Vítězný oblouk v Paříži: proč a kdy vznikl
Vítězný oblouk v Paříži nechal Napoleon objednat po vítězství u Slavkova a základní kámen se položil 15. srpna 1806, ale oficiálně se otevřel až 29. července 1836. Napoleon dokončení nezažil, zemřel v roce 1821. Od roku 1921 leží pod obloukem neznámý vojín a od roku 1923 u něj hoří plamen vzpomínky.
Ve zkratce
- Napoleon oblouk objednal v roce 1806 po vítězství u Slavkova.
- Základní kámen se položil 15. srpna 1806, v den císařových narozenin.
- Stavba trvala zhruba třicet let a přežila několik režimů.
- Oficiálně byl oblouk otevřen 29. července 1836 za Ludvíka Filipa.
- Neznámý vojín je pod obloukem uložen od 28. ledna 1921.
- Plamen vzpomínky hoří od roku 1923 a každý večer se znovu rozněcuje.
- Pod obloukem proletěl letec Charles Godefroy 7. srpna 1919.
Proč Napoleon oblouk objednal
Napoleon se koncem roku 1805 vrátil jako vítěz ze Slavkova. Britannica uvádí, že oblouk objednal v roce 1806 právě po této bitvě, aby oslavil vojenské úspěchy francouzských armád. Centre des monuments nationaux, správce památky, dodává, že ministru vnitra uložil zahájit práce hned den po bitvě.
Plány vypracoval architekt Jean-François Thérèse Chalgrin. Podle Britannicy se inspiroval římským Titovým obloukem. Oblouk měl jediný průjezd, takže sloužil také jako brána do města.
Základní kámen na císařovy narozeniny
Základní kámen se položil 15. srpna 1806, v den Napoleonových narozenin. Potvrzují to Britannica i správce památky. Stavba stála na západním konci třídy Champs-Élysées, kde se později rozkládalo náměstí Étoile.
Třicet let stavby a tři věnování
Když se Napoleon v roce 1810 ženil s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou, byly z oblouku hotové sotva základy. Aby novomanželé mohli projet kolem, postavili na místě model v životní velikosti z malovaného plátna a dřeva. Architekt na něm ještě upravil plány. Chalgrin zemřel v roce 1811 a stavba od té doby postupovala pomalu.
Po Napoleonově pádu a nástupu Bourbonů v roce 1814 se práce zpomalily. Ludvík XVIII. nařídil pokračování v roce 1823, ale s novým významem: oblouk měl připomínat úspěšné tažení do Španělska, kterým Francie vrátila na trůn krále Ferdinanda VII.
Oblouk tak podle správce památky dostal postupně tři různá věnování. Poslední určil Ludvík Filip, který ho zasvětil armádám Revoluce a Impéria. Po Chalgrinovi stavbu vedli architekti Goust, Huyot a nakonec Blouet.
| Rok | Co se stalo | Komu byl oblouk věnován |
|---|---|---|
| 1806 | Napoleon objednává stavbu, 15. srpna základní kámen | francouzským armádám po Slavkově |
| 1810 | plátěný model pro svatbu s Marií Luisou | bez změny |
| 1814 | po pádu císaře se práce zpomalují | nikomu, práce stojí |
| 1823 | Ludvík XVIII. nařizuje pokračování | tažení do Španělska |
| 1831 | základní stavba je hotová | armádám Revoluce a Impéria |
| 1836 | oficiální otevření 29. července | armádám Revoluce a Impéria |
Sochy a otevření v roce 1836
Základní stavba byla podle Britannicy hotová roku 1831. Oficiálně oblouk otevřel král Ludvík Filip 29. července 1836, takže stavba trvala zhruba třicet let. Na reliéfech se podíleli sochaři Rude, Cortot a Etex. Nejznámější je Rudova Marseillaisa, tedy Odchod dobrovolníků roku 1792.
