Stará kniha, dřevěný křížek, ohořelá svíčka a kapesní hodinky na stole v podkrovní komůrce se žlutými tapetami.
|

Zločin a trest: rozbor díla k maturitě

Zločin a trest je román Fjodora Michajloviče Dostojevského, který vycházel na pokračování v roce 1866 v časopise Russkij vestnik a knižně vyšel v roce 1867. Patří k epice, je psán prózou a řadí se k vrcholům ruského realismu. Vypráví o bývalém studentovi Raskolnikovovi, který v Petrohradě zabije sekerou starou lichvářku a její sestru, aby si ověřil vlastní teorii o výjimečných lidech, a potom se pod tíhou svědomí přizná.

Ve zkratce

  • Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij, časopisecky 1866 v měsíčníku Russkij vestnik, knižně 1867.
  • Literární druh epika, forma próza, žánr psychologický a filozofický román s kriminální zápletkou.
  • Směr: realismus, ruská próza 2. poloviny 19. století.
  • Stavba: šest částí a epilog, vražda se stane už na konci první části.
  • Hlavní postavy: Raskolnikov, Soňa, Dunja, Razumichin, Porfirij Petrovič, Svidrigajlov, Lužin.
  • Hlavní myšlenka: žádná teorie nedává člověku právo zabít a skutečným trestem je svědomí, ne rozsudek.

Základní údaje o díle

U zkoušky je třeba rozlišit dva letopočty: časopisecké otištění 1866 a první knižní vydání 1867.

Údaj Zločin a trest
Autor Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 až 1881)
Původní název a jazyk Prestuplenije i nakazanije, ruština
Časopisecké otištění 1866, měsíčník Russkij vestnik, na pokračování od ledna do prosince
První knižní vydání 1867, s upraveným členěním na šest částí a epilog
Literární druh a forma epika, próza
Žánr román: psychologický, filozofický a společenský, s kriminální zápletkou
Literární směr realismus
Členění šest částí (7, 7, 6, 6, 5 a 8 kapitol) a epilog o dvou kapitolách
Místo děje Petrohrad, v epilogu nejmenované město s pevností a káznicí na Sibiři
Čas děje horký červenec v 60. letech 19. století, epilog asi o rok a půl později

Kdy Zločin a trest vznikl a kdy vyšel

Dostojevskij začal látku psát v létě 1865 v německých lázních Wiesbaden. V září ji nabídl časopisu Russkij vestnik jako povídku a popsal ji jako psychologickou zprávu o jednom zločinu. Z povídky vyrostl román, který časopis otiskoval během roku 1866, a knižní vydání následovalo v roce 1867. Podle komentáře akademického vydání měla časopisecká verze tři části, teprve kniha přinesla dnešních šest.

O čem Zločin a trest je

Tématem je vina a svědomí člověka, který si rozumem zdůvodnil vraždu. Román se neptá, kdo zabil, ale co čin udělá s vrahem a zda se dokáže vrátit mezi lidi.

Hlavní motivy

Knihou prochází motiv překročení hranice: Raskolnikov ji překročí vraždou, Soňa tím, že se prodává, Svidrigajlov svou bezuzdností. Vracejí se motivy bídy, oběti, nemoci, snu a kříže. Proti pyšnému rozumu stojí soucit a pokora, proti osamění návrat k lidem.

Děj po částech

První část: rozhodnutí a vražda. Raskolnikov opustil studia a dluží za podkrovní komůrku. V krčmě vyslechne zpověď opilého Marmeladova, jehož dcera Soňa živí rodinu prostitucí. Z matčina dopisu se dozví, že se sestra Dunja chce kvůli němu provdat za Lužina. Zdá se mu sen o utýraném koni. Lichvářku zabije sekerou a s ní i sestru Lizavetu, která se nečekaně vrátí.

Druhá část: horečka. Na policejní stanici, kam je předvolán kvůli dluhu, při řeči o vraždě omdlí. Kořist schová pod kámen. Několik dní leží v horečce a stará se o něj Razumichin. Raskolnikov vyhodí Lužina, vrátí se na místo činu a je svědkem smrti Marmeladova pod koly kočáru. Přijíždějí matka a Dunja.

Třetí část: první souboj s vyšetřovatelem. Soňa přijde Raskolnikova pozvat na otcův pohřeb. Při návštěvě u Porfirije Petroviče přijde řeč na Raskolnikovův článek O zločinu. Na ulici ho neznámý muž osloví slovem vrah. Po děsivém snu stojí u jeho lůžka Svidrigajlov.

