Chichén Itzá: hadí stín nevzniká jen při rovnodennosti

Slavný had na pyramidě v Chichén Itzá není stín, ale světlo: rohová hrana stavby vrhá na balustrádu stíny a mezi nimi zůstávají osvětlené trojúhelníky, které dohromady tvoří klikatý pás. A neobjevuje se dvakrát ročně. Nová mexická studie popsala celoroční cyklus, ve kterém počet trojúhelníků plynule roste a klesá, přičemž okno se sedmi trvá asi jedenáct dní.

Ve zkratce

• Had je tvořený trojúhelníky světla mezi stíny, ne stínem samotným.
• Jev běží celý rok, kolem rovnodennosti dosahuje počtu sedm trojúhelníků.
• Existuje i doplňkový ranní jev na jižním schodišti, o kterém se skoro nepíše.
• Záměrnost doložená není a odborníci se na ní neshodnou.
• Čtyři schodiště mají dnes po 91 stupních, tedy 364, ne 365.
• Mexický ústav sám varuje, že počet ovlivnily rekonstrukce 20. století.
• V Posvátné cenotě převažují dětské a mužské pozůstatky, ne mladé ženy.
• Sedm nových divů světa byla soukromá anketa, od které se UNESCO distancovalo.

Co je Chichén Itzá a kdo ho spravuje

Lokalita leží na Yucatánu asi sto patnáct kilometrů od Méridy a spravuje ji mexický Národní ústav antropologie a historie. Ten stanovuje pravidla i kapacity a je zároveň hlavním zdrojem doložitelných údajů o místě. Na seznam světového dědictví bylo město zapsáno v roce 1988 pod názvem Prehispánské město Chichén Itzá.

Datace je věc, u které si protiřečí i jednotlivé stránky téhož ústavu: jednou je počátek osídlení kladen do šestého století, jinde kolem roku šest set, obecná chronologie lokality se uvádí od pátého či šestého století do roku 1200 a hlavní období vzkvétání do raného postklasika. Nejde o nepořádek, ale o to, že datace lokality téhle velikosti je sama předmětem výzkumu. Pyramida El Castillo, vysoká přibližně třicet metrů a měřící asi pětapadesát a půl metru na stranu, vznikala mezi devátým a dvanáctým stoletím a má devět odstupňovaných těles.

Had ze světla, ne ze stínu

Popularizační texty mluví o stínu, který leze po pyramidě dolů. Fyzikálně je to naopak. Hrana stavby vrhá na balustrádu schodiště stíny a mezi nimi zůstávají osvětlené trojúhelníky, které v řadě pod sebou tvoří klikatý pás končící u kamenné hadí hlavy na patě schodiště. Had je tedy světlo.

Přesné umístění se v českých textech obvykle plete. Jev se odehrává na západní balustrádě severního schodiště, při západu slunce. Kamenné hlavy pernatého hada jsou právě na tomhle schodišti, což je zároveň nejsilnější stavební argument pro to, že had a schodiště spolu souvisejí.

Celoroční kalendář jevu

Nejzajímavější nález poslední doby pochází od mexických archeoastronomů a rozkládá jev na celý rok. První a minimální trojúhelník se objevuje kolem poloviny února. V období mezi polovinou a koncem března je vidět sedm trojúhelníků, a právě do tohoto okna padá jarní rovnodennost. Začátkem dubna jich je devět a v době zenitových průchodů Slunce na téhle zeměpisné šířce, tedy koncem května a v polovině července, je balustráda osvětlená celá. Začátkem září je devět trojúhelníků znovu a poslední záblesk přichází na konci října.

Z toho plyne věc, která celý mýtus podlomí: jev není dvoudenní ani rovnodennostní, je to plynulý cyklus, který kolem rovnodennosti náhodou dosahuje počtu sedm. Okno se sedmi trojúhelníky trvá asi jedenáct dní. Nepřímo to potvrzuje i sám správce lokality, který kapacitní opatření k jarní rovnodennosti nasazuje na tři dny, ne na jeden.

