Stavba slova: přehled, příklady a cvičení
Stavba slova popisuje, z jakých menších částí se slovo skládá: z kořene, předpony, přípony a koncovky. Kořen nese základní význam a mají ho společný všechna slova příbuzná, ostatní části význam upřesňují nebo určují tvar slova. V článku najdete přehledovou tabulku částí slova, čtyři hlavní způsoby tvoření slov, postup, jak slovo rozložit, souvislost s pravopisem předpon s- a z- a krátké cvičení s řešením.
Ve zkratce
- Slovo se skládá z kořene, předpony, přípony a koncovky: pře-lož-it, uč-i-tel-k-a.
- Kořen je nejmenší, dál nerozložitelná část nesoucí základní význam.
- Slova se stejným kořenem jsou slova příbuzná: les, lesník, lesní, zalesnit.
- Předpona stojí před kořenem, přípona za ním, koncovka na samém konci a mění se při skloňování a časování.
- Nová slova vznikají hlavně odvozováním, skládáním, zkracováním a přejímáním z cizích jazyků.
- Kdo pozná předponu, snáz rozhodne, zda psát s-, nebo z-: spojit, ale zmoknout.
Co je stavba slova
Stavbou slova se rozumí jeho vnitřní složení. Nejmenší část slova, která má vlastní význam, se odborně nazývá morfém. Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny se morfém pozná tak, že se ve stejném významu opakuje i v jiných slovech. Slovo loďstvo se proto dá rozdělit na loď-stv-o, protože loď známe ze slova nalodit a stv ze slova obyvatelstvo. Každá část slova se tedy dá doložit z jiných slov, ve kterých znamená totéž.
Kořen podle slovníků
Slovník spisovného jazyka českého definuje kořen jako nejmenší, dále již morfologicky nerozložitelnou část slova, která je nositelem jeho základního významu a je společná všem slovům příbuzným. Nový encyklopedický slovník češtiny popisuje kořen obdobně a uvádí příklad ne-při-prav-e-n-ý s kořenem prav. Bez kořene slovo nevznikne, předpona ani přípona v něm být nemusí.
Školní a odborné názvy
Ve škole se pracuje se čtyřmi pojmy: kořen, předpona, přípona a koncovka. Jazykovědné příručky užívají i latinské názvy prefix, sufix a obecně afix pro vše, co se ke kořeni připojuje. Školní rozbor je zjednodušený a odborný rozbor bývá podrobnější. Nový encyklopedický slovník češtiny například upozorňuje, že se v české slovotvorbě za příponu často považuje celé zakončení -tel nebo -ka včetně koncovky.
Části slova v přehledu
Tabulka shrnuje, kde jednotlivé části stojí a k čemu slouží. Pořadí je vždy stejné: předpona, kořen, přípona, koncovka.
| Část slova | Odborný název | Kde stojí | Co dělá | Příklad |
|---|---|---|---|---|
| kořen | volný morfém | uprostřed slova | nese základní význam | za-les-n-i-t |
| předpona | prefix | před kořenem | mění nebo upřesňuje význam | vy-lov, pra-starý |
| přípona | sufix | za kořenem | tvoří nové slovo, často jiného druhu | lov-ec, les-n-í |
| koncovka | tvarotvorný formant | na konci slova | určuje pád, číslo, osobu | žen-a, nes-e-me |
| slovotvorný základ | základ slova | vše bez přípony a koncovky | nese význam slova základového | soud-ce od soudit |
Kořen
Kořen najdete tak, že k danému slovu hledáte co nejvíc příbuzných slov a sledujete, která část se v nich opakuje. Kovář, kovový, kovat mají společné kov, a to je kořen. Kořen může mít v různých slovech trochu jinou podobu, protože se v něm střídají hlásky: hrad a hrádek, slovo a slůvko, sníh a sněžit.
Předpona
Předpona stojí před kořenem a ve slově jich může být i víc za sebou, například v po-vy-táhnout nebo ne-po-za-stavit. Mnoho předpon má podobu předložek: na, za, po, od. Některé předpony samostatnou předložku nemají, Nový encyklopedický slovník češtiny jmenuje vz-, vy-, roz- a pře-.
