Posvícení: odkud je zvyk a co jsou císařské hody
Posvícení je výroční slavnost posvěcení místního kostela a slovo se odvozuje právě od slova posvěcení, ne od světla. Z církevního svátku se postupně stal světský svátek po žních, s hostinou, koláči a tancem. Císař Josef II. se v osmdesátých letech 18. století snažil termíny sjednotit na polovinu října, ale lidé si většinou nechali i to své původní posvícení.
Ve zkratce
- Posvícení vzniklo jako výroční slavnost vysvěcení místního kostela.
- Pouť je původně slavnost světce, jemuž je kostel zasvěcen, ale oba svátky často splynuly.
- Josef II. nařídil jednotné císařské posvícení v polovině října a zdroje uvádějí rok 1786 i 1787.
- Lidé slavili dvoje posvícení: císařské a to své, kterému říkali „naše“.
- Na stole nechyběla husa, polévka, knedlíky se zelím a hlavně koláče.
- Na Moravě se slavnosti říká hody, ve Slezsku krmáš.
- Ještě v 19. století šlo o nejméně třídenní slavnost, která končila tancem v hospodě.
Co slovo posvícení znamená
Nejstarší vrstva zvyku je církevní. Kostel obvykle stavěli obyvatelé vlastní prací a penězi, takže jeho dokončení a vysvěcení patřilo k největším událostem obce. Posvícení bylo původně výročím dne, kdy biskup kostel posvětil. Odtud název, který se vykládá jako posvěcení, a nikoli jako něco se světlem nebo svíčkami.
Církevní část tvořila slavnostní mše nebo požehnání. Světská část, tedy hostina, hudba a zábava, se časem rozrostla a církevní jádro zastínila. Některé prameny uvádějí, že se posvícení slavilo ještě v 19. století několik dní, a podle muzejního popisu šlo nejméně o třídenní slavnost, která každý večer vrcholila tancem v hospodě.
Proč zrovna na podzim
Každý kostel byl vysvěcen v jiný den, a tak se posvícení nekonalo v jednom termínu. V mnoha obcích ale připadlo na dobu po žních, kdy byla úroda sklizená a lidé měli čas i zásoby. Obecní zpravodaj z Polep to popisuje stručně: nový mák na buchty, čerstvá mouka, vejce, švestky na povidla a vykrmené husy.
Termín se ale mohl lišit. Podolské posvícení v Jemnici se podle regionálního zpravodajství slaví po svátku svatého Bartoloměje, v srpnu, a svatováclavské posvícení se slaví v září. Souvisí to s tím, že se řídilo dnem posvěcení konkrétního kostela nebo svátkem jeho patrona. O souvisejícím zvyku, který také uzavírá hospodářský rok, píšeme v textu o tom, odkud je zvyk dožínek.
Posvícení, pouť a hody
Mezi těmito slovy je rozdíl jen částečně, protože se v různých krajích používají různě. Podle Českého jazykového atlasu Ústavu pro jazyk český je pouť původně církevní slavnost k uctění světce, jemuž je zasvěcen místní kostel, spojená s lidovou zábavou a atrakcemi. Posvícení je oproti tomu výroční oslava vysvěcení kostela. V Čechách se oba významy rozlišují, na Moravě a ve Slezsku může jeden výraz označovat oba.
V praxi se obojí často sešlo do jedné slavnosti. Muzejní popis tradičního posvícení například uvádí, že v pondělí bývala na návsi pouť, tedy trh a zábava, po níž následovala další taneční zábava.
