Deus ex machina: význam, původ a příklady z literatury
Deus ex machina je latinské označení pro náhlé a nečekané vyřešení zápletky zásahem zvenčí, který nevyplývá z dosavadního děje. Doslova znamená bůh ze stroje a pochází z antického divadla, kde bůh sestoupil na jeviště pomocí jeřábu a rozsekl spor, se kterým si lidské postavy nevěděly rady. Dnes se tak říká každému řešení, které autor do příběhu vhodí odnikud. Pro rozbor díla i pro vlastní psaní se hodí vědět, odkud pojem pochází, proč ho kritici odsuzovali a jak ho v textu poznat.
Ve zkratce
- Spojení znamená latinsky bůh ze stroje a překládá řecké apo méchanés theos.
- Slovník spisovného jazyka českého uvádí divadelní význam i přenesený význam nečekaného zachránce.
- Strojem byl jeřáb zvaný méchané, který spouštěl herce v roli boha nad scénu.
- S tímto postupem se nejčastěji spojuje Euripidés, u něhož bůh uzavírá zhruba polovinu dochovaných tragédií.
- Aristotelés v Poetice požaduje, aby rozuzlení vyplynulo z děje samého, a jako odstrašující příklad jmenuje Médeiu.
- Horatius v Ars poetica radí, aby bůh zasahoval jen tehdy, když je uzel opravdu hodný božského zásahu.
Co znamená deus ex machina
Slovník spisovného jazyka českého vykládá heslo ve dvou významech. První je historický: ve starořeckém divadle bůh, spuštěný shora zvláštním strojem na jeviště, aby nečekaně vyřešil zápletku hry. Druhý je přenesený a týká se osoby nebo věci, která náhle a rozhodně zasáhne do konfliktu či nesnáze a vyřeší je, obvykle šťastně. Slovník k tomu uvádí příkladovou větu o člověku, který čekal, že se nečekaně zjeví zachránce. Oba významy spojuje stejný rys: řešení přichází zvenčí.
Překlad a výslovnost
Latinské deus znamená bůh, ex z nebo ze a machina stroj. Spojení je doslovným převodem řeckého apo méchanés theos, tedy bůh ze stroje, a latinské znění se ustálilo v evropských jazycích jako mezinárodní termín. V češtině se většinou ponechává v latinské podobě a nepřekládá se. Vyslovuje se zhruba deus eks máchina, s důrazem na první slabiku posledního slova. V odborném textu se píše kurzívou nebo bez ní, ale vždy malými písmeny.
Kdy jde o boha ze stroje a kdy ne
Ne každý šťastný konec si toto označení zaslouží. Rozhodující je, zda řešení připravil předchozí děj. Pokud se zachránce objeví bez jakékoli předchozí zmínky, nebo pokud vyřeší konflikt silou, která do světa příběhu dosud nepatřila, jde o náhlé vnější řešení. Pokud autor záchranu nenápadně připravil, čtenář ji sice nečeká, ale při zpětném pohledu dává smysl. Tehdy mluvíme o promyšlené pointě, ne o bohu ze stroje.
Původ v antickém divadle
Řecké divadlo pracovalo s několika jevištními stroji. Jedním z nich byla méchané, jeřáb, kterým se dal herec v roli boha spustit shora nad scénu a působit tak, jako by přilétal z nebes. Postava boha pak vstoupila do děje ve chvíli, kdy se lidské postavy zamotaly do sporu, který samy nedokázaly vyřešit. Promluvila s autoritou, která se nedala zpochybnit, rozhodla, co bude dál, a hra mohla skončit.
Euripidés a bohové na konci her
Postup se nejvíc spojuje s Euripidem, nejmladším z trojice velkých athénských tragiků. Bůh nebo bohyně vystupuje na konci zhruba poloviny jeho dochovaných tragédií. V Hippolytovi přichází Artemis, v Iónovi Athéna, která odhalí hrdinův skutečný původ, v Orestovi Apollón, v Élektře božská dvojčata Dioskúrové a v Bakchantkách Dionýsos. Ne vždy přitom bůh všechno napraví. Artemis v Hippolytovi například nezabránila smrti hlavních postav, jen vysvětlí, co se stalo. Jak tento žánr funguje, přibližuje článek tragédie a její stavba.
