Symbolismus a dekadence: znaky, autoři a díla

Symbolismus a dekadence jsou dva příbuzné literární směry konce 19. století, které vznikly ve Francii a odmítly popisný realismus. Symbolismus vyjadřuje nepopsatelné pomocí symbolů a hudebnosti, dekadence se věnuje únavě, rozkladu a kultu krásy. V článku najdete znaky obou směrů, prokleté básníky, Wilda, české autory, tabulky a cvičení.

Ve zkratce

• Dekadence a symbolismus vznikly ve Francii v druhé polovině 19. století, rozmach měly v 80. a 90. letech.
• Symbolismus naznačuje, dekadence se noří do úpadku a umělosti; oba stavějí na subjektivním prožitku.
• Prokletí básníci: Baudelaire jako předchůdce, dále Verlaine, Rimbaud a Mallarmé.
• Anglická dekadence: Oscar Wilde a román Obraz Doriana Graye (1890, 1891).
• Čeští autoři: Otokar Březina, Karel Hlaváček a Jiří Karásek ze Lvovic.
• Česká podoba směrů je spojena s Českou modernou a časopisem Moderní revue.

Co je symbolismus a co je dekadence

Obě slova označují reakci na to, co jim předcházelo. Encyclopaedia Britannica vykládá dekadenci jako úpadek umění po době velkých úspěchů a jako hnutí konce 19. století ve Francii a v Anglii. Symbolismus vyrostl z dekadence a nakonec ji nahradil. Britannica uvádí, že Jean Moréas dvěma manifesty z let 1885 a 1886 pomohl ustálit pro rostoucí hnutí název symbolismus. Širší zařazení směrů vysvětluje náš přehled literárních směrů.

Symbolismus

Symbolisté nechtěli věci popisovat, ale naznačovat. Symbol má podle nich spojit viditelný svět s vnitřním světem duše a ukázat to, co nejde říct přímo. Báseň proto působí náladou, hudebností a obrazy, ne výkladem. Směr navázal na romantismus a vymezil se proti popisnosti naturalismu. Obrazné prostředky, na nichž stojí, vysvětluje článek o metafoře a metonymii.

Dekadence

Dekadent je autor, který se cítí na konci epochy. Zajímá ho únava, nemoc, smyslový přepych, umělost a zlo, které je pro něj zajímavější než ctnost. Slavným příkladem je román Joris-Karla Huysmanse À rebours z roku 1884, který podle Britanniky popisuje pokusy o estetickou dekadenci znuděného potomka šlechtického rodu. Dekadence staví umělé nad přirozené a krásu nad morálku.

Kdy a kde

Dekadence se ve Francii objevuje v 80. letech 19. století, symbolismus ji od poloviny 80. let střídá a největší rozmach má na přelomu 19. a 20. století. V Anglii dekadenci zastupuje Wilde v 90. letech. V českých zemích se oba směry prosazují v 90. letech 19. století a na počátku 20. století. Hranice se v literární historii liší, proto si pamatujte desetiletí.

Znaky symbolismu a dekadence

Tabulka shrnuje, v čem se oba směry shodují a v čem liší. Dá se vytisknout jako tahák k testu.

Hudebnost a sugesce

Verlaine ve své básni Art poétique žádá, aby básník dal přednost hudbě, nuancím a nejasnému před pevnými obrysy. Pro symbolismus je zvuk verše stejně důležitý jako význam. Čtenář má smysl spíše tušit než číst, a proto se symbolistické básně obtížně převyprávějí. Více o prostředcích najdete v článku o básnických prostředcích.

Sny, mystika a splín

Symbolisté hledají za viditelným světem druhý, skrytý svět. Dekadenti se naopak uzavírají do vlastního nitra a do uměle vytvořeného prostředí. Společný je pocit konce století a únava z objektivity realismu. Místo typického člověka vystupuje psychicky křehká, výjimečná osobnost.

Prokletí básníci a Oscar Wilde

Pojem poètes maudits, tedy prokletých básníků, popularizoval Paul Verlaine, když jím roku 1884 označil básníky, kteří bojovali proti poetickým konvencím a trpěli společenským odmítnutím nebo mlčením kritiky. Patřil k nim Rimbaud a Mallarmé. Verlaine sám se k těmto básníkům řadí také. Prokletý básník je ten, jehož dílo odmítá doba, ale ocení budoucnost.

