Literární druhy a žánry: přehled, příklady a test

Literární druhy a žánry třídí slovesná díla podle toho, jak mluví ke čtenáři: lyrika vyjadřuje city a nálady, epika vypráví děj a drama ho předvádí rozhovorem postav. Žánr je užší skupina uvnitř druhu, například sonet v lyrice, novela v epice nebo tragédie v dramatu. V článku najdete přehledovou tabulku s příklady děl, výklad hlavních žánrů, lyrickoepické útvary, pomůcky na rozpoznání a krátký test.

Ve zkratce

• Tři základní literární druhy jsou lyrika, epika a drama.
• Lyrika nemá děj, vyjadřuje pocity, nálady a úvahy: óda, elegie, sonet, píseň.
• Epika vypráví příběh prostřednictvím vypravěče: epos, román, novela, povídka, pověst, bajka.
• Drama předvádí děj jen přímými řečmi postav: tragédie, komedie, činohra.
• Lyrickoepické žánry spojují děj s citovým laděním: balada, romance, básnická povídka.
• Druh a forma jsou dvě různé věci: epika může být ve verších i v próze.

Co jsou literární druhy a žánry

Literární druh je nejobecnější skupina, do které se dílo zařazuje podle způsobu podání. Encyklopedie CoJeCo popisuje lyriku jako druh, který se od epiky a dramatu odlišuje nedějovým základem, epiku jako vyprávění děje s úsilím o dějové napětí a drama jako druh, který téma sděluje výhradně přímými promluvami a jednáním postav. Slovník spisovného jazyka českého k dramatu dodává, že předvádí příběh jen přímými řečmi jednajících osob.

Druh, žánr a forma

Žánr je menší a konkrétnější skupina uvnitř druhu. Román i bajka jsou epika, ale každý z nich má jiný rozsah, jinou stavbu i jiný cíl. Třetí hledisko je forma: poezie, tedy vázaná řeč ve verších, nebo próza. Forma s druhem nesouvisí napevno, epos je epika ve verších a drama může být psáno prózou i veršem. Jak se verš měří a stavbu rytmu rozlišuje, vysvětluje přehled českých veršových systémů.

Školní a odborné názvosloví

Školní přehledy pracují s trojicí lyrika, epika, drama a lyrickoepické žánry v nich stojí jako samostatná skupina mezi lyrikou a epikou. Ani slovníky nejsou v názvech jednotné: Encyklopedie CoJeCo nazývá epiku na jednom místě literárním žánrem a lyriku básnickým druhem. V běžné školní praxi se slovo druh užívá pro lyriku, epiku a drama a slovo žánr pro všechno, co stojí pod nimi.

Přehledová tabulka

Tabulka shrnuje všechny žánry z tohoto článku. U každého žánru je jeden poznávací znak a příklad díla, většinou z četby k maturitě.

Lyrika a její žánry

Lyrika zachycuje vnitřní svět mluvčího. Podle Encyklopedie CoJeCo vyjadřuje pocity a nálady formou vnitřního monologu, vyznání nebo úvahy a bohatě využívá obrazné pojmenování a citově zabarvená slova. Podle tématu se mluví o lyrice milostné, přírodní, vlastenecké nebo reflexivní, tedy úvahové.

Óda

Slovník spisovného jazyka českého definuje ódu jako báseň oslavného významu. Oslavuje se člověk, myšlenka, příroda nebo vlast a tón je vznešený. Slovník uvádí jako příklad horácovské ódy a Schillerovu báseň, kterou zhudebnil Beethoven jako Ódu na radost. Vlastní příklad oslavného ladění: Zdravím tě, řeko, matko polí, tvůj hlas mi zpívá do snu.

Elegie

Elegie je podle téhož slovníku druh naříkavé lyrické básně, žalozpěv. Vyjadřuje smutek nad ztrátou, nad smrtí, nad minulostí. Encyklopedie CoJeCo připomíná antické kořeny a Ovidiovy elegie. Pozor na název Tyrolské elegie: Havlíček ho použil ironicky, skladba má děj a satirický tón. Slovník ji uvádí jako dílo tklivého rázu v širším významu slova elegie. Její první verš zní Sviť, měsíčku, polehoučku (Karel Havlíček Borovský, Tyrolské elegie, podle vydání Kniha veršů, Družstevní práce 1934).

Sonet

Sonet neboli znělka je pevná forma: 14 veršů, nejprve dvě čtyřverší, potom dvě trojverší, obvykle s ustáleným rýmovým schématem. Tak ho popisuje Slovník spisovného jazyka českého i Encyklopedie CoJeCo. Ta dodává, že sonet vznikl v Itálii a proslavil ho Petrarca, v češtině ho pěstoval mimo jiné Kollár a Vrchlický.

Píseň

Píseň je podle Slovníku spisovného jazyka českého jednoduchá, zpravidla kratší básnická skladba určená ke zpěvu. Slovník rozlišuje písně lidové, duchovní, milostné, vojenské nebo jarmareční. Slovo se ale užívá i v názvech sbírek, které se zpívat nedají, například Nerudovy Písně kosmické.

