Věra Čáslavská: šest medailí a tichý protest v Mexiku

V Mexiku získala šest medailí ze šesti možných disciplín a byla nejúspěšnější sportovkyní celých her. Na stupních vítězů pak při sovětské hymně sklonila a odvrátila hlavu. Za to gesto a za podpis pod Dva tisíce slov jí režim vzal cestování, trenérskou práci i členství ve svazu a několik let uklízela.

Ve zkratce

• Sedm zlatých a čtyři stříbrné, dohromady jedenáct olympijských medailí.
• Je jedinou gymnastkou v historii se zlatem ze všech individuálních disciplín.
• V Mexiku 1968 získala medaili ze všech šesti disciplín, ve kterých startovala.
• Protest neproběhl u vlastního zlata ve víceboji, ale u dvou finále na nářadí.
• Zády se neotočila. Sklonila a odvrátila hlavu, a právě ta zdrženlivost z gesta udělala symbol.
• Před hrami se po srpnové invazi skrývala na venkově a trénovala v improvizovaných podmínkách.
• V pravidlech gymnastiky dodnes existuje prvek nesoucí její jméno.

Od krasobruslení ke gymnastice

Věra Čáslavská se narodila 3. května 1942 v Praze. Od dětství se věnovala baletu a krasobruslení a ke sportovní gymnastice se dostala až v roce 1957, kdy se setkala s Evou Bosákovou a začala pod jejím vedením trénovat. Bylo jí necelých patnáct let, což je na dnešní poměry pozdě.

Ještě téhož roku vyhrála mistrovství republiky v dorostenkách i juniorkách. Bosáková byla sama vrcholovou gymnastkou a v roce 1960 vyhrála anketu Sportovec roku, tedy čtyři roky předtím, než ji poprvé vyhrála její svěřenkyně.

Řím 1960: osmnáct let a jedno stříbro

Na svých prvních hrách získala stříbro se družstvem a ve víceboji jednotlivkyň skončila osmá. Na kladině byla šestá, na přeskoku sedmá a v prostných a na bradlech nepostoupila do finále.

To je podstatný kontext k tomu, co přišlo potom. Nešlo o zázračné dítě, které vyhrávalo od začátku. Šlo o gymnastku, která se do světové špičky propracovala během čtyř let.

Tokio 1964: konec sovětské dominance

Hlavní soupeřkou byla Larisa Latyninová, do té doby nejdominantnější postava ženské gymnastiky a olympijská vítězka ve víceboji z roku 1956 i 1960.

Ve víceboji ji Čáslavská porazila o šest desetin bodu, což je v gymnastice slušný náskok. K tomu přidala zlato na přeskoku a na kladině a stříbro s družstvem. Ve finále kladiny měla nejvyšší známku v povinné i volné sestavě.

Pro Japonsko byly tokijské hry první olympiádou v Asii a pro poválečnou zemi zásadní národní událostí. Japonské publikum si Čáslavskou spojilo právě s nimi a dalo jí přízvisko květina olympiády. Ten vztah vydržel celý život a stojí za ním víc než jen sportovní výsledek.

Roky mezi hrami

Období mezi Tokiem a Mexikem bylo její nejsilnější. Na mistrovství Evropy v Sofii v roce 1965 vyhrála všech pět individuálních disciplín, tedy kompletní sadu. V Amsterodamu v roce 1967 to zopakovala. Dohromady má jedenáct evropských titulů.

V Amsterodamu se navíc odehrálo něco, co v ženské gymnastice do té doby nikdo neviděl. Ve finále na kladině a v prostných dostala dvakrát známku deset. Byl to vůbec první případ, kdy gymnastka na velké mezinárodní soutěži obdržela ve finále desítku.

Na mistrovství světa v Dortmundu v roce 1966 získala zlato ve víceboji, na přeskoku i s družstvem, přičemž týmové zlato prolomilo dosavadní sovětskou nadvládu v této soutěži.

Srpen 1968 a skrývání

V červnu 1968 podepsala manifest Dva tisíce slov, jehož autorem byl Ludvík Vaculík. Připojila se tím k několika stovkám tisíc dalších signatářů. Bylo to dva měsíce před invazí.

