Legenda: znaky, druhy a příklady
Legenda je epický žánr, který vypráví o životě, smrti a zázracích světce nebo mučedníka a má věřící povzbudit k následování. V článku najdete znaky legendy v tabulce, její vývoj od antiky po Flaubertovu moderní legendu, přehled děl, rozlišení od pověsti a pohádky, ukázku rozboru a pět úloh s řešením.
Ve zkratce
- Legenda je vyprávění o svatém: o jeho narození, životě, mučednické smrti, přenesení ostatků a zázracích.
- Slovo pochází z latinského legenda, věci určené ke čtení, protože se texty četly o svátku světce.
- Odborný název pro psaní o svatých je hagiografie, z řeckého hagios, svatý.
- Nejvlivnější středověkou sbírkou je Zlatá legenda Jakuba de Voragine z 13. století.
- V českých zemích legendy vznikají od 9. století, od Života Konstantinova po staročeskou Legendu o svaté Kateřině.
- Legenda se plete s pověstí, pohádkou a baladou, rozdíly shrnuje tabulka níže.
Co je legenda
Podle výkladů literární vědy je legenda epický žánr o životě, smrti, mučení a zázracích světce či mučedníka, případně o ostatcích nebo svatém předmětu. V legendě vystupují postavy křesťanských dějin a zázraky mají dokládat svatost hrdiny. Zařazení mezi ostatní druhy ukazuje přehled literárních druhů a žánrů.
Odkud se vzal název
Latinské legenda je tvar slovesa legere, číst, a znamená věci, které se mají přečíst. Původní legendy byly liturgické texty čtené o svátku světce. Sám pojem se časem přesunul na celý žánr. V přeneseném smyslu dnes říkáme legenda i významné osobnosti nebo vyprávění, které se těžko ověřuje, ale tento význam už s literárním žánrem nesouvisí.
Legenda a hagiografie
Označení hagiografie je odvozeno z řeckého hagios, svatý, a grafein, psát. V některých jazycích je rozšířenější než slovo legenda. Legenda je tedy nejtypičtější hagiografický žánr, ale hagiografie zahrnuje i další texty o svatých, například kázání nebo soupisy zázraků.
Znaky legendy
Legenda se řídí poměrně pevným schématem. Kdo zná základní osnovu, pozná legendu i u světce, kterého nezná. Tabulku můžete použít jako tahák.
| Znak | Co znamená | Příklad |
|---|---|---|
| hrdinou je světec | vypráví se o člověku, o kterém se věří, že se dostal do nebe; nezáleží na oficiální kanonizaci | svatý Václav, svatá Kateřina |
| osnova vita, passio, translatio, miracula | narození a život, umučení, přenesení ostatků, zázraky po smrti | legendy o svatém Václavovi |
| zázraky | dokládají svatost a Boží moc | zázraky u hrobu světce |
| vzdělávací cíl | oslavit památku a dát příklad k následování | příběh o stálosti ve víře i při mučení |
| obecné motivy | stejné motivy se přenášejí z jednoho světce na druhého, takže konkrétní život ustupuje typu | mučení, odmítnutí sňatku, obrácení pohanů |
| nárok na pravdivost | legenda se vydává za skutečný příběh, ne za vymyšlený | odlišuje ji od pohádky |
Obecné motivy a konkrétní doba
Protože se motivy opakují, může být život konkrétního světce do značné míry zastřen. Legendy ale poměrně věrně zachycují sociální prostředí, ve kterém vznikaly. Čtenář se z nich dozví, jak středověká společnost chápala ctnost, statečnost a víru.
Vývoj a podoby legendy
Legenda se vyvíjela po celé křesťanské dějiny. Začíná ústním vyprávěním a končí moderní literární parafrází. Pro školu stačí znát hlavní etapy.
Počátky: od antiky ke středověku
Hagiografie vznikla na sklonku antiky, kdy se klasická biografie rozšířila o prvky z bible, zejména o líčení zázraků. Legendy se zprvu předávaly ústně, později se zapisovaly veršem i prózou. Ve středověku tvořily těžiště umělecké tvorby a plnily účely liturgické i literární.
