Martina Navrátilová: 167 titulů a v čem rekord nedrží

Martina Navrátilová nemá nejvíc grandslamových titulů. Ani celkem, ani ve dvouhře. Rekord jí patří jinde, a je to rekord, na který nikdo nedosáhl: 31 grandslamových titulů v ženské čtyřhře a 177 vyhraných turnajů ve čtyřhře, tedy nejvíc ze všech hráčů i hráček otevřené éry.

Ve zkratce

• 167 titulů ve dvouhře a 177 ve čtyřhře, obojí rekord otevřené éry.
• Grandslamů má 59, ale Margaret Courtová 64. Ve dvouhře je s osmnácti čtvrtá.
• Devět wimbledonských titulů ve dvouhře je rekord všech dob.
• Emigrovala 6. září 1975, po prohře s Evertovou na US Open. Ne ve Wimbledonu.
• Kondiční přípravu nevynalezla, ale postavila kolem sebe stálý tým odborníků.
• Sezona 1983 skončila poměrem 86 výher a jedna prohra.
• Poslední titul získala v mixu ve věku 49 let a 10 měsíců.

Dvě čísla, která jsou skutečně rekordní

Nejdřív to, co je bez výhrad: 167 titulů ve dvouhře a 177 ve čtyřhře. Ani jeden hráč a ani jedna hráčka nemá od začátku otevřené éry v roce 1968 víc, a totéž platí o počtu vyhraných zápasů, kterých je 2 189. Číslo 167 vzniklo z 239 odehraných finále, což samo o sobě říká, jak dlouhá ta kariéra byla. Ve dvouhře odehrála 1 661 zápasů s poměrem 1 442 výher a 219 proher, tedy necelých 87 procent.

Tam, kde se o ní píše nejnadšeněji, se to ale často zlomí. Věta „nejvíc grandslamů v historii“ je nepravdivá a je snadné to ověřit. Podle Guinness World Records drží celkový rekord Margaret Courtová se 64 grandslamovými tituly, Navrátilová je druhá s 59. Ve dvouhře, tedy v disciplíně, kterou veřejnost sleduje nejvíc, je se osmnácti tituly až čtvrtá za Courtovou, Serenou Williamsovou a Steffi Grafovou. Jedno upřesnění je ale u toho srovnání zásadní: Courtová získala 36 ze svých 64 titulů ještě před začátkem otevřené éry, kdy se na grandslamech nesměli objevit profesionálové. Navrátilová má všech 59 z otevřené éry.

Kde rekord skutečně drží

Její 31 grandslamový titul v ženské čtyřhře je nejvyšší počet všech dob a deset titulů ve smíšené čtyřhře je rekord otevřené éry. Se Pam Shriverovou vyhrála 109 zápasů ve čtyřhře v řadě. Ve dvouhře drží rekord 74 vyhraných zápasů za sebou z roku 1984, který ukončila až Helena Suková v semifinále Australian Open. A ve Wimbledonu má devět titulů ve dvouhře, což je rekord všech dob, plus dohromady dvacet wimbledonských titulů ve všech disciplínách, o které se dělí s Billie Jean Kingovou. Kdo tedy hledá superlativ, má jich k dispozici dost, jen nesmí sáhnout po tom nesprávném.

Tvrdé údaje na jednom místě

Šestého září 1975, a ne ve Wimbledonu

Okolnosti emigrace se v českých textech opakovaně popisují nepřesně, a přitom jsou doložené hodinu po hodině. Nešlo o Wimbledon, nešlo o ambasádu a nešlo o rok 1976. Datum je 6. září 1975 a scéna se odehrála v New Yorku. Osmnáctiletá Navrátilová prohrála s Chris Evertovou v semifinále US Open ve Forest Hills. Potom následovala schůzka s jejím manažerem Fredem Barmanem, který uvědomil imigrační úřad a FBI, a návštěva budovy imigračního úřadu v centru Manhattanu, kde za přítomnosti agentů FBI vyplnila formuláře a prošla výslechem.

Až po tom všem přišla tisková konference v West Side Tennis Clubu. Ten sled má logiku: veřejné vystoupení mělo zabránit tomu, aby ji českoslovenští funkcionáři odvezli, dokud je celá věc ještě neuzavřená. Zelenou kartu dostala do měsíce. Československo jí občanství odebralo, tedy se ho nevzdala. Americkou občankou se stala v roce 1981 a české občanství získala zpět 9. ledna 2008, přičemž se amerického nevzdala a je dvojí občanka. Mimochodem, jeden zdroj, který by měl být nejspolehlivější, tedy Mezinárodní tenisová hall of fame, uvádí u emigrace rok 1976. Tři nezávislé zdroje včetně dobového zpravodajství potvrzují rok 1975.