Čtvrtá část: Lazar. Dunja se rozejde s Lužinem. Raskolnikov navštíví Soňu a nechá si přečíst evangelijní příběh o vzkříšení Lazara. Při druhém rozhovoru ho Porfirij dovede na pokraj přiznání, vtom však vpadne malíř pokojů Mikolka a k vraždě se přizná sám.

Pátá část: přiznání Soně. Na pohřební hostině obviní Lužin Soňu z krádeže bankovky, kterou jí sám podstrčil, a jeho spolubydlící Lebezjatnikov ho usvědčí. Raskolnikov se Soně přizná k vraždě a ona ho vyzve, aby čin vyznal veřejně a přijal trest. Svidrigajlov přiznání vyslechne za stěnou.

Šestá část: dvě cesty. Porfirij řekne Raskolnikovovi do očí, že vrahem je on, a poradí mu, aby se přiznal sám. Svidrigajlov vyláká Dunju do bytu, ona po něm vystřelí, on ji propustí a potom se zastřelí. Raskolnikov přijme od Soni křížek, na náměstí políbí zem a na policejní stanici se přizná.

Epilog: Sibiř. Soud mu uloží osm let nucených prací. Matka umírá, Dunja si bere Razumichina a Soňa odchází za odsouzeným. Raskolnikov činu dlouho nelituje, zlom přijde až po nemoci a snu o nákaze, která lidi připraví o rozum.

Kompozice, čas, prostor a vypravěč

Kompozice

Román má šest částí a epilog. Děj postupuje chronologicky, minulost doplňují dopis a zpovědi. Vražda přichází už na konci první části, zbylých pět částí patří trestu, tedy tomu, co se děje v hrdinově nitru. Vedle hlavní linie běží příběh Marmeladovových a příběh Dunji. Epilog shrnuje rok a půl na několika stranách a teprve v něm začíná hrdinova proměna.

Čas a prostor

Děj začíná počátkem července za mimořádného vedra. Letopočet text neuvádí, autor však o látce psal jako o příběhu ze své doby. Petrohrad tu není městem paláců, ale dusných dvorů, schodišť, krčem a pronajatých koutů. Epilog se odehrává v nejmenovaném sibiřském městě.

Vypravěč

Vypráví se ve třetí osobě. Vypravěč je vševědoucí, většinu děje ale sleduje očima a myšlenkami Raskolnikova, jen místy se přesune k jiné postavě. Čtenář tak zná vraha od začátku a prožívá s ním strach, vzdor i odpor k sobě samému. Původně autor zamýšlel zpověď v první osobě.

Postavy

Postavy jsou rozestavěny kolem Raskolnikova jako jeho protějšky a zrcadla. Při popisu pomůže osnova, kterou shrnuje návod, jak napsat charakteristiku postavy: vzhled, povaha, jednání a vztahy.

Postava Kdo to je Charakteristika Role v ději
Rodion Romanovič Raskolnikov třiadvacetiletý bývalý student práv pohledný, hrdý, uzavřený, soucitný i krutý hlavní hrdina, vrah, který se nakonec přizná
Soňa (Sofja Semjonovna) Marmeladovová asi osmnáctiletá dcera Marmeladova drobná, plachá, hluboce věřící, obětavá vyslechne přiznání a jde za Raskolnikovem na Sibiř
Dunja (Avdoťja Romanovna) Raskolnikovova sestra, bývalá vychovatelka krásná, hrdá, pevná rozejde se s Lužinem, vezme si Razumichina
Dmitrij Prokofjič Razumichin bývalý student, Raskolnikovův přítel přímý, pracovitý, dobrosrdečný pečuje o přítele i o jeho rodinu
Porfirij Petrovič vyšetřující soudní úředník bystrý, ironický, trpělivý psycholog radí Raskolnikovovi, aby se přiznal
Arkadij Ivanovič Svidrigajlov statkář, u kterého Dunja sloužila cynik bez zábran, schopný i štědrosti pronásleduje Dunju a zastřelí se
Petr Petrovič Lužin zámožný právník, Dunjin ženich vypočítavý, ješitný křivě obviní Soňu z krádeže
Semjon Zacharovič Marmeladov propuštěný úředník, alkoholik slabý, kající se, upřímný jeho zpověď v krčmě přivede Raskolnikova k Soně
Katěrina Ivanovna Marmeladovova druhá žena, Sonina macecha hrdá, souchotinářka, zoufalá po pohřební hostině zešílí a umírá
Aljona Ivanovna a Lizaveta stará lichvářka a její mladší nevlastní sestra lakotná a zlá, proti ní tichá a pokorná oběti vraždy