Po srpnu ztratila přístup do tréninkových prostor. Několik týdnů před odletem do Mexika se skrývala na venkově, aby unikla možnému zatčení, a trénovala v improvizovaných podmínkách na Moravě. Zdroje zmiňují trénink v lesích, pytle brambor místo činek a kládu místo kladiny.

Do Mexika tedy odjížděla po několika týdnech bez normálního tréninku, ve věku šestadvaceti let, tedy pro gymnastku vysokém, a s vědomím, že se doma nemá kam vrátit.

Mexiko 1968: šest medailí ze šesti

Disciplína	Umístění	Poznámka
Víceboj	zlato	náskok 1,40 bodu na druhou v pořadí
Přeskok	zlato	bez diskuse, druhá o 0,15 bodu zpět
Bradla	zlato	druhá o 0,15 bodu zpět
Prostná	dělené zlato	shodně se sovětskou gymnastkou, sporné
Kladina	stříbro	rozdíl 0,075 bodu, sporné
Družstva	stříbro	za Sovětským svazem

Šest medailí ze šesti možných disciplín a nejúspěšnější sportovec celých her. Víceboj vyhrála s náskokem, který nešlo zpochybnit. Sporné byly dvě disciplíny a stojí za to je rozebrat, protože se v českém podání běžně slévají do jedné.

Prostná a dělené zlato

Rozšířený výklad, který uvádí i encyklopedické heslo o té soutěži, říká, že Čáslavská vyhrála prostná původně samostatně a že sovětské gymnastce byly po skončení soutěže zpětně upraveny kvalifikační známky tak, aby vznikla shoda.

Specializovaný rozbor z roku 2021 to ale vysvětluje jinak. Podle něj šlo o opravu administrativní chyby, ne o dodatečné navýšení. Organizátoři před finále rozeslali chybné kvalifikační známky, které převzal i dobový tisk, a skutečná hodnota byla shodná s tou, kterou měla Čáslavská. Ve finále dostaly obě gymnastky stejnou známku, takže výsledkem byla shoda.

Do článku patří obě verze, ne jen ta dramatičtější. Pro Čáslavskou a pro publikum v hale ale bylo rozhodující to, co viděli tehdy.

Kladina a známka, která rozhodla

Tady je potřeba rozlišit dvě různé události, které se pravidelně slévají.

První se odehrála v povinných sestavách víceboje. Čáslavská dostala na kladině 9,65 a publikum protestovalo pískotem a skandováním jejího jména víc než deset minut. Zasáhla předsedkyně odvolací poroty a známka byla zvýšena na 9,80. Podle vzpomínky jedné z rozhodčích se panel neshodl na srážce u jednoho prvku, protože část porotkyň se domnívala, že se gymnastka pod kladinou přidržela, a část ne.

Druhou událostí je samotné finále kladiny, kde zlato brala sovětská gymnastka. Ve finálové sestavě přitom obě dostaly úplně stejnou známku. Rozdíl sedmi a půl tisíciny bodu, který rozhodl o pořadí, vznikl výhradně z kvalifikačního průměru, do kterého se propsala právě ta sporná známka z povinné sestavy.

Co to znamená pro výsledek, je ale otázka, na kterou žádný ověřený zdroj odpověď nedává, takže ji v tomto textu nechme otevřenou. Doložené je, že sporná známka do kvalifikačního průměru vstoupila a že finálové známky obou gymnastek byly shodné.

Tichý protest

Odehrál se v závěru gymnastických soutěží, v posledních říjnových dnech roku 1968, a to při dvou medailových ceremoniálech: u finále kladiny a u finále prostných.

Vypadal takhle. Ve chvíli, kdy se vztyčovala sovětská vlajka a hrála sovětská hymna, sklonila hlavu a odvrátila ji stranou, pryč od vlajky i od soupeřky vedle sebe. Nic neřekla, nezvedla ruku, neopustila stupně. Zůstala stát v pozoru se skloněnou a odvrácenou hlavou po celou dobu hymny.