Ranní jev, o kterém se nepíše

Táž studie popisuje doplňkový jev, který v turistických textech nenajdete. Dopoledne ve stejných dnech se obdobná hra světla objevuje na východní balustrádě jižního schodiště. Pyramida tedy nemá jednu hierofanii, ale dvojici, ranní a večerní.

Chtěli to Mayové? Doložené to není

Tohle je jádro celého tématu a odpověď je poctivější než populární verze. Ano, stavba je orientovaná astronomicky, ale to v Mezoamerice není výjimka, nýbrž pravidlo, a orientace sama ještě neříká, že cílem byla rovnodennost.

Argumenty proti záměrnosti

První je přesnost. Kdyby šlo o kalendářní přístroj, musel by den rovnodennosti odlišit od dnů okolních. Neodlišuje, jev je vidět bez výrazné změny po několik týdnů, což je přesně to, co nový celoroční rozbor potvrdil v číslech.

Druhý je kalendář. Mayský rok haab má tři sta pětašedesát dnů rozdělených na osmnáct dvacetidenních měsíců plus pět dnů a rituální cyklus tzolkin má dvě stě šedesát dnů. Ani jeden z nich není na rovnodennost nijak vázaný. Časové body, které Mezoameričané prokazatelně sledovali, jsou slunovraty, zenitové a nadirové průchody Slunce a jejich kalendářní násobky.

Třetí je odborná práce z roku 2023, která rovnodennostní orientace v mezoamerické architektuře označuje za převážně moderní projekci. Argumentuje, že takové výklady vznikají z předem přisouzené významnosti rovnodenností, a že nejpravděpodobnějším cílem orientací v jejich blízkosti byly takzvané čtvrtinové dny, které půlí časový úsek mezi slunovraty a od rovnodennosti se o dva dny liší.

Argumenty pro

Zastánci záměrnosti, tedy autoři nové mexické studie, píší v podmiňovacím způsobu: pozorování sedmi trojúhelníků mohlo sloužit k nalezení rovnodennosti. Sami zároveň uznávají, že někteří badatelé pochybují, jestli byla rovnodennost mezoamerickými pozorovateli vůbec identifikována.

Jejich výklad je numerologický. Sedm trojúhelníků čtou jako sedm směrů mezoamerického světonázoru, tedy čtyři světové strany, střed, nebe a podsvětí. A nabízejí aritmetiku, ve které interval mezi zenitovými průchody a rovnodennostmi činí třiašedesát dnů, spolu s osmadvaceti dává jedenadevadesát, tedy tolik, kolik má každé schodiště stupňů, a čtyřikrát jedenadevadesát dává tři sta čtyřiašedesát. Je to návrh výkladu, ne archeologický důkaz, a slabinou postupu je, že z devíti pater, čtyř stran a jedenadevadesáti stupňů se dá sestavit velké množství čísel, z nichž některé nutně vyjdou kalendářně zajímavé.

Schody, které počítá rekonstrukce dvacátého století

Nejrozšířenější údaj o pyramidě zní, že má tři sta pětašedesát schodů, po jednom za každý den roku. Přesnější zápis je jiný. Čtyři viditelná schodiště mají dnes po jedenadevadesáti stupních, dohromady tedy tři sta čtyřiašedesát, a číslo tři sta pětašedesát vznikne až přičtením horní plošiny, která ovšem schod není.

Podstatnější je varování, které vyslovuje sám mexický ústav. Kalendářní výklad se podle něj musí analyzovat opatrně kvůli restaurátorským zásahům provedeným na památce ve dvacátém století. V jeho vlastním textu stojí u počtu stupňů slovo dnes, a to záměrně. Schody na jižní straně jsou navíc erodované, takže je tam spočítat nelze. Dnešní počet je tedy z části výsledkem toho, jak schodiště zrekonstruovali archeologové minulého století.