Než odešla

Tenis měla v rodině z obou stran. Matka Jana byla gymnastka, tenistka a lyžařská instruktorka, babička Agnes Semanská československá tenistka. Prvním trenérem se jí stal Miroslav Navrátil, za kterého se matka provdala v roce 1962 a jehož jméno si Martina nese. V dorosteneckém věku ji vedli George Parma a Věra Suková. První profesionální titul ve dvouhře získala v sedmnácti letech v Orlandu a v roce 1975 už byla finalistkou Australian Open i Roland Garros. Ta emigrace tedy nebyla útěkem neznámé hráčky, ale odchodem někoho, kdo právě prorážel do světové špičky.

Za Československo přitom ještě v roce 1975 vyhrála Fed Cup. Do Prahy se vrátila v roce 1986 s americkým týmem a Spojené státy tam finále vyhrály. Její fedcupová bilance za obě země je 20 výher a žádná prohra ve dvouhře a 20 výher a jedna prohra ve čtyřhře. Cesta z domácího prostředí na světový vrchol a zpátky do reprezentace není u českých tenistek výjimečná, popisuje to i text o tom, cesta Barbory Krejčíkové od čtyřhry k titulu.

Rivalita, která táhla celý ženský tenis

S Chris Evertovou odehrály mezi lety 1973 a 1988 celkem osmdesát zápasů, z nichž Navrátilová vyhrála 43. Průběh je ale zajímavější než celkové skóre. Evertová vyhrála prvních šest let jejich soupeření, tedy období 1973 až 1978. Navrátilová pak ovládla období od roku 1979 do konce. Kdo si tedy pamatuje jen jednu fázi, má o té rivalitě zkreslenou představu, protože se v ní role vyměnily.

Ještě jedno číslo o tom, jak dominantní ta dvojice byla: od listopadu 1975 do srpna 1987 držela jedna z nich první místo žebříčku ve všech týdnech kromě dvaceti tří. A od Australian Open 1981 do Wimbledonu 1985 si mezi sebou rozdělily patnáct grandslamových titulů ve dvouhře v řadě. Na grandslamových finále se potkaly čtrnáctkrát a Navrátilová z nich vyhrála deset. Ze soupeřek se později staly přítelkyně, a Evertová to shrnula tak, že po tom všem už si těžko mohly být blízké méně.

Steffi Grafová a generační výměna

S Grafovou, která byla o třináct let mladší, má vyrovnanou bilanci devět výher a devět proher z osmnácti zápasů. Zajímavý detail: na grandslamech vyhrála Navrátilová pět z devíti vzájemných zápasů, ale všechny čtyři výhry Grafové nad ní padly ve finále. Naposledy se potkaly v semifinále US Open 1991, kde vyhrála Navrátilová.

Co skutečně změnila

Věta „vynalezla kondiční přípravu“ se opakuje tak často, že působí jako fakt. Doložené je něco jinak zajímavého: nikoli prvenství, ale rozsah a stálost týmu. Servis a volej hrály před ní Billie Jean Kingová i Margaret Courtová, kondičně trénovaly sportovkyně dávno předtím. Co ženský tenis do té doby neznal, byl stálý štáb odborníků, který pracoval nepřetržitě a podle dat.

Nejkonkrétnější doklad té práce je z tábora nutričního specialisty. Robert Haas přišel do týmu krátce po nečekané prohře ve čtvrtfinále US Open 1982, kdy Navrátilovou navíc trápil akutní záchvat toxoplazmózy. Denně jí odebíral vzorky krve, testoval je na 39 parametrů a podle výsledků plánoval jídelníček. Z něj vyřadila červené maso, tuky a cukr. Kromě toho zaznamenával její údery a reakce soupeřek u kurtu v programu, kterému dal jméno Smartina, a data pak studovala před zápasy, hlavně těmi s Evertovou.

Výsledek přišel v prvním plném roce s tímto týmem. Sezona 1983 skončila poměrem 86 výher a jedna prohra, tedy 98,9 procenta. Nic víc už není potřeba dokazovat: samotná WTA popisuje její přínos jako změnu přístupu k přípravě mimo kurt, ke sportovní psychologii a k výživě. Ne jako vynález kondičního tréninku.

