Jak napsat reportáž: osnova, znaky a vzor

Reportáž je publicistický útvar, který podává skutečnou událost nebo prostředí tak, jak je autor sám viděl a slyšel. Pozná se podle očitého svědectví, přesných faktů, konkrétních detailů a přímé řeči lidí, kteří u toho byli. Skládá se z úvodní scény, stati sledující průběh události a krátkého závěru s posledním obrazem.

Obsah

Ve zkratce

Reportáž stojí na vlastním pozorování: pište o události, u které jste byli nebo být můžete.
Fakta musí sedět. Jména, místo, čas a počty si zapisujte přímo na místě.
Úvod začíná scénou, ne obecnou větou: Je sedm ráno a před školou stojí dva autobusy.
Stať střídá popis prostředí, děj, údaje a přímou řeč účastníků.
Nejčastější volbou je přítomný čas a 1. osoba, minulý čas chybou není.
Vlastní názor patří do reportáže jen úsporně, hodnotí hlavně výběr detailů.
U maturitní písemné práce vybírá zadání ředitel školy, o zařazení reportáže tedy rozhoduje škola.

Co je reportáž a kde se s ní setkáte

Slovník spisovného jazyka českého vykládá reportáž jako zajímavým způsobem podané líčení aktuální nebo významné události či prostředí na základě přímého pozorování nebo dokumentárního materiálu. Stejně ji popisuje Slovník spisovné češtiny. Z definice plynou dvě podmínky, které školní práce musí splnit: skutečnost jako látka a zajímavé podání jako způsob. Slovo přišlo do češtiny z francouzštiny.

Funkční styl

Reportáž patří do publicistického stylu, který novější stylistika označuje jako žurnalistický. Nový encyklopedický slovník češtiny ji řadí k žánrům s přesahy: stojí na pomezí zpravodajství, analytické publicistiky a publicistiky beletristické. Proto se v ní potkává informace s působivým, místy až uměleckým vyjádřením.

Slohový postup

U beletrizované reportáže uvádí tentýž slovník jako výchozí postup popisný. Ve školní práci se k němu přidává postup vyprávěcí, protože událost má průběh v čase, a postup informační, protože čtenář potřebuje údaje. Kdo zvládá oba základní útvary, má půl práce hotovo: pomůže návod, jak napsat popis, a také text o tom, jak napsat vypravování.

Kde se s reportáží potkáte

V novinách a časopisech, na zpravodajských webech, v rozhlase a v televizi. Slovníky výslovně uvádějí reportáž novinářskou, rozhlasovou, televizní, filmovou a sportovní. Ve škole se píše reportáž psaná: z výletu, ze sportovního dne, z plesu, z exkurze nebo z místa, kam se běžný člověk nepodívá.

Znaky reportáže

Reportáž se nepozná podle tématu, ale podle toho, že je z každého odstavce zřejmé, že autor na místě opravdu byl. Následující znaky jsou školní shrnutí toho, co plyne ze slovníkové definice a z popisu žánru ve stylistice.

Znak	Jak se projevuje v textu	Příklad formulace
očité svědectví	autor píše o tom, co sám viděl a slyšel, často v 1. osobě	Stojím u dveří haly a počítám lidi ve frontě.
skutečná událost a fakta	jména, místo, čas a počty odpovídají skutečnosti	Na startu se v devět hodin sešlo čtyřiasedmdesát běžců.
konkrétní detail	jedna přesná věc místo obecného hodnocení	Pořadatelka má na krku tři píšťalky a žádnou nepoužije.
hlasy účastníků	přímá řeč lidí, se kterými autor mluvil	„Loni nás bylo pět, teď nestačí židle,“ říká knihovnice.
živý jazyk	přítomný čas, dějová slovesa, krátké věty	Brána se otevírá a děti běží k první kleci.
časová stavba	text sleduje průběh události nebo ho záměrně přeruší	O hodinu později je sál prázdný.

Autentičnost a věcnost

Autentičnost znamená, že text vychází z pozorování, ne z představ. Věcnost znamená, že údaje jdou ověřit. Kdyby čtenář přišel na stejné místo, měl by najít stejnou halu, stejné lidi a stejný počet schodů.

