Zakázané město v Pekingu: proč se tak jmenuje
Zakázané město se čínsky jmenuje Zǐjìnchéng a jeho název má dvě poloviny: první odkazuje na Polárku, sídlo nebeského vládce, druhá říká, že dovnitř nesměl nikdo bez dovolení. Palác nechal postavit císař Jung-le z dynastie Ming, stavbu nařídil v roce 1406 a dokončena byla v roce 1420. Rozšířený údaj o 9 999 místnostech je legenda, měření napočítalo 8 707 úseků mezi sloupy.
Ve zkratce
- Čínský název Zǐjìnchéng (紫禁城) spojuje Polárku a zákaz vstupu.
- Stavbu nařídil císař Jung-le v roce 1406, vlastní výstavba trvala od roku 1417 do roku 1420.
- V paláci sídlilo 24 císařů, čtrnáct z dynastie Ming a deset z dynastie Čching.
- Žlutá střecha patřila císaři, žlutá byla barva země a středu světa.
- Počet sošek na hřebenech střech ukazuje význam budovy.
- Legenda o 9 999 místnostech neplatí: průzkum z roku 1972 napočítal 8 707 jian.
- Palácové muzeum bylo otevřeno 10. října 1925.
Co znamená čínský název
Čínské jméno Zǐjìnchéng (紫禁城) se skládá ze tří slov. Zǐ znamená nachový, jìn zakázaný a chéng hradbu nebo město. Nejdůležitější je první znak, který odkazuje na Polárku. Odkazuje na souhvězdí Ziwei kolem Polárky, v němž podle starých astronomů sídlil nebeský vládce.
Polárka a pozemský císař
Podle pracovníků Palácového muzea tvoří Polárka a patnáct hvězd kolem ní uzavřený prostor zvaný Ziwei. Císař byl synem nebes, a jeho palác proto dostal jméno odvozené od nebeského paláce. Stejně to vykládá časopis Education About Asia.
Půdorys paláce podle muzejních výkladů nebeský vzor napodobuje. V zadní části, kde bydlel císař s rodinou, stojí tři hlavní paláce a po šesti paláců na východě a na západě. To je patnáct staveb, stejně jako hvězd v souhvězdí Ziwei.
Proč zakázané
Druhý znak je doslovný. Podle encyklopedie Britannica dostalo město jméno proto, že přístup do něj měla většina poddaných zakázaný. Úředníci i členové císařské rodiny sem směli jen omezeně a do kterékoli části mohl vstoupit jenom císař.
Kdy se jméno ujalo
Úředním názvem se Zakázané město stalo až za císaře Wan-li, tedy více než sto padesát let po dokončení. Dnes se mu čínsky říká také Gùgōng, bývalý palác. Že jméno nemusí znamenat to, co se zdá, ukazuje i text o tom, proč se Rudé náměstí tak jmenuje.
Kdo Zakázané město postavil a kdy
Autorem záměru byl Ču Ti, třetí císař dynastie Ming, vládnoucí pod jménem Jung-le. Vrátil hlavní město z Nankingu do Pekingu a v roce 1406 nařídil postavit tam nový palác. Britannica i UNESCO uvádějí shodně rok 1406 jako začátek a rok 1420 jako dokončení.
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1406 | Jung-le nařizuje stavbu paláce v Pekingu |
| 1406 až 1417 | příprava materiálu: dřevo z jižních a jihozápadních hor, kámen z lomů u Pekingu, cihly ze Šan-tungu |
| 1417 | začíná vlastní výstavba |
| 1420 | palác je dokončen a dvůr ho poprvé úředně obsazuje |
| 1911 až 1912 | revoluce končí vládu dynastie Čching |
| 1924 | poslední císař Pchu-i opouští palác |
| 1925 | vzniká Palácové muzeum |
| 1987 | zápis na seznam světového dědictví UNESCO |
Přes deset let příprav a tři roky stavby
Samotná stavba byla rychlá, ale příprava dlouhá. Podle výzkumníka Palácového muzea se materiál sháněl od roku 1406 celých jedenáct let a vlastní stavba pak trvala od roku 1417 do roku 1420. Dřevo se vozilo z hor na jihu a jihozápadě země, kámen z lomů u Pekingu a cihly ze Šan-tungu.
