Žlutá a červená karta: kdo je vymyslel
Žlutou a červenou kartu vymyslel anglický rozhodčí Ken Aston poté, co v roce 1966 viděl zmatek kolem vyloučení Antonia Rattína v zápase Anglie s Argentinou. Inspirovala ho barevná světla semaforu. Poprvé se karty ukázaly na mistrovství světa 1970 v Mexiku a dnes je ve fotbale upravují pravidla IFAB.
Ve zkratce
- Karty vznikly po čtvrtfinále mistrovství světa 1966 mezi Anglií a Argentinou na Wembley.
- Autorem myšlenky je Ken Aston, člen rozhodcovské komise FIFA, kterého prý napadla barevná logika semaforu.
- Aston nevymyslel napomenutí ani vyloučení, vymyslel jen jejich viditelné znamení.
- Debut měly karty na světovém šampionátu 1970, první červená na mistrovství světa ale padla až v roce 1974.
- Druhé napomenutí v jednom zápase znamená vyloučení.
- Karty mohou dostat i členové realizačního týmu, od pravidel pro ročník 2019/20.
- Žlutou a červenou používají i ragby či pozemní hokej, ale s jinými tresty.
Zápas, po kterém karty vznikly
Čtvrtfinále mistrovství světa 1966 se hrálo 23. července na Wembley. Anglie hrála s Argentinou a vyhrála 1:0. Zápas řídil Rudolf Kreitlein z tehdejšího Západního Německa, který španělsky neuměl. A právě to se stalo problémem.
Co se na Wembley stalo
Kreitlein vyloučil argentinského kapitána Antonia Rattína. Kvůli neshodě mezi nimi se hra na několik minut zastavila, protože Rattín nechtěl odejít. Podle rozhodčího šlo o nepřípustné protesty slovem, podle Rattína žádal jen tlumočníka. Obě verze mají společné jedno: nikdo si nebyl jistý, co přesně se děje.
Zmatek se týkal i dalších hráčů. Kreitlein podle dobových zpráv napomenul také bratry Bobbyho a Jacka Charltonovy, jenže ti o tom nevěděli a údajně se to dozvěděli až z novin. Žádný vizuální signál tehdy neexistoval, všechno stálo na hlase rozhodčího a posunku.
Proč slovní napomenutí nestačilo
Fotbal už tehdy znal napomenutí i vyloučení. Chyběla jim forma, která by byla srozumitelná v zápase, kde se potkává několik jazyků najednou.
Nápad od semaforu
Ken Aston, rodák z Anglie a bývalý mezinárodní rozhodčí, v té době patřil do rozhodcovské komise FIFA. Podle jeho vlastního vyprávění se vracel po zápase domů autem a zastavil na semaforu. Napadlo ho, že barvy fungují bez překladu.
Jeho shrnutí zní zhruba takto: žlutá znamená pozor, červená znamená stůj a jdeš z hřiště. Barvy známé z ulice rozumí řidič z kterékoli země, a stejně tak hráč z kteréhokoli týmu.
Co Aston vymyslel a co ne
Důležité je rozlišení. Napomenutí a vyloučení existovala dávno před ním a rozhodčí je ukládal slovem. Aston přinesl signál, tedy kartu, kterou je vidět z tribuny i z lavičky.
První použití na mistrovství světa 1970
Karty se poprvé ukázaly na mistrovství světa 1970 v Mexiku. Podle Guinnessovy knihy rekordů dostal první žlutou kartu Kakhi Asatiani, sovětský záložník, v zápase Mexika se Sovětským svazem 31. května 1970. Zápas skončil 0:0 a rozhodoval ho německý rozhodčí Kurt Tschenscher.
Překvapivé je, že na tomto turnaji nepadla žádná červená karta. Podle Guinnessovy knihy rekordů ji poprvé na mistrovství světa uviděl Chilan Carlos Caszely 14. června 1974 v zápase proti Západnímu Německu.
