Grand Canyon: celá historie Země v něm vidět není

V Grand Canyonu není vidět celá geologická historie Země, ale díra v ní. Přímo správa parku uvádí, že u Velké nekonformity chybí přibližně 1,2 miliardy let, tedy asi třicet procent historie Země. A záznam navíc končí u 270 milionů let, takže celý mezozoikum včetně dinosaurů v kaňonu odkryté není.

Ve zkratce

• Nejstarší hornina má 1,84 miliardy let, nejmladší na okraji 270 milionů.
• Velká nekonformita znamená chybějících asi 1,2 miliardy let.
• Kaňon není jeden útvar jednoho věku, ale soustava propojených úseků.
• Roosevelt kaňon národním parkem nevyhlásil, udělal to Wilson v roce 1919.
• Přehrada z roku 1963 srazila přísun písku o víc než 90 procent.
• Nejčastější příčinou úmrtí je zástava srdce, ne pád.
• Skywalk nestojí v národním parku, ale na indiánské rezervaci.

Rozměry, u kterých je nutné říct, kdo je uvádí

Grand Canyon nemá jednu délku ani jednu hloubku, což je důvod, proč se čísla v literatuře rozcházejí. Správa parku uvádí hloubku u South Rim asi 1 524 metrů, tedy vertikální míli, a největší hloubku 1 829 metrů od okraje k řece. UNESCO přitom popisuje kaňon jako téměř 1 500 metrů hluboký. Není to spor, ale jiné místo měření.

To poslední srovnání stojí za zastavení: v prvním roce existence parku přišlo 44 tisíc lidí, dnes je to skoro pět milionů, tedy asi stojedenáctinásobek.

Díra dlouhá 1,2 miliardy let

Správa parku dělí odkryté horniny do tří souborů a už to samo vyvrací představu plynulého záznamu.

Velká nekonformita je erozní plocha, kde na sebe přímo naráží dva světy: pod ní svisle zvrásněné podloží, nad ní vodorovné paleozoické vrstvy. Ten kontrast je na fotografiích z Granite Gorge vidět na první pohled, protože svislé vrstvy jsou pod vodorovnými. A právě v tom místě podle správy parku chybí přibližně 1,2 miliardy let, tedy asi třicet procent historie Země.

Proč chybí, má tři fáze: tektonické síly vytvořily hory, ty se erodovaly až k bázi, a pak byla erozní plocha zaplavena a zasypána sedimenty postupujícího moře. Jedna nuance ale patří k poctivému výkladu: velikost mezery není všude stejná. Tam, kde se paleozoické vrstvy dotýkají přímo podloží, je největší. Tam, kde se mezi ně vklíní zachovaná Grand Canyon Supergroup, se výrazně zmenšuje.

A dinosauři tam nejsou

Druhá věc, která z těch čísel plyne a překvapí každého: nejmladší vrstva na okraji kaňonu je stará 270 milionů let a byla uložená ve středním permu na dně mělkého moře. Celá éra dinosaurů, tedy mezozoikum, je mladší. V kaňonu odkrytá není, protože vrstvy z té doby byly odneseny erozí. Kdo tedy hledá v kaňonu dinosaury, hledá o víc než sto milionů let vedle.

Pro měřítko: v parku je pojmenováno víc než 180 stratigrafických jednotek, z toho šest skupin, 35 formací a nejméně 53 členů. Je to tedy záznam mimořádně podrobný, ale s dírami.

Kdy vznikl: spor, který se vyřešil kompromisem

Otázka věku kaňonu byla desítky let předmětem tvrdého odborného sporu. Jedna skupina hájila vznik v posledních pěti az šesti milionech let, druhá výrazně starší, s tím, že soutěska existovala už před sedmnácti miliony let na základě datování jeskynních výplní.

Dnešní převažující výklad je model složeného kaňonu z roku 2014 a je elegantní, protože obě strany částečně potvrzuje. Podle něj dnešní Grand Canyon není jeden útvar jednoho věku, ale soustava několika úseků různého věku, které se před pěti az šesti miliony let propojily, když se ustavil dnešní tok Kolorada.

A ještě jedno číslo z téhož modelu: přibližně polovina dnešní hloubky kaňonu vznikla v posledních pěti az šesti milionech let. Věta „kaňon je šest milionů let starý“ je tedy poloviční pravda, a věta „je mnohem starší“ také. Přesné je, že se skládá z různě starých částí.

Rozdíl mezi tím, co se u přírodních rekordů měří, a tím, co se tvrdí, se opakuje i jinde. Ukazuje to text o tom, jak se měřila výška Mount Everestu.

Roosevelt park nevyhlásil

Jméno Theodora Roosevelta je s kaňonem spojené tak silně, že se mu běžně připisuje vyhlášení národního parku. Doložený sled je jiný a stojí za přesnost. Roosevelt v roce 1906 podepsal zákon o starožitnostech, v listopadu 1906 zřídil loveckou rezervaci a 11. ledna 1908 vyhlásil národní monument právě na základě toho zákona, čímž kaňon ochránil před dalšími těžebními záměry. Národním parkem ho udělal až Woodrow Wilson 26. února 1919.