Jak se slavnosti říká podle kraje
| Oblast | Název slavnosti |
|---|---|
| Čechy a západní polovina Moravy | pouť (slavnost patrona kostela), posvícení (výročí posvěcení) |
| Východní polovina Moravy | hody |
| Slezsko | karmaš, krmaš, kermaš |
| Hlučínsko | odpust |
| Třebíčsko a Znojemsko | posvícení jako nářeční výraz pro pouť |
Údaje v tabulce vycházejí z hesla o poutích v Českém jazykovém atlasu. Označení nejsou ostře oddělená a hranice mezi nimi se v mluvě městských obyvatel stírají. O dalším svátku, který se po obcích slaví různě, píšeme v článku o tom, odkud je zvyk pomlázky.
Císařské posvícení Josefa II.
Protože se v každé farnosti slavilo jindy, lidé chodili po okolních obcích a práce stála. Císař Josef II. proto nařídil jednotný termín posvícení: neděli kolem svátku svatého Havla, který připadá na 16. října. Zdroje ji popisují jako třetí říjnovou neděli, podle některých mělo slavení trvat jen dva dny. Z nařízení vznikly názvy císařské posvícení, havelské posvícení a na Moravě císařské hody.
Rok 1786, nebo 1787
Rok nařízení se ve zdrojích liší. Rozhlasová publikace a popularizační web o lidových zvycích uvádějí rok 1786, magazín iPrima a obecní zpravodaj z Polep rok 1787. Pro přesný údaj by bylo nutné vidět text samotného dvorského dekretu. Shodují se ale na podstatě: termín byl jednotný a mocnářství mělo mít jedno posvícení.
Jak to dopadlo
Reforma nepřinesla to, co císař čekal. Císařské posvícení se podle regionálních textů slavilo ve většině farností, ale původní posvícení nezmizelo. Lidé slavili dvoje: havelské a „naše posvícení“. Josefínské reformy zasáhly i další církevní zvyky, například počet svátků a některé poutě, jak ukazuje přehled josefínských reforem církve.
Co se na posvícení jedlo
Nedělní posvícenský oběd bývá popisován jako nejbohatší v roce. V týdnu se jedly hlavně brambory a maso se kupovalo málo, takže hostina byla opravdovou výjimkou. Podle pamětníků z Polep měli sedláci na stole drůbež, námezdní dělníci často králíka, a hovězí se vařilo hlavně na polévku.
| Jídlo | Co zdroje říkají |
|---|---|
| Polévka | před hlavním chodem se podával vývar, podle muzejního popisu husí vývar s drobnými knedlíčky |
| Husa | vykrmená po žních, podávala se s knedlíkem a dušeným zelím |
| Koláče | pekly se ve velkém, s tvarohem, povidly, ořechy, jablky nebo mákem; hospodyně je posílaly k pozvání jako zváče |
| Hnětýnka | posvícenské sladké pečivo z jižních Čech a Pošumaví, které pekly dívky pro tanečníky |
| Pití | pivo, ve vinařských oblastech víno |
Husa se jedla i na svatého Martina, a tou se zabývá text o tom, proč se svatomartinská husa jí 11. listopadu. Přílohy, tedy knedlík a zelí, patří k základu české kuchyně, jak rozebíráme u jídla vepřo knedlo zelo.
Koláče se považovaly za vrchol hostiny. Dávaly se přátelům a sousedům, kteří přišli na návštěvu, a počet i druh koláčů se při pozvání oplácel. Jak snadno se tradiční název připne k pečivu, které tradiční nemá, ukazuje text o tom, proč trdelník není české tradiční pečivo.
Jak posvícení probíhalo a jaké je dnes
Příprava a průběh
Před svátkem se uklízelo, v pátek se zabíjela drůbež a často i prase, v sobotu se pekly koláče a řízky a v neděli se konal slavnostní oběd pro rodinu, přátele a sousedy. Na návsi stála posvícenská máj. Chasa s muzikanty obcházela domy, začínala u starosty, pokračovala na faře a při zvaní vybírala příspěvek, koláč nebo víno. Vyvrcholením byla taneční zábava v hospodě.
