámek. Divák ví od začátku víc než Roxana: zná Cyranovo tajemství, a proto čte každou její repliku jako dramatickou ironii.

Postavy

Jádrem hry je milostný trojúhelník. Christian má krásu bez slov, Cyrano slova bez krásy, a Roxana miluje to, co vzniká z obou.

Cyrano jako hrdina

Cyrano spojuje grotesknost vzhledu se vznešeností ducha. Jeho tragédie je dobrovolná: mohl by se k dopisům přiznat, ale z věrnosti k mrtvému Christianovi mlčí patnáct let.

Skutečný Cyrano a postava

Savinien de Cyrano de Bergerac skutečně žil, jak shodně uvádí encyklopedie Britannica a francouzské literárněhistorické přehledy. Narodil se roku 1619 v Paříži, ne v Gaskoňsku, a s gaskoňskými kadety ho spojil až Rostand. Britannica výslovně řadí Rostandovu hru mezi romantické, historicky nepodložené legendy o něm.

Jazyk a umělecké prostředky

Hra je psaná rýmovaným veršem, převážně alexandrínem, tedy dvanáctislabičným veršem francouzské klasické tragédie. Rostand verš uvolňuje: replika se často láme mezi více postav, takže řeč zní přirozeně a rychle. Vysoký styl se střídá s hovorovým a vtipným.

Monolog o nose

V prvním dějství Cyrano odpoví na Valvertovu urážku monologem, v němž vyjmenuje, jak by se dalo o jeho nose mluvit různým tónem: útočně, přátelsky, popisně. Výčet a stupňování ukazují, že Cyrano ovládá jazyk lépe než jeho protivník a výsměch obrátí v triumf.

Balada při souboji

Cyrano předem ohlásí, že baladu o třech slokách po osmi verších a poslání o čtyřech verších složí během souboje a na konci poslání protivníka zasáhne. Refrén zní v originále: „À la fin de l’envoi, je touche.“ Refrén se po každé sloce vrací a stupňuje napětí, slovo a čin se sejdou v jediném okamžiku.

Anafora a kontrast

Ve druhém dějství odmítá Cyrano protekci monologem, ve kterém se na začátku veršů opakuje francouzské „ne, děkuji“. Anafora dělá z odmítnutí manifest nezávislosti a svobody. Celou hrou prochází kontrast krásy a ošklivosti, světla a tmy: pod balkonem Roxana nevidí, kdo mluví. Balkonová scéna se nabízí ke srovnání s rozborem Shakespearova Romea a Julie.

Autor a literárněhistorický kontext

Edmond Rostand se narodil 1. dubna 1868 v Marseille a zemřel 2. prosince 1918 v Paříži. Podle encyklopedie Britannica jsou jeho hry pozdním, opožděným příkladem romantického dramatu ve Francii. Podle Francouzské akademie vzkřísil hrdinské drama ve verších. Členem Akademie se stal roku 1901.

Novoromantismus proti naturalismu

Na konci 19. století vládly divadlu naturalistické hry, bulvární veselohry a symbolismus. Rostand se vrátil k veršovanému historickému dramatu. Úspěch Cyrana se vysvětluje i tím, že divákům nabídl ideál a hrdinství místo ponuré skutečnosti. Kam novoromantismus patří mezi ostatní proudy, ukazuje přehled literárních směrů.

Autoři stejného období

Ve stejné době psali Henrik Ibsen, Anton Pavlovič Čechov a August Strindberg. Jinou cestu zvolil Oscar Wilde, jehož konverzační komedii přibližuje rozbor hry Jak je důležité míti Filipa. V české literatuře převládalo realistické drama, jak ukazuje rozbor Stroupežnického Našich furiantů. Rostandovu hru do češtiny přeložil Jaroslav Vrchlický.

Další díla autora

Rostand začínal sbírkou básní Les Musardises (1890). Pro divadlo napsal komedii Les Romanesques (1894), dále hry La Princesse lointaine (1895) a La Samaritaine (1897). Po Cyranovi měl největší ohlas L’Aiglon (1900), vlastenecká tragédie o vévodovi zákupském, synovi Napoleona, se Sarah Bernhardtovou v hlavní roli. Později vznikla hra Chantecler (1910).