Kaňon dnes spravuje národní parková služba a od roku 1979 je na seznamu světového dědictví UNESCO, přičemž splňuje všechna čtyři přírodní kritéria naráz a 94 procent parku je spravováno jako divočina.

Kdo v kaňonu žije

V kaňonu se nejen chodí, ale i žije. Osada Supai na území kmene Havasupai je doložitelně nejizolovanější obydlené místo v USA a pošta se tam dopravuje na mulách: devět mil cesty, pětkrát týdně, deset az dvaadvacet mul, do dvou set liber náklad na mulu, a tenhle režim funguje od třicátých let 20. století. Cesta dolů trvá asi tři hodiny, nahoru pět.

Přehrada, která změnila řeku

Kaňon dnes není v přírodním režimu a rozhodla o tom jedna stavba. Glen Canyon Dam z roku 1963 srazila přísun písku do kaňonu o víc než 90 procent, takže řeka dnes nese jen zlomek původního množství sedimentu. To má viditelný důsledek: písečné pláže v kaňonu, které jsou zároveň tábořišti a stanovištěm pro živočichy, se přestaly obnovovat.

Druhá změna je tepelná. Voda se z nádrže odebírá spodními vtoky, takže má celoročně 7 az 10 stupňů, zatímco před přehradou se sezonně ohřívala až ke třiceti stupňům. Studená a stabilní voda vyhovuje nepůvodním rybám a naopak nevyhovuje původním druhům, což je ekologický problém, který se řeší dodnes.

Odpovědí jsou řízené povodně, tedy záměrné vypouštění velkého objemu vody, které má sediment přesunout a znovu vytvořit pláže. Proběhly v letech 1996, 2004, 2008, 2012, 2013, 2014, 2016, 2018 a 2023. Je to tedy pravidelný nástroj správy, ne jednorázový pokus.

Bezpečnost: proti dojmu

Tady je nejužitečnější věta celého článku, protože jde přímo proti představě, kterou má každý u hrany kaňonu. Nejčastější příčinou úmrtí v Grand Canyonu je zástava srdce, ne pád. Ročně park uvádí kolem patnácti úmrtí a desetiletý průměr sedmnáct, přičemž mezi doloženými příčinami jsou dále přehřátí a dehydratace, pády při fotografování, utopení a přívalové povodně v bočních kaňonech.

Záchranných akcí je asi 310 ročně. A existuje k tomu příběh s dobrým koncem, který se dá doložit čísly. V roce 1996 měl park 482 zásahů, z toho tři sta souvisejících s horkem, a pět lidí zemřelo na přehřátí. V roce 1997 proto zavedl program preventivní záchrany, tedy hlídky, které lidi na stezkách zastavují a mluví s nimi o vodě, teple a času. V roce 2014 klesl počet zásahů na asi 275. Jen v letní sezoně 2015 kontaktovaly hlídky na hlavních stezkách 117 267 lidí.

Praktický důsledek pro každého, kdo tam jde: kaňon se sestupuje snadno a vystupuje těžko, protože náročná část přichází ve chvíli, kdy je člověk už vyčerpaný a v největším horku. Regulace a doporučení u nejnavštěvovanějších míst mají obvykle konkrétní historii, jak popisuje i text o tom, proč Niagarou v noci teče polovina.

Skywalk a letadla

Dvě věci, které se s národním parkem pletou. Skywalk, tedy vyhlídková lávka ve tvaru podkovy s prosklenou podlahou, která vede asi 21 metrů za hranu kaňonu, nestojí v národním parku. Leží na území kmene Hualapai v areálu Grand Canyon West, provozuje ho podnik toho kmene a otevřen byl 28. března 2007. Kdo si koupí vstup na Skywalk, není v národním parku a naopak.

A letadla. Nad kaňonem se stala 30. června 1956 letecká nehoda se 128 mrtvými, po které v roce 1958 vznikl americký federální letecký úřad. Dnešní omezení přeletů nad kaňonem je ale jiný a pozdější příběh, který se váže k roku 1987. Tyhle dvě události se v populárních textech běžně slévají do jedné, takže vzniká dojem, že přelety byly omezeny hned po nehodě.

Šest věcí, které se o Grand Canyonu říkají špatně

1. Že je v něm vidět celá geologická historie Země. U Velké nekonformity chybí asi 1,2 miliardy let, tedy asi třicet procent, a mezozoikum včetně dinosaurů tam odkryté není.
2. Že je nejhlubší nebo největší kaňon světa. Není ani jedno, jeho výjimečnost je v odkrytém geologickém záznamu a v rozsahu, ne v rekordu.
3. Že ho vytvořila jen řeka Kolorado za šest milionů let. Podle modelu složeného kaňonu jde o soustavu úseků od 65 milionů let po pět milionů, které se propojily.
4. Že ho národním parkem vyhlásil Roosevelt. Vyhlásil národní monument v roce 1908, park podepsal Wilson v roce 1919.
5. Že nejčastěji lidé umírají pádem. Nejčastější doloženou příčinou je zástava srdce.
6. Že Skywalk je atrakce národního parku. Stojí na hualapajské rezervaci a s parkem nemá provozní spojení.

