Antonín Panenka: dloubák nevymyslel, jen ho proslavil

Antonín Panenka dloubák nevymyslel. V soutěžním zápase ho jako první kopl jeho spoluhráč z Bohemians Štefan Ivančík, 2. listopadu 1975 proti Lokomotivě Košice, na pokyn z lavičky. Panenka ho poprvé použil měsíc po něm. Co udělal on, bylo něco jiného a nakonec důležitější: proslavil ho ve chvíli, kdy se na něj dívala celá Evropa.

Ve zkratce

• V lize ho jako první kopl Štefan Ivančík na podzim 1975, ne Panenka.
• Improvizace to nebyla, technika se trénovala dva roky a v klubu měla jméno.
• Ve finále šlo o pátý československý a devátý celkový kop rozstřelu.
• Byl to první penaltový rozstřel, který rozhodoval finále velkého turnaje.
• O plánu věděl jen brankář Ivo Viktor, se kterým Panenka sdílel pokoj.
• Dloubák je statisticky rizikovější než běžná penalta, ne bezpečnější.
• Titul Bohemians z roku 1983 už Panenka neslavil, odešel v roce 1981.

Dvacátý červen 1976, stav 4:3

Kontext toho kopu se často zjednodušuje na „rozhodující penaltu“. Přesnější je popsat, v jakém okamžiku přišla. Finále mistrovství Evropy se hrálo 20. června 1976 na stadionu Crvena zvezda v Bělehradě před 30 790 diváky. Československo vedlo po pětadvaceti minutách 2:0 po brankách Jána Švehlíka a Karola Dobiaše, Dieter Müller snížil ve 28. minutě a Bernd Hölzenbein srovnal v 89. minutě. Prodloužení nic nezměnilo, a tak přišel penaltový rozstřel, první, který kdy rozhodoval finále velkého mezinárodního turnaje.

Panenka kopal jako pátý Čechoslovák, tedy jako devátý střelec rozstřelu celkem. Před ním poslal Uli Hoeness čtvrtý německý kop nad břevno, takže stav byl 4:3 a Panenka mohl rozhodnout. V německé brance stál Sepp Maier, který se vrhl ke své levé straně, zatímco míč pomalu propadl doprostřed. Trenérem Československa byl Václav Ježek.

Kdo ho kopl první

Tohle je jediná věc, kterou anglicky psané přehledy nezmiňují a která přitom v českých zdrojích panuje jako shoda. Prvním exekutorem dloubáku v československé lize byl Štefan Ivančík, útočník Bohemians, který ho kopl 2. listopadu 1975 v Ďolíčku proti Lokomotivě Košice v 66. minutě zápasu, jenž skončil 3:0. Podle svého vyprávění dostal instrukci přímo z lavičky od trenéra Musila, který na něj zavolal, aby šel a kopl Vršováka. Brankáře Košic to zaskočilo.

Ta poslední věta je klíč k celé věci. Technika se v Bohemians netrénovala jako Panenkovo osobní tajemství, ale jako klubová záležitost s vlastním jménem, Vršovák, podle pražských Vršovic, kde Bohemians hrají. Odtud i české pojmenování vršovický dloubák. Panenka ho v soutěžním zápase poprvé použil až měsíc po Ivančíkovi, v prosinci 1975 proti Dukle, tedy proti Ivu Viktorovi.

V čem si zdroje neodporují

Rozdíl mezi českými a zahraničními zdroji není spor o fakta, ale o to, co tvrdí. České zdroje mluví o prvním použití v soutěžním zápase, UEFA a anglická encyklopedie o prvním předvedení světu. Obojí platí a obojí je zajímavé zvlášť. Objevuje se ještě jedna, mnohem starší zmínka, totiž velšský fotbalista Billy Meredith z počátku 20. století, ale ta je i v původním zdroji formulovaná jako „zřejmě“ a primární doklad, tedy konkrétní zápas nebo dobová zpráva, se dohledat nedá. Do seznamu doložených prvenství proto nepatří.

A pozor na jednu záměnu: brazilská paradinha, tedy krátké zastavení v rozběhu, je jiná technika. S dloubákem nemá společné nic než to, že jde o psychologii penalty.