Přípona
Přípona stojí za kořenem a nejčastěji z jednoho slova dělá jiné: ze slovesa podstatné jméno (uč-it a uč-i-tel), z podstatného jména přídavné jméno (les a les-n-í). Přípon může být ve slově několik za sebou, jak ukazuje uč-i-tel-k-a.
Koncovka
Koncovka stojí na úplném konci a jako jediná se mění, když slovo skloňujeme nebo časujeme: žen-a, žen-y, žen-ě, nes-u, nes-eš, nes-e. Koncovka nevytváří nové slovo, jen jeho tvar. Může být i nulová, tedy nevyslovená, například v 1. pádě hrad nebo ve 2. pádě množného čísla žen. Jak se koncovky střídají v jednotlivých typech skloňování, ukazuje přehled vzorů podstatných jmen.
Slova příbuzná a slovní základ
Slova příbuzná mají stejný kořen a souvisejí i významem: stůl, stolní, stolovat, stoleček. Nový encyklopedický slovník češtiny nazývá skupinu slov odvozených od jednoho základového slova slovotvorné hnízdo, ve škole se užívá i název slovní čeleď. Příbuznost musí být formální i významová zároveň, samotná podobnost hlásek nestačí.
Slovo základové a odvozené
V každé dvojici příbuzných slov je obvykle jedno jednodušší, ze kterého druhé vzniklo. Cukrárna souvisí jak se slovem cukrář, tak se slovem cukr, upozorňuje stejný slovník. Odvozené slovo se dá vysvětlit pomocí základového: soudce je ten, kdo soudí, sklárna je místo, kde se vyrábí sklo.
Proč se kořen mění
Internetová jazyková příručka uvádí, že ke změnám hlásek dochází při odvozování v předponách, kořenech i příponách. Ukazuje to na slovech od řídit: nejstarší ředitel má v kořeni e, mladší řidič jen krátké i a nejmladší řídítka žádnou změnu. Novější slova si tedy kořen spíš zachovávají beze změny. Dlouží se i předpony: přistavit, ale přístavba, vykonat, ale výkonný.
Způsoby tvoření slov
Čeština získává nová slova několika cestami. Nový encyklopedický slovník češtiny označuje odvozování za základní způsob tvoření slov a skládání za méně významné. Nejvíc nových českých slov tedy vzniká odvozováním.
| Způsob | Odborně | Jak funguje | Příklady |
|---|---|---|---|
| odvozování | derivace | k jednomu slovu se přidá předpona nebo přípona | starý, prastarý; lovit, lovec |
| skládání | kompozice | spojí se dva nebo více slovních základů | vodovod, zeměpis, černobílý |
| zkracování | abreviace | z delšího pojmenování vznikne kratší | USA, JAMU, foťák |
| přejímání | výpůjčka, přejímka | slovo přijde z cizího jazyka a přizpůsobí se | svetr, sport, hokej |
| změna koncovky | konverze | nové slovo bez předpony a přípony, jen jiným zakončením | chválit, chvála; dobrý, dobro |
Odvozování
Při odvozování vzniká nové slovo z jednoho slova základového pomocí předpony, přípony nebo obojího. Starý dá s předponou prastarý, umývat s příponou umývadlo a hora s předponou i příponou pahorek. Odvozené slovo zůstává s tím základovým spojené kořenem. Předpony ně- a ni- a přípony -si a -koli tvoří řadu slov popsaných v textu o druzích zájmen: někdo, nikdo, kdosi, kdokoli.
Skládání
Složené slovo spojuje nejméně dva slovní základy plnovýznamových slov. Vodovod vznikl ze spojení vést vodu, bleskurychlý ze spojení rychlý jako blesk, zeměpis patří zároveň ke slovům země a psát. Význam složeniny bývá užší než prosté spojení jejích částí: veselohra není každá veselá hra, ale určitý druh divadelní hry.
Zkracování
Iniciálové zkratky vznikají z počátečních písmen a čtou se po písmenech: USA zní [ú es á]. Slabičné zkratky, nazývané také zkratková slova, se čtou jako slovo a dají se i skloňovat: JAMU z názvu Janáčkova akademie múzických umění. Hovorová čeština zkracuje i jednotlivá slova: z automobil vzniklo auto, z fotoaparát slovo foťák.