Dvě věci se doložit nepodařilo a je fér to říct: průměrný průtok a spád řeky v kaňonu z primárního zdroje a roční počet lidí, kteří sestoupí pod okraj. Kdo chce mít představu o návštěvnosti dole, má k dispozici jen ten údaj o počtu kontaktů preventivních hlídek. Další texty o slavných místech jsou v průvodci cestováním, včetně toho, proč Machu Picchu nikdy nebylo ztracené.

Časté otázky

Je v Grand Canyonu vidět celá historie Země?

Není, a je to naopak jeho nejzajímavější vlastnost. Přímo správa parku uvádí, že u Velké nekonformity chybí přibližně 1,2 miliardy let, tedy asi třicet procent historie Země. Záznam navíc začíná u 1,84 miliardy let a nejmladší vrstva na okraji je stará 270 milionů let, takže celé mezozoikum včetně éry dinosaurů v kaňonu odkryté není. Je to tedy podrobný, ale dírami přerušený záznam.

Co je Velká nekonformita?

Erozní plocha, kde na sebe přímo naráží svisle zvrásněné podloží staré kolem 1,75 miliardy let a vodorovné paleozoické vrstvy staré kolem 508 milionů let. Ten kontrast je na fotografiích z Granite Gorge vidět na první pohled. Vznikla ve třech fázích: tektonické síly vytvořily hory, eroze je odnesla až k bázi a potom byla plocha zaplavena a zasypána sedimenty moře. Velikost mezery přitom není všude stejná, protože místy je mezi oběma celky zachovaná další skupina vrstev.

Jak starý je Grand Canyon?

Podle dnes převažujícího modelu složeného kaňonu z roku 2014 to není jeden útvar jednoho věku. Jeden ze středních úseků vznikl před 65 až 50 miliony let, další před 25 až 15 miliony let a krajní úseky, tedy Marble Canyon a nejzápadnější část, jen v posledních pěti až šesti milionech let, kdy se všechny propojily do průběžného kaňonu. Přibližně polovina dnešní hloubky vznikla právě v těch posledních pěti až šesti milionech let.

Vyhlásil Grand Canyon národním parkem Roosevelt?

Ne. Roosevelt v roce 1906 podepsal zákon o starožitnostech, v listopadu 1906 zřídil loveckou rezervaci a 11. ledna 1908 vyhlásil na základě toho zákona národní monument, čímž kaňon ochránil před těžebními a rozvojovými záměry. Národním parkem ho udělal až Woodrow Wilson, který příslušný zákon podepsal 26. února 1919. V prvním roce parku přišlo 44 173 návštěvníků, v roce 2024 to bylo 4,92 milionu.

Co s kaňonem udělala přehrada?

Glen Canyon Dam z roku 1963 srazila přísun písku o víc než 90 procent, takže se přestaly obnovovat písečné pláže, které slouží jako tábořiště i jako stanoviště pro živočichy. Druhá změna je tepelná: voda se odebírá spodními vtoky, takže má celoročně 7 až 10 stupňů, zatímco dřív se sezonně ohřívala až ke třiceti. Park proto provádí řízené povodně, které mají sediment přesunout, a to v letech 1996, 2004, 2008, 2012, 2013, 2014, 2016, 2018 a 2023.

Na co lidé v kaňonu nejčastěji umírají?

Nejčastější doloženou příčinou je zástava srdce, ne pád, což jde proti obecnému dojmu. Park uvádí kolem patnácti úmrtí ročně a desetiletý průměr sedmnáct, mezi dalšími příčinami jsou přehřátí a dehydratace, pády při fotografování, utopení a přívalové povodně v bočních kaňonech. Záchranných akcí je asi 310 ročně a po zavedení preventivního programu v roce 1997 klesly z rekordních 482 v roce 1996 na asi 275 v roce 2014.

Je Grand Canyon nejhlubší kaňon světa?

Není, a není ani největší. Jeho výjimečnost je v jiném: v rozsahu odkrytého geologického záznamu, ve kterém je pojmenováno víc než 180 stratigrafických jednotek, a v tom, že splňuje všechna čtyři přírodní kritéria UNESCO naráz. Hloubka se navíc uvádí různě podle místa měření, správa parku mluví o 1 829 metrech v nejhlubším místě a asi 1 524 metrech u South Rim, zatímco UNESCO o téměř 1 500 metrech.

Stojí Skywalk v národním parku?

Nestojí. Vyhlídková lávka ve tvaru podkovy s prosklenou podlahou, která vede asi 21 metrů za hranu kaňonu, leží na území kmene Hualapai v areálu Grand Canyon West a provozuje ji podnik toho kmene. Otevřena byla 28. března 2007 a s národním parkem nemá provozní ani správní spojení. Kdo tedy jede na Skywalk, nejede do národního parku.