Rok 1981, sponzor a coming out, který si nevybrala

Sled událostí je doložený a stojí za přesné vylíčení, protože se běžně zjednodušuje. V rozhovoru pro New York Daily News Navrátilová mluvila o své orientaci a o vztahu se spisovatelkou Ritou Mae Brownovou, ale požádala, aby to nebylo zveřejněno, dokud nebude připravená. Důvod byl velmi konkrétní: běželo jí řízení o americké občanství a hrozilo, že ženský tenis přijde o hlavní sponzorku. Text vyšel 30. července 1981 pod titulkem odkazujícím právě na obavu ze sponzora, krátce po tom, co občanství získala. Následující leden sponzorství ženského tenisu skutečně nebylo obnoveno.

Kontext té doby dokresluje jedna věc: tři měsíce předtím byla veřejně odhalena Billie Jean Kingová, když její bývalá partnerka podala žalobu o finanční podporu. Tehdejší brand manažerka jiného sponzora později uvedla, že hlavní obavou nebyl zájem firem samotných, ale otázka, jestli otevřeně gay hráčky uškodí sledovanosti ženského tenisu. Že sportovní kariéra a politický nebo společenský postoj se nedají oddělit, ukazuje i text o tom, jak Věra Čáslavská tiše protestovala v Mexiku a co to pro ni znamenalo.

Co následovalo

Za svou veřejnou činnost dostala v roce 2000 National Equality Award od organizace Human Rights Campaign, ve stejném roce, kdy byla uvedena do Mezinárodní tenisové hall of fame. Dlouhodobě se vyjadřuje proti komunismu a proti sovětské kontrole Československa. Od konce druhé dekády tohoto století se veřejně zapojuje do debat o podmínkách startu transgender žen v ženském sportu. Zdravotně prošla dvěma onkologickými diagnózami, v roce 2010 a v roce 2023, a po druhé z nich oznámila, že je bez rakoviny.

Kariéra, která nechtěla skončit

Poslední grandslamový titul ve dvouhře získala ve Wimbledonu 1990, ve 33 letech. Dvouhru na plný úvazek ukončila v listopadu 1994. A pak přišla část kariéry, která je z hlediska sportovní fyziologie skoro nepravděpodobná. V roce 2000 se vrátila do čtyřhry a mixu, v roce 2003 vyhrála mix ve Wimbledonu ve věku 46 let a 8 měsíců a stala se tím nejstarší grandslamovou šampionkou. Ten samý rok jí dokončením mixu uzavřel takzvaný Career Boxed Set, tedy kariérní Grand Slam ve všech třech disciplínách, což před ní dokázala jen Margaret Courtová.

Definitivní tečka přišla na US Open 2006. Titul ve smíšené čtyřhře s Bobem Bryanem získala ve věku 49 let a 10 měsíců. K tomu jeden rekord, který se dá docenit až po chvíli přemýšlení: vyhrála aspoň jeden turnaj v jednadvaceti letech v řadě. Dlouhověkost v profesionálním sportu není náhoda a řídí se podobnými zákonitostmi jako u dalších výjimečných kariér, rozebírá to text o tom, proč Jaromír Jágr hraje déle než kdokoli jiný.

Šest věcí, které se o ní říkají špatně

1. Že má nejvíc grandslamů. Celkově je s 59 druhá za Margaret Courtovou, která má 64. Ve dvouhře je s osmnácti čtvrtá.
2. Že emigrovala ve Wimbledonu nebo v roce 1976. Bylo to 6. září 1975 v New Yorku, po prohře s Evertovou na US Open.
3. Že požádala o azyl na ambasádě. Požádala na imigračním úřadu, za přítomnosti agentů FBI.
4. Že se vzdala československého občanství. Odebrali jí ho. Zpátky ho dostala až 9. ledna 2008.
5. Že vynalezla kondiční přípravu. Doložené je, že postavila stálý tým odborníků a pracovala podle dat, ne že byla první.
6. Že číslo 167 je počet grandslamů nebo počet titulů celkem. Je to počet titulů ve dvouhře. Grandslamů má 59.

U počtu titulů celkem je potřeba být otevřený i k tomu, co se nedá uzavřít. Součet 354 vychází ze tří disciplín, ale Mezinárodní tenisová hall of fame eviduje 369, a rozdíl patnácti titulů se nepodařilo vysvětlit z primárního zdroje. Nejspolehlivější je proto uvádět dvě rekordní čísla vedle sebe, 167 ve dvouhře a 177 ve čtyřhře. Další texty o tenise a světových soutěžích jsou v průvodci sportem.