Přejímání
Přejatá slova přicházejí z jiných jazyků a postupně se přizpůsobují češtině výslovností, pravopisem i tvary. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí jako příklad anglické sweater, z něhož se stal český svetr. Přejaté slovo pak dostává české přípony a koncovky, a proto tvoříme svetrový nebo hokejista.
Jak rozložit slovo a co se plete
Rozbor stavby slova jde nejsnáz od konce. Nejdřív oddělte koncovku, potom přípony, pak předpony a co zbude, je kořen.
Postup krok za krokem
Vezměte slovo zalesnit. Koncovku najdete tak, že slovo vyčasujete nebo vyskloňujete: zalesn-ím, zalesn-íš ukazují, že tvar se mění za zalesn-. Příbuzné les, lesní, lesník ukážou kořen les. Před ním zbývá předpona za-, za ním přípona -n-. Výsledek je za-les-n-i-t, kde i patří ke kmeni slovesa a t ke koncovce infinitivu.
Tři rozbory na ukázku
Nepřipravený: předpony ne- a při-, kořen prav, přípony a koncovka -ený. Učitelka: kořen uč, přípony -itel a -k, koncovka -a. Výlov: předpona vý-, kořen lov a nulová koncovka. U sloves pomůže určit koncovku časování, o kterém podrobně píše článek o mluvnických kategoriích sloves.
| Co se plete | Jak to je | Příklad |
|---|---|---|
| přípona a koncovka | koncovka se mění se tvarem, přípona zůstává | učitel-ka, učitel-ky: -k zůstává, -a a -y se mění |
| předpona a předložka | předpona je součást slova, předložka stojí samostatně | nadepsat, ale nad stolem |
| kořen a slovotvorný základ | při přidání předpony je základem celé slovo | velehora: základem je celé hora |
| slova příbuzná a podobná | příbuzná musí souviset i významem | kovat, kovář ano; kov, kocour ne |
| skládání a odvozování | složenina má aspoň dva kořeny | vodovod složené, vodník odvozené |
| zkratka a zkratkové slovo | zkratkové slovo se čte a skloňuje jako slovo | USA po písmenech, JAMU jako slovo |
Předpony s- a z- a stavba slova
Kdo pozná, že slovo začíná předponou, a ví, co ta předpona znamená, rozhodne mezi s- a z- bez slovníku. Internetová jazyková příručka uvádí, že obě předpony tvoří od nedokonavých sloves dokonavá, ale předpona s- k tomu často přidává ještě další význam.
Kdy se píše s-
Předpona s- podle příručky naznačuje tři významy. Směřování dohromady: spojit, sjednotit, shromáždit se. Směřování shora dolů nebo z povrchu pryč: sklonit, sklopit, smést. Zmenšení objemu až zánik: scvrknout se, shořet, shnít. U části slov je nutné si psaní s- zapamatovat, protože původní význam už necítíme: skončit, strávit, stvořit, stěžovat si.
Kdy se píše z-
Předpona z- jen mění nedokonavé sloveso na dokonavé, pokud nejde o žádný z uvedených významů: zmoknout, zlámat, zrušit. Píše se také u sloves s významem učinit něco takovým nebo stát se takovým: zocelit, zpochybnit, ztotožnit. Zapamatovat si je potřeba i slova jako zkoumat, zkusit, zpívat a způsob. Nejčastější dvojici podobných sloves vysvětluje i přehled pravopisných případů.
Obě předpony a přejatá slova
Některá slova mají podobu s s- i se z- a liší se významem: správa domu a novinová zpráva, stěžovat si a ztěžovat práci. U přejatých sloves na -ovat je podle příručky vždy správné z-: zkopírovat, zkomplikovat, zaktualizovat. Výjimkou jsou slovesa, která mají s už v původním jazyce, například skandovat nebo skartovat. U příslovcí z předložkových spojení rozhoduje původní předložka: shora, stěží, ale zleva, zcela.
Rozdělení slova na předponu, kořen a příponu pomáhá i v pravopisu. Na švu dvou částí vznikají zdvojené souhlásky jako v oddělit nebo cenný a podle hranice předpony se rozhoduje také o tom, kdy psát ú, nebo ů.