Nejčastější zkomolení zní, že se otočila zády. Neotočila. A právě ta zdrženlivost je důvod, proč z gesta zůstal symbol. Zády se otočit umí každý, tohle bylo tak nenápadné, že se to nedalo označit za výtržnost, a zároveň tak jednoznačné, že to nikdo nemohl přehlédnout.

Proč hrála cizí hymna, když vyhrála

Tohle je detail, který čtenářům obvykle uniká, a bez něj celá scéna nedává smysl. U prostných šlo o dělené zlato, takže při ceremoniálu zněla i sovětská hymna a Čáslavská stála na nejvyšším stupni vedle sovětské gymnastky. U kladiny stála o stupeň níž.

U vlastního zlata ve víceboji, tedy u své nejvýznamnější medaile, protestovat nemohla, protože tam hrála československá hymna.

Protest měl dvě roviny a zdroje je propojují. Šlo o sovětskou okupaci Československa a zároveň o způsob, jakým podle jejího přesvědčení rozhodčí upravovali známky ve prospěch sovětských gymnastek. Po návratu domů věnovala své čtyři zlaté medaile z Mexika odstaveným představitelům pražského jara.

Svatba v katedrále

26. října 1968, tedy prakticky bezprostředně po skončení gymnastických soutěží, se v metropolitní katedrále v Ciudad de México vdala za Josefa Odložila, československého běžce a stříbrného olympijského medailistu z Tokia 1964 v běhu na patnáct set metrů.

Byla to mediální událost. Obřad sledovaly miliony diváků v přímém přenosu a odhady počtu lidí v katedrále a na přilehlém náměstí se pohybují od desítek tisíc po víc než sto tisíc. Sama vzpomínala, že v katedrále byla taková vřava, že nebylo slyšet vlastního slova.

Pozor na jednu nepřesnost, která se opakuje: sto tisíc není počet svatebčanů, ale odhad davu venku i uvnitř, a jednotlivé zdroje se v něm rozcházejí.

Dvacet let trestu

Po návratu ji režim tlačil, aby podpis pod Dva tisíce slov odvolala. Neudělala to a nikdy ho neodvolala.

Následovaly policejní výslechy a domovní prohlídky, zákaz cestování do zahraničí, zákaz účasti na veřejných sportovních akcích a zákaz trenérské činnosti. V roce 1971 byla vyloučena z Československého svazu tělesné výchovy a její autobiografie byla cenzurována. Několik let pracovala jako uklízečka.

Uvolňovat se to začalo až v polovině sedmdesátých let. V roce 1974 dokončila Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a mohla se začít věnovat trenérské práci. Na konci sedmdesátých let dostala s rodinou povolení odcestovat do Mexika, kde na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let působila jako trenérka.

Plná rehabilitace přišla až se sametovou revolucí, tedy po jedenadvaceti letech. Je to podobný oblouk, jakým prošel i Emil Zátopek a jeho tři zlata z Helsinek, který Dva tisíce slov také podepsal a který strávil šest let hloubením studní.

Návrat a druhá tragédie

Od ledna 1990 byla poradkyní prezidenta Václava Havla pro sociální otázky a sport a od roku 1991 jeho asistentkou. V letech 1990 až 1992 vedla Československý olympijský výbor, do roku 1996 pak Český olympijský výbor a od roku 1995 byla členkou Mezinárodního olympijského výboru.

V srpnu 1993 došlo v rodině ke konfliktu, při kterém Josef Odložil zemřel na následky zranění. Syn Martin byl v souvislosti s tou událostí odsouzen a prezident mu později udělil milost. Manželství přitom skončilo rozvodem už v roce 1987.

Čáslavská poté trpěla těžkými depresemi. V roce 1996 rezignovala na funkci předsedkyně olympijského výboru a na víc než deset let se stáhla z veřejného života. Zemřela 30. srpna 2016 v Praze ve věku čtyřiasedmdesáti let na rakovinu slinivky.