Médeia a vůz boha Hélia
Nejcitovanějším příkladem je Euripidova Médeia. Hrdinka se pomstí nevěrnému Iásonovi, zabije jeho novou nevěstu i vlastní děti, a ve chvíli, kdy by měla nést následky, ji odnese vůz tažený draky, který jí poslal sluneční bůh Hélios, její děd. Unikne do Athén a Iásón zůstane bezmocně stát pod ní. Přesně tohle zakončení si za terč vybral Aristotelés, když vysvětloval, jak se rozuzlení dělat nemá.
Kritika: Aristotelés, Horatius a Platón
Bůh ze stroje měl kritiky už v antice. Jejich výhrady se dají shrnout jednou myšlenkou: dobře postavený příběh si má poradit sám. Pro školní rozbor jsou užitečné hlavně dvě klasické pasáže, Aristotelova Poetika a Horatiova báseň o básnickém umění, protože se na ně odvolávají učebnice i odborná literatura.
Aristotelés v Poetice
V patnácté kapitole Poetiky, v místě označovaném 1454a a 1454b, Aristotelés píše, že rozuzlení každé hry má vyplynout z děje samého, a ne strojově, jako v Médeii nebo v epizodě s odplouváním Řeků v Iliadě. Stroj podle něj patří jen k tomu, co leží mimo vlastní hru: k událostem, které se staly dřív a lidé o nich nemohou vědět, nebo k budoucnosti, kterou je třeba předpovědět. V samotném ději nemá být nic nevysvětlitelného. V téže Poetice Aristotelés píše také o soucitu a strachu, které má tragický děj vyvolat, a o očistě, kterou přibližuje článek o katarzi.
Horatius v Ars poetica
Římský básník Horatius ve veršované příručce Ars poetica, tedy O umění básnickém, uvádí ve verších 191 a 192 radu nec deus intersit, nisi dignus vindice nodus inciderit. Volně parafrázováno: bůh ať do hry nevstupuje, pokud se nezauzlí uzel, který si takového osvoboditele zaslouží. Horatius tedy zásah nezakazuje úplně, jen ho vyhrazuje pro situace, kde je potíž opravdu mimořádná. Obraz uzlu, který lidé nerozvážou, připomíná i rčení o tom, jak rozseknout gordický uzel.
Platónova poznámka
Ještě dřív se o tomto zvyku zmínil Platón v dialogu Kratylos. Mimochodem tam srovnává svou nesnadnou argumentaci s tragickými básníky, kteří se v úzkých uchylují k bohům na strojích. Nejde o rozbor divadla, ale poznámka ukazuje, že už ve čtvrtém století před naším letopočtem bylo spojení boha a stroje vnímáno jako únik z nesnází, a ne jako vrchol básnického umění.
Příklady deus ex machina z literatury
Postup přežil antiku a objevuje se v divadle i v próze dalších staletí. Někdy jde o vědomou volbu, jindy o místo, které kritici autorovi vyčítají. Následující příklady patří k nejčastěji uváděným a dobře se hodí i k maturitní argumentaci.
Molièrův Tartuffe
V Molièrově komedii Tartuffe se pokrytec Tartuffe zmocní Orgonova majetku a v pátém dějství přichází s úředníkem, aby Orgona zatkli. Důstojník však nečekaně zatkne samotného Tartuffa. Z rozkazu krále, který podvodníka prohlédl, vrátí Orgonovi listiny i majetek a král mu navíc odpouští dřívější provinění. Roli boha tu hraje panovník, a kritici v tom vidí i poklonu Ludvíku XIV. Celé dílo rozebírá článek Tartuffe: rozbor díla k maturitě.
Golding a Wells
V románu Williama Goldinga Pán much se chlapci na opuštěném ostrově postupně mění v divochy a hlavní hrdina Ralph prchá před smrtí. V tu chvíli na pláži stojí námořní důstojník, který přistál s lodí, a hon končí. Záchrana přichází zvenčí, a protože důstojník sám patří k válčícímu světu dospělých, konec se často čte ironicky. Podrobnosti nabízí rozbor románu Pán much. Ve Wellsově Válce světů zase Marťany, které lidé nedokážou porazit, nakonec zahubí pozemské bakterie.
Bůh ze stroje v běžné řeči
Mimo literaturu se spojení používá v přeneseném významu, který zachycuje i slovník. Říká se tak člověku nebo události, která náhle vyřeší bezvýchodnou situaci: sponzorovi, který na poslední chvíli zachrání divadlo, nebo nečekanému svědkovi u soudu. Často v tom zní lehká ironie, protože se tím naznačuje, že řešení přišlo spíš náhodou než zásluhou zúčastněných. Ve filmových recenzích tak kritici označují konec, který působí laciným dojmem.
