Personifikace: co to je, příklady a cvičení
Personifikace neboli zosobnění je básnický prostředek, který věcem, přírodním jevům, abstraktním pojmům nebo zvířatům přisuzuje lidské vlastnosti a lidské jednání. Když příroda spí nebo smrt zaklepala na dveře, jde o personifikaci, protože spát a klepat umí jen člověk. V článku najdete definice podle odborných slovníků, příklady z Máchova Máje a Erbenovy Kytice, vlastní věty z běžné řeči, tabulku, jak zosobnění poznat a nezaměnit, a pět úloh s řešením.
Ve zkratce
- Personifikace je druh metafory: přenáší lidské děje a vlastnosti na neživé věci, jevy, pojmy a zvířata.
- Jiná jména téhož prostředku jsou zosobnění, zosobňování a antropomorfizace.
- Poznáte ji tak, že děj, který zvládá jen člověk, dělá něco jiného: mech šeptá, ulice spí.
- Protože je druhem metafory, řadí se mezi tropy, tedy obraty s přeneseným významem.
- Opačný směr se nazývá depersonifikace: člověk dostane vlastnost věci, například srdce z kamene.
- Najdete ji v poezii i v každodenní řeči, od ramene řeky po zlobící internet.
Co je personifikace
Slovník spisovného jazyka českého vykládá personifikaci jako druh básnické metafory, jíž se věcem nebo abstraktním pojmům připisují lidské vlastnosti nebo lidské jednání. Dává příklady personifikace přírodních jevů a personifikace smrti nebo ctnosti. Nový encyklopedický slovník češtiny ji definuje jako přisuzování dějů a vlastností charakteristických pro člověka předmětům neživým, různým jevům a také zvířatům. Typický příklad zní Příroda spí.
Trop, nebo figura
Trop je obrat, v němž slovo neznamená to, co obvykle, ale něco jiného. Figura naopak mění uspořádání slov, ale ne jejich význam. Personifikace je druhem metafory, a proto patří mezi tropy. Metafora přenáší pojmenování na základě podobnosti, a personifikace tak přenáší lidské jednání na věc, která se člověku v něčem podobá. Širší výklad o metafoře a jejím příbuzném přenášení významu nabízí článek o metafoře a metonymii.
Synonyma a původ slova
Slovník spisovného jazyka českého řadí k heslu synonyma zosobňování, zosobnění a antropomorfizace. Slovo personifikace je podle téhož slovníku přejaté z latiny. V českých hodinách literatury se tedy setkáte s dvojicí personifikace a zosobnění, v odborné stylistice navíc s antropomorfizací. Všechna tři jména označují totéž.
Příklady z děl
Hustě se personifikace vyskytuje v romantické poezii, kde příroda žije lidským citem. Úvod Máchova Máje je z velké části postavený na zosobnění: mech šeptá, strom lže, jezero zvučí bolem a břeh objímá hladinu. Všechny ukázky v tabulce jsou ověřené ve volně dostupných vydáních; Mácha i Erben zemřeli dávno před rokem 1956. Rozbor celé básně najdete v článku Máj, rozbor díla.
| Ukázka | Dílo a autor | Co zosobnění dělá |
|---|---|---|
| O lásce šeptal tichý mech | Máj, Karel Hynek Mácha | mech dostává řeč, šeptá, tedy mluví o lásce |
| květoucí strom lhal lásky žel | Máj, Karel Hynek Mácha | strom umí lhát a nese lidský cit, žal z lásky |
| břeh je objímal kol a kol | Máj, Karel Hynek Mácha | břeh jezera dostává lidské gesto, objetí |
| Sviť, měsíčku, sviť | Vodník, Karel Jaromír Erben | měsíc je oslovován jako bytost, která umí poslechnout |
| Příroda spí. | příklad v Novém encyklopedickém slovníku češtiny | přírodě se přisuzuje lidský děj, spánek |
| smrt zaklepala na dveře | vlastní věta | abstraktní pojem smrti jedná jako host |
Druhy a podoby personifikace
Nový encyklopedický slovník češtiny rozlišuje personifikaci automatizovanou, jinak lexikalizovanou, a aktualizovanou. Rozdíl je v tom, zda už zosobnění zdomácnělo v jazyce, nebo je ještě čerstvým obrazem. Dále se zosobnění liší podle toho, co se zosobňuje.
