Pohádka: znaky, druhy a příklady
Pohádka je vyprávění o vymyšlených postavách a událostech, v němž působí kouzelné a nadpřirozené síly. Dělí se na lidovou, bez známého autora, a umělou, kterou napsal konkrétní spisovatel. V článku najdete znaky žánru v tabulce, vývoj od sběratelů po Andersena a Čapka, přehled děl, rozdíl od pověsti a bajky, ukázku rozboru a pět úloh s řešením.
Ve zkratce
- Pohádka je epický prozaický žánr o vymyšleném světě, kde jednají kouzelné bytosti a předměty.
- Slovník spisovného jazyka českého zná jako rovnocenné synonymum slovo báchorka.
- Lidová pohádka je anonymní a šířila se ústně, umělá pohádka má autora.
- Sbírky lidových pohádek vydali bratři Grimmové (1812 až 1815) a Božena Němcová (1845 až 1847).
- Umělá pohádka se podle Ottova slovníku začíná roku 1697 u Francouze Perraulta, k jejím mistrům patří Andersen.
- Od pověsti se pohádka liší tím, že si nečiní nárok na pravdivost, od bajky tím, že nemusí poučovat.
Co je pohádka
Podle Slovníku spisovného jazyka českého je pohádka vyprávění, zpravidla lidové, o vymyšlených osobách a událostech, v nichž působí kouzelné, nadpřirozené síly. Slovník uvádí lidové i umělé pohádky, například Erbenovy a Andersenovy.
Pohádka a báchorka
Slovník spisovného jazyka českého uvádí báchorku jako synonymum pohádky a Ottův slovník vysvětluje heslo Pohádka jediným odkazem na Báchorky. Ottův slovník naučný z roku 1890 s heslem Báchorky (pohádky) spojuje fantastické povídky, které vznikly v obrazivosti lidu a šly od úst k ústům. Slovo pohádka tedy znamená totéž co báchorka. Výraz Nevykládej mi tu pohádky! už ale podle slovníku znamená obvinění z lži.
Znaky pohádky
Kdo si je zapamatuje, pozná pohádku i v textu, který nezná.
| Znak | Co znamená | Příklad z díla |
|---|---|---|
| vymyšlený svět | děj se řídí jinými zákony než svět skutečný | Ottův slovník: svět plný divů a bytostí nadpřirozených |
| kouzelné bytosti | víly, rusalky, čarodějnice, draci, obři, trpaslíci | Andersen: Malá mořská víla |
| kouzelné předměty a proměny | věc nebo bytost se zázračně změní | Andersen: Ošklivé káčátko |
| jasné dobro a zlo | postavy jsou dobré, nebo zlé, bez odstínů | pomocník a protivník v lidových pohádkách |
| jednoduchý příběh | úvod, zkouška, rozuzlení, krátké věty | vlastní ukázka níže |
| trojí opakování | tři úkoly, tři bratři, tři přání | tři zrnka ve vlastní ukázce |
| bezčasí a bez adresy | neurčuje se místo ani doba, nelze ověřit | začátek Byl jednou jeden |
| hodnotový závěr | dobro vítězí, zlo je potrestáno, ale ne vždy | Malý princ končí smutně |
Proč nemá konkrétní adresu
Pověst se tváří, že se příběh stal tady a tehdy. Pohádka takový nárok nemá a posluchač vědomě přijímá, že jde o výmysl. Tento rozdíl, tedy nárok na věrohodnost, popisuje folklorista Petr Janeček v studii o novinové pověsti jako hlavní rozlišení pohádky od pověsti.
Vývoj a podoby pohádky
Pohádka má dvě velké větve, lidovou a umělou. Umělá pohádka vznikla podle vzoru lidové a jejím příběhům dluží nápady, postavy i formule.
Lidová pohádka a její sběratelé
Podle Ottova slovníku z roku 1890 mají báchorky jedno z nejstarších ohnisek v Indii. Jako nejznámější sbírku uvádí sanskrtskou Pančatantru z asi 6. století po Kristu. Jde o dobový výklad. Každý národ prý má své pohádky a týž motiv se objevuje v různých zemích.
Bratři Grimmové
Ottův slovník říká, že o sebrání germánských báchorek si největší zásluhy získali bratři Grimmové. Jejich Kinder- und Hausmärchen vyšly v prvním vydání v letech 1812 až 1815 ve dvou svazcích a sbírka se potom opakovaně vydávala v přepracované podobě, takže nejde o jednorázový zápis, ale o dlouhou redakční práci.
Umělá pohádka od Perraulta k Andersenovi
Ottův slovník uvádí, že podle vzoru národních pohádek se začaly skládat umělé, a začátek učinil Francouz Charles Perrault roku 1697. Za naší doby, píše slovník, vynikl v oboru dánský autor Hans Christian Andersen, v české literatuře Eliška Krásnohorská. V Andersenově případě jde už o autorský text, třeba Malá mořská víla z roku 1837 nebo Ošklivé káčátko z roku 1843.