Dvaapadesát panelů a osmnáct sekcí

Dvě další čísla, která se opakují, dopadají hůř. Dvaapadesátiletý kalendářní kruh, tedy doba, po které se oba mayské kalendáře opět sejdou, je doložený mezoamerický fakt. Tvrzení o dvaapadesáti panelech na každé straně pyramidy ale v odborné literatuře o kalendářní symbolice El Castilla nefiguruje, a to ani ve studii, která se číselné symbolice téhle stavby věnuje soustavně. Podobně je na tom osmnáct sekcí, které mají odpovídat osmnácti měsícům roku haab.

Devět těles je naopak doložené, potvrzuje ho i geofyzikální měření. Zajímavé je, že i tady existují dva konkurující výklady, tedy devět úrovní podsvětí proti členu zmíněné aritmetiky. Už to samo ukazuje, jak je téhle numerologie pružná.

Co je uvnitř pyramidy

Stavba má víc konstrukčních fází a jedna z nich je známá od třicátých let, kdy se uvnitř našly komory s trůnem v podobě jaguára a se sochou čakmola. Geofyzikální měření metodou elektrické rezistivitní tomografie tenhle nález potvrdilo a přidalo odvozenou druhou substrukturu, vysokou asi deset metrů a širokou třiadvacet metrů u základny, s obdélníkovou komorou v horní části.

Pod pyramidou je zdokumentovaná přírodní dutina částečně zaplněná vodou. Rozšířené tvrzení, že leží přesně v průsečíku čtyř okolních cenot, ani konkrétní rozměry té dutiny z téhle práce nepocházejí a doložené nejsou. Podobně opatrně je potřeba zacházet s příběhy o jiných slavných místech, jak ukazuje text o tom, proč Machu Picchu nikdy nebylo ztracené.

Ozvěna jako kvesal

Tlesknutí před schodištěm vytvoří takzvanou cvrlikavou ozvěnu, tedy frekvenčně klouzavý zvuk. Fyzikálně je to difrakce zvuku na pravidelně se opakujících stupních a je to spočítatelný důsledek periodické geometrie, ne záhada. Belgický tým to popsal v akustickém časopise v roce 2004.

Populární verze jde dál a tvrdí, že Mayové schodiště navrhli tak, aby imitovalo hlas posvátného ptáka kvesala. To doložené není. Hlavní autor akustické práce se k té hypotéze postavil skepticky, protože podobné efekty slyšel na schodištích jiných náboženských staveb po světě, včetně zvuku podobného kachně u chrámu na Srí Lance. Sám k tomu dodává, že výsledný zvuk závisí na tom, jaký zvuk odezvu vybudí, takže záměrný návrh konkrétního efektu se prakticky nedá prokázat, a uzavírá to slovy, že tomu buď věříte, nebo ne.

Posvátná cenota: žádné panny a ukradené poklady

Legenda o mladých pannách házených do studny je koloniální a viktoriánská vrstva, kterou osteologický materiál nepodporuje. Rozbor sedmdesáti osmi lebek z mexických výzkumů šedesátých let dává jiné složení: necelé dvě třetiny tvoří děti a mladiství a mezi dospělými je zhruba dvě třetiny mužů. Na kostech jsou vzory značek naznačující násilí v době smrti i posmrtné zacházení.

Druhá polovina příběhu je ještě méně romantická. Americký konzul Edward Thompson koupil haciendu v roce 1893 a od roku 1904 na okraji cenoty provozoval bagr, s hlavní fází bagrování zhruba do roku 1907 a epizodickým pokračováním o dva roky déle. Vylovily se zlaté plátky, nádoby, figurky, rolničky, jadeitové předměty i lidské pozůstatky. Materiál se systematicky převážel do muzea na Harvardově univerzitě přes pašeráckou síť, které sám Thompson říkal podzemní železnice. Vedle etické stránky to má i odborný důsledek: archeologický kontext těch nálezů je v podstatě ztracený, a proto se seriózní osteologie dělá na materiálu z pozdějších mexických výzkumů.

