Mrtvé duše: rozbor díla k maturitě

Mrtvé duše jsou dílo ruského spisovatele Nikolaje Vasiljeviče Gogola, jehož první díl vyšel roku 1842. Autor je označil za poemu v próze, v učebnicích se uvádí jako satirický pikareskní román z přelomu romantismu a realismu. Úředník Čičikov objíždí statkáře a skupuje od nich zemřelé nevolníky, kteří jsou v soupisech stále vedeni jako živí, a při tom se ukazuje, jak prázdní jsou jeho obchodní partneři.

Ve zkratce

• Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 až 1852), ukrajinského původu, píšící rusky.
• Původní název v přepisu latinkou: Pochoždenija Čičikova, ili Mjortvyje duši.
• První díl vyšel v květnu 1842 v Moskvě, psán byl od roku 1835, hlavně v Římě.
• Druh a žánr: epika, satirický pikareskní román, autorem nazvaný poema v próze.
• Směr: ruský realismus s romantickými prvky, doba nevolnictví.
• Hlavní postava: Pavel Ivanovič Čičikov, a pět statkářů, které navštíví.
• Druhý díl Gogol krátce před smrtí spálil, zachovaly se jen zlomky.

Základní údaje o díle

U Mrtvých duší se hodí rozlišit tři věci: kdy dílo vznikalo, kdy vyšlo a co z něj vůbec existuje. Vznikalo sedm let, vyšel jen první díl a z plánované trilogie přežilo z dalších dílů jen torzo. Tabulka shrnuje základní údaje.

Proč poema a ne román

Slovo poema se obvykle spojuje s veršem, Gogol jím ale označil rozsáhlé dílo o celém národě. Chtěl tím říct, že jde o víc než o příběh podvodníka: hrdina je jen průvodce zemí. K tomu se přidala představa trilogie podle Dantovy Božské komedie.

Co znamená název

V carském Rusku se nevolníci počítali na duše a statkář za ně platil daň až do dalšího sčítání, i když mezitím zemřeli. Mrtvé duše jsou proto zemřelí nevolníci vedení v soupisech jako živí. Přeneseně označují také statkáře a úředníky, kteří jsou sice naživu, ale vnitřně vyprahlí.

O čem Mrtvé duše jsou

Tématem je morální prázdnota ruské společnosti v době nevolnictví a lidská touha po zisku. Čičikov chce zbohatnout bez práce, a protože zákon i úředníci jsou ochotní zavírat oči, jeho plán zpočátku funguje. Hlavními motivy jsou cesta, majetek, lakota, lenost, úplatek a klam, který o sobě šíří všichni zúčastnění.

Stručný děj prvního dílu

Příjezd do města N: Čičikov přijede do guberniálního města a týden obchází hodnostáře. Všem se zalíbí svou zdvořilostí a získá si důvěru celého města. Na večeři u gubernátora se seznámí se statkáři Manilovem a Sobakevičem a přijme jejich pozvání.

Návštěvy statkářů: Čičikov postupně navštíví pět statkářů a u každého narazí na jiný typ povahy. Manilov souhlasí s prodejem, výdaje za smlouvu zaplatí Čičikov. Korobočková váhá a ustoupí, až když jí Čičikov slíbí další obchody. Nozdrev duše prodat nechce a nutí hosta do hry, v níž podvádí. Sobakevič je prodá hned a Pljuškin, zchátralý lakomec, jich má k dispozici mnoho, protože mu téměř celá vesnice vymřela.

Pád: Čičikov zařídí kupní smlouvy a oslaví je se zbytkem města. Na plese ho však prozradí Nozdrev. Po městě se rozšíří fantastické pomluvy, kdo vlastně Čičikov je, prokurátor zemře vyděšen a Čičikov musí město opustit.

Minulost hrdiny: v poslední kapitole vypravěč popisuje Čičikovův životopis: chudé dětství, úřednickou kariéru, úplatky a celní podvod, kterým se skoro nepolapitelně vyhnul trestu. Dílo končí lyrickým obrazem trojky, která uhání rozlehlou zemí.

Druhý díl, který se nedochoval

Gogol plánoval trilogii: první díl měl být peklem ruského života, druhý očistcem a třetí rájem. Z druhého dílu se zachovaly jen neúplné kapitoly, třetí díl nebyl napsán. V torzu Čičikov znovu objíždí statkáře, potkává i kladné postavy a nakonec ho zatknou kvůli padělané závěti. Rukopis druhého dílu Gogol zničil v únoru 1852, krátce před smrtí. Čičikov se v něm měl mravně obrodit, což se Gogolovi nepodařilo vypsat.