Epika a její žánry

Epika stojí na ději. Mezi čtenářem a příběhem je vypravěč, který vypráví nejčastěji v minulém čase a ve třetí osobě, ale i v první osobě, například v deníkové formě. Epika byla dlouho veršovaná a teprve během vývoje se spojila hlavně s prózou, jak připomíná Encyklopedie CoJeCo. Rozdíl mezi vyprávěním v první a třetí osobě vysvětluje článek o tom, kdo vypráví v ich-formě a er-formě.

Epos

Epos je rozsáhlá epická báseň, zpravidla vážného obsahu, jak uvádí Slovník spisovného jazyka českého. Encyklopedie CoJeCo dodává, že líčí hlavně války a hrdinské činy, má pomalý děj a rád odbočuje do epizod. Prototypem jsou Homérova Ilias a Odyssea nebo Epos o Gilgamešovi.

Román

Román je rozměrná, zpravidla prozaická skladba s větším počtem postav a s množstvím epizod. Encyklopedie CoJeCo k tomu dodává, že děj má hlavní a vedlejší linie. Podle tématu se rozlišuje například román historický, psychologický nebo vědeckofantastický, kam patří Čapkova Válka s mloky.

Novela

Novela je kratší než román a má sevřenou kompozici a výraznou pointu, zpravidla bez epizodních postav. Tak ji definuje Slovník spisovného jazyka českého, Encyklopedie CoJeCo mluví o uzavřené dějové stavbě a připomíná Boccacciův Dekameron. Novelou je Dykův Krysař. Kafkova Proměna se řadí k povídce, případně k novele.

Povídka

Povídka je kratší prozaický útvar, jehož stavba ani téma nejsou vázány pevnými pravidly. Od novely se podle Encyklopedie CoJeCo liší volnější stavbou děje, hranice mezi nimi ale splývá. Slovník spisovného jazyka českého uvádí jako příklad Nerudovy Povídky malostranské.

Pověst a bajka

Pověst se podle Slovníku spisovného jazyka českého váže na skutečnou historickou událost, osobu nebo místo a je zcela nebo zčásti vybájená. Příkladem jsou Jiráskovy Staré pověsti české. Bajka je mravoučné vyprávění, v němž zvířata nebo věci jednají jako lidé, a končí ponaučením. Nejznámější jsou bajky připisované Ezopovi, jednu z nich lze shrnout větou Liška chválila havranovi hlas, až mu sýr vypadl ze zobáku.

Drama a jeho žánry

Drama je určeno pro jeviště. Podle Encyklopedie CoJeCo se v něm děj podává jako přítomnost a prostřednictvím dialogu, vypravěč chybí a autor mluví jen v poznámkách pro herce a režiséra. Námětem bývá vyhrocený konflikt.

Tragédie

Tragédie je podle Slovníku spisovného jazyka českého drama, jehož konflikt je nesmiřitelný a končí zpravidla pádem hlavního hrdiny. Vznikla v antickém Řecku, slovník jmenuje Sofoklovu Antigonu. Vrchol novověké tragédie představuje Shakespeare, jak ukazuje rozbor Shakespearova Hamleta.

Komedie

Komedie je veselá divadelní hra, protiklad tragédie. Encyklopedie CoJeCo ji popisuje jako hru s komickou nadsázkou, rychlou akcí a většinou smírným rozuzlením. Rozlišuje komedii situační, která stojí na záměnách a překvapeních, a komedii charakterů, která zesměšňuje lidskou vlastnost. Druhým typem je Molièrův Lakomec.

Činohra

Slovo činohra má dva významy. Slovník spisovného jazyka českého jím v užším smyslu označuje vážnou mluvenou hru bez tragického rozuzlení, tedy něco mezi tragédií a komedií. V širším smyslu je činohra každé mluvené divadlo na rozdíl od opery nebo baletu. V tomto druhém smyslu je činohrou i Čapkova hra R.U.R., kterou autor sám nazval kolektivním dramatem.

Lyrickoepické žánry

Lyrickoepické žánry mají příběh, ale vyprávějí ho ve verších a s výraznou náladou. Děj je v nich kratší a sevřenější než v epice a city mluvčího jsou cítit z každé sloky. Slovník spisovného jazyka českého píše přídavné jméno dohromady, lyrickoepický, ve školních textech se objevuje i lyricko-epický.

Balada

Balada je lyrickoepická báseň s ponurým, spádným dějem, jak ji definuje Slovník spisovného jazyka českého. Končí tragicky, často trestem za porušení zákazu nebo slibu, a pracuje s nadpřirozenem. Klasickou českou sbírkou je Erbenova Kytice, kterou podrobně rozebírá rozbor Erbenovy Kytice. Balada Vodník začíná veršem Na topole nad jezerem (Karel Jaromír Erben, Kytice z pověstí národních, text podle Wikizdrojů).

Romance

Romance je podle Slovníku spisovného jazyka českého krátká lyrickoepická báseň bez tragických konfliktů. Má tedy děj jako balada, ale veselejší nebo smírnější konec. Encyklopedie CoJeCo upozorňuje, že hranice mezi baladou a romancí je neurčitá. Obojí spojil v názvu sbírky Jan Neruda, Balady a romance.