Zlatá legenda
Nejznámější středověká sbírka je Legenda aurea, kterou sestavil Jakub de Voragine. Vznikla asi mezi lety 1259 a 1266, původně se jmenovala Legenda sanctorum, tedy Čtení o svatých. Obsahuje 153 kapitol, z nichž každá se věnuje jednomu světci nebo svátku, a je psána jednoduchou latinou. Zachovalo se přes tisíc rukopisů a před rokem 1501 vyšla v tisku vícekrát než bible. Později byla přeložena do většiny evropských jazyků.
Legendy v českých zemích
Na našem území legendy vznikají od 9. století, kdy sem přišli misionáři. Podle světců je lze rozdělit do několika skupin:
- Cyrilometodějské legendy: staroslověnské Život Konstantinův a Život Metodějův, které obhajují staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk.
- Svatováclavské a svatoludmilské legendy: dvanáct verzí, devět latinských a tři staroslověnské, mezi nimi Kristiánova legenda, latinsky psaná zřejmě koncem 10. století. Doba vzniku i autor jsou sporné.
- Vojtěšské legendy: například latinská Nascitur purpureus flos z počátku 11. století od Bruna z Querfurtu.
- Prokopské legendy: vycházejí z latinské Vita minor ze Sázavského kláštera kolem roku 1200 a obsahují mnoho lidových prvků.
Svatováclavské látky se později objevují i ve sbírkách, které čerpají z kronik a legend, například ve Starých pověstech českých. Vedle nich vznikla veršovaná Legenda o svaté Kateřině, o které je řeč v ukázce rozboru.
Moderní legenda
I po středověku se k žánru autoři vraceli. Gustave Flaubert zařadil roku 1877 do svazku Trois contes Legendu o svatém Juliánu Pohostinném. Inspirací mu byl velký vitrážový obraz v katedrále v Rouenu. Moderní autoři legendu používají jako literární formu, ne jako liturgický text, takže světec je spíš tématem než předmětem uctívání.
Slavná díla legendární literatury
Tabulka shrnuje díla, která se objevují ve výkladech žánru. Rok je uveden jen tam, kde je spolehlivě doložen.
| Autor | Dílo | Doba | Poznámka |
|---|---|---|---|
| žáci Konstantina a Metoděje | Život Konstantinův, Život Metodějův | 9. století | staroslověnské legendy, obhajoba staroslověnské liturgie |
| neznámý autor | Kristiánova legenda | zřejmě konec 10. století | latinsky, o svatém Václavovi a Ludmile, datace sporná |
| Bruno z Querfurtu | Nascitur purpureus flos | počátek 11. století | latinská legenda o svatém Vojtěchovi |
| Jakub de Voragine | Legenda aurea | asi 1259 až 1266 | 153 kapitol, nejvlivnější středověká sbírka |
| neznámý český autor | Legenda o svaté Kateřině | 2. polovina 14. století | osmislabičný verš, staročeština |
| Gustave Flaubert | Legenda o svatém Juliánu Pohostinném | 1877 | součást svazku Trois contes |
Jak legendu poznat a čím se liší od příbuzných žánrů
Rychlý test: pokud text vypráví o svatém, zázrak dokládá jeho svatost a vypravěč chce vzbudit úctu, jde nejspíš o legendu. Pokud se příběh váže k místu nebo události a svatost v něm nehraje roli, jde o pověst. Pokud je děj vymyšlený a posluchač to ví, jde o pohádku.
| Co se plete | S čím | Jak je rozlišit |
|---|---|---|
| legenda | pověst | pověst se váže k místu, události nebo osobě, legenda ke svatému a jeho zázrakům |
| legenda | pohádka | pohádka je vymyšlená a posluchač to ví, legenda se vydává za pravdivou |
| legenda | balada | balada je báseň o vině a trestu, legenda příběh o svatosti a vzoru |
| legenda | epos | epos je rozsáhlé vyprávění o hrdinských činech, legenda je kratší a zaměřená na jednoho světce |
| legenda | hagiografie | hagiografie je souhrnné označení psaní o svatých, legenda její hlavní žánr |
| legenda | legenda v přeneseném smyslu | druhý význam označuje slavnou osobnost nebo neověřené vyprávění, ne literární žánr |
Hranici k veršovanému vyprávění o vině popisuje článek o baladě. Zatímco balada trestá lidské provinění, legenda ukazuje cestu ke svatosti.