Raskolnikov a jeho teorie

V článku O zločinu rozdělil Raskolnikov lidi na obyčejné, kteří mají poslouchat, a neobyčejné, kteří smějí kvůli své myšlence překročit zákon. Za příklad mu slouží Napoleon. Vraždou si chce dokázat, že patří k těm druhým, a Soně pak přizná, že zabil kvůli sobě, ne kvůli penězům. Podobně rozpolceného intelektuála, který váhá mezi myšlenkou a činem, představuje rozbor Shakespearova Hamleta.

Soňa a Svidrigajlov

Soňa je Raskolnikovovým opakem: také překročila hranici, ale z oběti, ne z pýchy. Svidrigajlov ukazuje, kam vede život bez mravních zábran. Raskolnikov má před sebou dvě cesty: Soninu pokoru, nebo Svidrigajlovův konec. Motiv dvojníka a skrývané viny zpracovává i román, kterému se věnuje rozbor Obrazu Doriana Graye.

Jazyk a umělecké prostředky

Román je psán spisovným jazykem, který se mění podle mluvčího. Základem stylu je dialog a vnitřní monolog, popis ustupuje do pozadí.

Vnitřní monolog a polopřímá řeč

Raskolnikovovy myšlenky přecházejí do řeči vypravěče. Věty jsou přerývané, plné otázek a nedořečených míst. Tato stavba věty napodobuje horečku a čtenáři nedovolí odstup. Podobně soustředěný pohled do mysli vraha nabízí česká próza 20. století, kterou vykládá rozbor Fuksova Spalovače mrtvol.

Řečová charakteristika

Každá postava mluví po svém. Marmeladov spojuje úřední obraty s biblickým patosem, Lužin mluví strojeně, Porfirij zdrobňuje, pochechtává se a kličkuje. Jazyk tak postavu charakterizuje dřív, než ji vypravěč popíše. Ruský literární vědec Michail Bachtin proto nazval román polyfonním: hlasy postav v něm zaznívají jako rovnocenné.

Sny a symboly

Sen o utýraném koni před vraždou ukazuje hrdinův soucit, sen o smějící se stařeně po vraždě jeho porážku a sen o nákaze v epilogu důsledky jeho teorie. Symbolem je i sekera, křížek, který Raskolnikov přijme od Soni, a příběh o vzkříšení Lazara, který předjímá jeho vlastní obnovu. Opakuje se žlutá barva tapet, nábytku i tváří.

Mluvící jména a název

Příjmení Raskolnikov souvisí s ruským slovem raskol, tedy rozkol, a odpovídá hrdinově rozpolcenosti. Ruské slovo pro zločin v názvu doslova znamená překročení, což v překladu zaniká.

Autor a literárněhistorický kontext

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Dostojevskij se narodil v roce 1821 v Moskvě a zemřel v roce 1881 v Petrohradě. V roce 1849 byl zatčen za účast v kroužku Petraševského a odsouzen k smrti, milost přišla až na popravišti. Následovaly čtyři roky nucených prací v Omsku. Prostředí káznice v epilogu i hrdinův odpor k radikálním teoriím tedy vycházejí z autorovy vlastní zkušenosti.

Směr a období

Zločin a trest patří k realismu: zobrazuje soudobou společnost a postavy z okraje města. Zájem se ale přenáší do psychiky a do sporu idejí, proto se mluví o psychologickém realismu. Románem polemizuje s dobovým ruským nihilismem a s představou, že mravnost lze spočítat podle užitku.

Současníci a další díla

K ruskému realismu patří Lev Nikolajevič Tolstoj, Ivan Sergejevič Turgeněv a Anton Pavlovič Čechov, starší je Nikolaj Vasiljevič Gogol, jehož komedii přibližuje rozbor Gogolova Revizora. Ve světové literatuře psali realistickou prózu Honoré de Balzac a Charles Dickens, v české Jan Neruda. Z dalších Dostojevského děl se u zkoušky uvádějí Zápisky z mrtvého domu, Zápisky z podzemí, Hráč, Idiot, Běsi a Bratři Karamazovovi.

