Abu Simbel: chrám přesunuli o 60 metrů výš
Abu Simbel jsou dva skalní chrámy Ramesse II. na západním břehu Nilu, které byly v letech 1963 až 1968 rozebrány a postaveny znovu zhruba o 60 metrů výš, aby je nepohltila vodní nádrž za Vysokou asuánskou přehradou. Akci zaštítila UNESCO a podle Britanniky ji podpořilo víc než 50 zemí. Československý egyptologický ústav se do záchrany núbijských památek zapojil také, ale průzkumem jiných míst v Dolní Núbii.
Ve zkratce
- Dva chrámy nechal vytesat do pískovcové skály Ramesse II., který podle Britanniky vládl v letech 1279 až 1213 před naším letopočtem.
- Egypt požádal UNESCO o pomoc v dubnu 1959 a mezinárodní výzva zazněla 8. března 1960.
- Chrámy byly rozebrány a znovu složeny asi 60 metrů nad původním místem, práce trvaly od roku 1963 do roku 1968.
- Akci podpořilo víc než 50 zemí, celá núbijská kampaň trvala dvacet let a skončila 10. března 1980.
- UNESCO uvádí šest skupin míst, kam se núbijské chrámy přenesly, a čtyři chrámy Egypt věnoval jiným zemím.
- Československý egyptologický ústav provedl v Dolní Núbii pět expedic v letech 1961 až 1965.
- Slunce osvětlí vnitřní svatyni dvakrát ročně, kolem 22. února a 22. října, přesný den se v pramenech liší.
Co jsou chrámy v Abu Simbelu
Abu Simbel není jeden chrám, ale dva. Velký chrám je podle Britanniky zasvěcený slunečním bohům Amon-Reovi a Re-Horachtimu. Tři po sobě jdoucí síně sahají 56 metrů do skály a zdobí je sochy krále a malované scény jeho údajného vítězství u Kadeše. Před vchodem sedí čtyři dvacetimetrové sochy Ramesse II.
Malý chrám stojí o kousek severněji. Podle Britanniky je zasvěcený Nefertari, a to jako uctívání bohyně Hathor, a jeho průčelí zdobí sochy krále a královny vysoké 10,5 metru. Oba chrámy jsou vytesané do pískovcové skály, nejsou tedy postavené z kamenných bloků jako běžná stavba. O tesání do skály podobně píšeme i u hory Mount Rushmore.
| Velký chrám | Malý chrám | |
|---|---|---|
| zasvěcení | Amon-Re a Re-Horachtimu | Nefertari a bohyni Hathor |
| sochy v průčelí | čtyři sedící sochy krále, asi 20 m | sochy krále a královny, 10,5 m |
| poloha | hlavní chrám | o kousek severněji od hlavního |
| hloubka | tři síně, asi 56 m do skály | reliéfy v sloupové síni |
| výzdoba | sochy krále, bitva u Kadeše | sochy krále a královny v průčelí |
Kdo chrámy objevil
Švýcarský badatel Johann Ludwig Burckhardt je podle Britanniky znovu objevil v roce 1813. První je prozkoumal o čtyři roky později Giovanni Battista Belzoni. Oba letopočty potvrzuje také World History Encyclopedia.
Slovo objev je tu třeba brát opatrně: chrámy byly pro okolní svět neznámé, což neznamená, že o nich neviděl nikdo. Podobně je to u dalších egyptských památek, například u sfingy v Gize, u které je potřeba oddělit doložené od legend.
Proč musely chrámy pryč
Důvodem byla Vysoká asuánská přehrada. Podle UNESCO hrozilo, že núbijské památky skončí pod vodou o hloubce zhruba padesáti metrů. Abu Simbel leží asi 280 kilometrů jižně od Asuánu a patřil mezi nejohroženější. Společně s nimi byl ve stejné situaci ostrov Philae a řada dalších chrámů od Asuánu až po Sudán.
Egyptská vláda požádala UNESCO o pomoc v dubnu 1959 a Sudán v říjnu téhož roku, jak připomíná UNESCO na stránkách k výročí kampaně.
