Lucerna: rozbor díla k maturitě

Lucerna je pohádkové drama Aloise Jiráska, které vyšlo knižně roku 1905 a 17. listopadu téhož roku mělo premiéru v Národním divadle v Praze. Patří do české literatury přelomu 19. a 20. století a spojuje realistickou divadelní tradici s pohádkou a symbolem. Svobodný mlynář musí podle staré povinnosti svítit vrchnosti lucernou na cestu lesem a zároveň brání starou lípu i svou milou Haničku před panskými úředníky.

Ve zkratce

• Autor: Alois Jirásek (1851 až 1930), prozaik a dramatik, představitel českého realismu.
• První knižní vydání 1905 u nakladatele J. Otty, premiéra 17. listopadu 1905 v Národním divadle v režii Jaroslava Kvapila.
• Literární druh drama, žánr pohádkové drama, podtitul prvního vydání zní divadelní hra o čtyřech jednáních.
• Téma: spor poddaných s vrchností o právo a svobodu, symbolem útlaku je lucerna, symbolem paměti a češství lípa.
• Stavba: čtyři dějství, první a třetí rozdělené proměnou scény, psáno prózou, ve verších zpívají jen lesní panny a mužský sbor.
• Děj se odehrává za onoho času ve mlýně, na zámku, u lípy v lese a v lesním zámečku.
• Kromě lidí vystupují i vodníci Michal a Ivan, hejkal a lesní panny.

Základní údaje o díle

První náčrtky hry pocházejí z devadesátých let 19. století, definitivní podobu jim Jirásek dal až v novém století. Lucerna vyšla knižně i poprvé na jevišti v jednom roce, 1905, a oba údaje se v tahácích často zaměňují s rokem napsání. Na premiéře hrál mlynáře Eduard Vojan a vodníka Michala Jindřich Mošna.

Proč pohádkové drama

Vedle lidí v Lucerně jednají nadpřirozené bytosti a rozhoduje zázrak. Literární historik Michal Fránek ji řadí k pohádkovému dramatu, oblíbenému na přelomu století na evropských i českých scénách. Nejde o pohádku pro děti, žánr počítal s dospělým divákem, který za pohádkovým dějem hledá skrytý význam. Rozdíl mezi druhem a žánrem vysvětluje přehled literárních druhů a žánrů.

O čem Lucerna je

Hlavním tématem je spor poddaných s vrchností o práva a povinnosti. Mlýn je odedávna svobodný a mlynář nemusí robotovat, jedinou výjimkou je stará povinnost posvítit panstvu lucernou na cestu k lesnímu zámečku. Lucerna tak není těžké břemeno svou prací, ale tím, co připomíná: že i svobodný člověk zůstává v moci pánů.

Hlavní motivy

Proti lucerně stojí lípa, kterou chtějí úředníci porazit, strom předků, pod nímž se vyprávějí staré paměti. Fránek ji vykládá jako národní strom a symbol češství. Hrou se prolíná slovo koruna, jednou koruna stromu, jindy ztracená koruna z pověsti o pokladu. Dobový divák v tom slyšel narážku na české státní právo a nikdy neuskutečněnou korunovaci Františka Josefa I. českým králem. Dalším motivem je mateřídouška, kterou Hanička vkládá do mlynářovy kroniky.

Děj po dějstvích

První dějství začíná letního večera ve mlýně. Mušketýr přináší rozkaz vrchního: na uvítanou nové kněžny má mlynář Libor přijet na koni a jeho schovanka Hanička jít za družičku. Mlynář odmítne, protože vrchnost se s ním soudí o lípu. Hanička najde na půdě starou lucernu a babička jí vysvětlí, co znamená. Vrchní přijde osobně a pohrozí. U okna se objeví vodník Michal, zamilovaný do Haničky.

Po proměně scény se děj přenese na zámek. Učitelský mládenec Zajíček s muzikanty prosí, aby směli kněžně zahrát kasaci. Kněžna přijede dřív, než ji čekali, a nudí ji řeči i klanění, vrchního i koktajícího rychtáře Kroužilku přeruší. Zaujme ji jen zpráva o hrdém mlynáři, který ji odmítl přivítat, a o jeho povinnosti svítit lucernou.