Charles Baudelaire

Baudelaire (1821 až 1867) napsal sbírku Květy zla (Les Fleurs du mal, 1857), kterou Britannica považuje za možná nejdůležitější a nejvlivnější básnickou sbírku v Evropě 19. století. Úřady za ni obžalovaly třináct básní z urážky náboženství a veřejné mravnosti. Druhé vydání z roku 1861 vyšlo bez šesti zakázaných básní. Vůdci symbolismu se považovali za jeho následovníky. V básni Correspondances, tedy Souznění, stojí verš: L’homme y passe à travers des forêts de symboles. Člověk prochází lesy symbolů a barvy, vůně i zvuky si odpovídají. Právě tato myšlenka souznění smyslů je základem symbolismu.

Baudelaire také překládal povídky Edgara Allana Poea, jehož báseň Havran patří podle našeho rozboru k romantismu. Poe tak pomohl připravit půdu symbolistům ve Francii.

Paul Verlaine a Arthur Rimbaud

Verlaine (1844 až 1896) debutoval sbírkou Poèmes saturniens (1866) a proslul hudebností veršů, například ve sbírce Romances sans paroles z roku 1874. Rimbaud (1854 až 1891) chtěl být podle Britanniky vidoucím, tedy francouzsky voyant, který pronikne k tomu, co nazýval neznámým. Do Paříže ho pozval právě Verlaine a jejich vztah skončil roku 1873 skandálem, když Verlaine Rimbauda v Bruselu zranil výstřelem. Jeho básně v próze Illuminations velmi ovlivnily francouzskou poezii. Oba dokazují, že symbolismus a bohémský život šly ruku v ruce.

Stéphane Mallarmé

Mallarmé (1842 až 1898) proslul básní L’après-midi d’un faune (1876) a poslední velkou básní Un coup de dés jamais n’abolira le hasard z roku 1897, kde využil i prázdný prostor stránky. Ve svém pařížském bytě pořádal úterní setkání, kam chodili Valéry, Verlaine nebo Yeats. Pro Mallarmého je báseň hádanka, kterou čtenář odemyká sám.

Oscar Wilde a dekadence v Anglii

Oscar Wilde (1854 až 1900) byl podle Britanniky mluvčím anglického estetismu, který hlásal umění pro umění. Jeho jediný román Obraz Doriana Graye vyšel roku 1890 časopisecky a roku 1891 knižně. Britannica jej charakterizuje jako spojení nadpřirozených prvků gotického románu s hříchy francouzské dekadentní prózy. Kdo chce poznat dekadenci v prózi, měl by začít právě tady. Podrobně dílo vykládá náš rozbor Obrazu Doriana Graye.

Proč je to dekadence. Dorian zůstává mladý a krásný, zatímco stárne jeho portrét, který nese stopy všech hříchů. Lord Henry hlásá kult mládí a požitku, žlutá kniha otravuje Doriana jako droga. Za předlohu žluté knihy se pokládá Huysmansův román À rebours. V Anglii se Wilde potkal s trestem: v roce 1895 byl po soudních procesech odsouzen ke dvěma letům nucených prací. Právě v tomto roce ho český časopis Moderní revue veřejně hájil.

Čeští autoři: Březina, Karásek, Hlaváček

V českých zemích směry shrnuje Česká moderna, generace autorů 90. let 19. století spjatá s manifestem z října 1895. Její tvorba podle literární historie používá symbolismus, dekadenci i impresionismus; širší souvislosti rozebírá článek o české moderně. Centrem dekadence byl časopis Moderní revue, který roku 1894 založili Jiří Karásek ze Lvovic a Arnošt Procházka. Do tohoto časopisu psali Březina, Hlaváček, Sova nebo Dyk.

Otokar Březina

Březina (vlastním jménem Václav Jebavý, 1868 až 1929) je hlavním českým symbolistou. Jeho sbírky Tajemné dálky (1895), Větry od pólů (1897), Stavitelé chrámu (1899) a Ruce (1901) vznikly v Nové Říši na Moravě, kde učil. V básních vytváří kosmické vize a symbolické postavy, například Proroka. Březina představuje filozofickou, mystickou stránku českého symbolismu.

Jiří Karásek ze Lvovic

Karásek (1871 až 1951) byl básník, prozaik a kritik, který psal o dekadenci a pěstoval ji ve vlastních sbírkách, například Zazděná okna (1894) a Sodoma (1895). Roku 1895 se v Moderní revue pokusil veřejně obhájit Oscara Wilda, který stál před soudem. Karásek je ztělesněním české dekadence v knize i v časopise.

Karel Hlaváček

Hlaváček (1874 až 1898) zemřel ve třiadvaceti letech na tuberkulózu. Sbírka Pozdě k ránu (1896) stojí na hudebnosti, opakování slov a krajině mezi nocí a ránem. Cyklus Mstivá kantiléna (1898) označují prameny za jeho nejdůležitější dílo a spojují jeho dekadenci a symbolismus. Hlaváček je typem mladého, nemocného a odmítaného básníka.