Zajímavé podání

Slovníková definice žádá podání zajímavé. Toho se nedosahuje přídavnými jmény typu úžasný a nezapomenutelný, ale výběrem. Z dvaceti zapsaných postřehů se do textu dostane pět, které čtenář nečeká.

Osnova reportáže: úvod, stať, závěr

Úvod čtenáře přenese na místo, stať ho provede událostí a závěr ho tam nechá s jedním posledním obrazem. Nový encyklopedický slovník češtiny připomíná, že u krátkých publicistických textů bývá trojí členění méně zřetelné než u výkladu. Ve školní práci ho přesto dodržte, učitel podle něj hodnotí stavbu textu.

Úvod

Jedna scéna, dvě až čtyři věty. Čtenář se z ní dozví, kde je, kdy tam je a co se chystá. Úvod typu Reportáž je zajímavý útvar nebo Rád bych vám vyprávěl o našem výletě do práce nepatří.

Stať

Tři až pět odstavců, každý s jedním okamžikem nebo jedním místem. Stať obvykle sleduje čas od začátku události po její konec. V každém odstavci by měla být aspoň jedna věc, kterou lze vidět nebo slyšet, a aspoň v polovině z nich hlas někoho jiného než autora.

Závěr

Poslední obraz z místa, výhled na to, co bude následovat, nebo návrat k detailu z úvodu. Poučení a shrnutí typu Byl to krásný den a všem se líbil text oslabí.

Ukázková osnova: noc v knihovně

Úvod: pátek, šest večer, před knihovnou stojí děti se spacáky.
Stať 1: prohlídka skladu, kam se čtenáři běžně nedostanou, počet regálů a knih.
Stať 2: stezka mezi regály s baterkou, co říká knihovnice, co říkají děti.
Stať 3: půlnoc, čtení nahlas, kdo usnul první.
Závěr: sobota ráno, rodiče u dveří, spacák zapomenutý mezi policemi.

Jak napsat reportáž krok za krokem

Reportáž vzniká z poznámek pořízených na místě, zpaměti se dobře napsat nedá. Postup níže je praktické doporučení pro školní práci, ne norma.

1. Vyberte událost, u které budete

Hodí se cokoli, co má začátek, průběh a konec a co můžete sledovat: zápas, trh, zkouška kapely, směna v dílně. Při písemné práci ve třídě čerpejte z události, kterou jste zažili a dobře si ji pamatujete.

2. Zapisujte na místě

Čas, jména s funkcí, počty, barvy, zvuky, pachy a doslovné věty. Jména si nechte nadiktovat, v reportáži nesmí být zkomolená. Tři přesné citace jsou cennější než strana dojmů.

3. Zeptejte se lidí

Stačí dvě otázky: co tu děláte a co je na tom nejtěžší. Odpovědi dodají textu hlasy a údaje, které pozorováním nezjistíte.

4. Vyberte a seřaďte

Z poznámek vyberte to, co je konkrétní a co čtenář nezná. Zbytek škrtněte. Pak sestavte osnovu podle času a rozhodněte, kterou scénou začnete.

5. Napište text a dejte mu titulek

Pište v jednom čase a v jedné osobě. Titulek má být krátký a konkrétní, například Noc mezi regály. Titulek Reportáž z knihovny jen opakuje zadání.

6. Zkontrolujte fakta a pravopis

Ověřte jména, čísla a pořadí událostí proti poznámkám. Pak projděte čárky a shodu přísudku s podmětem, na kterou se v dějových větách chybuje nejčastěji.

Jazyk a styl reportáže

Jazyk reportáže je spisovný, ale živý: krátké věty, dějová slovesa a přesná podstatná jména. Nespisovné výrazy mají místo jen v přímé řeči, kde charakterizují mluvčího.

Co se hodí

Přítomný čas, který děj přibližuje: Rozhodčí zvedá ruku a hala ztichne. Přesné údaje: Do cíle zbývá čtyři sta metrů. Přímá řeč s uvedením mluvčího: „Trénujeme třikrát týdně,“ říká kapitánka Tereza. Smyslové vjemy: V šatně je cítit kafr a mokrý beton.