Dva roky tréninku a sázka o čokoládu

Verze o nápadu, který někoho na místě popadne, je nepravdivá, i když je nejlákavější. Panenka techniku podle svého vyprávění piloval po trénincích s klubovým brankářem a sázeli se přitom o drobnost. Jeden zdroj mluví o tabulce čokolády, druhý o pivu, takže přesná verze jediná není. Podstatné je jádro té historky: Panenka prohrával. Brankář byl dobrý, a tak začal Panenka před spaním vymýšlet, jak ho obelstít. Řešení našel v tom, co si u brankáře vypozoroval, totiž že čeká do poslední chvíle a pak se vrhá na stranu.

Vlastními slovy to popisuje takto: střelec se musí rychle rozběhnout, tím vyděsí gólmana, který čeká ránu, a proto se vrhá k tyči. Pak už stačí balón podseknout. Rychlý rozběh je tedy funkční součást techniky, ne efekt. Kdo se rozběhne pomalu, dá brankáři důvod čekat.

Doba přípravy je doložená jako dva roky. Před samotným Eurem Panenka podle svého vyprávění nazkoušel deset až dvanáct kopů a téměř všechny mu vyšly, a za kariéru jich prý kopl kolem třiceti a minul jednou. To jsou jeho vlastní odhady, ne evidence. Ivo Viktor, jediný zasvěcený, k tomu doplnil, že přesně věděl, co Panenka udělá, a přesto nedokázal zůstat stát.

Co se říká o následcích a co je z toho doložené

Historky o tom, co by Panenku čekalo, kdyby netrefil, kolují v dramatických verzích. Doložené je z nich málo. Panenka sám vypráví, že později slyšel z vyšších politických kruhů, že by měl velké problémy, protože režim by neúspěch bral jako zostuzení. Konkrétní sankce, dokument ani jméno funkcionáře doložené nejsou, takže ostřejší verze do textu nepatří. Doložený je naopak strach spoluhráčů: Karol Dobiáš vzpomíná, že mu naskakovala husí kůže, a Ivo Viktor Panenkovi před finálem řekl, že pokud netrefí, nenechá ho spát na jejich pokoji.

Podobně opatrně je potřeba zacházet s tím, jak to nesl Sepp Maier. Přímá Maierova citace se dohledat nedá, rozhovor na tohle téma odmítl, a Panenkovy verze se v různých rozhovorech liší: v jedné to Maier vzal dobře, v jiné se zlobil pětatřicet let a měl jeho fotku na terči na šipky. To je zábavné vyprávění, ne doložený fakt o Maierovi. Že se u sportovních legend rozchází vyprávění s dokladem pravidelně, ukazuje i text o tom, jaké mýty se drží kolem Emila Zátopka, včetně údajné práce v uranových dolech.

Tvrdé údaje na jednom místě

Jméno, které přestalo být jménem

Nejlepší doklad toho, jak daleko se ten kop dostal, není v žádné sportovní encyklopedii, ale ve slovníku. Cambridge English Dictionary vede „Panenka penalty“ jako pojem s definicí, tedy jako obecné slovo, ne jako odkaz na osobu. Z příjmení jednoho hráče se stal termín.

Kdo a kdy termín zavedl, se dohledat nedá. Žádný z dostupných zdrojů neuvádí konkrétní redakci ani datum, kdy se to ustálilo, takže vznik pojmu zůstává otevřený. Doložené je jen to, že dnes existuje a že mu rozumí i lidé, kteří o Bělehradu 1976 nikdy neslyšeli.

Kdo ho kopl po něm

Seznam pozdějších dloubáků na velkých turnajích je zároveň seznamem toho, jak riziková ta technika je. Povedly se Francescovi Tottimu v semifinále Eura 2000, Zinedinu Zidanovi ve finále mistrovství světa 2006, Andreovi Pirlovi ve čtvrtfinále Eura 2012, Sergiu Ramosovi, Alexisi Sánchezovi ve finále Copa América 2015, Edenu Hazardovi a Lionelu Messimu. Nepovedly se Garymu Linekerovi v jeho reprezentační rozlučce, Alphonsu Daviesovi a i Messimu, který ve čtvrtfinále Copa América 2024 trefil břevno. Ten samý hráč tedy stojí na obou seznamech, což o povaze kopu říká všechno.