Od nápadu k prvním kartám
| Rok | Co se stalo |
|---|---|
| 1966 | Čtvrtfinále Anglie a Argentina na Wembley, slovní vyloučení Rattína a zmatek kolem napomenutí |
| po roce 1966 | Aston navrhuje barevné karty podle semaforu |
| 1970 | Mistrovství světa v Mexiku, premiéra žluté karty |
| 1974 | První červená karta v historii mistrovství světa, Carlos Caszely |
| ročník 2019/20 | Pravidla IFAB výslovně dovolují karty i pro členy realizačního týmu |
Tabulka ukazuje, že mezi nápadem a prvním červeným vyloučením na světovém šampionátu uplynulo osm let. Karty se tedy neprosadily přes noc, ale postupně.
Co karty znamenají podle pravidel
Pravidla hry vydává organizace IFAB a upravují je v pravidle číslo 12, které nese název Fauly a nesportovní chování. Podle něj žlutá karta oznamuje napomenutí a červená karta vyloučení. Kartu smí rozhodčí ukázat hráči, náhradníkovi, vystřídanému hráči nebo členu realizačního týmu.
Žlutá karta
Napomenutí je za přestupky, které nejsou dost závažné na vyloučení. Patří mezi ně zdržování hry, protesty slovem nebo gestem, vstup na hřiště nebo odchod z něj bez svolení rozhodčího, nedodržení vzdálenosti při opakování hry, opakované přestupky a nesportovní chování, třeba simulování. Hráč zůstává ve hře.
Červená karta
Vyloučení se uděluje za nejtěžší přestupky: surovou hru, násilné jednání, plivnutí nebo kousnutí, urážlivé či hanlivé výrazy a gesta, a také za zmaření zjevné brankové příležitosti určitým způsobem. Vyloučený musí opustit hřiště i jeho okolí a jeho tým pokračuje v oslabení.
Druhé napomenutí
Pravidla výslovně uvádějí, že druhé napomenutí v témže zápase je samo důvodem k vyloučení. Hráč s jednou žlutou si proto musí hlídat každý další přestupek. Jaké další tresty následují po zápase, určují předpisy soutěže.
| Karta | Význam | Příklad přestupku |
|---|---|---|
| Žlutá | napomenutí, hráč pokračuje | zdržování hry, protesty, nesportovní chování |
| Druhá žlutá v zápase | vyloučení | opakovaný přestupek stejného hráče |
| Červená | vyloučení | surová hra, násilné jednání, urážky |
Karty pro trenéry a náhradníky
Karty se tradičně spojují s hráči. Změnu přinesla pravidla pro ročník 2019/20, podle kterých mohou rozhodčí ukazovat žlutou i červenou kartu také trenérům a dalším členům týmu.
Důvodem byly zkušenosti ze zkušebního období. IFAB v komentáři ke změnám uvedl, že experiment byl úspěšný a pomohl na všech úrovních, včetně mladých rozhodčích, kteří museli řešit těžko zvladatelné dospělé trenéry.
Kdo dostane sankci při neznámém viníkovi
Když rozhodčí nepozná, kdo z technické zóny se prohřešil, dostane sankci hlavní trenér, který je v zóně přítomen. Důvod je prostý: odpovídá za ostatní členy týmu. Za úmyslný odchod z technické zóny kvůli hádce s rozhodčím hrozí vyloučení.
Karty v jiných sportech
Astonův nápad se rozšířil daleko za fotbal. Smithsonian Magazine uvádí, že se podobná barevná znamení používají ve více než desítce sportů, třeba v šermu, pozemním hokeji, volejbalu a vodním pólu. Pravidla jsou ale v každém sportu jiná.
| Sport | Žlutá | Červená |
|---|---|---|
| Fotbal | napomenutí | vyloučení |
| Ragby (World Rugby) | dočasné vyloučení na 10 minut | vyloučení do konce zápasu |
| Pozemní hokej (FIH) | vyloučení na nejméně 5 minut (zelená karta dává 2 minuty) | vyloučení do konce zápasu |
Barvy tedy sdílejí princip, ale ne konkrétní trest. Zatímco ve fotbale se po žluté hraje dál v plném počtu, v ragby i v pozemním hokeji znamená žlutá oslabení týmu.
Víc o pravidlech, která mají za sebou podobně zajímavý příběh, najdete v textu o ofsajdu podle pravidel, nebo o tom, proč měl fotbalový míč 32 dílů.
