Rosená okna: co kondenzace říká o bytě

Orosené okno není vada okna. Je to měřidlo, které ukazuje, kolik vody je ve vzduchu a jak studený je nejchladnější povrch v místnosti. Čtyřčlenná rodina vyprodukuje za den zhruba pět litrů vodní páry a stará netěsná okna ji odváděla sama. Nová to nedělají.

Ve zkratce

• Voda se sráží na nejchladnějším povrchu, obvykle u spodního okraje skla.
• Při 20 stupních a 50 procentech vlhkosti stačí povrch pod 9,3 stupně.
• Sprchování produkuje kolem 2 600 gramů vodní páry za hodinu.
• Kondenzace mezi skly znamená vadu, na vnitřní straně nemusí.
• Rosení na vnější straně trojskla je naopak známka dobré izolace.
• Vyhláška požaduje 25 m3 vzduchu za hodinu na osobu.
• Trvale sklopené okno problém spíš zhoršuje.

Proč se voda sráží

Teplota rosného bodu je teplota, při které je vzduch maximálně nasycený vodní parou. Když povrch vychladne na tuhle teplotu nebo pod ni, přebytečná vlhkost se na něm srazí.

Podstatné je, že relativní vlhkost je poměr mezi skutečným obsahem vodní páry a maximálním, který vzduch při dané teplotě pojme. Chladnější vzduch pojme méně, takže při ochlazování relativní vlhkost roste, i když absolutní množství vody zůstává stejné.

Kondenzace tedy nevzniká tím, že by vody v místnosti přibylo. Vzniká tím, že se část vzduchu ochladí o studený povrch.

Kdy přesně se okno orosí

Čísla v tabulce jsou teploty rosného bodu ve stupních Celsia. Čte se to takhle: při 20 stupních a padesátiprocentní vlhkosti se orosí každý povrch chladnější než zhruba 9,3 stupně. Při stejné teplotě, ale sedmdesátiprocentní vlhkosti už stačí povrch chladnější než 14,3 stupně, a to za mrazivé noci zvládne i docela kvalitní zasklení.

Proč zrovna okno a proč odspodu

Okno bývá nejchladnější povrch v místnosti, takže tam vzduch nejdřív klesne pod svůj rosný bod. Rosí se ale nerovnoměrně a to má konkrétní příčinu.

Nejchladnější místa zasklení jsou oba dolní rohy a pak celý dolní okraj v blízkosti dotyku s rámem. Může za to distanční rámeček po obvodu izolačního skla, který je tepelný most. Starší hliníkový rámeček vytváří tepelnou vazbu mezi tabulemi, takzvaný teplý rámeček má tenhle přenos výrazně nižší.

Co znamenají hodnoty U

Součinitel prostupu tepla udává, kolik tepla konstrukcí projde, a čím nižší číslo, tím lepší izolace. Rozlišují se tři: pro samotné zasklení, pro rám a pro celé okno včetně vlivu rámu.

Praktická rada z odborného textu: hodnota pro zasklení bývá vytištěná přímo na distančním rámečku mezi skly, takže se dá zjistit bez dokumentace. Roli hraje i připojovací spára mezi rámem a stavbou, protože nekvalitně provedená montáž vytvoří lokální tepelný most a ochladí ostění.

Tři různá rosení, tři různé závěry

To poslední překvapí nejvíc. Kondenzace na vnější straně zasklení není technická závada, ale naopak průkaz vysoké tepelněizolační účinnosti okna. Mechanismus je jednoduchý: vnější tabule se přes dobře izolující zasklení neprohřívá teplem z interiéru, přes noc vyzáří teplo k obloze a ochladí se pod rosný bod venkovního vzduchu. Ráno po ohřátí sluncem kondenzát mizí.

Právě proto se venkovní rosení objevuje častěji u trojskel než u dvojskel, kde se vyskytuje jen výjimečně za silných mrazů. Kdo si stěžuje na orosené trojsklo zvenku, stěžuje si vlastně na to, že mu okno dobře izoluje.

Kde se ta voda bere

Odpověď je konkrétnější, než by člověk čekal. Následující hodnoty jsou z výukových podkladů stavební fakulty a jsou v gramech vodní páry za hodinu.

Celková produkce čtyřčlenné rodiny za všední den se uvádí kolem 5 336 gramů, tedy zhruba pět a třetina litru vody. Jedna osoba vyprodukuje za den asi dva litry.