Je dloubák chytrý, nebo hazard?

Odpověď je zajímavější než obojí. Ekonom Ignacio Palacios-Huerta z London School of Economics, který se penaltami zabývá z hlediska teorie her, odhaduje, že úspěšnost dloubáku je asi o 4 až 5 procentních bodů nižší než u průměrné penalty. Sám k tomu dodává, že vzorek dat pro dloubáky je malý. Důvod je fyzikální: pomalý míč dává brankáři čas se vrátit nebo prostě zůstat stát.

Proti tomu ale stojí druhé zjištění, které se s prvním nebije. Analýza 440 penalt z rozstřelů na světových a evropských šampionátech v letech 1976 až 2016 ukazuje, že brankáři zůstali stát ve středu jen ve třech procentech případů, přestože střelci mířili doprostřed výrazně častěji. Střed branky je tedy statisticky nedoceněná zóna. Dloubák si tu výhodu částečně sráží tím, jak je pomalý. Jedno tvrzení se týká místa, druhé rychlosti, a dohromady dávají praktický závěr: mířit doprostřed se vyplácí, ale ideálně tvrdě.

Panenkova vlastní úvaha byla mimochodem jiná a poctivější, než by člověk čekal. Sám sebe označil za člověka, který chtěl hrát pro radost divákům, a dodal, že o takovém kopu se pak celý týden mluví v hospodě. Zkoušel také, jestli se dá penalta patentovat, a dozvěděl se, že nejde o hmotnou věc.

Kariéra, kterou zdržely předpisy

Panenka odehrál za Bohemians 230 ligových zápasů a dal 76 branek, v klubu je pátý v obou těch statistikách. Debutoval ještě před dvacátými narozeninami. V reprezentaci má 59 zápasů a 17 branek, kromě zlata z Eura 1976 i třetí místo z Eura 1980. Na mistrovství světa 1982 dal oba československé góly, oba z penalty, a tým přesto nepřešel základní skupinu.

Do zahraničí se dostal až v roce 1981 a nešlo o volbu. Československý fotbalista mohl tehdy legálně odejít na Západ až ve věku 32 let. Panenka to popisuje slovy, že mu chyběla čtvrtina roku a nahoře se jim to nelíbilo. Podmínku splnil v roce 1981, po 23 letech odešel z Bohemians a z nabídek si vybral Rapid Vídeň, kde získal dva rakouské ligové tituly a pohár a v jedné sezoně byl nejlepším střelcem klubu. Emigraci odmítl.

Odtud plyne i jedna častá chyba v textech o něm: jediný ligový titul Bohemians z roku 1983 už Panenka neslavil, protože v klubu dva roky nebyl. Jak politika zasahovala do sportovních kariér té doby napříč disciplínami, popisuje i text o tom, jak Věra Čáslavská tiše protestovala v Mexiku.

Sedm věcí, které se o té penaltě říkají špatně

1. Že ji Panenka vymyslel. V lize ji jako první kopl Štefan Ivančík 2. listopadu 1975 a technika měla v Bohemians vlastní jméno. Panenka ji proslavil.
2. Že to byla improvizace. Trénoval ji dva roky a v soutěžním zápase ji použil už v prosinci 1975.
3. Že to nikdo nevěděl. Věděl to Ivo Viktor, se kterým sdílel pokoj, a v Bohemians to znal celý tým.
4. Že hrozily uranové doly. Doložené je jen Panenkovo vyprávění o tom, že by měl velké problémy. Konkrétní sankce doložená není.
5. Že Bohemians Panenku koupili za pivo. Sázka o pivo nebo čokoládu se týkala tréninkových penalt, ne přestupu. Panenka byl v klubu odmalička.
6. Že slavil s Bohemians titul. Titul je ze sezony 1982/83, Panenka odešel v roce 1981.
7. Že je dloubák bezpečná volba. Odhad je o 4 až 5 procentních bodů nižší úspěšnost než u průměrné penalty.

Zůstává jedna otevřená věc, u které je fér přiznat, že se nedohledala: jak finále vysílala Československá televize a kdo ho komentoval. Podobně chybí Maierova vlastní verze. Další texty o sportovcích a velkých soutěžích jsou v průvodci sportem, mimo jiné i o tom, jak se změnil formát mistrovství světa.

