Velká čínská zeď: proč to není jedna zeď

Velká čínská zeď není jedna zeď. Průzkum čínské Národní správy kulturního dědictví zaevidoval v roce 2012 celkem 10 051 samostatných úseků zdi a 43 721 objektů. A v oficiální délce mingské zdi je přes dva tisíce kilometrů míst, kde žádná zeď nestojí, protože jako bariéra sloužil terén sám.

Ve zkratce

• Oficiální délka 21 196,18 km platí pro všechna období dohromady, ne pro jednu stavbu.
• Mingská zeď měří 8 850 km, ale vlastního zdiva je z toho 6 259 km.
• Všechno, co turisté fotí u Pekingu, je mingské, ne z doby Prvního císaře.
• Z Měsíce zeď vidět není a ten mýtus je starší než kosmonautika.
• Roku 1644 zeď nikdo neprolomil, mingský generál průsmyk sám otevřel.
• Z mingského zdiva už zmizelo 1 961 km a dobře zachovaná je méně než desetina.
• Počet mrtvých při stavbě nemá doložený zdroj, ani ta často citovaná čísla.

Dvě čísla, která si neodporují

Kdo hledá délku Velké zdi, najde dvě odlišná čísla a obvykle z toho vyvodí, že si zdroje protiřečí. Neprotiřečí. Měří dvě různé věci. Čínská Národní správa kulturního dědictví vyhlásila v červnu 2012 celkovou délku 21 196,18 km po šestiletém archeologickém průzkumu, který začal v roce 2007. Do toho čísla ale patří zdi všech historických období, odbočky, vedlejší valy, průsmyky, hlásky i opevnění. Je to inventura celého obranného systému za dva tisíce let, ne měření jedné hradby.

Starší číslo 8 850 km pochází z průzkumu z let 2007 až 2009 a týká se výhradně zdi z doby dynastie Ming, tedy toho, co si člověk pod Velkou zdí představuje. A i tohle číslo je potřeba rozebrat, protože se skládá ze tří velmi odlišných položek: 6 259 km vlastního zdiva, 359 km příkopů a 2 232 km přírodních bariér. Ta poslední položka je klíč k porozumění celé stavbě. Přes čtvrtinu oficiální délky mingské zdi tvoří horské hřebeny, útesy a řeky, kde se prostě nestavělo, protože terén stačil sám.

Proč se čísla z různých dynastií nedají sčítat

Jednotlivé fáze neleží na sobě, ale často stovky kilometrů od sebe. Linie z doby dynastie Čchin vede výrazně severněji než mingská zeď u Pekingu. Chanské valy míří na západ do dnešní provincie Kan-su, k ochraně obchodní cesty, ne k ochraně hlavního města. Takže když někdo řekne, že zeď stojí dva tisíce let, míní tím spíš dva tisíce let stavební činnosti na severní hranici než dvoutisíciletou budovu. UNESCO to v odůvodnění zápisu formuluje přesně: jde o komplex zdí, pevností, průsmyků a hlásek, ne o jednu stavbu.

Kdo ji postavil, jménem

Odpověď „První císař“ je zkratka, která přeskočí většinu skutečných stavitelů. Nejstarší valy si stavěly jednotlivé státy v Období válčících států, a to i proti sobě navzájem, ne jen proti stepním kmenům. Když Čchin Š‘-chuang-ti po roce 221 př. n. l. říši sjednotil, část těch starších valů nechal zbořit, aby vnitřní hranice zmizely, a část spojil do severní obranné linie od Lin-tchao po Liao-tung. Stavělo se z udusané hlíny a místního kamene, tedy z něčeho, co s dnešní cihlovou zdí nemá vizuálně nic společného.

Podle historika S‘-ma Čchiena, který o tom píše asi o sto let později, poslal císař roku 215 př. n. l. na severní hranici generála Meng Tiena s více než sto tisíci vojáky. Meng Tien je tedy první doložené jméno spojené s velkou zdí jako státním projektem. Skončil špatně: po císařově smrti byl uvězněn a zemřel při dvorském sporu, což je u čínských stavitelů opakující se osud.