Ustálená a čerstvá personifikace
Ustálená personifikace vznikla tak, že se slovo přeneslo a zůstalo ve slovní zásobě. Slovník uvádí příklad rameno člověka a rameno řeky, mrtvé rameno řeky. Nikdo už v řeči nevidí obraz, ale přenesený význam je stále doložen. Čerstvá, neustálená personifikace slouží podle slovníku k oživení výrazu zejména v uměleckém textu. Takový je mech, který šeptá v Máji.
Zosobnění přírody
Nejběžnější podoba. Slunce se dívá, vítr hvízdá, bouře zuří, řeka se vzteká. Přírodní jevy mají v tradiční poezii lidskou náladu, a čtenář tak vnímá krajinu jako zrcadlo citu. Vlastní věty: Mlha si lehla do údolí a usnula. Les se tiše zaposlouchal.
Zosobnění věcí
Předměty dostávají lidskou vůli, náladu nebo řeč. Hodiny na věži se zamyslely a odbily až po chvíli. Věc, která selže, se v hovoru rychle zosobní: kávovar se urazil, počítač odmítá spolupracovat. Takto zosobněné věci vyjadřují humor nebo bezmoc mluvčího.
Zosobnění abstraktních pojmů
Slovník spisovného jazyka českého jmenuje personifikaci smrti a ctnosti. Abstraktum, které nelze vidět, získá tvář, tělo a jednání. Vlastní věty: Nespravedlnost zvedla hlavu. Chudoba se ujala slova.
Zosobnění zvířat
Nový encyklopedický slovník češtiny výslovně uvádí, že lidské děje se přisuzují i zvířatům. Nejde o to, že zvíře dělá něco zvířecího, ale že se chová, myslí a mluví jako člověk. Vlastní věta: Liška si urovnala ocas a pronesla, že dnes večeří doma. V pohádkách a bajkách takové zosobnění tvoří základ celého příběhu.
Opak: depersonifikace
Nový encyklopedický slovník češtiny popisuje i opačný posun. Člověk se pojmenuje výrazem z neživé přírody nebo z věcí, například železná lady. Zosobnění jde od člověka k věci, depersonifikace od věci k člověku. Mezi příklady patří srdce z kamene. Obě podoby jsou druhy metafory.
Personifikace v běžné řeči a v reklamě
Zosobnění není jen výsadou básníků. Běžně mluvíme o věcech, jako by měly vůli, protože si tak snáz vysvětlíme, proč nefungují. Vlastní věty z každodenní řeči: Internet dnes zlobí. Auto odmítlo nastartovat. Zima se zlobí a štípe do tváří. Tiskárna se zase zasekla a nechce spolupracovat.
V reklamě se zosobnění používá, aby výrobek působil jako společník. Vlastní ukázky: Tenhle krém vaši pleť pohladí. Čistič se postará o špínu za vás. Káva vás probudí. V takové větě je obraz tak slabý, že ho čtenář nevnímá jako básnický, a přesto jde stále o personifikaci. V rozboru uměleckého textu proto hledáme hlavně čerstvé obrazy, ne ustálená spojení. Postup takového hledání popisuje rozbor uměleckého textu.
Jak personifikaci poznat a s čím se plete
Při určování postupujte ve třech krocích. Nejdřív najděte sloveso nebo přívlastek, který patří jen člověku. Pak zjistěte, komu je přisouzen. Pokud je to věc, jev, pojem nebo zvíře, jde o personifikaci. Teprve pak zvažte, zda se nejedná o příbuzný prostředek.
| Plete se | Jak rozlišit | Příklad |
|---|---|---|
| personifikace a metafora | personifikace je druh metafory; metafora nemusí přisuzovat nic lidského | sametový hlas je metafora, vítr zpívá je personifikace |
| personifikace a přirovnání | přirovnání má slovo jako, jak nebo než | zpívá jako člověk je přirovnání, zpívá je zosobnění |
| personifikace a metonymie | metonymie zastupuje lidi místem nebo věcí, personifikace přisuzuje lidský děj | Celá škola tleskala je metonymie, škola se zhroutila žalem je zosobnění |
| personifikace a doslovný popis | doslovně se popisuje jen to, co věc skutečně umí | Potok teče je doslovné, potok si povídá je zosobnění |
| personifikace a depersonifikace | směr přenosu je opačný | příroda spí proti železná lady |
Krátká ukázka rozboru
Vezměme verš O lásce šeptal tichý mech z úvodu Máje. Sloveso šeptat vyjadřuje lidskou činnost, a mech je rostlina, takže jde o zosobnění. Slovo mluví o lásce, tedy o hlavním tématu celého prvního zpěvu. Nejde o ozdobu: příroda v tom verši cítí stejně jako lidé, a proto scéna o májovém večeru působí jako společné vzdychání světa.