Časté otázky

Co je penalta panenka?

Jemné podseknutí míče, který pomalým obloukem propadne do středu branky ve chvíli, kdy se brankář už vrhl do strany. Funkční součástí je rychlý rozběh, který gólmana přesvědčí, že přijde tvrdá rána, takže se rozhodne pro stranu ještě před kopem. Panenka to sám popisuje slovy, že se střelec musí rychle rozběhnout, tím gólmana vyděsí, a pak už stačí balón podseknout.

Kdy a kde ji Panenka kopl?

Dvacátého června 1976 na stadionu Crvena zvezda v Bělehradě, ve finále mistrovství Evropy proti Západnímu Německu, před 30 790 diváky. Po remíze 2:2 v prodloužení rozhodoval penaltový rozstřel, první v historii, který rozhodoval finále velkého mezinárodního turnaje. Panenka kopal jako pátý Čechoslovák a devátý celkově, za stavu 4:3, po tom, co Uli Hoeness přestřelil. Československo vyhrálo rozstřel 5:3.

Vymyslel Panenka tuhle penaltu?

Ne. V soutěžním zápase ji jako první kopl útočník Bohemians Štefan Ivančík, a to 2. listopadu 1975 proti Lokomotivě Košice, na pokyn trenéra z lavičky. Panenka ji poprvé použil měsíc po něm, v prosinci 1975 proti Dukle. Technika se v Bohemians trénovala jako klubová věc a říkalo se jí Vršovák, odtud vršovický dloubák. Panenka ji tedy nevynalezl, ale předvedl ji na největší možné scéně.

Kdo stál v brance?

Sepp Maier, brankář Západního Německa, který se vrhl ke své levé straně. Jeho vlastní vyjádření k té penaltě se ale dohledat nedá, rozhovor na tohle téma odmítl. Existuje jen Panenkovo vyprávění, které se navíc v různých rozhovorech liší: v jedné verzi to Maier vzal dobře, v jiné se zlobil pětatřicet let. Jako fakt o Maierovi to brát nelze.

Byla to improvizace?

Ne. Panenka techniku trénoval dva roky po trénincích s klubovým brankářem, se kterým se sázeli o drobnost, uvádí se čokoláda nebo pivo. Před Eurem si podle svého vyprávění nazkoušel deset až dvanáct kopů a téměř všechny mu vyšly. O plánu předem věděl jen brankář Ivo Viktor, se kterým během šampionátu sdílel hotelový pokoj.

Jak se penaltě říká v jiných zemích?

Italsky il cucchiaio, tedy lžíce, brazilsky cavadinha, argentinsky penal picado, německy Panenka-Heber. Česky se jí původně říkalo vršovický dloubák podle pražských Vršovic. Mezinárodně se ustálilo samo příjmení: Cambridge English Dictionary vede „Panenka penalty“ jako slovníkový pojem s vlastní definicí, takže z osobního jména se stal obecný termín. Kdo a kdy ho začal používat, doložené není.

Je dloubák riskantnější než klasická penalta?

Ano. Ekonom Ignacio Palacios-Huerta z London School of Economics odhaduje úspěšnost dloubáku asi o 4 až 5 procentních bodů nižší než u průměrné penalty, sám ale upozorňuje na malý vzorek dat. Pomalý míč dává brankáři čas zůstat stát nebo se vrátit. Zajímavý kontrast: analýza 440 penalt z rozstřelů na světových a evropských šampionátech mezi lety 1976 a 2016 ukázala, že brankáři zůstali stát ve středu jen ve třech procentech případů, takže střed branky je jinak nedoceněná zóna.

Proč Panenka odešel do zahraničí až v roce 1981?

Protože československý fotbalista mohl tehdy legálně odejít na Západ až ve věku 32 let. Panenka podmínku splnil v roce 1981 a po 23 letech v Bohemians přijal nabídku Rapidu Vídeň, kde získal dva rakouské ligové tituly a pohár. Emigraci odmítl. Z toho také plyne často opakovaná chyba: jediný ligový titul Bohemians ze sezony 1982/83 už Panenka v klubu neslavil.