Dynastie Chan a obchodní cesta

Za dynastie Chan, tedy mezi lety 206 př. n. l. a 220 n. l., se stavělo dál na západ, za průsmyk Jü-men u Tun-chuangu. Motiv nebyl jen obranný, ale hospodářský: šlo o zajištění cesty, kterou proudil obchod do Střední Asie. UNESCO ve svém odůvodnění jmenuje právě hliněné úseky ze západní chanské doby jako doklad stavební techniky své epochy, ne jako druhořadý zbytek. Jsou to nízké erodované hřebínky v pouštní krajině a málokdo je pozná jako zeď, přesto jsou to nejlépe datovatelné doklady toho, jak se tehdy budovala hranice.

Ming a to, co dnes fotíte

Rozhodující zlom přišel roku 1449 u Tchu-mu. Ojratští Mongolové pod vedením Esena porazili mingské vojsko a zajali samotného císaře. Po téhle katastrofě se mingská strategie překlopila z nákladných výpadů do stepi na statickou obranu, a stavba zdí se stala oficiální politikou. Od roku 1471 prosadil a vedl stavbu Ordoské zdi Jü C‘-ťün, jehož úspěch v roce 1482 udělal ze zdí obhajitelnou alternativu k válečným kampaním. Otázka rozpočtu tedy stála za podobou památky víc než otázka vojenské teorie.

V letech 1567 až 1570 pak generálové Čchi Ťi-kuang a Tchan Lun opevnili okolí Pekingu. Navrhli okolo tří tisíc cihlových věží, schváleno jich bylo dvanáct set, a od roku 1569 se začaly masově používat duté hlásky, tedy věže, ve kterých se posádka mohla ukrýt a přespat. Tohle je zeď, kterou svět zná z fotografií. Podobný odstup mezi tím, co lidé předpokládají, a tím, co je doložené, se objevuje i u jiných slavných staveb: rozebírá to text o tom, kdo stavěl pyramidy v Gíze a jak to víme, včetně toho, která čísla jsou jen odhad.

Tvrdé údaje na jednom místě

U dvou položek v tabulce je potřeba dodat, jak se počítají. Zmizelých 1 961 km bývá uváděno jako 31 procent, ale také jako 22 procent, a obě čísla jsou správná. Rozdíl je ve jmenovateli: z vlastního zdiva o délce 6 259 km jde skutečně o 31 procent, z celé oficiální délky 8 850 km, tedy včetně příkopů a přírodních bariér, o 22 procent. Kdo procenta uvádí bez toho, z čeho je počítal, sděluje polovinu informace.

Z čeho je zeď postavená

Základní technologií starších fází byla udusaná hlína. Zemina se po vrstvách sypala mezi dřevěné bednění a udusávala, na západě se do vrstev přidával písek, štěrk a rostlinný materiál. Výsledek je pevný, ale citlivý na vodu, a proto jsou dnes nejohroženější právě západní hliněné úseky, které rozrušují písečné bouře a eroze. Pálené cihly a kamenné bloky přišly ve velkém až za Mingů, kdy na to byla kapacita cihelen. Odtud plyne ten obrovský rozdíl ve vzhledu: starší fáze vypadají jako valy, mingská zeď jako hradba.

Rýžová malta, a co se o ní tvrdí navíc

O tom, že čínské historické zdivo drží díky rýži, se píše často a je na tom kus pravdy. Recenzovaná studie tříčlenného týmu z Če-ťiangské univerzity, publikovaná v roce 2010 v časopise Accounts of Chemical Research, popisuje maltu jako kompozit dvou složek. Anorganickou tvoří uhličitan vápenatý z hašeného vápna, organickou amylopektin z rýžového odvaru. Amylopektin funguje jako inhibitor růstu krystalů, takže vznikají menší krystaly a hutnější mikrostruktura. Výsledná malta je pevnější a lépe odolává vodě než čistá vápenná.