Ukázka rozboru: Legenda o svaté Kateřině
Pro rozbor jsme zvolili staročeskou Legendu o svaté Kateřině, protože ukazuje většinu znaků žánru. Jde o veršovanou legendu z druhé poloviny 14. století, jejíž autor není znám. Dochovala se v jediném rukopisu z počátku 15. století.
Děj a forma
Příběh líčí krásnou, urozenou a vzdělanou Kateřinu, která zůstává věrná Kristu a podstupuje mučení. Text je psán osmislabičným veršem a vychází z latinské předlohy. Český autor do něj podle odborníků vložil dvě vlastní místa: scénu bičování světice a vylíčení nádherné síně.
Co je v textu legendární
Hrdinkou je světice, která obstojí ve zkoušce víry, text má vzdělávací cíl a využívá obecné motivy mučednických legend. Zajímavá je symbolika šesti barev: bílá znamená čistotu, zlatá vyvolenost, červená žár lásky i utrpení, černá smutek, zelená naději na spásu a modrá věrnost víře.
Vyzkoušejte se
U každé úlohy odpovězte jednou větou. Řešení je hned pod seznamem.
- Co původně znamenalo latinské legenda?
- Jak se jmenuje odborné označení pro psaní o svatých?
- Kdo sestavil Zlatou legendu?
- Které čtyři části tvoří typickou osnovu legendy?
- Rozhodněte: Příběh o vzniku hradu, v němž nehraje roli žádný světec, je legenda, nebo pověst?
Řešení: 1. věci určené ke čtení, 2. hagiografie, 3. Jakub de Voragine, 4. narození a život, umučení, přenesení ostatků, zázraky, 5. pověst.
Šest omylů o legendě
Všech šest tvrzení uvedených tučně je chybných, oprava následuje za nimi.
- Legenda je totéž co pověst. Pověst se váže k místu nebo události, legenda ke svatému.
- Legenda je vždy vymyšlená. Vypráví se jako pravdivá, přitom mísí historii a obecné motivy.
- Světec musí být oficiálně svatořečen. Podle výkladů často rozhodovala lidová úcta, ne formální kanonizace.
- Legenda je jen veršovaná. Zapisovala se verši i prózou.
- Legendy vznikaly až v pozdním středověku. V českých zemích jsou doložené od 9. století.
- Slovo legenda vždy znamená literární žánr. V přeneseném smyslu označuje i slavnou osobnost.
Další pojmy potřebné k rozboru díla shrnuje přehled literárních pojmů.
Časté otázky
Co je legenda v literatuře?
Je to epický žánr o životě, smrti a zázracích světce nebo mučedníka. Jejím účelem je oslavit svatého a dát čtenáři příklad k následování.
Co znamená slovo legenda?
Pochází z latinského legenda, tedy věci určené ke čtení. Původně šlo o texty, které se četly o svátku světce, teprve později se slovo rozšířilo na samotný žánr.
Jaký je rozdíl mezi legendou a pověstí?
Legenda vypráví o svatém a o působení Boží milosti, pověst o místě, události nebo osobě bez nároku na svatost. Obě však mají podobu vyprávění, které se vydává za pravdivé.
Jaký je rozdíl mezi legendou a pohádkou?
Pohádka je vymyšlená a posluchač to ví, legenda se tváří jako pravdivý příběh o skutečném světci. Zázraky v legendě mají dokládat svatost, v pohádce jsou součástí smyšleného světa.
Co je hagiografie?
Je to odborné označení pro psaní o svatých, odvozené z řeckého hagios, svatý, a grafein, psát. Legenda je jejím hlavním žánrem.
Která je nejznámější středověká sbírka legend?
Zlatá legenda, latinsky Legenda aurea, kterou dominikán Jakub de Voragine sestavil asi mezi lety 1259 a 1266. Obsahuje 153 kapitol o svatých a církevních svátcích.
Jaké jsou nejstarší legendy v českých zemích?
Staroslověnské Život Konstantinův a Život Metodějův z 9. století, tedy legendy o Cyrilovi a Metodějovi. Z latinských je známá Kristiánova legenda o svatém Václavovi a babičce Ludmile.
Je Legenda o svaté Kateřině česká?
Ano, je to staročeské veršované zpracování latinské předlohy z druhé poloviny 14. století. Autor není znám, text je psán osmislabičným veršem a dochoval se v jediném rukopisu.