Při rozboru nestačí napsat jen „personifikace“. Pište, co se přisuzuje, komu a s jakým účinkem. Stejný postup vyzkoušejte u Erbenova Vodníka, kde vodník mluví k měsíci jako k pomocníkovi. Sbírce, z níž báseň pochází, se věnuje rozbor Kytice.
Vyzkoušejte se
U každé věty rozhodněte, zda jde o personifikaci, a pokud ne, zařaďte ji jinam. Řešení najdete hned pod seznamem.
- Mlha si lehla do údolí a usnula.
- Potok teče loukou k lesu.
- Smrt zaklepala na dveře.
- Petr běží jako vítr.
- Brno připravuje opravu ulic.
Řešení: 1. personifikace (mlha dělá lidský děj, uléhá a spí), 2. doslovný popis, potok skutečně teče, 3. personifikace (smrt jedná jako host), 4. přirovnání (podobnost vyslovená slovem jako), 5. metonymie (město místo úředníků, kteří ho spravují).
Šest omylů, které se opakují
- Každý obraz s přírodou je personifikace. Ne, jen ten, kde příroda dělá něco lidského. Věta slunce zapadá je doslovná.
- Personifikace je totéž co metafora. Je to její druh. Každá personifikace je metafora, ale metafora zosobňovat nemusí.
- Personifikace je jen v básních. Ve skutečnosti ji slyšíme denně: počítač se zasekl, zima se zlobí.
- Stačí napsat „personifikace“. V rozboru je třeba říct, co a komu se přisuzuje a jaký to má účinek.
- Zvíře, které něco dělá, je personifikace. Zosobnění nastane, až když zvíře jedná nebo mluví jako člověk, ne když štěká nebo se pase.
- Ustálená personifikace není personifikace. Je, jen ji už nevnímáme jako obraz. Rameno řeky je příklad.
Přehled ostatních obrazných prostředků najdete v článku o básnických prostředcích, blízký obraz založený na srovnání vysvětluje přirovnání a zdobné přívlastky epiteton. Další pojmy potřebné k rozboru díla shrnuje přehled literárních pojmů.
Časté otázky
Co je personifikace?
Personifikace neboli zosobnění je druh metafory. Věcem, přírodním jevům, abstraktním pojmům nebo zvířatům přisuzuje děje a vlastnosti typické pro člověka, například příroda spí nebo smrt zaklepala na dveře.
Je personifikace trop, nebo figura?
Protože je druhem metafory, patří mezi tropy, tedy obraty, v nichž se pojmenování přenáší. Figury naproti tomu mění uspořádání slov, ne jejich význam. Některé příručky hranici vedou jinak, proto se vždy držte terminologie své učebnice.
Jaký je rozdíl mezi personifikací a metaforou?
Personifikace je zvláštní případ metafory. Každé zosobnění je metafora, ale ne každá metafora je zosobnění: sametový hlas je metafora, kterou nic neosobuje, kdežto vítr zpívá přisuzuje větru lidskou činnost.
Jaké jsou příklady personifikace?
Z literatury například verše z Máje o tichém mechu, který šeptá o lásce, a o stromu, který lže žal lásky. Z běžné řeči: internet zlobí, auto odmítlo nastartovat, zima se zlobí, smrt zaklepala na dveře.
Co je antropomorfizace?
Je to jiný název pro personifikaci. Slovník spisovného jazyka českého uvádí jako synonyma zosobňování, zosobnění a antropomorfizaci. V Novém encyklopedickém slovníku češtiny stojí antropomorfizace v závorce hned za heslem personifikace.
Jak poznám personifikaci v textu?
Zeptejte se, zda děj nebo vlastnost patří jen člověku a zda je přisouzena něčemu, co není člověk. Šeptat, lhát, spát, zlobit se nebo objímat umí člověk, a když to dělá mech, strom nebo ulice, jde o zosobnění.
Je personifikace i v pohádkách a bajkách?
Ano, v pohádkách a bajkách mluví a jednají zvířata i věci jako lidé. Zosobnění zvířat zahrnuje i definice ze slovníku, který uvádí zvířata mezi tím, čemu se lidské jednání přisuzuje.
Co je opak personifikace?
Opakem je depersonifikace, při níž se člověk pojmenuje výrazem z neživé přírody nebo z věcí. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí příklad železná lady, k tomu patří také srdce z kamene o bezcitném člověku.