Kde je potřeba být přesnější: ta studie se věnuje technologii a jejímu využití při restaurování, nikoli odběru vzorku z Velké zdi. Technika je doložená u čínského historického zdiva obecně, tedy i u městských hradeb v Si-anu a Nankingu, u hrobek a pagod, a její původ lze vysledovat až do doby Severní Wej ve 4. století. Věta „Velká zeď stojí díky rýžové kaši“ jde tedy dál než přímý doklad. Správně řečeno se jedná o technologii, kterou mingští stavitelé měli k dispozici a používali ji.

Kdo na zdi pracoval a co se o tom neví

Pracovní sílu tvořili vojáci, trestanci a povolaní sedláci. Za Mingů nešlo o jednorázovou kampaň, ale o soustavnou státní stavební činnost s armádními posádkami, která se s přestávkami táhla od začátku dynastie do roku 1644. To je asi vše, co se dá říct bez výhrad.

U počtu mrtvých je potřeba být otevřený: spolehlivé číslo neexistuje. Nejčastěji koluje údaj 400 tisíc mrtvých za čchinské fáze, občas se objeví alternativní odhad kolem 130 tisíc, ale ani jedno číslo nemá doložený primární ani recenzovaný zdroj. Stejně nejisté jsou počty pracujících: S‘-ma Čchien mluví o více než sto tisících vojácích, populární texty o třech stech tisících vojáků a až půl milionu civilistů. Dobové čínské texty popisují stavbu jako mimořádně tvrdou povinnost a existuje o tom rozsáhlá literární tradice, včetně legendy o Meng Ťiang-nü, jejíž muž při stavbě zemřel. Literární tradice ale není statistika.

Zazděná těla

Přezdívka „nejdelší hřbitov světa“ se drží tak pevně, že se vyplatí ji říct naplno: pro zapracování lidských kostí nebo těl do malty či do konstrukce zdi nebyl nalezen doklad. Hroby a pohřebiště v blízkosti zdi jsou jiná věc než těla ve zdivu. Ta přezdívka vyrostla z reálné krutosti nucených prací a z literární tradice, ne z archeologických nálezů.

Fungovala zeď jako obrana?

Jako systém včasného varování a kontroly hranice ano. Jako nepřekonatelná bariéra ne, a historie to ukazuje třemi konkrétními případy. Roku 1449 mingské vojsko prohrálo u Tchu-mu a císař skončil v zajetí, což byla porážka natolik tvrdá, že vedla k celé stavební politice. Roku 1550 prošel Altan Chán prostě mezerami ve zdi, obležel Peking a zapálil jeho předměstí, načež se po několika dnech stáhl. A roku 1644 u Šan-chaj-kuanu nedošlo k žádnému prolomení: mingský generál Wu San-kuej průsmyk mandžuským vojskům otevřel. Zeď padla politickým rozhodnutím, ne útokem, a s ní i celá dynastie.

Zeď navíc měla i funkci, o které se mluví méně. Sloužila ke kontrole pohybu osob a obchodu v obou směrech, tedy nejen k zastavení nepřítele zvenčí, ale i k regulaci toho, kdo a s čím do stepi odchází. Průsmyky byly kontrolní body. UNESCO celý objekt hodnotí jako vynikající příklad vojenského architektonického souboru, který sloužil jedinému strategickému účelu po dobu dvou tisíc let. Tedy jako systém, ne jako hradbu.

Z Měsíce ji nevidíte

Tenhle mýtus má dvě zajímavé vlastnosti. První: je starší než kosmonautika. Nejstarší doložená verze je dopis anglického antikváře Williama Stukeleyho z roku 1754, který tvrdil, že zeď tvoří na zemském glóbu značný útvar a může být rozpoznána z Měsíce. Rozšířil ho kreslený panel Ripley’s Believe It or Not! z roku 1932, který zeď označil za jediné lidské dílo viditelné okem z Měsíce. V roce 1932 nebyl ve kosmu nikdo, kdo by to mohl potvrdit ani vyvrátit.