Druhé dějství se odehrává před mlýnem. Starý vodník Ivan se stěhuje do lesního jezírka, protože chce klid od lidí. Dvořan a vrchní si prohlížejí mlýn a dvořan si všimne Haničky. Kněžna, ukrytá za stromy, poslouchá, jak mlynář hájí lípu i Haničku. Pak vystoupí a poručí mu, aby přinesl lucernu a posvítil jí k zámečku. Mlynář poslechne. Hanička mu vyčte, že se ponižuje, a když odejdou, běží za nimi lesem.

Třetí dějství se odehrává v noci u lípy na lesním palouku. Muzikanty vyděsí hejkal a Zajíček ztratí svou suppliku. Kněžna mlynáře pod lípou zdržuje. Hlídku ze zámku zažene vodník Michal, kterého pak chytí Klásková a donutí, aby ji vedl lesem. Na terase zámečku nabízí kněžna mlynáři, aby s ní odjel do města. Mlynář skoro podlehne, když Klásková přinese zprávu, že vrchní šel pro Haničku a na lípu. Mlynář obviní kněžnu, že ho lákala schválně, a běží zpět.

Čtvrté dějství se vrací k lípě. Lesní panny utvoří kolem stromu kruh a lípa se otevře, aby Haničku ukryla. Vrchní přivede pacholky se sekerami, Zajíček Haniččin úkryt neprozradí. Mlynář vyrazí z lesa a postaví se před strom, přidají se Braha, Klásková a muzikanti. Ve chvíli střetu se koruna lípy rozzáří a ozve se sbor. Kněžna lípu zachrání, před všemi rozbije lucernu a tím zruší mlynářovu povinnost. Zajíček dostane kantorské místo.

Kompozice, čas a prostor

Hra má čtyři dějství a postupuje chronologicky. První a třetí dějství rozděluje proměna scény, takže drama se člení na dvě souměrné poloviny. První dějství tvoří rozsáhlou expozici a zabírá podle Fránka víc než dvě pětiny textu, další dějství mají rychlejší spád. Napětí vrcholí na konci druhého dějství odchodem do lesa, rozuzlení přináší nejkratší čtvrté dějství.

Scénické poznámky místo vypravěče

Jako drama nemá Lucerna vypravěče. Místo něj mluví podrobné scénické poznámky, které popisují roubenou jizbu, palouk plný kopretin nebo měsíc za mraky. Přesné poznámky patří k realistickému divadlu, kouzelné proměny světla a hudby k pohádce.

Čas a prostor

Děj se podle úvodu hry odehrává za onoho času, přesné datum text neuvádí. Podle Fránka lze hru podle řady indicií zasadit do 18. století, před zrušení nevolnictví. Samotný děj trvá od letního večera do noci následujícího dne. Prostředí se pravidelně střídá: mlýn, zámek a znovu mlýn v první polovině, lesní palouk, zámeček a znovu palouk ve druhé. Lidový, panský a přírodní svět mají ve hře stejný prostor, každý se objeví dvakrát.

Postavy

Hra má dvacet postav, k nimž přistupují úředníci, rychtáři, družice, hejkal a lesní panny. Dělí se do tří skupin: venkované, zámek a nadpřirozené bytosti. Uvnitř každé skupiny jsou ale postavy odlišené, žádná z nich není jen typ.

Mlynář a kněžna

Mlynář je kladný hrdina, silný a stálý v lásce k Haničce. Zakolísá jen na terase zámečku, kdy ho kněžna láká do města a slibuje, že tam pomůže svým lidem. Kněžna není záporná postava, je to znuděná aristokratka, která v mlynáři vidí pastýře Dafnise z rokokových idyl. Jako jediná ze zámku cítí kouzlo lípy a noci a nakonec vše napraví.

Zajíček a zkouška charakteru

Učitelský mládenec se celou hru klaní a prosí. Ve čtvrtém dějství mu vrchní nabídne vysněné místo kantora za prozrazení Haniččina úkrytu a pohrozí vojnou. Zajíček odmítne a z pokorného prosebníka se stává hrdina. Podobně tlačí nadřízený na podřízeného, aby udal, i v jednoaktovce, kterou rozebírá rozbor Havlovy Audience.