Stavba zaměstnala zhruba sto tisíc řemeslníků a řádově milion dělníků. Řízením byl pověřen Čchen Kuej. Další čínskou stavbu, o níž koluje hodně omylů, rozebírá text o tom, že Velká čínská zeď není jedna zeď.
Kolik císařů tu sídlilo
Zakázané město bylo domovem čtyřiadvaceti císařů, čtrnácti z dynastie Ming a deseti z dynastie Čching. Uvádí to seznam UNESCO a shodně i časopis Education About Asia. Jung-le byl prvním z nich, protože hlavní město dynastie Ming bylo původně v Nankingu a do Pekingu se vrátilo až za něj. O jiném panovnickém sídle, ruském Kremlu, je text o tom, co znamená slovo Kreml.
Po pádu dynastie Čching v letech 1911 a 1912 už v paláci nesídlila vláda. Poslední císař Pchu-i tam podle Britannicy směl žít ještě po abdikaci, až do roku 1924.
Proč jsou střechy žluté
Žlutá barva střech vychází ze starého učení o pěti prvcích. Žlutá patřila zemi a středu, a proto se stala císařskou barvou. Podle muzejního výkladu se paláce a zdi ladily do červené a žluté, přičemž červená odpovídala ohni a žlutá zemi, tedy středu světa a nejvyššímu postavení.
Barva vyhrazená císaři
Jie Gao píše, že staří Číňané vnímali žlutou jako barvu země, z níž vzniká všechno živé. Podle mingských zákonů se směla používat jen pro císařské paláce, hrobky a chrámy. Žluté glazované tašky zdobí velké haly, kde císař vykonával úřední povinnosti.
Neplatí ale, že by všechny střechy byly žluté. Užitkové budovy mívaly šedé tašky a podle muzejního textu se jiné barvy volily podle pěti prvků a určení stavby, například zelená pro obydlí císařových synů.
Co znamenají sošky na hřebenech
Na hřebenech střech stojí řady malých glazovaných figurek. Britannica k tomu uvádí, že význam budovy se pozná podle tvaru střechy a také podle počtu figurek na hřebenu. Čím víc sošek, tím významnější stavba.
Počet bývá lichý, od jedné do devíti, a lichá čísla patřila do světa jang. Jedinou výjimkou je hala Nejvyšší harmonie, největší a nejdůležitější budova celého paláce, která jich má deset.
Má Zakázané město 9 999 místností
Údaj o 9 999 místnostech (někdy 9 999 a půl) se opakuje v průvodcích i na internetu. Měření ale tuto hodnotu nepotvrzuje. Čínské „jian“ totiž neznamená místnost.
Co je jian
V čínské architektuře se jian počítá jako prostor mezi čtyřmi sloupy. Velké haly mají desítky takových polí, malý altán nebo studniční přístřešek jen jedno. Podle výzkumníka Palácového muzea je tedy jian stavební jednotka a nelze ho zaměňovat s místností.
Co ukázaly soupisy
| Údaj | Co udává | Čí číslo |
|---|---|---|
| 9 999 a půl | tradiční legenda o počtu místností | lidové podání |
| přes 980 budov, 8 707 jian | soupis z roku 1972 | uvádějí ho knihy o Zakázaném městě i výzkumník Palácového muzea |
| 9 371 jian | soupis z roku 2012 | uvádí výzkumník muzea, budovy tehdy obešel ředitel Šan Ťi-sing |
| téměř 10 000 místností | popis lokality na seznamu světového dědictví | UNESCO |
Počet budov se v dějinách měnil, takže hodnota závisí na roce sčítání. Jie Gao k legendě poznamenává, že skutečnost je blíž devíti tisícům.
Odkud legenda pochází
Podle lidového vyprávění měl nebeský palác právě deset tisíc místností a císař prý nechtěl převyšovat nebe, a tak nechal postavit o půlku místnosti méně. Příběh vysvětluje, proč číslo vypadá tak kulatě, ale doložit se nedá. Podobně se doložená fakta oddělují od legend v textu o legendách kolem Tádž Mahalu.