Vyzkoušejte se
Řešení najdete hned pod úlohami. Při rozboru si vždy pomozte slovem příbuzným.
- Určete kořen ve slově přepisovat.
- Rozložte slovo lesnický na kořen, přípony a koncovku.
- Které z těchto slov je složené: vodník, vodopád, vodní?
- Doplňte s, nebo z: _hromáždit, _moknout, _kopírovat.
- Jakým způsobem vzniklo slovo foťák?
Řešení: 1. kořen pis (příbuzné psát, písař, popis), předpona pře-. 2. kořen les, přípony -n-, -ick-, koncovka -ý. 3. Vodopád, protože má dva kořeny, vod a pad. 4. shromáždit (dohromady), zmoknout (jen dokonavost), zkopírovat (přejaté sloveso na -ovat). 5. Zkrácením slova fotoaparát s hovorovou příponou -ák.
Šest omylů při rozboru stavby slova
Většině z nich předejde důsledné hledání slov příbuzných.
- Koncovka se považuje za příponu. Koncovka se mění při skloňování, přípona ne. V učitelka je -a koncovka a -k přípona.
- Kořen se hledá bez slov příbuzných. Bez srovnání s jinými slovy nejde poznat, kde kořen končí. Psát a přepisovat mají kořen v jiné podobě.
- Každá předložka na začátku je předpona. Předpona je součástí slova, předložka stojí samostatně: nadpis, ale nad domem.
- Slova si jen zvukem podobná se berou jako příbuzná. Kov a kocour spolu nesouvisejí, příbuzná slova musí souviset i významem.
- Nulová koncovka se přehlíží. Slovo hrad má koncovku, jen není slyšet. Projeví se v dalších tvarech: hrad-u, hrad-em.
- Předpona s- a z- se volí podle výslovnosti. Obě zní často stejně, rozhoduje význam předpony. Proto sjet z kopce, ale zjistit. Podobně koncovky příčestí rozlišuje až mluvnice, jak ukazuje dvojice byli, nebo byly.
Další témata české mluvnice od slova po souvětí shrnuje přehled mluvnice češtiny.
Časté otázky
Co je stavba slova?
Stavba slova je vnitřní složení slova z menších částí s vlastním významem. Ve škole se rozlišuje kořen, předpona, přípona a koncovka, například za-les-n-it nebo uč-i-tel-k-a.
Jak najdu kořen slova?
K danému slovu hledejte co nejvíc slov příbuzných a sledujte, která část se v nich opakuje. Kovář, kovový a kovat mají společné kov, a to je kořen. Kořen může v různých slovech měnit hlásky, například sníh a sněžit.
Jaký je rozdíl mezi příponou a koncovkou?
Přípona tvoří nové slovo a při skloňování se nemění. Koncovka tvoří jen jiný tvar téhož slova a mění se: v tvarech učitelka a učitelky zůstává přípona k, mění se koncovka a na y.
Co jsou slova příbuzná?
Slova příbuzná mají stejný kořen a souvisejí i významem, například stůl, stolní, stolovat a stoleček. Skupina takových slov se nazývá slovní čeleď, odborně slovotvorné hnízdo.
Jaké jsou způsoby tvoření slov?
Hlavní způsoby jsou odvozování (lovit a lovec), skládání (vodovod), zkracování (USA, foťák) a přejímání z cizích jazyků (svetr). Zvlášť se uvádí ještě tvoření změnou koncovky, například chválit a chvála.
Může mít slovo víc předpon nebo přípon?
Ano. Předpon může být víc za sebou, například v povytáhnout nebo nepřipravený. Přípon také, jak ukazuje učitelka s příponami itel a k. Kořen ale musí mít každé slovo.
Má každé slovo koncovku?
Ohebná slova koncovku mají, někdy je ale nulová a není slyšet, například hrad nebo 2. pád množného čísla žen. Neohebná slova jako předložky a spojky koncovku nemají.
Jak stavba slova pomáhá s pravopisem předpon s a z?
Předpona s znamená směr dohromady, shora dolů nebo zánik: spojit, smést, shořet. Předpona z jen mění sloveso na dokonavé nebo znamená učinit takovým: zmoknout, zpochybnit. Přejatá slovesa na ovat mají z.
