Saturnin: rozbor díla k maturitě

Saturnin je humoristický román Zdeňka Jirotky, který poprvé vyšel v roce 1942 v Brně v Knihovně Lidových novin. Patří k epice, je psán prózou a k žádnému uměleckému směru se neřadí: jde o českou humoristickou prózu z doby protektorátu, inspirovanou anglickým humorem. Bezejmenný vypravěč v něm líčí, jak mu poklidný život převrátil sluha Saturnin a jak spolu čelili tetě Kateřině, která usiluje o dědečkovo dědictví.

Ve zkratce

• Autor: Zdeněk Jirotka (1911 až 2003), Saturnin je jeho knižní prvotina.
• První vydání: 1942, Brno, Lidové noviny. Vydání u Františka Borového z roku 1943 je až druhé.
• Literární druh epika, forma próza, žánr humoristický román.
• Vypravěč mluví v první osobě a v knize nemá jméno.
• Hlavní postavy: Saturnin, vypravěč, teta Kateřina, Milouš, dědeček, doktor Vlach, slečna Barbora.
• Vzory: anglický humor Jeroma Klapky Jeroma a P. G. Wodehouse, domácí tradice Lidových novin.
• Komika stojí na ironii, nadsázce, příslovích tety Kateřiny a parodii módní četby.

Základní údaje o díle

Rok 1942, humoristický román a vyprávění v první osobě jsou tři údaje, které musí u zkoušky zaznít bez zaváhání.

Rok 1942, nebo 1943

V tahácích i v některých článcích se objevuje rok 1943. První vydání ale nese rok 1942: knihu pro odběratele Lidových novin vydala a vytiskla Lidová tiskárna v Brně, jak dokládají záznamy v katalozích českých knihoven. Rok 1943 patří druhému, ilustrovanému vydání u pražského nakladatele Františka Borového.

Proč Saturnin nemá literární směr

U Saturnina neexistuje odpověď typu realismus nebo expresionismus. Správně je říct, že jde o humoristickou prózu, která navazuje na anglosaský humor a na českou novinovou beletrii, tedy na fejeton, sloupek a soudničku.

O čem Saturnin je

Tématem je střet usedlého, opatrného člověka s někým, kdo má fantazii a odvahu podle ní jednat. Děj pohánějí dvě linky: boj o dědečkovo dědictví a nesmělá láska vypravěče ke slečně Barboře.

Hlavní motivy

Knihou prochází motiv hry a žertu, který odhaluje povahy, dále motiv dědictví a přetvářky. Výrazná je voda: obytná loď, rozvodněná řeka, stržený most. Postavy neustále porovnávají skutečný život s tím, jak by stejnou situaci vylíčil laciný román, a kniha se tomu rozdílu směje.

Děj po částech

Úvod: teorie o koblihách a nový sluha. Kniha začíná úvahou doktora Vlacha, který dělí lidi podle toho, co s nimi udělá mísa koblih v kavárně. Jedni v ní vidí jen koblihy, druzí si představí, jaké by to bylo házet je po hostech, a třetí to opravdu udělají. Saturnin patří ke třetím. Vypravěč ho přijme do služby a sluha o něm brzy šíří smyšlené lovecké historky.

Praha: obytná loď a první bitva s tetou. Saturnin svého pána bez ptaní přestěhuje z bytu na obytnou loď na Vltavě. Nezvaná se tam nastěhuje teta Kateřina se synem Miloušem. Saturnin je vystrnadí lstí.

Dovolená u dědečka: povodeň. Většina románu se odehrává o dovolené v dědečkově domě na venkově. Je tu doktor Vlach, přijede slečna Barbora, kterou vypravěč zná z tenisu, a znovu i teta s Miloušem. Při zkoušce chvatů džiu-džitsu, které dědečka naučil Saturnin, si vypravěč vymkne kotník. Když ho Barbora veze z nemocnice, rozvodněná řeka za nimi strhne most. Dům je odříznutý a bez elektřiny.

Výprava a nový most. Společnost vaří na ohni a večer si vypráví příběhy. Vypravěč se Saturninem vedou tichou válku proti Miloušovi, který se chová neomaleně k Barboře. Když dojdou zásoby, vydají se všichni pěšky kolem pramene řeky, s noclehem ve srubu doktora Vlacha. Dědeček se cestou zraní, druhou noc stráví pod širým nebem a vypravěč políbí Barboru. U cíle zjistí, že mezitím stojí most nový.

Rozuzlení: předstírané šílenství. Teta se vnutí dědečkovi jako ošetřovatelka. Ten začne hrát blázna a naoko sepíše závěť ve prospěch dobročinnosti. Teta uražená odjede. Vypravěč si domluví schůzku s Barborou a z dopisu se dozví, že Saturnin zůstává u dědečka, že obytná loď patřila celou dobu jemu a že si oba otevřeli kancelář, která přepisuje přehnané románové scény do pravděpodobné podoby. Teta Kateřina se bohatě vdá.