Čísla, která zůstala

Údaj	Hodnota
Olympijské medaile	7 zlatých a 4 stříbrné, celkem 11
Zlaté na jedněch hrách	4 v Mexiku 1968
Medaile na jedněch hrách	6 ze 6 možných disciplín
Tituly mistryně světa	4
Tituly mistryně Evropy	11
Kompletní sada na ME	2x, v roce 1965 a 1967
Sportovec roku	4x (1964, 1966, 1967, 1968)
Olympijské hry	3 (1960, 1964, 1968)

Nejtrvalejší stopou ale není číslo. V mezinárodních pravidlech gymnastiky existuje na bradlech o nerovnoprávných žerdích prvek zvaný Čáslavská, tedy puštění a znovuuchopení téže žerdi s celým obratem. Vznikl v šedesátých letech, kdy měla bradla úplně jinou konstrukci než dnes, a v pravidlech zůstává dodnes.

K tomu patří planetka nesoucí její jméno, Řád vycházejícího slunce od japonského císaře, olympijský řád, uvedení do dvou síní slávy a mezinárodní trofej fair play, kterou dostala v roce 1989.

Co po ní zůstalo

Kromě prvku v pravidlech a medailí je toho překvapivě hodně, a část je mimo sport.

Film. V roce 2012 natočila Olga Sommerová celovečerní dokument Věra 68, který byl jejím prvním filmem tohoto formátu. Název odkazuje k osudovému roku a snímek kombinuje archivní záběry a rozhovory s cestou, kterou spolu podnikly do Mexika. Součástí je i to, čemu se filmaři obvykle vyhýbají, tedy období, kdy o ní nikdo neslyšel.

Divadlo. Plzeňské Divadlo Alfa spojilo síly s japonským loutkovým souborem z Tokia a vznikla česko-japonská inscenace o jejím životě, uváděná pod názvem odkazujícím k Tokiu 1964. To, že se o českou gymnastku sedmdesát let po jejích tokijských hrách zajímá japonský soubor, říká o její tamní pověsti víc než kterékoli vyznamenání.

Planetka a pošta. Její jméno nese planetka. Ke jejím sedmdesátinám vyšla poštovní dopisnice s portrétem od Oldřicha Kulhánka a v roce 2017 poštovní známka. Sportovní hala v Černošicích, jejíž výstavbě byla patronkou, nese její jméno.

Vyznamenání. Mezinárodní trofej fair play z roku 1989, olympijský řád v roce 1991, uvedení do síně slávy ženského sportu v témže roce a do gymnastické síně slávy v roce 1998, státní vyznamenání v roce 1995, japonský Řád vycházejícího slunce v roce 2010 a cena za šíření dobrého jména republiky v roce 2016, tedy v roce její smrti.

Jeden rekord, který se nedá překonat snadno

Bývá zvykem měřit sportovce počtem medailí. U Čáslavské je zajímavější něco jiného. Získat zlato ve víceboji, na přeskoku, na bradlech, na kladině i v prostných znamená být nejlepší na světě v pěti disciplínách, které kladou úplně jiné nároky. Přeskok je věc výbušnosti a odvahy, kladina věc přesnosti a nervů, prostná věc výdrže a výrazu.

Právě proto to od té doby nikdo nezopakoval, ani v mužské konkurenci. Specializace, která od sedmdesátých let v gymnastice převládla, tenhle druh úplnosti prakticky vyloučila.

Sedm věcí, které se o Věře Čáslavské tradují nesprávně

1. Že se otočila zády k sovětské vlajce. Neotočila. Sklonila hlavu a odvrátila ji stranou, zůstala stát v pozoru a stupně neopustila. Právě ta zdrženlivost z gesta udělala symbol.
2. Že protestovala u svého zlata ve víceboji. Nemohla, tam hrála československá hymna. Protest proběhl u dvou finále na nářadí, u kladiny a u prostných, kde v obou případech zněla i sovětská hymna.
3. Že získala sedm zlatých na jedněch hrách. Sedm je celoživotní součet. Tři v Tokiu, čtyři v Mexiku.
4. Že jí režim vzal medaile. Nevzal. O medaile nikdy nepřišla, čtyři zlaté z Mexika sama věnovala odstaveným představitelům pražského jara. Režim jí vzal cestování, trenérskou práci a členství ve svazu.
5. Že jí známku na kladině snížili až ve finále. Sporná známka padla v povinné sestavě víceboje, ne ve finále. Ve finále dostaly obě gymnastky shodnou známku a rozhodl kvalifikační průměr.
6. Že druhá ve víceboji v Mexiku byla Natalja Kučinská. Nebyla, ta skončila třetí. Stříbro brala Zinaida Voroninová. Kučinská porazila Čáslavskou jen ve finále kladiny.
7. Že byla jedinou ženou se zlatem ze všech nářadí. Je jedinou gymnastkou vůbec, tedy včetně mužské konkurence. Formulace o jediné ženě ten rekord spíš podceňuje.