Jak to zní ve větě
Typické použití vypadá třeba takto: Do rozhádaného týmu vstoupil nový ředitel jako bůh ze stroje a během týdne bylo hotovo. Nebo: Konec filmu působí jako deus ex machina, protože zachránce se předtím ani jednou neobjevil. V obou větách mluvčí hodnotí nejen výsledek, ale i to, jak náhle a odkud přišel. Proto se výraz hodí spíš pro komentář než pro neutrální popis.
Proč se ve slohové práci vyhnout náhlému řešení
Ve vypravování nebo v povídce k maturitě je náhlé vnější řešení častou chybou. Pisatel rozehraje napínavou situaci, dojdou mu slova i čas, a tak hrdinu zachrání náhodný kolemjdoucí nebo se všechno ukáže jako sen. Hodnotitel to vnímá jako nedotažené. Celek pak nepůsobí soudržně, protože konec nevychází z toho, co text předtím budoval. Jak se práce hodnotí, shrnuje článek slohová práce k maturitě.
Jak se mu vyhnout
Pomáhá rozvrhnout si konec dřív, než začnete psát. Když víte, jak příběh dopadne, můžete v úvodu nebo uprostřed nenápadně připravit to, co ho na konci rozuzlí: předmět, schopnost postavy, zmínku o člověku, který se vrátí. Čtenář pak řešení nečeká, ale uzná ho. Dobře promyšlená stavba textu je jádrem toho, co literární teorie nazývá kompozice literárního díla.
Jak pojem použít v rozboru
V ústní zkoušce nebo v písemném rozboru se pojem hodí u závěru díla. Nestačí ale konec označit cizím slovem. Je potřeba popsat, co se stalo, kdo nebo co zasáhlo a proč to předchozí děj nepřipravil. Dobrý rozbor jde ještě dál a ptá se, jestli autor sáhl po vnějším zásahu z nouze, nebo záměrně. U Molièra lze mluvit o ohledu na krále, u Goldinga o ironickém obratu, který otázku viny jen posouvá k dospělým.
Postup rozboru krok za krokem
- Popište, v jaké bezvýchodné situaci se postavy ocitly těsně před koncem.
- Pojmenujte, kdo nebo co přineslo řešení: osoba, instituce, náhoda, nadpřirozená síla.
- Ověřte, zda děj tento zásah předem připravil, nebo přišel bez náznaku.
- Rozhodněte, zda jde o boha ze stroje, nebo o promyšlenou pointu.
- Zvažte, proč autor tento konec zvolil: z nouze, z ohledu na publikum, nebo jako ironii.
- Připojte, jak konec mění vyznění celého díla.
Časté otázky
Co znamená deus ex machina?
Doslova bůh ze stroje. V antickém divadle šlo o boha spuštěného jeřábem na jeviště, který vyřešil zápletku. Přeneseně se tak označuje jakékoli náhlé řešení zvenčí, které nevyplývá z předchozího děje.
Kdo kritizoval boha ze stroje?
Nejznámější je Aristotelova kritika v Poetice, podle níž má rozuzlení vyplynout z děje samého, a ne strojově jako v Euripidově Médeii. Římský Horatius v Ars poetica radí, aby bůh zasáhl jen tehdy, když je uzel opravdu hodný božského zásahu.
Je konec Tartuffa bůh ze stroje?
Bývá za něj považován. Tartuffa na konci nečekaně zatkne královský důstojník a král vrátí Orgonovi majetek, aniž by to předchozí děj připravil. Panovník tu přebírá roli antického boha, který spor rozsoudí autoritou.
Jaký je rozdíl mezi bohem ze stroje a pointou?
Pointa čtenáře překvapí, ale děj ji předem připravil, takže zpětně dává smysl. Bůh ze stroje přichází bez přípravy a řeší konflikt silou, která do příběhu dosud nepatřila. Rozhoduje tedy, zda autor řešení zasel dřív.
Proč je náhlé řešení ve slohové práci chyba?
Konec, který nevychází z předchozího textu, působí nedotaženě a narušuje soudržnost vypravování. Hodnotitel to pozná, protože zachránce nebo probuzení ze snu přijde odnikud. Lepší je konec promyslet předem a nenápadně ho připravit.