Kompozice, čas, prostor a vypravěč

Kompozice je řetězová, založená na cestě. Čičikov jede od jednoho statku k druhému a každá zastávka je samostatný portrét, ale všechny dohromady vytvářejí stupňovaný obraz úpadku. Statkáři jsou řazeni tak, že každý je o něco horší než předchozí, a nejhlouběji padlý Pljuškin stojí na konci řady. Základní pojmy kompozice připomíná i článek o tom, jak funguje kompozice literárního díla.

Čas a prostor

Děj se odehrává v době nevolnictví, které bylo v Rusku zrušeno roku 1861. Prostorem je neurčité guberniální město N a okolní statky, které se liší jako samostatné světy. Cesta po prašných cestách je spojnicí mezi nimi i obrazem celé země.

Vypravěč

Vypravěč je v er-formě, vševědoucí a ironický. Často přeruší děj, osloví čtenáře a vloží lyrickou úvahu o Rusku, mládí nebo literatuře. Tyto vložky dílo zpomalují, ale právě v nich se Gogol nejvíc přibližuje poemě. Obdobně vypravěče odlišuje pojem ich-forma a er-forma.

Postavy

Gogol vytváří postavy jako typy, každý statkář ztělesňuje jednu hlavní vadu. Jména i vnější popis jsou nositeli charakteru: Sobakevič odkazuje svým jménem na slovo pes. Návod, jak o postavě mluvit systematicky, nabízí článek, jak napsat charakteristiku. Přepisy jmen se v českých překladech liší.

Čičikov jako záporný hrdina

Čičikov není zlosyn, který by jednal z nenávisti, ale zdvořilý podvodník, který se přizpůsobí každému rozhovoru. Právě to ho dělá nebezpečným: zneužívá systém, který mu sám nahrává. Britannica ho popisuje jako uhlazeného podvodníka. Gogol mu v poslední kapitole dává životopis a ukazuje, jak se ze skromného začátku stal vypočítavý spekulant.

Jazyk a umělecké prostředky

Gogol vypráví barvitě, s množstvím detailů a nečekaných přirovnání. Dílo je psáno prózou, ale s mnoha lyrickými vložkami. České překlady zde necitujeme a prostředky popisujeme vlastními slovy. Přehled pojmů najdete v článku o básnických prostředcích.

Groteska a nadsázka

Portréty statkářů jsou přehnané tak, že působí komicky i děsivě. Pljuškin chodí tak zanedbaný, že ho nelze odlišit od poddaného, a Nozdrev je notorický lhář. Groteska nedělá postavy směšnými, ale odhaluje, že za komickým zjevem se skrývá prázdnota.

Mluvící jména a detail

Jména vycházejí z ruských slov a naznačují povahu: Sobakevič ze slova pes, Nozdrev z nozder, Korobočková z krabice. Totéž dělají rekvizity: zařízení domu vypovídá o majiteli víc než jeho slova. Detail zde nahrazuje psychologický rozbor.

Satira, ironie a lyrické vložky

Vypravěč mluví s klidnou ironií a vynechává soud, čtenář si ho udělá sám. Do toho vstupují lyrické pasáže o dálkách Ruska a o nejisté budoucnosti. Střídání satiry a lyriky patří k tomu, co Gogola od realistů odlišuje. Podobně satiricky působí i rozbor Molièrova Tartuffa, kde zesměšněná je pokrytecká zbožnost.

Autor a literárněhistorický kontext

Gogol se narodil 31. března 1809 podle nového kalendáře u Poltavy na Ukrajině a zemřel 4. března 1852 v Moskvě. Podle Britannicy pocházel z drobné ukrajinské šlechty a psal rusky. Slávu mu přinesly Večery na samotě u Dikaňky, rozhodující vliv na něj měl Alexandr Sergejevič Puškin, od kterého dostal námět Revizora i Mrtvých duší. Po premiéře Revizora odjel do ciziny a většinu Mrtvých duší napsal v Římě.

Ruský realismus

Britannica řadí Mrtvé duše spolu s povídkou Plášť k základům velké ruské realistické tradice. Dostojevskij prý o ruských realistech řekl, že všichni vyšli z Gogolova pláště. Gogol tak otevřel cestu románům, které zkoumají ruskou společnost. Na tuto tradici navázaly například Zločin a trest a Anna Karenina, i když psychologicky a bez groteskní nadsázky. Obecné shrnutí podává i realismus v literatuře.