Osmé zkreslení je vlastně jen nedorozumění. Tokijské zlato bývá vykládané jako začátek její kariéry, přitom v Římě o čtyři roky dřív byla ve víceboji osmá a do světové špičky se propracovala postupně. Podobně nesamozřejmý průběh má i dráha, kterou popisuje text o tom, jak se dá vyhrát zlato ve dvou sportech. Další portréty českých sportovců najdete v průvodci sportem.

Časté otázky

Kolik olympijských medailí Věra Čáslavská získala?

Jedenáct, z toho sedm zlatých a čtyři stříbrné. Rozdělení podle her: stříbro v Římě 1960, tři zlata a jedno stříbro v Tokiu 1964 a čtyři zlata a dvě stříbra v Mexiku 1968. Sedm zlatých je celoživotní součet, ne výsledek jedněch her.

Jak přesně vypadal její protest v Mexiku?

Ve chvíli, kdy se vztyčovala sovětská vlajka a hrála sovětská hymna, sklonila hlavu a odvrátila ji stranou. Nic neřekla, nezvedla ruku a stupně neopustila. Zády se neotočila, což je nejčastější zkomolení. Proběhlo to při dvou ceremoniálech, u finále kladiny a u finále prostných.

Proč protestovala i u disciplíny, kterou vyhrála?

V prostných šlo o dělené zlato se sovětskou gymnastkou, takže při ceremoniálu zněla i sovětská hymna a Čáslavská stála na nejvyšším stupni vedle ní. U vlastního zlata ve víceboji protestovat nemohla, tam hrála československá hymna.

Co bylo sporné na jejích výsledcích v Mexiku?

Dvě disciplíny. V prostných vzniklo dělené zlato po úpravě kvalifikačních známek soupeřky, přičemž novější rozbor to vysvětluje jako opravu administrativní chyby, ne jako dodatečné navýšení. Na kladině dostala v povinné sestavě známku 9,65, kterou odvolací porota po více než desetiminutovém protestu publika zvedla na 9,80.

Jak ji režim potrestal?

Za podpis pod Dva tisíce slov, který odmítla odvolat, následovaly policejní výslechy a domovní prohlídky, zákaz cestování, zákaz účasti na veřejných sportovních akcích a zákaz trenérské činnosti. V roce 1971 byla vyloučena ze svazu tělesné výchovy a několik let pracovala jako uklízečka. Trenérskou práci směla dělat až od roku 1974.

Přišla o své medaile?

Nepřišla. Čtyři zlaté z Mexika sama věnovala odstaveným představitelům pražského jara, což byl další projev téhož postoje. Režim jí vzal cestování, práci a členství ve sportovních organizacích, medaile ne.

Proč je populární v Japonsku?

Tokijské hry 1964 byly první olympiádou v Asii a pro poválečné Japonsko zásadní národní událostí. Čáslavská na nich byla dominantní gymnastkou se třemi zlaty a japonské publikum jí dalo přízvisko květina olympiády. Později dostala od japonského císaře Řád vycházejícího slunce a byla čestnou předsedkyní Česko-japonské společnosti.

Existuje gymnastický prvek s jejím jménem?

Ano. V mezinárodních pravidlech je na bradlech o nerovnoprávných žerdích prvek zvaný Čáslavská, tedy puštění a znovuuchopení téže žerdi s celým obratem. Vznikl v šedesátých letech, kdy měla bradla jinou konstrukci než dnes, a v pravidlech zůstává dodnes.