Co se nehodí

Obecná hodnocení: Atmosféra byla skvělá. Novinářská klišé: Diváci se bavili od první do poslední minuty. Dlouhá souvětí s vysvětlováním a věty, které by mohly stát v reportáži z jakékoli jiné akce. Do reportáže se nehodí ani patos: Na ten den nikdy nezapomenu.

Přímá řeč a čárky

Přímá řeč se píše v uvozovkách dole a nahoře. Čárka před uvozovací větou stojí uvnitř uvozovek: „Začínáme v osm,“ říká trenér. V delších dějových souvětích si pohlídejte spojku a. Kdy před ní čárka je a kdy ne, vysvětluje text o čárce před a.

Reportáž: vzor s komentářem

Vzorový text má 204 slov bez titulku a ukazuje stavbu, kterou lze přenést na jakoukoli jinou událost. Osoby i místo jsou smyšlené, protože jde o ukázku. Ve vlastní práci pište o tom, co jste opravdu viděli.

Chléb vstává dřív než město

Je půl čtvrté ráno a v ulici za náměstím svítí jediné okno. Za ním stojí pekař Josef Kolář a rukama zasypanýma moukou překlápí těsto z díže na stůl. Pec za jeho zády hřeje tak, že si po pěti minutách sundávám bundu.

Pekárna má dvě místnosti a na noční směně tři lidi. Učeň Matěj váží bochníky po jednom, každý musí mít kilo a dvacet deka. „Těsto se v peci spéká, proto těch dvacet navíc,“ vysvětluje a nezvedne přitom oči od váhy. Na stole přibývají řady ošatek a vzduch voní kváskem a kmínem.

Ve čtyři Kolář otevírá dvířka pece. Dlouhou dřevěnou lopatou sází bochníky dovnitř, dvanáct do každé řady, a mlčí. „Teď se nemluví, teď se počítá,“ řekne, až když dvířka zaklapnou. Kvásek převzal po otci a krmí ho každý večer, i v neděli a o svátcích.

První chleby jdou ven před pátou. Kůrka při chladnutí praská tak hlasitě, že to zní jako drobný déšť. V půl šesté zastavuje u dveří dodávka a řidička odnáší prvních čtyřicet bochníků do obchodů ve městě.

Když v šest odcházím, na zastávce naproti čekají první lidé. Někteří z nich si odpoledne koupí chléb, který jsem viděl jít do pece. Kolář zatím zametá mouku ze stolu a za hodinu půjde spát.

Co ve vzoru plní jakou funkci

První odstavec je úvod: čas, místo, hlavní osoba a jeden tělesný vjem autora, tedy horko od pece. Druhý až čtvrtý odstavec tvoří stať a postupují podle hodin. Každý obsahuje údaj (váha bochníku, počet v řadě, počet odvezených kusů) a dva z nich přímou řeč. Poslední odstavec je závěr: autor odchází a nabízí obraz lidí na zastávce. Hodnotící věta v textu není žádná.

Čím se reportáž liší od příbuzných útvarů

Od zprávy dělí reportáž přítomnost autora, od vypravování skutečnost, od líčení fakta. Hranice jsou prostupné a tabulka je školní zjednodušení.

Útvar	Cíl	Jazyk	Typický znak
reportáž	dát čtenáři zažít skutečnou událost	živý, konkrétní, přítomný čas, přímá řeč	autor byl na místě a je to z textu poznat
zpráva	stručně oznámit, co se stalo	neutrální, věcný, bez hodnocení	odpovědi na otázky kdo, co, kdy a kde
referát	věcně a věrně přiblížit průběh akce	spisovný, věcný, úsporný	pořadí a obsah událostí bez autorových dojmů
vypravování	zaujmout příběhem, i smyšleným	dějová slovesa, přímá řeč, napětí	zápletka, vyvrcholení a rozuzlení
líčení	vyvolat náladu a dojem	obrazná pojmenování, přirovnání	subjektivní, citově zabarvený popis
fejeton	pobavit a přivést k zamyšlení nad všední věcí	lehký, vtipný, s nadsázkou	drobné téma viděné z nečekaného úhlu

Reportáž a referát

Oba útvary informují o akci. Referát chce průběh podat věcně a úplně, reportáž vybírá a dává čtenáři událost prožít. Stavbu věcnějšího útvaru rozebírá samostatný návod, jak napsat referát.