Druhá vlastnost: mýtus rozbil čínský kosmonaut. Jang Li-wej po letu Šen-čou 5 v říjnu 2003 uvedl, že Země vypadala z kosmu velmi krásně, ale naši Velkou zeď neviděl. Čínské ministerstvo školství následně tvrzení vyškrtlo z učebnic pro základní školy. Velitel Mezinárodní vesmírné stanice Leroy Chiao pořídil 24. listopadu 2004 z výšky okolo 348 kilometrů snímek, který katalog NASA označuje za pravděpodobně první ověřitelnou fotografii zdi z nízké oběžné dráhy. Podmínky byly výjimečné: objektiv 180 mm, šikmý sklon kamery, nízké Slunce a sníh v terénu. Chiao sám zeď okem nerozpoznal a nebyl si jistý, jestli ji vůbec zachytil.

Někteří astronauti, jmenovitě Eugene Cernan a Ed Lu, uvedli, že zeď z nízké oběžné dráhy viděli. Není to spor o pravdu, ale o podmínky: při nízkém Slunci vrhá zeď dlouhé stíny, které obrys prozradí. Fyzikální jádro věci je jednoduché. Zeď je široká jednotky metrů, takže má z výšky stovek kilometrů menší úhlovou šířku než řada staveb, které za viditelné z kosmu nikdo nepovažuje. Rozhoduje kontrast a osvětlení, ne velikost stavby.

Co ze zdi zbývá

Zeď je na seznamu světového dědictví UNESCO od roku 1987 a zapsaná je podle pěti kritérií, tedy neobvykle širokým odůvodněním. Mingská zeď je v něm označena za absolutní mistrovské dílo, a to nejen kvůli ambicióznosti podniku, ale i kvůli provedení. Trasa vede od Šan-chaj-kuanu v provincii Che-pej na východě po Ťia-jü-kuan v provincii Kan-su, kde „Poslední brána pod nebem“ tvoří severozápadní konec.

Stav je přitom podle vlastních čínských měření z roku 2012 vážný. Z 6 259 km mingského zdiva už zmizelo 1 961 km a dobře zachovaná je méně než desetina. Příčiny jsou eroze, těžba, výstavba a vandalismus. Odnášení cihel a kamenů je nezákonné od 1. prosince 2006, kdy vstoupilo v účinnost Nařízení o ochraně Velké zdi vydané Státní radou. Zakazuje i jízdu vozidly po zdi, konání nočních zábav na ní a přistavování domů ke zdi.

Když oprava uškodí víc než chátrání

Nejznámější kauzu spustil úsek Siao-che-kou v provincii Liao-ning, mingské zdivo z roku 1381. Práce proběhly v roce 2014, na veřejnost se dostaly 23. září 2016 po článku v Beijing News. Asi osm kilometrů „divokého“ úseku bylo při opravě překryto betonovou vrstvou a změněno na rovnou plochou cestu. Náměstek ředitele odboru kultury provincie připustil v televizi, že opravy jsou opravdu ošklivé, okresní úřad je hájil bezpečností turistů před uvolněným zdivem. Místní obyvatelé uváděli, že návštěvnost po opravě klesla.

Spor se přitom netýkal toho, jestli opravovat, ale jak. Postavil proti sobě bezpečnost návštěvníků a zachování autentického, nepravidelného charakteru zdiva. Že se památky dostávají do rukou dobových představ o tom, jak mají vypadat, není čínské specifikum: ukazuje to i text o tom, co ze Stonehenge postavilo 20. století, kde bylo kolem čtrnácti kamenů zabetonováno a jeden celý trilit znovu vztyčen.

Že se zeď rozebírá i po jednotlivých kusech, doložil rok 2023. V okresu Jou-jü v provincii Šan-si prokopali dva stavební pracovníci bagrem průchod ve zdi, aby si zkrátili cestu se strojem. Policie přijala hlášení 24. srpna 2023 a oba zadržela.