Vodníci

Vodníci vycházejí z lidové víry a venkované vědí, jak se jim bránit: černobýlem, provazem z lýčí, zaklínáním. Michal se chce ženit, Ivan chce jen klid. Strach z nich mají hlavně zámečtí. Úplně jiného, krutého vodníka z lidové balady připomíná rozbor Erbenovy Kytice.

Jazyk a umělecké prostředky

Lucerna je psaná prózou, jak odpovídalo realistické poetice i tradici Tyla a Klicpery. Ve verších zpívají jen lesní panny a mužský sbor, tedy hlasy nadpřirozeného světa. Citace jsou z vydání Městské knihovny v Praze.

Řeč venkova a řeč zámku

Venkované mluví s lehkým nářečním zabarvením, v tvarech jako věďal, mlejn nebo řek’. Braha nadává mušketýrovi churoto ze mhy upletená, Klásková svému muži votipero. Řeč zámku je naopak plná francouzských slov a narážek na rokokové pastýře: kněžna povzdechne Ó sladké heure du berger. Vrchní zase podle toho, s kým mluví, onká Zajíčkovi a oniká Francovi.

Opakované promluvy a komika

Zima začíná každou moudrost větou Já bych čeť a četu, Klásek pořád opakuje, jak hodnou má ženu. Komiku tvoří i koktání Kroužilky a žárlivost Kláskové. Proti tomu stojí patos, nejsilněji v mlynářově odpovědi vrchnímu: Kdo zapomene ran, kterými jej ponížili, zůstává bitým psem, a kdo zapomene na své právo, ať je sluhou, ať otrokem!

Symbol, píseň a lyrické líčení

Lucerna a lípa jsou symboly, které nesou hlavní myšlenku hry. Hanička zpívá píseň o stromu, který při třetím seknutí promluví, a v posledním dějství si ji ve strachu říká Zajíček, když se pacholci napřahují na lípu. Lyrické pasáže, například Ivanovo líčení deště nad jezírkem, mají podle Fránka rysy impresionistického líčení krajiny. Mužský sbor na konci zpívá verš Duch rodu čistý přepevný štít.

Autor a literárněhistorický kontext

Alois Jirásek se narodil 23. srpna 1851 v Hronově a zemřel 12. března 1930 v Praze. Proslul historickou prózou o českých dějinách od pověstí po národní obrození, divadlem pomohl prosadit realismus na českém jevišti. Když psal Lucernu, měl za sebou sedm her, mezi nimi venkovská dramata Vojnarka a Otec a historickou hru Jan Žižka.

Pohádkové drama na přelomu století

Pohádková dramata se symbolickým významem psali v Evropě Gerhart Hauptmann nebo Maurice Maeterlinck, v Praze se hrála Kvapilova Princezna Pampeliška a Zeyerův Radúz a Mahulena. Jirásek spojil tento moderní žánr s domácí tradicí dramatických báchorek Josefa Kajetána Tyla, a proto oslovil prostého i náročného diváka. Kritikům připomínalo noční třetí dějství Shakespearův Sen noci svatojánské.

Realismus a útlak lidu

Realistické drama na scéně Národního divadla ukazuje i hra bratří Mrštíků, jak vysvětluje rozbor Maryši. Lucerna je však hra smířlivá a končí šťastně. O útlaku prostých lidí mluví v téže době mnohem ostřeji poezie Petra Bezruče, viz rozbor Slezských písní.

Další díla autora

Z prózy jsou nejznámější Staré pověsti české, Psohlavci, F. L. Věk, Temno a husitské romány Mezi proudy, Proti všem a Bratrstvo. Z divadla hry Jan Žižka, Jan Hus a Jan Roháč a pohádková hra Pan Johanes. Lucerna se podle Fránka stala nejuváděnější českou divadelní hrou 20. století.

Jak o díle mluvit u ústní maturity

Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. probíhá ústní zkouška z českého jazyka a literatury jako řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejdéle 15 minut. Výklad se má opírat o úryvek na pracovním listu, ne o naučený text. Kritéria hodnocení navrhuje ředitel školy, proto je vhodné ověřit si je u vyučujícího.