Napoleon pod obloukem až po smrti
Když Francie v roce 1840 převezla Napoleonovy ostatky ze Svaté Heleny, pohřební vůz projel 15. prosince pod obloukem a pokračoval po Champs-Élysées k Invalidovně. Správce památky i další dobové přehledy tuto trasu uvádějí shodně. Císař tedy pod svým obloukem prošel, ale už po smrti.
Jména generálů a bitev
Na oblouku jsou jména stovek generálů a bitev z dob Revoluce a Impéria. Atika nese třicet štítů a na každém je jméno jedné vítězné bitvy. Jména generálů, kteří padli v boji, jsou podtržená.
Seznam generálů sestavil v roce 1836 generál Saint-Cyr Nugues, který jich navrhl 384. Celkový počet jmen proto neuvádíme: prameny se v něm rozcházejí.
Hrob neznámého vojína
Jak se vybíral neznámý vojín
Po první světové válce se hledalo místo pro uložení jednoho nepojmenovaného padlého. Nápad zprvu mířil na Panthéon, ale nakonec zvítězil Vítězný oblouk. Anonymní vojín totiž nemá být oslavou velkého muže, ale symbolem obětí milionů.
Z hlavních bojišť přivezli devět rakví. U jedné zůstaly pochybnosti o národnosti, proto ji vyřadili. Zbylých osm uložili v citadele ve Verdunu. Mladý voják Auguste Thin z nich vybral šestou rakev. Oba prameny, citadela ve Verdunu i web Land of Memory, to popisují shodně.
Dva letopočty, které se pletou
Rakev dorazila pod oblouk 11. listopadu 1920, ale definitivně uložena byla až 28. ledna 1921. Hrob nebyl na konci roku 1920 hotový, vojín proto několik týdnů ležel uvnitř oblouku. Britannica uvádí hrob v roce 1921.
Věčný plamen
Plamen vzpomínky se u hrobu poprvé rozhořel v roce 1923. Každý večer se znovu rozněcuje, jak uvádí správce památky i Britannica. Proto je přesnější říkat, že ho připomíná neustálý obřad, než tvrdit, že hoří sám od sebe bez obsluhy.
| Událost | Rok | Poznámka |
|---|---|---|
| rakev pod obloukem | 11. listopadu 1920 | hrob ještě nebyl hotový |
| definitivní pohřeb | 28. ledna 1921 | neznámý vojín uložen natrvalo |
| první zapálení plamene | 1923 | plamen se každý večer rozněcuje |
Náměstí Étoile a Charles de Gaulle
Vítězný oblouk stojí uprostřed kruhového náměstí, ze kterého se hvězdicovitě rozbíhá dvanáct tříd. Podle Britannicy odtud pochází jeho druhé jméno, Oblouk Triumfu Hvězdy. Náměstí neslo jméno Place de l’Étoile, tedy náměstí Hvězdy.
V listopadu 1970, krátce po úmrtí generála de Gaulla, dostalo jméno Place Charles de Gaulle. Britannica proto píše o náměstí Charlese de Gaulla, dříve zvaném Étoile. V běžné řeči se starému jménu dál říká Étoile.
Rozměry v číslech
Podle Britannicy měří oblouk zhruba 50 metrů na výšku a 45 metrů na šířku. Hloubku neuvádíme, protože se v pramenech liší o několik metrů. Na vrchol vede 284 schodů. Další pařížskou památku, u které se řeší, proč vznikla a proč přežila, rozebíráme v textu o Eiffelově věži a jejím zachránění.
Pilot, který proletěl pod obloukem
Dne 14. července 1919 se v Paříži konala přehlídka vítězství. Letci měli podle protokolu jít pěšky a někteří to vnímali jako urážku. Sešli se v baru Fouquet’s a rozhodli se odpovědět.
Dne 7. srpna 1919 vzlétl z letiště Villacoublay Charles Godefroy, nad obloukem zakroužil a proletěl jím. Podle správce památky a letecké historie právě tím místem projížděla tramvaj a cestující se prý vyděšeně vrhli na zem. Typ stroje se v pramenech liší, proto ho neuvádíme.