Časté otázky

Kolik titulů má Martina Navrátilová?

Ve dvouhře 167 a ve čtyřhře 177, a obojí je rekord otevřené éry pro muže i ženy. K tomu má deset titulů ve smíšené čtyřhře. Součet tří disciplín dává 354, ale Mezinárodní tenisová hall of fame eviduje 369 titulů celkem a rozdíl patnácti se nedá vysvětlit z primárního zdroje. Spolehlivé je proto uvádět obě rekordní čísla zvlášť. Celkem odehrála 2 189 vítězných zápasů, což je také nejvíc v otevřené éře.

Kolikrát vyhrála Wimbledon?

Devětkrát ve dvouhře, v letech 1978, 1979, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987 a 1990. Je to rekord všech dob. Ve všech disciplínách má z Wimbledonu dvacet titulů a dělí se o rekord s Billie Jean Kingovou. Poslední wimbledonský triumf ve dvouhře přišel ve 33 letech, ale v roce 2003 tam ještě vyhrála smíšenou čtyřhru ve věku 46 let a 8 měsíců, čímž se stala nejstarší grandslamovou šampionkou.

Kolik má grandslamových titulů?

Celkem 59: osmnáct ve dvouhře, 31 v ženské čtyřhře a deset ve smíšené čtyřhře. Počet 31 v ženské čtyřhře je rekord všech dob a deset v mixu je rekord otevřené éry. Ve dvouhře ale osmnáct titulů na rekord nestačí, protože Margaret Courtová má 24, Serena Williamsová 23 a Steffi Grafová 22. Celkově vede Courtová se 64 tituly, i když 36 z nich získala ještě před začátkem otevřené éry.

Kdy a jak emigrovala?

Dne 6. září 1975, ve věku osmnácti let, po prohře s Chris Evertovou v semifinále US Open. Přišla na imigrační úřad na Manhattanu, kde za přítomnosti agentů FBI požádala o politický azyl, a teprve potom to oznámila veřejně na tiskové konferenci ve Forest Hills, aby ji nemohli českoslovenští funkcionáři odvézt. Zelenou kartu dostala do měsíce a Československo jí občanství odebralo. Americkou občankou se stala v roce 1981 a české občanství získala zpět 9. ledna 2008.

Jaká byla její bilance s Chris Evertovou?

Odehrály osmdesát zápasů v letech 1973 až 1988 a Navrátilová vede 43 na 37. Rivalita se ale v čase překlopila: Evertová vyhrála prvních šest let jejich soupeření, Navrátilová dominovala od roku 1979. Ve grandslamových finále se potkaly čtrnáctkrát a Navrátilová z nich vyhrála deset. Od listopadu 1975 do srpna 1987 držela jedna z nich první místo žebříčku ve všech týdnech kromě dvaceti tří.

Jak dlouho byla světovou jedničkou?

Ve dvouhře 332 týdnů, což je druhá nejdelší doba v historii za Steffi Grafovou. Poprvé se na první místo dostala 10. července 1978. Ve čtyřhře strávila na prvním místě 237 týdnů, z toho 191 v nepřerušené řadě. Sedmkrát byla koncovou světovou jedničkou roku a osmkrát vyhrála Turnaj mistryň. Její nejlepší sezonou byl rok 1983 s poměrem 86 výher a jedné prohry.

Přinesla do tenisu kondiční přípravu?

Ne jako první, to netvrdí žádný spolehlivý zdroj. Doložené je, že si postavila stálý tým odborníků na kondici, taktiku, stravu a data, což ženský tenis v takové míře neznal. Nutriční specialista Robert Haas jí denně testoval krev na 39 parametrů a vedl datový program o jejích úderech a o hře soupeřek. WTA její přínos popisuje jako změnu přístupu k přípravě mimo kurt, ke sportovní psychologii a k výživě, ne jako vynález kondičního tréninku.

Kdy skončila kariéru?

Dvouhru na plný úvazek ukončila v listopadu 1994 po prohře ve finále Turnaje mistryň. V roce 2000 se vrátila do čtyřhry a smíšené čtyřhry. Poslední titul kariéry získala v mixu na US Open 2006 s Bobem Bryanem ve věku 49 let a 10 měsíců. Do Mezinárodní tenisové hall of fame byla uvedena v roce 2000. Za celou kariéru vyhrála aspoň jeden turnaj v jednadvaceti letech v řadě.