Doporučené pořadí výkladu

• Zasaďte úryvek do děje: které dějství to je, kdo mluví, co předcházelo a co následuje.
• Pojmenujte téma a motivy, hlavně lucernu a lípu, a řekněte, co symbolizují.
• Určete druh a žánr, zmiňte prózu a verše a roli scénických poznámek.
• Charakterizujte postavy z úryvku podle jejich řeči: nářečí venkovanů, francouzštinu kněžny, onkání vrchního.
• Zařaďte hru do Jiráskova díla a do pohádkového dramatu přelomu století.

Pracovní list obsahuje podle vyhlášky i zadání z jazyka a slohu. U Lucerny se vyplatí mít připravený výklad, proč je lucerna těžká, i když je to jen trochu skla a dříví. Další díla rozebraná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.

Sedm věcí, které se o Lucerně pletou

1. Lucernu rozbije mlynář. Mlynář to vrchnímu v prvním dějství jen vyhrožuje. Lucernu na konci rozbije kněžna a tím povinnost zruší, protože ji podle vrchního může zrušit jen vrchnost.
2. Hanička je mlynářova sestra nebo dcera. Je to schovanka. Jako malé dítě ji u cesty po válce našel sekerník Braha a mlýn ji přijal.
3. Mlynář je robotující poddaný. Jeho mlýn je svobodný a robotu nemá, jedinou povinností je svítit lucernou.
4. Kasace je žádost. Kasace je večerní hudba, kterou chtějí muzikanti zahrát. Žádost o místo je supplika, kterou Zajíček napsal ve verších.
5. Do Haničky je zamilovaný vodník Ivan. Zamilovaný je Michal z mlýnského náhonu. Ivan je starý mrzout, který chce mít od lidí pokoj.
6. Hra má dva díly. Text má čtyři dějství, dvě z nich se proměnou scény dělí na dvě části.
7. Lucerna je veršovaná pohádka pro děti. Je psaná prózou a určená dospělým.

Časté otázky

Kdy vyšla Lucerna a kdy měla premiéru?

Lucerna vyšla knižně roku 1905 u nakladatele J. Otty v Praze. Premiéru měla 17. listopadu 1905 v Národním divadle v režii Jaroslava Kvapila, mlynáře hrál Eduard Vojan.

Jaký je literární druh a žánr Lucerny?

Literární druh je drama, žánr pohádkové drama neboli pohádková hra. Podtitul prvního vydání zní divadelní hra o čtyřech jednáních. Hra je psaná prózou, ve verších zpívají jen lesní panny a mužský sbor.

Do jakého literárního směru Lucerna patří?

Patří do české literatury přelomu 19. a 20. století. Jirásek je realista a scénické poznámky jsou realistické, hra ale spojuje tradici Tylových dramatických báchorek s pohádkovým dramatem moderny, které pracuje se symboly.

Co symbolizuje lucerna a co lípa?

Lucerna je symbolem poddanství a útlaku, protože ji svobodný mlynář musí nosit před panstvem. Lípa je symbolem paměti, svobody a češství, strom předků, pod nímž se vyprávějí staré příběhy.

Kde a kdy se Lucerna odehrává?

Děj se odehrává za onoho času, v době poddanství a roboty, ve mlýně, na zámku, u lípy na lesním palouku a v lesním zámečku. Trvá od letního večera do noci následujícího dne.

Kdo rozbije lucernu?

Lucernu rozbije na konci hry kněžna. Tím na věčné časy zruší mlynářovu povinnost a zároveň dokazuje, že o úkladech vrchního nevěděla.

Jak Lucerna končí?

Vrchní chce porazit lípu, v níž se ukryla Hanička, mlynář ji brání. Koruna lípy se rozzáří a ozve se sbor. Kněžna lípu zachrání, rozbije lucernu, Zajíček dostane místo kantora a mlynář odchází s Haničkou.

Jaká je hlavní myšlenka Lucerny?

Hra ukazuje, že člověk nemá zapomínat na své právo a že ho má bránit, i když stojí sám proti mocným. Vedle toho oslavuje věrnost, lidovou moudrost a krásu české přírody.