Hřiště na míčovou hru a observatoř

Velké hřiště je podle správce lokality přibližně sto pětašedesát metrů dlouhé a sedmdesát metrů široké a je největší známé v regionu. Číslo sto šedesát osm, které uvádějí turistické zdroje, pochází z jiné stránky téhož ústavu, takže i tady je rozpor uvnitř jednoho zdroje. O akustice hřiště, tedy o šeptu slyšitelném z jednoho konce na druhý, v institucionálním textu není nic, to je turistická vrstva. Podobně opatrně se hodí zacházet s tvrzeními, kdo byl po hře obětován, protože ta se v populárních verzích obracejí podle toho, co zní lépe.

Kruhová stavba zvaná El Caracol, tedy šnek, má jméno podle vnitřního vřetenového schodiště, které je v mayské architektuře neobvyklé. Archeoastronomie ji od sedmdesátých let spojuje s pozorováním Venuše, klíčového tělesa pro rituální kalendáře, a stavba obsahuje vodorovné pozorovací tunely. Skepse podobná té u El Castilla se ovšem týká i jí.

Co platí pro návštěvníky

Na stavby se neleze a do komor se nevstupuje, vstup byl uzavřen zhruba od poloviny prvního desetiletí tohoto století. Správce lokality navíc rozšířil vymezenou zónu kolem pyramidy, aby zabránil nepovolenému vstupu na podstavec a dal svým lidem větší přehled. Zakázané je kouření, jídlo, zvířata i blesk při fotografování.

Ve dnech kolem jarní rovnodennosti platí zvláštní režim s maximální denní kapacitou patnáct tisíc osob a s výslovným požadavkem nevstupovat do vyhrazených prostor. Obřady povolené nejsou. Stojí za zmínku, že opatření pokrývá tři dny, což samo dokládá, že ani správce lokality nepovažuje jev za jednodenní.

Sedm nových divů světa byla soukromá anketa

Tahle dvě ocenění se v české publicistice pravidelně míchají, a přitom nemají skoro nic společného. Zápis na seznam světového dědictví je odborný proces s kritérii a Chichén Itzá je na něm od roku 1988. Sedm nových divů světa je výsledek internetové a telefonické ankety vyhlášené v roce 2007 soukromou nadací, ve které se dalo hlasovat opakovaně a která nikdy nezveřejnila podrobnou statistiku hlasování.

UNESCO se od akce výslovně distancovalo, a to dvakrát. Argumentovalo mimo jiné tím, že podle Konvence o světovém dědictví jsou všechny zapsané lokality rovnocenné a nemají se řadit v anketách o popularitu. Pro čtenáře z toho plyne jednoduché vodítko: první z těch dvou věcí o místě něco vypovídá, druhá vypovídá o tom, která země vedla lepší kampaň.

Devět věcí, které se o Chichén Itzá tvrdí špatně

1. Že had je stín. Jsou to trojúhelníky světla mezi stíny hrany.
2. Že se objeví dvakrát ročně. Je to celoroční plynulý cyklus.
3. Že jev trvá jeden den. Okno se sedmi trojúhelníky trvá asi jedenáct dní.
4. Že Mayové jev jistě zamýšleli. Doložené to není a odborníci se přou.
5. Že pyramida má 365 schodů. Má 364 a horní plošina není schod.
6. Že počet schodů je původní. Ovlivnily ho rekonstrukce 20. století.
7. Že každá strana nese 52 panelů. V odborné literatuře to nefiguruje.
8. Že se do cenoty házely panny. Převažují děti a dospělí muži.
9. Že sedm divů světa je odborné ocenění. Byla to soukromá anketa.