Básnická povídka a skladba

Básnická povídka je veršovaný příběh delší než balada. Máchův Máj se řadí k lyrickoepické básnické skladbě, přesněji k básnické povídce byronského typu: má děj o vině a trestu, ale převládá v něm nálada a úvaha. K lyrickoepickým dílům se počítá i Poeův Havran a Havlíčkovy Tyrolské elegie.

Jak literární druh a žánr poznat

Na zařazení stačí tři otázky. Děje se něco? Pokud ne, jde o lyriku. Pokud ano, kdo příběh podává: vypravěč znamená epiku, samotné postavy v dialogu drama. Teprve potom se rozhoduje o žánru podle rozsahu, tónu a konce. Báseň s dějem a výraznou náladou patří do lyrickoepických žánrů. U díla ze seznamu četby pomůže i zařazení do směru, například podle přehledu literárních směrů a období.

Co se plete s čím

Nejvíc chyb vzniká u dvojic, které se liší jediným znakem. Tabulka uvádí rozlišovací znak pro každou dvojici.

Pomůcka pro rozbor k maturitě

V rozboru se uvádí druh, forma a žánr zvlášť, například epika, próza, novela nebo drama, próza, tragédie. Kde se odborníci neshodnou, je lepší uvést obě možnosti a krátce je zdůvodnit. Příklady takového zařazení u dalších titulů najdete v přehledu rozborů děl k maturitě.

Vyzkoušejte se

Určete literární druh a žánr. Řešení je hned pod seznamem.

1. Báseň o čtrnácti verších, dvě čtyřverší a dvě trojverší, o lásce k vlasti.
2. Krátký příběh, v němž vlk a beránek spolu mluví a na konci zazní ponaučení.
3. Hra, v níž se hrdina mstí za otce a sám na konci umírá.
4. Báseň, v níž dívka poruší matčin zákaz, utopí se a vodník ji odnese.
5. Vyprávění o tom, jak praotec Čech přivedl svůj lid na horu Říp.

Řešení: 1. lyrika, sonet. 2. epika, bajka. 3. drama, tragédie. 4. lyrickoepický žánr, balada. 5. epika, pověst.

Šest omylů, které se opakují

1. Drama znamená smutný konec. Drama je druh, do kterého patří i komedie. Smutný konec je znakem tragédie.
2. Epika je jen próza. Eposy jsou veršované a epika byla dlouho psána ve verších.
3. Každá báseň je lyrika. Balada nebo Máj mají děj, proto patří k lyrickoepickým žánrům.
4. Název říká žánr. Tyrolské elegie nejsou elegie v přesném smyslu a Písně kosmické se nezpívají.
5. Novela je krátký román. Rozhoduje sevřená stavba a pointa, ne jen počet stran.
6. Pověst a pohádka jsou totéž. Pověst se váže ke skutečnému místu, osobě nebo události.

Další pojmy potřebné k rozboru díla shrnuje přehled literárních pojmů.

Časté otázky

Jaké jsou literární druhy?

Základní literární druhy jsou tři: lyrika, epika a drama. Lyrika vyjadřuje city a nálady bez děje, epika vypráví příběh prostřednictvím vypravěče a drama předvádí děj rozhovorem postav. Školní přehledy k nim přidávají lyrickoepické žánry.

Jaký je rozdíl mezi literárním druhem a žánrem?

Druh je široká skupina podle způsobu podání, tedy lyrika, epika nebo drama. Žánr je užší skupina uvnitř druhu, například sonet v lyrice, román v epice nebo komedie v dramatu.

Které žánry patří do lyriky?

Do lyriky patří například óda, elegie, sonet a píseň. Óda oslavuje, elegie naříká, sonet má pevných čtrnáct veršů a píseň je kratší báseň určená ke zpěvu.

Které žánry patří do epiky?

Do epiky patří epos, román, novela, povídka, pověst, bajka a také pohádka. Všechny vyprávějí příběh, liší se rozsahem, stavbou děje a tím, zda jsou ve verších, nebo v próze.

Které žánry patří do dramatu?

Hlavní dramatické žánry jsou tragédie a komedie. Činohra označuje mluvené divadlo a v užším smyslu vážnou hru bez tragického konce, která stojí mezi oběma.

Co jsou lyrickoepické žánry?

Jsou to básně, které mají děj jako epika, ale zároveň výrazné citové ladění jako lyrika. Patří sem balada, romance a básnická povídka, například Erbenova Kytice nebo Máchův Máj.

Jaký je rozdíl mezi novelou a povídkou?

Novela má sevřenou stavbu, málo postav a výraznou pointu. Povídka má volnější stavbu a není vázána pevnými pravidly. Hranice mezi nimi není ostrá, proto se některá díla řadí k oběma.

Jaký je rozdíl mezi baladou a romancí?

Obě jsou krátké lyrickoepické básně s dějem. Balada má ponurý děj a tragický konec, romance je bez tragických konfliktů. Obě spojil v názvu sbírky Jan Neruda.