Od kdy je z paláce muzeum
Palácové muzeum vzniklo 10. října 1925. Slavnostní zahájení se podle oficiálního webu muzea konalo ve dvě hodiny odpoledne u brány Nebeské čistoty a po jeho skončení výbor pověřený vypořádáním císařského majetku oznámil vznik muzea. Do paláce, kam do té doby nesměli, se podle muzea hrnuly davy.
V roce 1987 byl komplex zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Podle UNESCO stát v roce 1961 zařadil císařské paláce mezi první památky pod státní ochranou.
Evropským protějškem je francouzský zámek ve Versailles, další panovnický palác, který dnes slouží veřejnosti.
Šest tvrzení o Zakázaném městě, která neplatí
- Že má 9 999 místností. Soupis z roku 1972 napočítal přes 980 budov a 8 707 jian, což jsou úseky mezi sloupy.
- Že „zakázané“ je celý význam jména. První znak odkazuje na Polárku, zákaz vstupu je druhá polovina.
- Že se palác tak jmenoval od začátku. Úředním názvem se stal až za císaře Wan-li, zhruba o století a půl později.
- Že stavba trvala jen tři roky. Vlastní výstavba trvala od roku 1417 do roku 1420, materiál se sháněl od roku 1406.
- Že tu sídlil každý císař dynastie Ming. Hlavní město dynastie bylo původně v Nankingu a do Pekingu se vrátilo za Jung-le.
- Že všechny střechy jsou žluté a mají stejně sošek. Tašky mají podle určení stavby různé barvy a počet sošek se řídí významem budovy.
Časté otázky
Jak se Zakázané město jmenuje čínsky?
Zǐjìnchéng, v čínském písmu 紫禁城. Číňané mu dnes říkají také Gùgōng, tedy bývalý palác, a muzeum v něm se jmenuje Gùgōng Bówùyuàn, Palácové muzeum.
Co znamená název Zakázané město?
První znak odkazuje na Polárku, kde podle starých představ sídlil nebeský vládce, druhý znamená zakázaný a třetí hradbu či město. Palác byl pozemským protějškem nebeského paláce a místem, kam obyčejní lidé nesměli.
Kdo a kdy postavil Zakázané město?
Císař Jung-le z dynastie Ming. Stavbu nařídil v roce 1406, více než deset let se shromažďoval materiál a vlastní výstavba trvala od roku 1417 do roku 1420. Pracovalo na ní zhruba sto tisíc řemeslníků a řádově milion dělníků.
Kolik císařů v Zakázaném městě sídlilo?
Čtyřiadvacet: čtrnáct z dynastie Ming a deset z dynastie Čching. Prvním byl Jung-le, který se do dokončeného paláce nastěhoval v roce 1420. Poslední císař Pchu-i tam směl zůstat až do roku 1924.
Proč mají střechy Zakázaného města žlutou barvu?
Žlutá byla podle starých představ barva země a středu světa, a stala se proto barvou císaře. Mingské zákony povolovaly žlutou jen pro císařské paláce, hrobky a chrámy. Jiné budovy dostávaly tašky jiných barev, například šedé.
Co znamenají sošky na hřebenech střech?
Ukazují hodnost budovy: čím víc figurek, tím významnější stavba. Počet bývá lichý, od jedné do devíti, a jen hala Nejvyšší harmonie jich má deset.
Má Zakázané město 9 999 místností?
Ne, je to legenda. Soupis z roku 1972 napočítal přes 980 budov a 8 707 jian, tedy úseků mezi čtyřmi sloupy. Soupis z roku 2012 uvádí 9 371 jian. Jian není místnost v dnešním smyslu.
Od kdy je Zakázané město muzeem?
Palácové muzeum bylo otevřeno 10. října 1925 u brány Nebeské čistoty, poté co palác v roce 1924 opustil poslední císař. Na seznam světového dědictví UNESCO byl komplex zapsán v roce 1987.