Česká a slovenská pohádka
České báchorky sbírali podle Ottova slovníku mimo jiné Karel Jaromír Erben, Jakub Malý a Božena Němcová, slovenské Pavel Dobšinský. Němcová začala psát báchorky roku 1842 a podle téhož slovníku se věrnosti lidovému podání naučila až od Erbena. Národní báchorky a pověsti vycházely v Praze v letech 1845 až 1847 v šesti svazcích. Němcová tak stojí na hranici mezi sběratelkou a autorkou.
Autorská pohádka ve 20. století
Karel Čapek vydal Devatero pohádek a ještě jednu od Josefa Čapka jako přívažek. Nejstarší záznam, který jsem v katalozích českých knihoven našel, uvádí vydání nakladatelství Fr. Borový-Aventinum z roku 1932.
Pohádka pro dospělé
Jiráskova Lucerna z roku 1905 je pohádkové drama, kde jednají vodníci a rozhoduje zázrak, ale žánr počítá s dospělým divákem. Malý princ vyšel roku 1943 v New Yorku a je označován jako filozofická pohádka, jenže nemá šťastný konec.
Slavní autoři a díla pohádek
Tabulka uvádí díla, na která se ptají u zkoušek, s rokem prvního vydání. U některých titulů se zařazení do žánru v literární vědě různí, proto je poznámka u každého.
| Autor | Dílo | Rok | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Charles Perrault | Histoires et contes du temps passé | 1697 | pohádky v próze i ve verších, začátek umělé pohádky podle Ottova slovníku |
| Bratři Grimmové | Kinder- und Hausmärchen | 1812 až 1815 | sbírka lidových pohádek, první vydání ve dvou svazcích |
| Božena Němcová | Národní báchorky a pověsti | 1845 až 1847 | šest svazků, pohádky upravené z lidového podání |
| Hans Christian Andersen | Malá mořská víla | 1837 | umělá pohádka o víle, která touží po lidském světě |
| Hans Christian Andersen | Ošklivé káčátko | 1843 | umělá pohádka o proměně |
| Alois Jirásek | Lucerna | 1905 | pohádkové drama pro dospělé diváky |
| Karel Čapek | Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek | 1932 | autorské pohádky, rok podle katalogového záznamu |
| Antoine de Saint-Exupéry | Malý princ | 1943 | filozofická pohádka, vyšla v New Yorku |
Jak pohádku poznat a čím se liší od příbuzných žánrů
Rychlý test: pokud text vypráví o vymyšlených postavách v kouzelném světě bez místa a data, jde nejspíš o pohádku. Pokud se váže ke konkrétnímu místu a tváří se pravdivě, je to pověst. Pokud krátký příběh se zvířaty míří k ponaučení, je to bajka. Nejčastější záměny shrnuje tabulka.
| Co se plete | S čím | Jak je rozlišit |
|---|---|---|
| pohádka | pověst | pověst má vazbu na místo a událost a chce působit věrohodně, pohádka je výmysl bez adresy |
| pohádka | bajka | bajka je krátká, zvířata zastupují lidské vlastnosti a míří k ponaučení, pohádka je delší a poučení nepotřebuje |
| pohádka | legenda | legenda vypráví o světcích a má náboženský rámec, pohádka kouzelné bytosti, ne svatost |
| lidová pohádka | umělá pohádka | lidová nemá autora a šířila se ústně, umělá je dílo konkrétního spisovatele |
| pohádka | báchorka | jde o synonyma, dnes je báchorka starší nebo knižnější výraz |
| pohádka | pohádkové drama | pohádkové drama je divadelní hra, adresovaná i dospělému divákovi, například Lucerna |
Od pohádky je třeba odlišit i legendu, která má náboženský rámec. Pohádkový kabát si půjčuje i satira: Orwellova alegorická novela Farma zvířat nese podtitul A Fairy Story.
Ukázka rozboru: vlastní krátká pohádka
Rozbor stojí na krátkém textu, který vznikl pro článek. Nejde o zapsanou lidovou pohádku.
Byl jednou jeden chudý tkadlec a ten neměl co dát do hrnce. V lese potkal stařenu a rozdělil se s ní o poslední skývu chleba. Stařena mu dala tři zrnka a řekla: „Zasaď je, ale nikomu neříkej, co z nich vyroste.“ Z prvního zrnka vyrostla jabloň se zlatými jablky, z druhého studánka s léčivou vodou, ze třetího dub, který šuměl věštby. Tkadlec se o všem svěřil lakotnému sousedovi. Jabloň zvadla, studánka vyschla a dub zmlkl. Zbylo mu jedno zlaté jablko. Prodal je, koupil stav a žil dobře, ale o zrnkách už nikdy nikomu nepověděl.