Kompozice, čas, prostor a vypravěč

Kompozice

Román je členěn do číslovaných kapitol a každou otevírá stručný výčet toho, co se v ní stane, podobně jako ve starých dobrodružných románech. Děj je řazen chronologicky, ale často ho přerušují odbočky: úvahy, vložené historky a vzpomínky. Této volné stavbě se říká fejetonistická. Příběh rámuje úvodní teorie o koblihách a Saturninův dopis na konci.

Čas a prostor

První část se odehrává v Praze, v bytě a na obytné lodi, druhá v dědečkově domě u říčky nedaleko malého městečka a v okolních lesích. Letopočet text neuvádí a hlavní děj zabírá několik týdnů léta. Válka ani okupace nejsou tématem knihy, přestože vznikla a vyšla za protektorátu.

Vypravěč

Vypráví Saturninův pán v první osobě, tedy ich-formou. Je to přímý účastník děje, mladý pražský úředník kolem třiceti let, a kniha jeho jméno nikde neprozradí. Ví jen to, co sám vidí, a Saturninovy plány proto čtenář odhaluje spolu s ním, někdy až zpětně.

Postavy

Postavy jsou typy: každá má jednu převládající vlastnost a jeden způsob řeči, podle kterého se pozná. Při výkladu se hodí osnova, jakou popisuje návod, jak napsat charakteristiku: kdo to je, jak mluví, jak jedná a jaký má vztah k ostatním.

Sluha, který vede svého pána

Saturnin obrací obvyklý vztah: rozhled, nápady i rozhodnost má sluha, pán se jen veze. Jeho žerty přitom nejsou samoúčelné, vždy míří na přetvářku, sobectví nebo nudu. Důvtipný sluha je starý komediální typ, v klasické podobě ho ukazuje rozbor Molièrova Lakomce, kde se rovněž hraje o peníze starého muže.

Jazyk a umělecké prostředky

Román je psán pečlivou spisovnou češtinou s knižními obraty. Vtip nevzniká z hrubosti, ale z napětí mezi vážným, zdvořilým tónem a nesmyslností toho, co se právě děje.

Ironie a zdrženlivý anglický humor

Vypravěč o pohromách referuje klidně, jako by šlo o počasí. O zesnulém strýci například poznamená, že svého odchodu nejspíš nelituje, když předtím musel celý život poslouchat tetina moudra. Tomuto postupu se říká zmírnění, anglicky understatement: věc se řekne slaběji, než si zaslouží, a čtenář si zbytek domyslí.

Nadsázka a situační komika

Opakem je hyperbola: Saturnin z pána udělá lovce šelem. Situační komika stojí na tom, že postavy berou absurdní tvrzení vážně a jednají podle něj.

Přísloví jako řečová charakteristika

Teta Kateřina komentuje příslovím a pořekadlem každou situaci, i když se nehodí. Přísloví tu neslouží moudrosti, ale charakteristice: ukazují člověka, který nemyslí vlastní hlavou a hotovými větami zakrývá své zájmy.

Parodie a úvahové odbočky

Doktor Vlach pronáší dlouhé monology, v nichž rozebírá, jak nepravděpodobně se chovají hrdinové zamilovaných, dobrodružných a detektivních románů. Kniha tak paroduje módní četbu své doby a zároveň sama vypráví příběh s láskou, dědictvím a putováním divočinou. V úvahových pasážích se objevují řečnické otázky.

Autor a literárněhistorický kontext

Zdeněk Jirotka

Zdeněk Jirotka se narodil roku 1911 v Ostravě a zemřel roku 2003 v Praze. Vystudoval stavební průmyslovku, do roku 1939 sloužil jako důstojník a potom byl úředníkem ministerstva veřejných prací. Od roku 1940 psal do Lidových novin, kam ho přivedl Jan Drda, a po úspěchu Saturnina se stal spisovatelem z povolání. Po válce pracoval v Lidových novinách, v Dikobrazu a v rozhlase.

Jak román vznikal

Jirotka rád vyprávěl historky a Drda ho vybídl, aby je zapsal. Po novinové povídce o sluhovi Saturninovi rozvedl postavu do románu. Podle autorových vzpomínek psal z velké části v koupelně, kde mohl při nařízeném zatemnění svítit. V roce 1994 knihu jako čtyřdílný seriál a film natočil režisér Jiří Věrčák.

Vzory a období

Literární příručky uvádějí dva anglické vzory: Jeroma Klapku Jeroma, autora knihy Tři muži ve člunu, a P. G. Wodehouse, v jehož povídkách vystupuje sluha Jeeves. Z domácí tradice se připomínají Jaroslav Hašek, Karel Čapek a Karel Poláček. S Lidovými novinami byl jako redaktor spojen i Čapek, jehož satirický román přibližuje rozbor Války s mloky.