Kam se jede a co tam vlastně uvidíte

Všechny běžně navštěvované úseky jsou mingské. Kdo chce vidět čchinskou nebo chanskou zeď, musí do Kan-su nebo Vnitřního Mongolska a smířit se s tím, že uvidí erodované hliněné hřebínky, ne hradbu.

Jedna poznámka k marketingu: tvrzení, že S‘-ma-tchaj je jediný úsek, který si zachoval původní podobu mingské zdi, pochází z turistických materiálů a je v napětí s existencí Ťien-kchou a dalších neobnovených úseků. Praktičtější rozdělení je jiné. Kdo chce jít pohodlně a s jistotou, jede na Pa-ta-ling nebo Mu-tchien-jü. Kdo chce vidět zeď, jak vypadá bez zásahu, musí do divokých úseků a počítat s tím, že část tras je zakázaná a zdivo se pod nohama uvolňuje.

Přetížení nejznámějšího úseku má konkrétní čísla. Pa-ta-ling navštívilo v roce 2018 okolo deseti milionů lidí a od 1. června 2019 tam platí denní limit 65 000 návštěvníků a rezervace na jméno, se třístupňovým varovným systémem od 39 tisíc osob za den. Regulace návštěvnosti je dnes u nejznámějších památek běžná a naráží na ni i cestovatelé jinde. Popisuje to text o tom, proč Machu Picchu nikdy nebylo ztracené, včetně toho, co je v místních předpisech opravdu povinné.

Šest věcí, které se o zdi říkají špatně

1. Že je to jedna zeď. Průzkum zaevidoval 10 051 samostatných úseků a 43 721 objektů. Kdyby šlo o jednu stavbu, nebylo by co dělit.
2. Že ji postavil První císař. Postavil jednu z fází, na jiné trase, z hlíny. Vše, co turisté fotí, je o patnáct set let mladší.
3. Že je vidět z Měsíce. Není, a tvrzení pochází z roku 1754, tedy z doby dvě stě let před prvním letem do kosmu.
4. Že název „deset tisíc li“ udává délku. V klasické čínštině je „deset tisíc“ figurativní výraz pro nespočet, podobně jako české tisíckrát. Kdo z názvu počítá kilometry, převádí poetickou figuru.
5. Že byla nepřekonatelná. Roku 1550 ji Altan Chán obešel mezerami a roku 1644 ji generál Wu San-kuej Mandžuům otevřel.
6. Že jsou ve zdi zazděná těla. Doklad pro to není. Krutost nucených prací je doložená, těla v maltě ne.

Za většinou těch omylů stojí jedna věc: potřeba mít o obrovské stavbě jednu jednoduchou větu. U staveb, které se budovaly po stovky let, ale žádná jednoduchá věta neexistuje. Ukazuje to i text o tom, co je v Koloseu mýtus, včetně gesta palcem dolů, které z antiky vůbec nepochází.

Kdo chce další texty o slavných místech a o tom, co se u nich dá doložit, najde je v průvodci cestováním.

Časté otázky

Jak je Velká čínská zeď dlouhá?

Oficiální délka je 21 196,18 km a vyhlásila ji čínská Národní správa kulturního dědictví v červnu 2012 po šestiletém archeologickém průzkumu. Zahrnula do ní zdi všech historických období, odbočky, průsmyky, hlásky a opevnění, takže je to inventura celého systému, ne měření jedné hradby. Samotná mingská zeď, tedy ta, kterou lidé znají z fotografií, měří 8 850 km, z toho je 6 259 km vlastní zdivo, 359 km příkopy a 2 232 km přírodní bariéry, kde žádná zeď nestojí.

Je Velká zeď vidět z Měsíce nebo z kosmu?

Z Měsíce ne, o tom není spor. Z nízké oběžné dráhy jde zeď zachytit jen výjimečně, při nízkém Slunci, sněhu a s teleobjektivem. První ověřitelný snímek pořídil velitel Mezinárodní vesmírné stanice Leroy Chiao 24. listopadu 2004 objektivem 180 mm a sám zeď okem nerozpoznal. První čínský kosmonaut Jang Li-wej po letu v roce 2003 uvedl, že Velkou zeď neviděl, a čínské ministerstvo školství pak tvrzení vyškrtlo z učebnic.

