Socha Krista v Riu: jak vznikla a z čeho je

Socha Krista Spasitele v Riu de Janeiro není dar z Francie ani vytesaná skála. Je to železobetonová konstrukce obložená mozaikou z mastku, kterou navrhl brazilský inženýr Heitor da Silva Costa, hlavu a ruce vymodeloval francouzský sochař Paul Landowski a statiku počítal Albert Caquot. Slavnostně byla odevzdána 12. října 1931, stavba na Corcovadu trvala asi pět let a zaplatily ji sbírky Brazilců.

Ve zkratce

• Socha měří 30 metrů, s podstavcem asi 38 metrů, a stojí na Corcovadu ve výšce kolem 710 metrů nad mořem.
• Rok 1922 byl cílem, stého výročí nezávislosti, ne začátkem stavby. Stavba na vrcholu začala v roce 1926.
• Odevzdána byla 12. října 1931.
• Nosnou část tvoří železobeton, povrch mozaika z dlaždic z mastku.
• Blesk do sochy udeří několikrát za rok, proto má bleskosvody a pravidelné opravy.
• Nebyla to francouzská zakázka ani dar, financovali ji Brazilci.

Od nápadu ke stému výročí nezávislosti

Myšlenka obří sochy nad městem vznikla v katolickém prostředí v Riu. Podle oficiálního webu Santuária Cristo Redentor se v roce 1921 sešlo první shromáždění v Círculo Católico a monument měl připomenout sté výročí brazilské nezávislosti v roce 1922. Vybíralo se mezi třemi místy: Corcovado, Pão de Açúcar a Morro de Santo Antônio. Zvítězilo Corcovado, protože nabízí velký přirozený podstavec a výhled na řadu částí města.

Proč se rok 1922 nestihl

Termín dlouho předběhl realitu. Silva Costa pracoval v letech 1921 až 1923 na kresbách s Carlosem Oswaldem a zkoumal materiály i konečnou velikost. Teprve v roce 1924 odjel do Evropy hledat sochaře a statika. Samotná stavba na vrcholu začala až v roce 1926 a trvala podle Santuária i podle Britannicy asi pět let. Datum 1922 se proto v textech objevuje právem jako rok plánu, ne jako rok začátku prací.

Peníze pocházely ze sbírek. Podle Santuária i podle zpravodajství Agência Brasil se stavba platila výhradně z darů Brazilců, které organizovala arcidiecéze v Riu po celé zemi. To je důležité pro mýty, které sochu spojují s cizí zakázkou. Jak odlišná může být doba výstavby velkých památek, ukazuje text o tom, proč se Sagrada Família staví přes sto let: Rio potřebovalo pět let.

Rozdělená práce mezi Brazílii a Francii

Do Francie Silva Costa jel v roce 1924 a vybral si sochaře Paula Landowského, kterého podle Santuária přesvědčil sochařský styl bez modernistických přemrštěností, a statika Alberta Caquota. Landowski pracoval v Boulogne u Paříže, vytvořil řadu modelů a čtyřmetrový model sochy poslal lodí do Brazílie. Pouze hlava a ruce byly zhotoveny v plné velikosti, protože se tak dalo usnadnit převoz.

Kdo co vytvořil

Jména na soše se dnes často spojují do jediného autora a rozdělení rolí pak vypadá jinak. Návrh vedl Brazilec, sochařské ztvárnění dodal Francouz. Přehled zahrnuje jen to, co potvrzují aspoň dva zdroje.

Zajímavé je, že inženýrská stránka byla stejně důležitá jako výtvarná. Podobně se to dělo u věže, kterou navrhoval inženýr a ne architekt: o tom, kdo navrhl Eiffelovu věž, píše jiný text této rubriky.

Z čeho je socha

Železobeton uvnitř

Základ tvoří železobeton. Landowski vymodeloval hlavu a ruce v plné velikosti, ty se poslaly do Ria, rozřezaly na kusy a zkopírovaly v betonu. Zbytek se zvětšoval ze čtyřmetrového modelu. Betonová kostra, kterou propočítal Caquot, nese celou sochu.

Mastek vně

Povrch tvoří mozaika z trojúhelníkových dlaždic z mastku, tedy měkkého kamene, který se dobře opracovává. Brazilsky se mu říká pedra-sabão. Podle Santuária pochází z Minas Gerais, obnova před devadesátým výročím pak podle regionálního zpravodajství používala mastek z Ouro Preta. Dlaždice se lepily na pruhy látky a na sochu je nanášely dámy z Ria. Oficiální web to uvádí a potvrzuje to i Agência Brasil.

Výsledek vypadá jako jednolitý kámen, ale ve skutečnosti je to obklad na betonu, který se dá po částech opravit. Přesný počet dlaždic nikdo nespočítal, a proto se v textu neuvádí.

Rozměry

Blesky

Socha stojí na vrcholu, který je v bouřkách nejvyšším bodem okolí, a proto do ní blesk udeří často. Oficiální stránka Santuária uvádí zhruba pět zásahů ročně, brazilská média citující institut INPE rozpětí od tří do šesti. Čísla se liší a žádné z nich není měřeno na jediné metodě, takže se hodí jako řádový údaj.

Co blesk dokáže

Známý je zásah z ledna 2014, kdy blesk poškodil prst pravé ruky. Zprávy se rozcházejí v tom, který prst to byl, shodují se ale na tom, že šlo o drobné škody na mastkovém obkladu. Podle agentury AP měla církev zásobu stejného kamene, z něhož se socha původně stavěla, a opravila prst z ní.