Co si z toho odnést

Chichén Itzá je zajímavější, když se mýty odloupnou. Zbude pyramida, jejíž hra světla běží celý rok a má i ranní protějšek, kalendářní výklad, u kterého sám správce lokality upozorňuje na zásahy dvacátého století, ozvěna vysvětlitelná geometrií schodiště a studna, jejíž poklady skončily nelegálně v zámoří. Podobnou revizi prošel i další slavný ostrov Pacifiku, jak ukazuje text o tom, jak se moai na Velikonočním ostrově přemisťovaly. Další místa, která stojí za cestu, najdete v průvodci cestováním.

Časté otázky

Objevuje se had na pyramidě jen při rovnodennosti?

Neobjevuje. Podle nové mexické studie jde o celoroční cyklus: první trojúhelník se objeví v polovině února, sedm jich je v okně mezi polovinou a koncem března, devět počátkem dubna, v době zenitových průchodů Slunce je balustráda osvětlená celá a poslední záblesk přichází na konci října. Okno se sedmi trojúhelníky, do kterého padá rovnodennost, trvá asi jedenáct dní.

Je had stín, nebo světlo?

Světlo. Rohová hrana pyramidy vrhá na balustrádu severního schodiště stíny a mezi nimi zůstávají osvětlené trojúhelníky, které v řadě pod sebou tvoří klikatý pás končící u kamenné hadí hlavy. Existuje navíc doplňkový ranní jev na východní balustrádě jižního schodiště, který se v populárních textech skoro nezmiňuje.

Zamýšleli Mayové ten efekt?

Doložené to není. Proti záměrnosti mluví tři věci: jev je vidět bez výrazné změny po několik týdnů, rovnodennost nemá v mayském kalendáři zvláštní postavení a odborná práce z roku 2023 označuje rovnodennostní orientace v mezoamerické architektuře za převážně moderní projekci. Autoři, kteří záměrnost hájí, sami píší v podmiňovacím způsobu.

Má pyramida opravdu 365 schodů?

Čtyři viditelná schodiště mají dnes po jedenadevadesáti stupních, dohromady tedy tři sta čtyřiašedesát. Číslo tři sta pětašedesát vznikne až přičtením horní plošiny, která schod není. Mexický ústav navíc sám upozorňuje, že kalendářní výklad je nutné brát opatrně kvůli restaurátorským zásahům ve dvacátém století, a schody na jižní straně jsou erodované.

Co je uvnitř pyramidy?

Starší konstrukční fáze. Ve třicátých letech se uvnitř našly komory s trůnem v podobě jaguára a se sochou čakmola a geofyzikální měření tenhle nález potvrdilo a přidalo odvozenou druhou substrukturu, asi deset metrů vysokou a třiadvacet metrů širokou u základny. Pod pyramidou je zdokumentovaná přírodní dutina částečně zaplněná vodou.

Házely se do Posvátné cenoty mladé panny?

Osteologický materiál to nepodporuje. Rozbor sedmdesáti osmi lebek z mexických výzkumů dává jiné složení: necelé dvě třetiny tvoří děti a mladiství a mezi dospělými převažují muži zhruba ve dvou třetinách. Legenda o pannách je koloniální a viktoriánská vrstva.

Napodobuje ozvěna hlas kvesala?

Cvrlikavá ozvěna při tlesknutí před schodištěm existuje a je to spočítatelný důsledek difrakce zvuku na pravidelně se opakujících stupních. Že ji Mayové takto navrhli, doložené není. Hlavní autor akustické práce je k té hypotéze skeptický, protože podobné efekty slyšel na schodištích jiných staveb po světě, a dodává, že výsledný zvuk závisí na tom, čím se odezva vybudí.

Smí se na pyramidu vylézt?

Nesmí. Na stavby se neleze a do komor se nevstupuje, přičemž správce lokality navíc rozšířil vymezenou zónu kolem pyramidy, aby zabránil nepovolenému vstupu na podstavec. Ve dnech kolem jarní rovnodennosti platí zvláštní režim s maximální denní kapacitou patnáct tisíc osob a obřady povolené nejsou.