Zajímavý je i rozdíl mezi vzduchem venku a uvnitř. V zimě má venkovní vzduch v Česku průměrnou měrnou vlhkost jeden gram vody na kilogram vzduchu, vnitřní šest gramů. Zimní vzduch je tedy i při osmdesátiprocentní relativní vlhkosti mnohem sušší než vzduch v bytě.

Proč se okna rosí po výměně

Tohle je nejčastější stížnost a odpověď je nepříjemně jednoduchá.

Stará netěsná okna zajišťovala díky vysoké infiltraci vydatné větrání velmi suchým zimním vzduchem. Nová a velmi těsná okna, pokud jsou zavřená, nevětrají vůbec. Produkce vlhkosti v bytě se výměnou oken nezměnila, zmizel jen samovolný odvod spárami.

Vlhkost tedy v bytě zůstává a sráží se na nejchladnějším povrchu, kterým je pořád okno. I když je to okno lepší než to předchozí. Podobně se po zateplení mění chování celé obálky domu, viz zateplení fasády a jeho detaily.

Co říkají předpisy

Vyhláška o technických požadavcích na stavby požaduje pro pobytové místnosti buď minimálně 25 kubíků vyměňovaného venkovního vzduchu za hodinu na osobu, nebo minimální intenzitu větrání 0,5 za hodinu, a koncentraci oxidu uhličitého nejvýše 1 500 ppm.

Národní příloha technické normy pro větrání obytných budov jde do většího detailu.

Jak normy hodnotí okno a jak zeď

Tady je detail, který vysvětluje, proč se orosené sklo nebere stejně vážně jako orosený kout. Kritická vnitřní povrchová vlhkost se totiž rozlišuje podle typu konstrukce: u výplní otvorů, tedy oken a dveří, je to 100 procent a posuzuje se riziko orosování. U ostatních konstrukcí je to 80 procent a posuzuje se riziko růstu plísní.

U skla se tedy hlídá samotná kondenzace, u zdiva už dlouhodobých osmdesát procent povrchové vlhkosti stačí, aby plíseň rostla, i když se voda viditelně nesráží. Orosené sklo je vidět, ohrožený kout ne.

Kdy z toho vznikne plíseň

Plísně jsou mikroskopické houby, které rostou všude tam, kde je dostatek vlhkosti, a při růstu uvolňují do ovzduší spory. Státní zdravotní ústav mezi zdroji vlhkosti, která růst umožní, uvádí právě kondenzovanou vodní páru v místech se sníženou tepelně izolační schopností, tedy v tepelných mostech, a nedostatečné větrání.

Ze zdravotních dopadů ústav uvádí podíl na vzniku alergických onemocnění a astmatu, mykotická onemocnění, dráždění sliznic od těkavých organických látek a mykotoxiny. Vlhké vnitřní prostředí spojuje se zvýšeným výskytem respiračních příznaků.

Základní doporučení je přitom jednoduché: ve vnitřním prostředí se nesmí vyskytovat viditelné nárůsty plísní a nejdůležitější je prevence, tedy minimalizace přetrvávající vlhkosti. Řešit se má odstranění příčin, ne jen následek, a to je i celý rozdíl mezi větráním a utíráním. Rozvoji plísně se podrobně věnuje článek o tom, proč plíseň roste i na suché zdi.

Šest tvrzení o rosení oken, která neplatí

1. Že rosení znamená vadné okno. Vadu prokazuje až kondenzace mezi skly, ne na vnitřní straně.
2. Že orosené okno zvenku netěsní. Je to naopak známka dobré izolace, typická pro trojskla.
3. Že pomůže topit víc. Krátkodobě ano, ale množství vody ve vzduchu se tím nezmění.
4. Že stačí vodu ráno vytřít. Odstraní se následek, příčina i povrchová teplota zůstanou.
5. Že pomůže trvale sklopené okno. Vyměňuje vzduch pomalu a přitom trvale ochlazuje ostění.
6. Že jde o kosmetickou věc. Při trvalém rosení může dojít k rozvoji plísní.

Co s tím tedy dělat

Doporučovaný režim je krátké a časté větrání: okna dokořán na tři až pět minut, nejvýše deset, několikrát denně, ideálně v době, kdy je venku nejtepleji. Ještě lepší je krátce otevřít okna na protilehlých stranách bytu a udělat průvan, což vymění vzduch rychle bez výrazného ochlazení stěn a nábytku.

Zásadní je časování. Větrat je potřeba po činnostech, které vlhkost zvyšují, tedy po sprchování, vaření a při sušení prádla. Z tabulky produkce je vidět proč: jedno sprchování dodá do vzduchu víc vody než celý den dýchání.