Ochrana

Soustava bleskosvodů byla k devadesátému výročí vyměněna za zesílenou a přibyla meteorologická stanice, která měří vítr dopadající na sochu. Podle Agência Brasil šlo o preventivní údržbu. Santuário zmiňuje také projekt ochrany před blesky z roku 2018 vypracovaný univerzitou ve Juiz de Fora.

Údržba a opravy

Obklad vystavený větru a bouřím na vrcholu se čas od času musí opravovat. Obnova před devadesátým výročím byla největší: projekt začal v roce 2020 nouzovými opravami a lešením, plán prací schválil v roce 2019 památkový institut IPHAN.

Práce na stěně

Podle Santuária pracovalo asi 150 odborníků a čtyři specializovaní horolezci. Použily se tři tuny mastku a opravovaly se místa, kde se plášť uvolnil, mimo jiné čelo hlavy a špička prsteníku. Laboratorní rozbory zajišťovala společnost Furnas.

Šest tvrzení o soše, která neplatí

1. Že je to dar Francie. Financovali ji Brazilci ze sbírek, Francie dodala sochaře a statika.
2. Že je z jednoho kamene. Je z železobetonu obloženého mastkem.
3. Že ji vytvořil Landowski. Návrh vedl Silva Costa, Landowski vymodeloval hlavu, ruce a model.
4. Že se stavěla od roku 1922. V roce 1922 měla být hotová, práce na vrcholu začaly v roce 1926.
5. Že blesky jsou výjimečná událost. Zasahují ji několikrát za rok.
6. Že je oficiální div světa od UNESCO. V roce 2007 ji mezi nové divy vybralo hlasování nadace New Open World Foundation. Vybrána byla i Machu Picchu, jejíž skutečné jméno a příběh má vlastní text.

Jak se tradovaná představa rozchází s doloženým stavem, je vidět i na dalších místech. Text o tom, co se v Koloseu opravdu dělo, ukazuje stejný postup. A stavba, jejíž obklad musel vzniknout z mnoha malých dílů, je i opera v Sydney a její střecha.

Časté otázky

Kdy byla socha Krista Spasitele v Riu postavena?

Slavnostně byla odevzdána 12. října 1931. Stavba na vrcholu Corcovada začala podle oficiálního webu Santuária Cristo Redentor v roce 1926 a trvala asi pět let. Rok 1922 je spojen s původním cílem, totiž stým výročím brazilské nezávislosti, které se stihnout nepodařilo. Přípravy, sbírky a návrhy tedy zabraly zhruba deset let, samotné stavění asi polovinu.

Kdo sochu Krista v Riu navrhl?

Návrh vedl brazilský inženýr Heitor da Silva Costa, který získal soutěž a celé dílo dotáhl do konce. Francouzský sochař Paul Landowski vymodeloval hlavu, ruce a model sochy v Paříži. Statiku, tedy výpočet železobetonové kostry, svěřil Silva Costa francouzskému inženýrovi Albertu Caquotovi. Na prvních kresbách spolupracoval také malíř a rytec Carlos Oswald.

Z čeho je socha Krista v Riu?

Je to železobetonová konstrukce obložená mozaikou z trojúhelníkových dlaždic z mastku, tedy měkkého kamene, brazilsky pedra-sabão. Dlaždice se lepily na pruhy látky a na sochu je nanášely dobrovolnice z Ria. Mastek se dobře opracovává, beton pod ním nese celou sochu. Socha tedy není vytesaná z jednoho kamene ani z mramoru.

Jak je socha Krista v Riu vysoká?

Samotná socha měří 30 metrů, s podstavcem asi 38 metrů. Stojí na vrcholu Corcovada ve výšce kolem 710 metrů nad mořem. Hlava je vysoká 3,75 metru a každá ruka měří 3,20 metru. Hlava a ruce byly jediné části, které Landowski zhotovil v pařížském ateliéru v plné velikosti, zbytek vznikl zvětšením čtyřmetrového modelu.

Je socha Krista v Riu dar od Francie?

Není. Nápad, sbírky i financování byly brazilské a stavbu zaplatily dary věřících organizované církví v Riu. Francouzský byl umělecký a inženýrský přínos: Landowskiho sochařská práce a výpočty Alberta Caquota. Tvrzení o daru z Francie se drží proto, že zahraniční jména jsou na soše nejviditelnější. Doložené je ale to, že projekt vedl brazilský inženýr a platili ho Brazilci.

Jak často do sochy Krista v Riu uhodí blesk?

Několikrát do roka. Oficiální stránka Santuária uvádí průměrně asi pětkrát ročně, brazilská média citující institut INPE uvádějí rozpětí od tří do šesti zásahů. Číslo se tedy liší podle způsobu počítání. Nejznámější škodu způsobil blesk v lednu 2014, kdy se poškodil prst pravé ruky. Socha má soustavu bleskosvodů, která byla k devadesátému výročí vyměněna za zesílenou.

Jak se o sochu Krista v Riu pečuje?

Opravuje se mastkový obklad tam, kde se uvolní nebo poškodí. Při obnově před devadesátým výročím proběhlo vnitřní 3D skenování, mapování poškození a nouzové opravy pláště, hlavy a prstu, na kterých pracovali horolezci. Podle Santuária se spotřebovaly tři tuny mastku. Dřívější větší obnova je doložena v roce 2010 a oprava po blesku v roce 2014.

Proč se u sochy uvádějí roky 1922 a 1926?

Rok 1922 patří původnímu plánu: socha měla být hotová ke stému výročí nezávislosti Brazílie. Rok 1926 uvádí Santuário a Britannica jako začátek stavebních prací na vrcholu. Mezi těmito daty probíhaly sbírky, soutěž o návrh a cesta Silvy Costy do Evropy v roce 1924, kde vybral sochaře i statika. Doba stavění na vrcholu byla asi pětiletá.