Odkud se ten mýtus o viditelnosti vzal?

Z doby, kdy ve kosmu nikdo nebyl. Nejstarší doložená verze je dopis anglického antikváře Williama Stukeleyho z roku 1754, který napsal, že zeď tvoří na zemském glóbu značný útvar a může být rozpoznána z Měsíce. Rozšířil ho kreslený panel Ripley’s Believe It or Not! z roku 1932, který zeď označil za jediné lidské dílo viditelné okem z Měsíce. Mýtus je tedy o dvě století starší než kosmonautika.

Je to jedna souvislá zeď?

Není. Průzkum z roku 2012 zaevidoval 10 051 samostatných úseků zdi a celkem 43 721 objektů, a v oficiální délce mingské zdi je 2 232 km přírodních bariér, tedy hřebenů, útesů a řek, kde se vůbec nestavělo. Jednotlivé fáze navíc leží na různých trasách, čchinská linie výrazně severněji než mingská zeď u Pekingu. UNESCO památku popisuje jako komplex zdí, pevností, průsmyků a hlásek z různých období.

Kdo Velkou zeď postavil?

Nikdo jeden. Nejstarší valy stavěly jednotlivé státy Období válčících států, a to i proti sobě navzájem. Čchin Š‘-chuang-ti je po roce 221 př. n. l. nechal částečně zbořit a částečně spojit do severní linie, dynastie Chan je prodloužila na západ k ochraně obchodní cesty a dynastie Ming postavila mezi lety 1368 a 1644 cihlové úseky, které dnes navštěvují turisté. Doložená jména jsou generál Meng Tien u čchinské stavby, Jü C‘-ťün u Ordoské zdi po roce 1471 a Čchi Ťi-kuang s Tchan Lunem u opevnění okolí Pekingu.

Jsou ve zdi zazděná těla stavitelů?

Doklad pro to není. Do malty ani do konstrukce zdi nebyly zapracovány lidské kosti ani části těl a archeologický nález ostatků uvnitř zdiva se nepodařilo dohledat. Přezdívka „nejdelší hřbitov světa“ vychází z reálné krutosti nucených prací a z literární tradice, například z legendy o Meng Ťiang-nü, ne z nálezů. Konkrétní počet mrtvých při stavbě navíc nemá doložený zdroj: často citovaných 400 tisíc ani alternativních 130 tisíc se nepodařilo dohledat v primárním ani recenzovaném zdroji.

Fungovala zeď opravdu jako obrana?

Jako systém včasného varování a kontroly hranice ano, jako nepřekonatelná hradba ne. Roku 1449 mingské vojsko utrpělo porážku u Tchu-mu a císař byl zajat, roku 1550 prošel Altan Chán mezerami ve zdi a zapálil předměstí Pekingu, a roku 1644 mingský generál Wu San-kuej otevřel průsmyk Šan-chaj-kuan mandžuskému vojsku sám. Zeď navíc sloužila i ke kontrole pohybu osob a obchodu v obou směrech, tedy jako soustava kontrolních bodů, ne jen jako bariéra.

Který úsek navštívit a který je původní?

Pa-ta-ling je nejdostupnější a nejvíc obnovený, turistům otevřený už od roku 1957, a od června 2019 tam platí denní limit 65 000 lidí s rezervací na jméno. Mu-tchien-jü má mírnější terén, lanovku a méně lidí. Ťin-šan-ling kombinuje opravenou a divokou zeď a hodí se na delší pěší trasy. S‘-ma-tchaj má strmý profil a jako jediný pravidelný noční provoz. Ťien-kchou je neobnovená divoká zeď s rozpadlými věžemi, kde je pohyb regulovaný a část tras zakázaná. Všechny jsou mingské.