Jak o díle mluvit u ústní maturity

Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. probíhá ústní zkouška z českého jazyka a literatury jako řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejdéle 15 minut. Výklad se má opírat o úryvek na pracovním listu, ne o naučený text. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto je vhodné ověřit si je u vyučujícího.

Doporučené pořadí výkladu

• Zasaďte úryvek do děje: jde o souboj v divadle, o scénu pod balkonem, o Arras, nebo o Cyranovu smrt?
• Pojmenujte téma a motivy, druh, žánr, čas a prostor.
• Charakterizujte postavy podle toho, jak mluví.
• Ukažte na úryvku verš, rým, kontrast, výčet nebo dramatickou ironii.
• Zařaďte hru do novoromantismu a odlište skutečného Cyrana od postavy.

Součástí pracovního listu je podle vyhlášky také zadání z jazyka a slohu, počítejte tedy i s otázkou mimo samotnou hru. U Cyrana se vyplatí mít názor na to, proč hrdina mlčí patnáct let, a opřít ho o konkrétní scénu. Další díla rozebraná stejně najdete v přehledu rozborů děl k maturitě.

Šest věcí, které se o Cyranovi pletou

1. Hra vyšla roku 1897. Roku 1897 měla premiéru, 28. prosince. Knižně vyšla roku 1898.
2. Je to tragédie. Autor ji nazval heroickou komedií. Žánr spojuje komické s tragickým.
3. Cyrano je romantické drama z doby romantismu. Hra vznikla dlouho po romantismu, je to novoromantická hra konce 19. století.
4. Roxana miluje Christiana kvůli jeho kráse až do konce. Ve čtvrtém dějství říká, že by ho milovala i ošklivého, pro duši z dopisů, které psal Cyrano.
5. Cyrano Roxaně pravdu sám řekne. Nepřizná se. Roxana pozná pravdu sama, když Cyrano čte dopis za tmy a ona pozná jeho hlas.
6. Skutečný Cyrano byl Gaskoněc z Bergeracu. Narodil se v Paříži. Gaskoňský původ mu přisoudil až Rostand.

Časté otázky

Kdy měl Cyrano z Bergeracu premiéru?

Premiéra proběhla 28. prosince 1897 v pařížském Théâtre de la Porte-Saint-Martin a titulní roli hrál Constant Coquelin. Knižně hra vyšla roku 1898.

Jaký je literární druh a žánr Cyrana z Bergeracu?

Literární druh je drama. Žánr je heroická komedie ve verších o pěti dějstvích, napsaná převážně alexandrínem.

Do jakého literárního směru Cyrano z Bergeracu patří?

Patří k novoromantismu konce 19. století. Rostand se vrátil k veršovanému historickému dramatu s romantickým hrdinou.

O čem je Cyrano z Bergeracu stručně?

Básník a šermíř Cyrano miluje sestřenici Roxanu, ale kvůli nosu se neodváží vyznat. Píše proto dopisy za krásného Christiana. Pravda vyjde najevo až po patnácti letech, když Cyrano umírá.

Kdo jsou hlavní postavy hry?

Hlavní postavy jsou Cyrano, jeho sestřenice Roxana, mladý kadet Christian de Neuvillette a hrabě de Guiche. Dále vystupují cukrář Ragueneau a přítel Le Bret.

Žil Cyrano z Bergeracu doopravdy?

Ano, Savinien de Cyrano de Bergerac žil v letech 1619 až 1655 a byl spisovatelem. Narodil se v Paříži, bojoval u Arrasu a měl velký nos. Milostný příběh s Roxanou a Christianem je ale Rostandova fikce.

Jak hra končí?

Smrtelně zraněný Cyrano čte v klášterní zahradě Christianův poslední dopis. Roxana pozná jeho hlas a pochopí, že dopisy psal on. Cyrano umírá a jeho posledním slovem je panache.

Co znamená panache?

Doslova chochol na klobouku. Ve hře znamená statečnost s nadhledem a vtipem. Je to poslední slovo hry.