K obřadům patřilo i symbolické zvíře. V několika zdrojích se objevuje beran, kohout nebo kačer, kterého nosili obcí, a podle jednoho se až do přelomu 19. a 20. století mlátil kohout, kačer nebo beran.
Proč tradice zeslábla
Obecní zpravodaj z Polep popisuje, že tradici přerušila druhá světová válka a po roce 1950 začala pomalu uvadat, protože se přestaly sloužit mše a zanikaly zábavy. Dnes přežívá hlavně jako obecní slavnost s koláči, hudbou a řemeslným trhem, jak ukazují muzejní akce na Dlaskově statku v Dolánkách u Turnova.
Šest tvrzení o posvícení, která neplatí
- Posvícení souvisí se svícením. Název vychází z posvěcení kostela, ne ze světla.
- Posvícení a pouť jsou totéž. Český jazykový atlas v Čechách rozlišuje pouť jako slavnost patrona kostela a posvícení jako výročí jeho posvěcení, i když se v praxi často spojily.
- Josef II. posvícení zavedl. Zvyk je starší, císař v něm pouze sjednotil termín.
- Císařské posvícení nahradilo to původní. Lidé obvykle slavili obojí a své původní nazývali „naše“.
- Posvícení byla jednodenní hostina. Podle muzejního popisu šlo ještě v 19. století nejméně o tři dny s tancem každý večer.
- Posvícení vždy připadá na říjen. Termín závisel na dni posvěcení kostela. Podolské posvícení se slaví v srpnu, svatováclavské v září a císařské v říjnu.
Časté otázky
Co znamená slovo posvícení?
Slovo je odvozeno od posvěcení kostela. Posvícení bylo původně výroční slavností dne, kdy byl místní kostel vysvěcen, a teprve později z něj vznikl světský svátek s hostinou, hudbou a tancem.
Souvisí posvícení se světlem nebo svícením?
Nesouvisí. Podle výkladů, které slovo vysvětlují, se název odvozuje od posvěcení kostela, ne od svíce ani světla. Podobnost slov je jen zdánlivá.
Jaký je rozdíl mezi posvícením a poutí?
Podle Českého jazykového atlasu je pouť původně církevní slavnost k uctění světce, kterému je místní kostel zasvěcen, a posvícení výroční oslava vysvěcení kostela. V Čechách se tyto dva významy rozlišují, v praxi ale často splynuly, protože oba svátky provázela zábava, trh a hostina.
Co je císařské posvícení?
Je to jednotný termín posvícení, který v osmdesátých letech 18. století nařídil císař Josef II. Slavilo se v neděli po svátku svatého Havla, tedy v polovině října, a podle zdrojů mělo trvat jen dva dny. Odtud názvy císařské a havelské posvícení nebo císařské hody.
V kterém roce Josef II. posvícení sjednotil?
Zdroje se rozcházejí: část z nich uvádí rok 1786, část rok 1787. Shodují se na obsahu nařízení, tedy na jednotném termínu v polovině října a na tom, že lidé dál slavili i své původní posvícení.
Proč se o posvícení jedla husa?
Posvícení připadalo na dobu po žních, kdy byly husy vykrmené a hospodářství měla dostatek zásob. Husa se proto podávala na nedělní hostině spolu s knedlíkem a zelím, případně po polévce.
Co jsou hody a krmáš?
Jsou to regionální názvy téže slavnosti. Podle Českého jazykového atlasu se hody říkalo ve východní polovině Moravy, krmáš ve Slezsku a odpust na Hlučínsku. V Čechách se používá posvícení, případně pouť.
Slaví se posvícení dodnes?
Ano, ale většinou jako obecní nebo muzejní akce s koláči, hudbou a řemeslným trhem. Příkladem je Svatováclavské posvícení na Dlaskově statku, které pořádá Muzeum Českého ráje, nebo Podolské posvícení v Jemnici. Dřívější vícedenní hostiny po rodinách a tanec v hospodě ustoupily kratším programům.