Jak o Zločinu a trestu mluvit u ústní maturity

Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky číslo 177/2009 Sb. jde o řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si osnovu výkladu ověřte u svého vyučujícího.

Doporučené pořadí výkladu

Začněte úryvkem: určete, ze které části románu pochází a kdo v něm jedná. Pokračujte tématem a motivy, časem a prostorem, kompozicí, druhem a žánrem. Potom vypravěč a postavy, nakonec jazykové prostředky doložené přímo z úryvku. U Zločinu a trestu se nabízí ukázat vnitřní monolog, řečovou charakteristiku a symbol. Autora a směr nechte na část o kontextu, pokud škola neurčí jiné pořadí.

Sedm věcí, které se o Zločinu a trestu pletou

  1. Jediný rok vydání. Rok 1866 patří časopiseckému otištění, rok 1867 prvnímu knižnímu vydání.
  2. Je to detektivka. Čtenář zná vraha od první části. Napětí vzniká z otázky, zda se přizná.
  3. Raskolnikov vraždil kvůli penězům. Kořist schová pod kámen a nikdy ji nepoužije, do měšce se ani nepodívá. Rozhodující je jeho teorie.
  4. Porfirij ho usvědčil a zatkl. Vyšetřovatel nemá důkaz. Raskolnikov přijde na policejní stanici sám a dobrovolné přiznání mu zmírní trest.
  5. Po přiznání hned lituje. V epilogu si ještě v káznici vyčítá jen to, že neobstál a přiznal se. Vnitřní obrat přichází až na posledních stránkách.
  6. Zaměněné příbuzenské vztahy. Lizaveta je mladší nevlastní sestra lichvářky, ne její dcera. Katěrina Ivanovna je Sonina macecha, ne matka. Soňa není Raskolnikovova manželka.
  7. Doživotí nebo vyhnanství do Omsku. Rozsudek zní osm let nucených prací. Město na Sibiři text nejmenuje, Omsk patří do životopisu autora, ne do děje.

Další díla zpracovaná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.

Časté otázky

Kdy vyšel Zločin a trest?

Poprvé vycházel na pokračování v roce 1866 v ruském měsíčníku Russkij vestnik. Knižně vyšel o rok později, v roce 1867, už s členěním na šest částí a epilog.

Jaký je literární druh a žánr Zločinu a trestu?

Literární druh je epika, forma próza a žánr román. Označuje se jako psychologický, filozofický a společenský román. Kriminální zápletka je jen jeho kostrou, detektivka to není.

Do jakého literárního směru Zločin a trest patří?

Patří k realismu, konkrétně k ruské realistické próze druhé poloviny 19. století. Věrně zachycuje bídu Petrohradu a zároveň sleduje psychiku hrdiny, proto se mluví o psychologickém realismu.

Proč Raskolnikov zabil lichvářku?

Sám uvádí několik důvodů: bídu, pomoc matce a sestře i myšlenku, že smrt jedné škodlivé stařeny prospěje mnoha lidem. Soně nakonec přizná, že zabil kvůli sobě. Chtěl si ověřit, zda patří k výjimečným lidem, kteří smějí překročit zákon.

V čem spočívá Raskolnikovova teorie?

Raskolnikov ji vyložil v článku O zločinu. Lidi dělí na obyčejné, kteří mají poslouchat, a neobyčejné, kteří smějí kvůli své myšlence překročit zákon i mravní zábrany. Za příklad dává Napoleona. Román teorii vyvrací tím, co čin udělá s hrdinou.

Jakou roli má v románu Soňa?

Soňa je protějškem Raskolnikova. Jako první slyší jeho přiznání, přečte mu z evangelia příběh o vzkříšení Lazara, přiměje ho vydat se policii a odchází za ním na Sibiř.

K jakému trestu byl Raskolnikov odsouzen?

Soud mu uložil osm let nucených prací na Sibiři. Trest byl mírný, protože se přiznal sám a soud přihlédl k jeho duševnímu stavu i k dřívějším dobrým skutkům.

Jak Zločin a trest končí?

Raskolnikov se na policejní stanici přizná k oběma vraždám a je poslán na nucené práce na Sibiř. Soňa jde za ním. Dlouho svého činu nelituje, teprve po nemoci přijme Soninu lásku a vypravěč ohlašuje jeho postupnou obnovu.

Související články