Začátek a hrdina
Příběh začíná formulí Byl jednou jeden, která vyřadí místo i čas. Hrdina je chudý a má dobré srdce. Pohádkový svět se nejdřív ptá, jestli je hrdina laskavý, teprve pak mu dá odměnu. Zkouškou je kus chleba a stařena je kouzelný pomocník, který se jen tváří chudě.
Zákaz, porušení a trest
Tři zrnka a tři zázraky jsou trojí opakování. Stařena klade zákaz prozradit tajemství. Hrdina jej poruší, když se svěří sousedovi, a kouzlo mizí. V pohádkách je právě porušený zákaz častým zlomem.
Co zde pohádka sděluje
Pohádka mluví obrazem, ne výkladem. Ponaučení nedodává vypravěč, vyplývá z děje. Další pojmy najdete v přehledu literárních pojmů.
Vyzkoušejte se
U každé úlohy doplňte nebo rozhodněte. Řešení je hned pod seznamem.
- Jak se podle Slovníku spisovného jazyka českého dělí pohádky podle původu?
- Kdo vydal v letech 1845 až 1847 Národní báchorky a pověsti?
- Rozhodněte: Je Ošklivé káčátko lidová, nebo umělá pohádka?
- Čím se pověst liší od pohádky?
- Do kterého literárního druhu patří Jiráskova Lucerna a proč o ní nemůžeme mluvit jako o obyčejné pohádce?
Řešení: 1. na lidové a umělé, 2. Božena Němcová, 3. umělá, napsal ji Hans Christian Andersen roku 1843, 4. pověst se váže ke skutečnému místu a událostem a chce působit věrohodně, pohádka je výmysl bez adresy, 5. k dramatu, jde o pohádkovou hru pro dospělého diváka.
Šest omylů o pohádce
Všech šest tvrzení uvedených tučně je chybných, oprava následuje za nimi.
- Pohádka je určená jen dětem. Existují pohádkové hry a filozofické pohádky pro dospělé, například Lucerna a Malý princ.
- Pohádky vymysleli bratři Grimmové. Sbírali a upravovali lidová vyprávění, vymyšlené autorské pohádky psal například Andersen.
- Každá pohádka končí šťastně. Dobrý konec je častý, ale Malý princ jej nemá.
- Báchorka je jiný žánr než pohádka. Slovník spisovného jazyka českého ji uvádí jako synonymum, Ottův slovník ji dokonce používá místo slova pohádka.
- Pohádka je totéž co bajka. Bajka je kratší, s lidskými vlastnostmi u zvířat a ponaučením, pohádka je fantastická a poučení nepotřebuje.
- Pohádka vypráví o skutečné události. Tuto vlastnost má pověst, pohádka se k pravdivosti nehlásí.
Časté otázky
Co je pohádka v literatuře?
Pohádka je vyprávění o vymyšlených postavách a událostech, v němž působí kouzelné a nadpřirozené síly. Může být lidová, bez známého autora, nebo umělá, kterou napsal konkrétní spisovatel.
Jaké jsou znaky pohádky?
Vymyšlený svět s kouzelnými bytostmi a předměty, jednoduchý příběh s jasným dobrem a zlem, trojí opakování, úvodní a závěrečné formule, bezčasí a nepojmenované místo. Dobrý konec je častý, ale ne povinný.
Jaký je rozdíl mezi lidovou a autorskou pohádkou?
Lidová pohádka vznikala a šířila se ústně, nemá autora a sběratelé ji teprve zapsali. Autorskou, tedy umělou pohádku vymyslel konkrétní spisovatel, například Hans Christian Andersen nebo Karel Čapek.
Jaký je rozdíl mezi pohádkou a pověstí?
Pověst se váže ke skutečnému místu nebo události a chce být brána jako pravdivá. Pohádka je výmysl bez adresy a posluchač ví, že se příběh nestal.
Jaký je rozdíl mezi pohádkou a bajkou?
Bajka je krátký příběh, v němž zvířata zastupují lidské vlastnosti, a směřuje k výslovnému nebo nepřímému ponaučení. Pohádka bývá delší, fantastičtější a poučení mít nemusí.
Je báchorka totéž co pohádka?
Ano. Slovník spisovného jazyka českého uvádí báchorku jako synonymum pohádky a Ottův slovník naučný dokonce vysvětluje heslo Pohádka odkazem na Báchorky. Slovo báchorka dnes působí knižně.
Kdo sbíral české pohádky?
Podle Ottova slovníku naučného je sbírali mimo jiné Karel Jaromír Erben, Jakub Malý a Božena Němcová, slovenské Pavel Dobšinský. Němcová vydala Národní báchorky a pověsti v letech 1845 až 1847.
Je pohádka jen pro děti?
Není. Pohádkové drama Lucerna počítá s dospělým divákem a Malý princ se označuje jako filozofická pohádka.