Současníci a další díla

K české humoristické próze té doby patří dále Eduard Bass a Jaroslav Žák. Dobu okupace viděl s humorem i Bohumil Hrabal, jak ukazuje rozbor Ostře sledovaných vlaků. Ve světě ve stejných válečných letech vyšla pohádka, kterou vykládá rozbor Malého prince. Z dalších Jirotkových knih se uvádějí parodie na detektivku Muž se psem (1944), soubor rozhlasových her Hvězdy nad starým Vavrouchem (1946) a povídky Profesor biologie na žebříku (1956).

Jak o Saturninovi mluvit u ústní maturity

Ústní zkouška z českého jazyka a literatury je součástí profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. má podobu řízeného rozhovoru nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení navrhuje ředitel školy a schvaluje zkušební komise, proto si požadovanou strukturu ověřte u svého vyučujícího.

Doporučené pořadí výkladu

Začněte úryvkem: určete, ve které části děje se nachází a kdo vypráví. Pokračujte tématem a motivy, časem a prostorem, kompozicí, druhem a žánrem, potom vypravěč, postavy a jazyk. U Saturnina se vyplatí najít přímo v úryvku jedno místo s ironií a jedno s nadsázkou a říct, proč jsou směšná. Kontext, tedy autora, dobu vydání a anglické vzory, zařaďte po rozboru, pokud škola nechce jiné pořadí. Pro srovnání se hodí Wodehousův Jeeves jako typ sluhy a Jeromovi Tři muži ve člunu jako vyprávění plné odboček.

Sedm věcí, které se o Saturninovi pletou

1. Rok vydání 1943. Poprvé román vyšel roku 1942 v Brně v Knihovně Lidových novin. Rok 1943 patří druhému vydání u Františka Borového.
2. Vypravěč se jmenuje Jiří Oulický. To jméno dostal až ve filmovém a televizním zpracování z roku 1994. V knize zůstává Saturninův pán beze jména.
3. Vypravěčem je Saturnin. Saturnin je titulní postava a hybatel děje, ale příběh vypráví jeho zaměstnavatel v první osobě.
4. Literatura druhé poloviny 20. století. Kniha vyšla za protektorátu, patří tedy do první poloviny století. Poválečná jsou až další vydání a adaptace.
5. Satira nebo soubor povídek. Jde o humoristický román se souvislým dějem. Povídka z roku 1940 byla jen zárodkem.
6. Dědeček se zblázní a tetu vydědí. Šílenství jen hraje a závěť ve prospěch dobročinnosti je fingovaná. Nápad navíc pochází od Saturnina.
7. Obytná loď patří vypravěči. Z dopisu na konci knihy vyjde najevo, že jejím majitelem je Saturnin, který pánovi nabídne, aby na ní bydlel dál.

Další díla rozebraná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.

Časté otázky

Kdy vyšel Saturnin poprvé?

První vydání vyšlo v roce 1942 v Brně v edici Knihovna Lidových novin. V roce 1943 následovalo druhé vydání u pražského nakladatele Františka Borového s ilustracemi Otakara Mrkvičky, proto se oba roky v tahácích zaměňují.

Jaký je literární druh a žánr Saturnina?

Literární druh je epika, forma próza a žánr humoristický román. Literární příručky mluví také o fejetonistickém románu, protože děj často přerušují úvahy a vložené historky.

Do jakého literárního směru Saturnin patří?

K žádnému uměleckému směru se neřadí. Jde o českou humoristickou prózu první poloviny 20. století, vydanou za protektorátu, která navazuje na anglický humor a na tradici novinového fejetonu.

Kdo je vypravěčem Saturnina?

Vypravěčem je Saturninův pán, mladý pražský úředník, který mluví v první osobě a sám se děje účastní. Kniha jeho jméno neuvádí. Jméno Jiří Oulický pochází až z filmu a seriálu z roku 1994.

Kým se Zdeněk Jirotka inspiroval?

Za vzory se uvádějí angličtí humoristé Jerome Klapka Jerome, autor knihy Tři muži ve člunu, a P. G. Wodehouse, tvůrce sluhy Jeevese. Z české literatury se připomíná návaznost na Jaroslava Haška, Karla Čapka a Karla Poláčka.

Co je teorie doktora Vlacha o koblihách?

Doktor Vlach dělí lidi do tří skupin podle toho, jak se zachovají v kavárně před mísou koblih. První vidí jen koblihy, druzí si představí, jaké by bylo házet je po hostech, a třetí to skutečně udělají. Saturnin patří do třetí skupiny.

Jak Saturnin končí?

Dědeček předstíraným šílenstvím a fingovanou závětí vyžene tetu Kateřinu. Vypravěč si domluví schůzku se slečnou Barborou. Saturnin zůstane u dědečka a společně si otevřou kancelář, která opravuje nepravděpodobné scény z románů. Teta se bohatě vdá.

Proč teta Kateřina mluví v příslovích?

Přísloví jsou prostředkem její řečové charakteristiky. Ukazují postavu, která nemyslí samostatně a hotovými průpovídkami zakrývá vypočítavost. Zároveň jsou zdrojem komiky, protože je používá i tam, kde se vůbec nehodí.