Šest tvrzení o kartách, která neplatí
- Že karty existují od začátku fotbalu. První použití je na mistrovství světa 1970.
- Že Aston vymyslel napomenutí a vyloučení. Ty existovaly dávno. Vymyslel jen jejich viditelné znamení.
- Že Rattín dostal první červenou kartu. V roce 1966 karty nebyly, rozhodčí ho vyloučil slovně.
- Že červená karta padla už v Mexiku 1970. Na tom turnaji nepadla žádná, první je z roku 1974.
- Že karty smějí dostat jen hráči. Od pravidel pro ročník 2019/20 je smí dostat i trenéři a další členové týmu.
- Že druhá žlutá je jen další varování. Je to důvod k vyloučení ze zápasu.
Další příběh o tom, jak se z jedné epizody stalo pravidlo, vypráví text o tom, že Antonín Panenka dloubák nevymyslel. Fotbalový kontext doplní text o mistrovství světa se 48 týmy.
Časté otázky
Kdo vymyslel žlutou a červenou kartu?
Anglický rozhodčí Ken Aston, který v době mistrovství světa 1966 působil v rozhodcovské komisi FIFA. Nápad dostal po čtvrtfinále Anglie s Argentinou, když se vracel autem domů a zastavil na semaforu. Napomenutí ani vyloučení nevymyslel, ty existovaly dávno. Vymyslel jen viditelný signál, který nepotřebuje společný jazyk.
Kdy se karty poprvé použily?
Na mistrovství světa 1970 v Mexiku. První žlutou kartu v historii světových šampionátů dostal 31. května 1970 v zápase Mexika se Sovětským svazem sovětský záložník Kakhi Asatiani. Červená karta se na tom turnaji neukázala vůbec, první vyloučení červenou kartou přišlo až o čtyři roky později.
Proč se karty ve fotbale zavedly?
Rozhodčí před nimi napomínal a vylučoval slovně a posunky. V roce 1966 německý rozhodčí neznal španělsky a argentinský kapitán nerozuměl jemu, takže si obě strany nebyly jisté, co se vlastně stalo. Karta je srozumitelná hráči, lavičkám i divákům na tribuně bez ohledu na jazyk.
Znamená druhá žlutá kartu červenou?
Ano. Podle pravidel IFAB je druhé napomenutí ve stejném zápase samo o sobě důvodem k vyloučení. Hráč musí hřiště i jeho okolí opustit a jeho tým pokračuje v oslabení. Dopad na další zápasy upravují předpisy konkrétní soutěže, ne samotná pravidla hry.
Mohou karty dostat i trenéři?
Mohou. Žlutou i červenou kartu může rozhodčí ukázat nejen hráči a náhradníkovi, ale i členu realizačního týmu. Pravidla to výslovně zavedla vydáním Pravidel fotbalu pro ročník 2019/20 po zkušebním období. Pokud se provinilec v technické zóně nedá určit, dostane sankci hlavní trenér přítomný v zóně.
Za co se dostává žlutá a za co červená?
Žlutá patří k napomenutí, například za zdržování hry, protesty slovem nebo gestem, nesportovní chování nebo opakované přestupky. Červená znamená vyloučení, třeba za brutální faul, násilné jednání, plivnutí nebo kousnutí, urážlivé výrazy a za zmaření zjevné brankové příležitosti zakázaným zákrokem. Úplný výčet je v pravidle číslo 12.
Používají karty i jiné sporty?
Ano, ale s vlastním významem. V ragby znamená žlutá dočasné vyloučení na deset minut a červená konec zápasu pro hráče. V pozemním hokeji existují tři barvy: zelená na dvě minuty, žlutá na nejméně pět minut a červená vyloučení do konce utkání. Barvy tedy sdílejí princip, ale ne přesné tresty.
Dostal Rattín jako první červenou kartu?
Ne. V roce 1966 karty ještě neexistovaly, rozhodčí ho vyloučil slovně. Rattín odmítl odejít a hra se na několik minut zastavila. Právě tento zmatek se uvádí jako impuls k zavedení karet. Prvním hráčem vyloučeným červenou kartou na mistrovství světa byl až Chilan Carlos Caszely v roce 1974.