Další díla autora

Z povídek jsou nejznámější Nos a Plášť, z cyklů Mirgorod, který obsahuje Tarase Bulbu, a Petrohradské povídky. Z dramat je to Revizor, o kterém je zvláštní rozbor. Roku 1847 vydal Gogol Vybrané pasáže z korespondence s přáteli. Poslední léta žil v náboženských úzkostech a druhý díl Mrtvých duší už nedokončil.

Jak o díle mluvit u ústní maturity

Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. probíhá ústní zkouška z českého jazyka a literatury jako řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z díla. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejdéle 15 minut. Výklad se má opírat o úryvek na pracovním listu, ne o naučený text. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto je vhodné ověřit si je u vyučujícího.

Doporučené pořadí výkladu

• Zasaďte úryvek do děje: která návštěva, který statkář, nebo pasáž z města.
• Pojmenujte téma a motivy, druh, žánr a vypravěče.
• Charakterizujte postavu z úryvku podle toho, co dělá, říká a čím je obklopená.
• Ukažte prostředky: grotesku, mluvící jméno, detail, ironii nebo lyrickou vložku.
• Zařaďte dílo mezi romantismus a realismus a zmiňte Gogolův plán trilogie.

Součástí pracovního listu je podle vyhlášky také zadání z jazyka a slohu, počítejte tedy i s otázkou mimo samotné dílo. U Mrtvých duší se vyplatí umět vysvětlit, proč je název dvojznačný, a znát osud druhého dílu. Další rozebrané tituly najdete v přehledu rozborů děl k maturitě.

Šest věcí, které se o Mrtvých duších pletou

1. Čičikov kupuje mrtvé, aby je využil. Mrtvé nevolníky nechce zaměstnat. Potřebuje je jako papírový majetek, který by zastavil v bance.
2. Mrtvé duše jsou dokončený román. Dokončený je jen první díl. Druhý se dochoval jako torzo a třetí nevznikl.
3. Dílo vyšlo roku 1835. V tomto roce Gogol začal psát. První díl vyšel v květnu 1842.
4. Námět je shodný s Revizorem. Oba náměty dostal od Puškina, ale zápletky jsou odlišné: Revizor je komedie o záměně, Mrtvé duše epika o cestě.
5. Čičikov je na konci potrestán. V prvním díle uniká, jen opouští město. Zatčen je až v torzu druhého dílu.
6. Mrtvé duše jsou jen o zemřelých nevolnících. Název je dvojznačný a míří i na živé statkáře, kteří jsou vnitřně prázdní.

Časté otázky

Kdy vyšly Mrtvé duše?

První díl vyšel v Moskvě v květnu 1842. Gogol na něm pracoval od roku 1835, většinu napsal v Římě. Podoba prvního vydání s původním názvem Pochoždenija Čičikova, ili Mjortvyje duši vznikla kvůli cenzuře.

Jaký je žánr Mrtvých duší?

Gogol dílo označil za poemu v próze. V učebnicích se uvádí jako satirický pikareskní román, tedy epická próza o cestě hlavního hrdiny. Literárním druhem je epika.

Do jakého literárního směru Mrtvé duše patří?

K ruskému realismu 19. století, jehož základy Gogol spoluvytvořil. Zároveň v nich zůstávají romantické prvky: lyrické vložky, nadsázka a groteska.

O čem Mrtvé duše jsou?

Úředník Čičikov objíždí statkáře a skupuje od nich nevolníky, kteří už zemřeli, ale v soupisech figurují jako živí. Chce je zastavit v bance a získat peníze. Cestou vzniká satirický portrét ruské společnosti.

Co znamená název Mrtvé duše?

Duší se v carském Rusku říkalo nevolníkům, kteří se počítali jako majetek. Mrtvé duše jsou zemřelí nevolníci, kteří jsou ještě zapsaní v soupisu. Přeneseně jde o duševně vyprahlé postavy.

Proč Gogol spálil druhý díl?

Přesné důvody nejsou jednoznačné. Gogol byl nespokojený s tím, jak se mu druhý díl daří, a upadal do náboženské úzkosti. Existuje i verze, že spálil omylem čistopis místo konceptů. Stalo se tak ráno 12. února 1852 podle starého kalendáře, tedy 24. února podle nového.

Kdo jsou hlavní postavy Mrtvých duší?

Hlavní postavou je Pavel Ivanovič Čičikov. Navštíví statkáře Manilova, Korobočkovou, Nozdreva, Sobakeviče a Pljuškina. Jeho služebnictvo tvoří kočí Selifan a sluha Petruška.

Je v Mrtvých duších dokončený děj?

Dokončený je jen první díl o jedenácti kapitolách. Gogol plánoval trilogii podle Dantovy Božské komedie. Z druhého dílu se zachovaly pouze neúplné kapitoly a třetí díl nevznikl.