Autoři a díla v přehledu

Tabulka uvádí u děl rok prvního vydání, u Rimbauda jen desetiletí.

Symbolismus, dekadence a ostatní směry

Při maturitě se nejčastěji plete symbolismus s dekadencí, romantismem a naturalismem. Pomůže otázka, co autor zobrazuje: znamení, úpadek, cit, nebo fakta.

Vyzkoušejte se

Odpovězte na pět úloh a pak si zkontrolujte řešení pod seznamem.

1. Kdo roku 1886 vydal manifest, který ustálil název symbolismus?
2. Jak se jmenuje Baudelairova sbírka z roku 1857?
3. Který český časopis založili roku 1894 Karásek a Procházka?
4. Řadí se Obraz Doriana Graye spíše k symbolismu, nebo k dekadenci?
5. Vysvětlete jednou větou, kdo je prokletý básník.

Řešení: 1. Jean Moréas. 2. Květy zla. 3. Moderní revue. 4. K dekadenci a estetismu. 5. Básník, který bojuje proti konvencím a kterého odmítá společnost nebo kritika.

Šest věcí, které se pletou

1. Symbolismus je totéž co dekadence. Oba směry se překrývají, ale symbolismus hledá skrytý smysl, dekadence zobrazuje úpadek.
2. Dekadence znamená mravní zkaženost. Slovo znamená úpadek a umělost; pohoršující témata jsou jen jeden její rys.
3. Baudelaire byl symbolista z přesvědčení. Britannica ho uvádí jako vzor, za jehož následovníky se považovali symbolisté, ale sám patřil do dřívější doby.
4. Prokletí básníci tvoří literární školu. Jde o označení osudu, ne o skupinu s programem.
5. Symbol znamená totéž co alegorie. Symbol sugeruje, alegorie je jednoznačně rozluštitelná.
6. Česká moderna je jeden směr. Je to generace, jejíž autoři psali symbolisticky, dekadentně i impresionisticky.

Další pojmy potřebné k rozboru díla shrnuje přehled literárních pojmů.

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi symbolismem a dekadencí?

Symbolismus vyjadřuje skryté souvislosti pomocí symbolů a hudebnosti verše, dekadence vyjadřuje únavu, rozklad a kult umělosti. Oba směry vznikly ve Francii v druhé polovině 19. století a často se u jednoho autora potkávají.

Co znamená dekadence v literatuře?

Slovo dekadence znamená úpadek. Encyclopaedia Britannica jím označuje období úpadku, které následuje po době velkých úspěchů, a také hnutí konce 19. století ve Francii a v Anglii. V literatuře jde o umění únavy, přepychu a rozkladu.

Kdo byli prokletí básníci?

Prokletí básníci (francouzsky poètes maudits) jsou básníci, kteří bojovali proti konvencím a společnost je odmítala nebo ignorovala. Označení popularizoval Paul Verlaine roku 1884 a patří k nim Rimbaud a Mallarmé. Baudelaire bývá jejich předchůdcem.

Kdo je hlavním představitelem symbolismu?

Mezi zakladatele a hlavní básníky se řadí Baudelaire jako předchůdce, dále Verlaine, Rimbaud a Mallarmé. Název směru ustálil Jean Moréas manifestem z roku 1886. V české literatuře je nejvýraznějším symbolistou Otokar Březina.

Který český básník patří k dekadenci?

Za českého dekadenta se obvykle uvádí Karel Hlaváček, autor sbírek Pozdě k ránu a Mstivá kantiléna. Do okruhu české dekadence patří také Jiří Karásek ze Lvovic a časopis Moderní revue, který založil roku 1894 s Arnoštem Procházkou.

Je Obraz Doriana Graye symbolismus, nebo dekadence?

Obraz Doriana Graye se řadí k dekadenci a estetismu. Wilde v něm spojil prvky gotického románu s hříchy francouzské dekadentní prózy. Symbolem je ale portrét, který nese Dorianovu vinu, takže román má i symbolistní prvky.

Kdy začal a kdy skončil symbolismus?

Vznikl ve Francii v 80. letech 19. století, název ustálil Moréasův manifest z roku 1886. Největší rozmach měl na přelomu 19. a 20. století. Přesné hranice se liší podle země, v české literatuře jde hlavně o 90. léta 19. století a počátek 20. století.

Patří symbolismus a dekadence k české moderně?

Ano. Generace České moderny, spjatá s manifestem z roku 1895, přijala symbolismus, dekadenci i impresionismus. Autoři jako Březina, Hlaváček nebo Karásek tak patří do české moderny i k symbolismu a dekadenci zároveň.