Reportáž, líčení a fejeton

Líčení pracuje s náladou a obrazným jazykem a fakta nepotřebuje, jak ukazuje postup, jak napsat líčení. Fejeton vychází z drobného všedního tématu a míří k vtipu a zamyšlení. Kdo váhá mezi oběma publicistickými útvary, najde srovnání v textu, jak napsat fejeton.

Reportáž u maturity

Podle maturitní vyhlášky č. 177/2009 Sb. má písemná práce z českého jazyka a literatury minimální rozsah 250 slov a trvá nejméně 110 minut včetně času na volbu zadání. Ředitel školy stanoví nejméně čtyři zadání a žák si jedno vybere. Hodnocení navrhuje učitel pověřený ředitelem školy. Zda mezi zadanými útvary bude reportáž, tedy záleží na škole a je vhodné ověřit si to u vyučujícího.

Sedm chyb, za které se v reportáži strhávají body

Vypravování místo reportáže. Text má zápletku a hrdinu, ale chybí mu fakta, místo a čas.
Obecnost. Věty typu bylo tam hodně lidí nahraďte číslem nebo detailem.
Žádné hlasy. Bez přímé řeči účastníků zní reportáž jako popis.
Úvod o reportáži. První věta má být na místě události, ne v teorii slohu.
Střídání časů. Přítomný a minulý čas se v jednom odstavci míchají bez důvodu.
Dlouhé hodnocení. Odstavec autorových názorů mění útvar v úvahu.
Poučný závěr. Shrnutí, že akce byla vydařená, nahraďte posledním obrazem.

Ostatní školní útvary i praktické texty srovnává přehled slohových útvarů.

Časté otázky

Jak napsat reportáž do školy?

Vyberte událost, které se můžete sami zúčastnit, a dělejte si na místě poznámky: čas, jména, počty, zvuky a věty, které lidé řekli. Doma sestavte osnovu podle průběhu události, začněte konkrétní scénou, do stati vložte fakta a přímou řeč a skončete posledním obrazem z místa.

Jaké jsou znaky reportáže?

Reportáž zachycuje skutečnou událost nebo prostředí na základě přímého pozorování. Poznáte ji podle očitého svědectví autora, ověřitelných faktů, konkrétních detailů, přímé řeči účastníků a živého jazyka s přítomným časem.

Jak má vypadat osnova reportáže?

Úvod vtáhne čtenáře na místo jednou scénou a řekne, kde a kdy se událost koná. Stať sleduje průběh v několika odstavcích a střídá popis, děj, fakta a výpovědi lidí. Závěr přináší poslední obraz nebo jednu větu o tom, co bude následovat.

Do jakého stylu reportáž patří?

Reportáž patří do publicistického stylu, v novější odborné terminologii žurnalistického. Nový encyklopedický slovník češtiny ji uvádí jako žánr s přesahy mezi zpravodajstvím, analytickou publicistikou a publicistikou beletristickou.

V jakém čase se reportáž píše?

Pravidlo to neurčuje. Nejčastěji se volí přítomný čas, protože vyvolává dojem, že čtenář stojí na místě s autorem. Minulý čas je také v pořádku, jen se oba časy nesmějí bez důvodu střídat uvnitř jednoho odstavce.

Může být reportáž vymyšlená?

Skutečná reportáž ne, stojí na přímém pozorování nebo na dokumentech. Ve škole se někdy píše o události, kterou si žák jen představuje. I pak musí text působit věrohodně a držet se toho, co by se na takovém místě opravdu dalo vidět a slyšet.

Jaký je rozdíl mezi reportáží a vypravováním?

Vypravování stojí na příběhu se zápletkou a může být smyšlené. Reportáž podává skutečnou událost, drží se faktů, jmenuje místo a čas a nechává mluvit skutečné účastníky. Napětí v ní nevzniká zápletkou, ale výběrem detailů.

Smí reportáž obsahovat názor autora?

Smí, ale jen v malé míře. Autorův postoj je znát hlavně z toho, co si vybral a jak to seřadil. Dlouhé hodnocení a obecné úvahy mění reportáž v úvahu nebo komentář.