Podobně jako u pyramidy před Louvrem, Braniborské brány nebo chrličů katedrály Notre-Dame se i kolem tohoto oblouku nakupilo víc příběhů, než kolik jich obstojí.
Šest tvrzení o Vítězném oblouku, která neplatí
- Že Napoleon oblouk viděl hotový. Zemřel v roce 1821, oblouk se otevřel v roce 1836. V roce 1810 stálo podle Britannicy jen základní zdivo.
- Že oblouk slouží jen Napoleonovi. Měl postupně víc věnování, od císařovy armády přes tažení do Španělska po armády Revoluce a Impéria.
- Že pod ním Napoleon nikdy neprošel. Prošel pod ním jeho pohřební vůz 15. prosince 1840.
- Že hrob neznámého vojína vznikl už v roce 1920. Rakev přivezli 11. listopadu 1920, uložena byla 28. ledna 1921.
- Že plamen hoří od roku 1921. Poprvé se rozhořel až v roce 1923.
- Že průlet Godefroye byl součástí oslav. Šlo o protest letců proti pochodu pěšky, ne o oficiální program.
Časté otázky
Proč Napoleon nechal postavit Vítězný oblouk?
Objednal ho po vítězství u Slavkova na konci roku 1805, aby oslavil francouzské armády. Dekret o stavbě vyšel v roce 1806 a základní kámen se položil 15. srpna 1806, na císařovy narozeniny. Oblouk měl stát na západním konci třídy Champs-Élysées.
Kdy byl Vítězný oblouk dokončen?
Oficiálně ho 29. července 1836 otevřel král Ludvík Filip, zhruba třicet let po položení základního kamene. Základní stavba byla podle Britannicy hotová kolem roku 1831. Napoleon dokončení nezažil, zemřel v roce 1821.
Kdo navrhl Vítězný oblouk v Paříži?
Autorem návrhu je architekt Jean-François Thérèse Chalgrin. Zemřel v roce 1811, kdy z oblouku stála jen malá část, a stavbu po něm převzali další architekti, mezi nimi Goust, Huyot a Blouet. Inspirací byl starověký Titův oblouk v Římě.
Od kdy je pod obloukem hrob neznámého vojína?
Rakev přivezli pod oblouk 11. listopadu 1920, ale hrob ještě nebyl hotový. Definitivně byl neznámý vojín uložen 28. ledna 1921. Vybírali ho ve Verdunu z osmi rakví, které dovezli z hlavních bojišť první světové války.
Od kdy hoří věčný plamen u Vítězného oblouku?
Poprvé se rozhořel v roce 1923, dva roky po uložení neznámého vojína. Podle Britannicy i správce památky se každý večer znovu rozněcuje, takže nejde o oheň bez obsluhy, ale o denní obřad.
Proletělo skutečně letadlo pod Vítězným obloukem?
Ano. Pilot Charles Godefroy pod ním proletěl 7. srpna 1919. Byl to protest letců, kteří měli při přehlídce vítězství jít pěšky. Letadlo uvádějí prameny různě jako Nieuport 11 nebo Nieuport 27, proto typ nelze potvrdit.
Proč se náměstí Étoile jmenuje po de Gaullovi?
Náměstí, ze kterého se hvězdicovitě rozbíhá dvanáct tříd, neslo jméno Place de l’Étoile, tedy náměstí Hvězdy. V listopadu 1970, krátce po úmrtí generála de Gaulla, dostalo jméno Place Charles de Gaulle. Staré jméno se ale dál běžně používá.
Jak vysoký je Vítězný oblouk a kolik má schodů?
Podle Britannicy měří zhruba 50 metrů na výšku a 45 metrů na šířku. Na vyhlídkovou terasu vede 284 schodů. Údaje o hloubce a přesných rozměrech se v pramenech mírně liší, proto je neuvádíme.