Kampaň UNESCO
Z jednoho egyptského požadavku se stala největší záchranná akce své doby. Šéf UNESCO Vittorino Veronese vyhlásil 8. března 1960 výzvu k záchraně núbijských památek. První odpovědi začaly přicházet brzy a podle UNESCO kampaň inspirovala přípravu a přijetí Úmluvy o světovém dědictví v roce 1972.
| Rok | Událost |
|---|---|
| duben 1959 | Egypt žádá UNESCO o pomoc (Sudán v říjnu 1959) |
| 8. března 1960 | UNESCO vyhlašuje mezinárodní výzvu |
| 1963 až 1968 | rozebrání a znovusestavení chrámů v Abu Simbelu (Britannica) |
| 1972 | přijata Úmluva o světovém dědictví |
| 1979 | Núbijské památky od Abu Simbelu po Philae zapsány na Seznam světového dědictví |
| 10. března 1980 | podle UNESCO kampaň končí |
Kdo přispěl
Britannica uvádí, že práci v Abu Simbelu vedl mezinárodní tým inženýrů a vědců a financovalo ji víc než 50 zemí. Zvláštní poděkování Egypta se projevilo i darem chrámů. Podle UNESCO věnoval Egypt čtyři chrámy zemím, které k úspěchu kampaně zvlášť přispěly.
| Chrám | Komu ho Egypt věnoval |
|---|---|
| Debod | Španělsku |
| Taffa | Nizozemsku |
| Dendur | Spojeným státům |
| Ellesyia | Itálii |
Jak se chrámy přesunuly
Chrámy se nepřevážely vcelku, ale po částech. Podle UNESCO byly núbijské památky s třemi výjimkami rozebrány, rozřezány a přeneseny na jiné místo. Britannica popisuje, že dělníci odtěžili horní část skály a oba chrámy zcela rozebrali. Poté je znovu sestavili asi o 60 metrů výš.
Po složení byly oba chrámy podle World History Encyclopedia a Britanniky zakryty umělým návrším, které nese betonová kopule. Zvenčí tak stále vypadají jako chrámy ve skále. Počet přenesených bloků se v pramenech liší, shodují se jen na tom, že šlo o víc než tisíc kusů.
Nové místo
UNESCO vede Abu Simbel jako jednu z šesti skupin památek, které byly znovu postaveny: pět skupin leželo v Egyptě a jedna v Sudánu, kde jsou chrámy v zahradě muzea v Chartúmu. Chrámy v Abu Simbelu zůstaly poblíž původního místa, ale výš nad ním.
Podobné přesouvání obřích kamenných památek zná i jiná část světa, jak ukazuje příběh o tom, jak se přesouvaly sochy moai. Moderní zásahy do starých staveb připomíná také obnova Stonehenge ve 20. století.
Československá stopa v Núbii
Československo se záchranné akce zúčastnilo, ale ne v Abu Simbelu. Podle studie Adély Jůnové Mackové a Hany Navrátilové z Českého egyptologického ústavu byl záchranný výzkum v Núbii od začátku součástí plánů nového ústavu. Přihlášku k núbijské akci podal v květnu 1960 Zbyněk Žába za Československý národní výbor pro záchranu památek starověké Núbie.
Co ústav dělal
Ústav provedl pět núbijských expedic, od roku 1961 do roku 1965. Hlavním úkolem byl epigrafický průzkum dvou přibližně padesátikilometrových úseků nilského údolí v Dolní Núbii, zhruba jedné třetiny jejího území. Šlo o zdokumentování skalních nápisů a kreseb dříve, než je zaplaví voda.
Součástí byly i záchranné výzkumy, například pohřebiště Wádí Kitna a Kalábša nebo lokalita Sajála, jejichž výsledky později publikoval antropolog Evžen Strouhal. V seznamu misí UNESCO z roku 1961 je ústav uveden u chrámů Táfa, Kalábša a Gerf Husén.
| Údaj | Podle studie ústavu |
|---|---|
| počet núbijských expedic | pět, od roku 1961 do roku 1965 |
| rozsah průzkumu | dva úseky přibližně po 50 km |
| vedení | Zbyněk Žába |
| mise v seznamu UNESCO 1961 | Táfa, Kalábša, Gerf Husén |
Slunce ve svatyni
Dvakrát ročně pronikne ranní slunce celou délkou Velkého chrámu. Britannica uvádí, že se tak děje kolem 22. února a 22. října a paprsky osvětlí vnitřní svatyni. Chrám je tedy orientován tak, aby světlo dopadalo do jeho hloubky.