Proč ne trvale pootevřené okno

Mikroventilace není náhražka řádného větrání, je to pomalá výměna vhodná v mírných obdobích roku. V zimě má navíc vedlejší účinek, který jde přímo proti záměru: při velkém rozdílu teplot ostění kolem trvale pootevřeného okna prochládá, což z dlouhodobého hlediska může vést ke vzniku plísní.

Sklopené okno tedy vlhkost odvádí pomalu, ale ochlazuje ostění trvale. Posouvá povrchovou teplotu ještě blíž k rosnému bodu, místo aby ji zvedlo.

Řízené větrání

U dnešních těsných konstrukcí je infiltrace spárami téměř nemožná a nežádoucí, takže hygienickou výměnu vzduchu musí zajistit buď důsledné ruční větrání, nebo řízený systém. Rekuperační jednotky zpětně získávají teplo s účinností až 93 procent, takže odpadá hlavní námitka proti pravidelnému větrání v zimě, tedy že se vytápí ven. Kdy se to vyplatí, rozebírá článek o rekuperaci v rodinném domě. Další rozbory najdete v průvodci bydlením.

Časté otázky

Znamená orosené okno, že je vadné?

Neznamená. Kondenzace na vnitřní straně skla je kombinace vysoké vlhkosti vnitřního vzduchu a chladného povrchu, což samo o sobě není vada okna. Vadu prokazuje až kondenzace uvnitř izolačního skla, tedy mezi tabulemi, a ta se řeší výměnou zasklení, ne úpravou větrání.

Proč se mi okna začala rosit až po výměně?

Protože stará netěsná okna díky vysoké infiltraci samovolně větrala velmi suchým zimním vzduchem. Nová těsná okna to zavřená nedělají. Produkce vlhkosti v bytě se výměnou nezměnila, zmizel jen samovolný odvod spárami, takže vlhkost zůstává uvnitř a sráží se na nejchladnějším povrchu.

Proč se okno rosí zrovna dole a v rozích?

Protože to jsou nejchladnější místa zasklení. Může za to distanční rámeček po obvodu izolačního skla, který funguje jako tepelný most mezi tabulemi. Starší hliníkové rámečky mají tenhle přenos výrazně vyšší než takzvané teplé rámečky, takže se u nich okraj skla ochladí dřív než jeho střed.

Co znamená rosení na vnější straně skla?

Že okno dobře izoluje. Vnější tabule se přes kvalitní zasklení neprohřívá teplem z interiéru, přes noc vyzáří teplo k obloze a ochladí se pod rosný bod venkovního vzduchu. Není to technická závada a po ohřátí sluncem kondenzát mizí. Objevuje se hlavně u trojskel, u dvojskel jen výjimečně za silných mrazů.

Při jaké vlhkosti se okno orosí?

Záleží na teplotě vzduchu a na povrchové teplotě skla. Při 20 stupních a padesátiprocentní vlhkosti se orosí každý povrch chladnější než zhruba 9,3 stupně, při stejné teplotě a sedmdesátiprocentní vlhkosti už stačí povrch pod 14,3 stupně. V odborném textu je uveden příklad, že při 21 stupních a padesáti procentech nastane kondenzace na skle u rámu při povrchové teplotě 10,2 stupně.

Kolik vody vzniká v bytě?

Čtyřčlenná rodina vyprodukuje za všední den zhruba 5,3 litru vodní páry, jedna osoba asi dva litry. Nejvydatnějším zdrojem je koupelna se sprchou s asi 2 600 gramy za hodinu, následuje vaření s 600 až 1 500 gramy. Sušení prádla přidá 50 až 500 gramů za hodinu a člověk v klidu třicet.

Pomůže víc topit?

Jen krátkodobě. Vyšší teplota vzduchu sníží jeho relativní vlhkost a zvedne povrchovou teplotu skla, takže se rosení dočasně zmírní. Množství vody ve vzduchu se tím ale nezmění a při nočním poklesu venkovní teploty se okno orosí znovu. Vlhkost odejde jedině tím, že se vnitřní vzduch vymění za venkovní, který je v zimě mnohem sušší.

Jak často se má větrat?

Doporučuje se krátké a časté větrání, tedy okna dokořán na tři až pět minut, nejvýše deset, několikrát denně. Ještě účinnější je průvan přes protilehlá okna, protože vymění vzduch rychle bez ochlazení stěn a nábytku. Zásadní je větrat po sprchování, vaření a při sušení prádla. Trvale sklopené okno naopak vlhkost odvádí pomalu a ostění kolem něj trvale ochlazuje.