V pramenech se ale rozchází přesný den: World History Encyclopedia uvádí 21. února a 21. října a mluví o osvětlení soch krále a boha Amona. Tvrzení, že se datum po přesunu posunulo právě o jeden den, jsem v otevřených encyklopediích a institucionálních zdrojích nenašel, a proto ho text nepřebírá.
Šest tvrzení o Abu Simbelu, která neplatí nebo nejsou doložená
- Chrámy se přesunuly vcelku. Podle UNESCO byly rozebrány a rozřezány na části.
- Zachránil je jediný stát. Podle Britanniky se na akci podílelo víc než 50 zemí.
- Zachráněn byl jen Abu Simbel. UNESCO eviduje přes dvacet památek a komplexů.
- Objevil je Belzoni. Britannica uvádí Burckhardtovo znovuobjevení z roku 1813, Belzoni je prozkoumal o čtyři roky později.
- Chrámy stojí přesně na původním místě. Stojí zhruba o 60 metrů výš, než je původně vytesali.
- Československo přenášelo Abu Simbel. Doložená práce ústavu se týkala epigrafického průzkumu a výzkumů jinde v Dolní Núbii.
Časté otázky
Kdy se Abu Simbel přesouval?
Podle Britanniky probíhaly práce od roku 1963 do roku 1968. Egypt požádal UNESCO o pomoc v dubnu 1959 a výzvu ke světu vyhlásil UNESCO 8. března 1960. Celá núbijská kampaň trvala dvacet let a podle UNESCO skončila 10. března 1980.
Proč se musel Abu Simbel přesunout?
Vysoká asuánská přehrada vytvořila velkou vodní nádrž a chrámy by skončily pod vodou. UNESCO uvádí, že ohrožené núbijské památky hrozilo zatopit zhruba padesát metrů vody. Chrámy leží asi 280 kilometrů jižně od Asuánu.
O kolik metrů výš chrámy stojí?
UNESCO uvádí, že stojí zhruba 60 metrů nad původním místem, Britannica píše o více než 200 stopách, tedy také asi 60 metrech. World History Encyclopedia uvádí 65 metrů. Text proto drží hodnotu zhruba 60 metrů, na které se shodují UNESCO a Britannica.
Kdo přesun Abu Simbelu zaplatil?
Podle Britanniky akci podpořilo svými prostředky víc než 50 zemí a zaštítila ji UNESCO. Celková částka se v pramenech liší podle toho, zda se počítá jen Abu Simbel, nebo celá núbijská kampaň, proto se tu neuvádí.
Kdo Abu Simbel objevil?
Britannica uvádí, že chrámy byly pro okolní svět neznámé, dokud je v roce 1813 znovu neobjevil švýcarský badatel Johann Ludwig Burckhardt. První je v roce 1817 prozkoumal Giovanni Battista Belzoni. Oba letopočty potvrzuje i World History Encyclopedia.
Kdy svítí slunce do svatyně Abu Simbelu?
Britannica uvádí, že dvakrát ročně, kolem 22. února a 22. října, proniknou první ranní paprsky celou délkou chrámu až do vnitřní svatyně. World History Encyclopedia uvádí 21. února a 21. října. Spor o den je tedy v pramenech a přesné datum pro návštěvu je lepší ověřit u správy lokality.
Podílelo se Československo na záchraně núbijských památek?
Ano. Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy provedl v letech 1961 až 1965 pět expedic do Dolní Núbie, kde dokumentoval skalní nápisy a kresby a prováděl záchranné výzkumy. Podle studie z ústavu šlo o dva přibližně padesátikilometrové úseky nilského údolí, ne o přenos samotného Abu Simbelu.
Které další památky se kromě Abu Simbelu zachraňovaly?
UNESCO uvádí přes dvacet památek. Nejznámější je komplex na ostrově Philae, přenesený na ostrov Agilkia, dále chrámy Kalabša, Amada, Derr nebo Wadi es Sebua. Z núbijských chrámů Egypt čtyři věnoval jako poděkování Španělsku, Nizozemsku, Spojeným státům a Itálii.
