Zdvojené souhlásky: nejjasnější, cenný, rozzlobit, oddělit

Dvě stejné souhlásky se píšou tam, kde se ve slově potkají dvě části: předpona a kořen (od + dělit = oddělit, roz + zlobit = rozzlobit), kořen a přípona (cena, cenný; ráno, ranní) nebo předpona nej- a druhý stupeň (nejjasnější). Kde se dvě stejné souhlásky nepotkají, píše se jen jedna: jarní, zimní, raný. Zdomácnělá přejatá slova zdvojená písmena většinou ztrácejí, proto tenis, adresa, fotbal.

Ve zkratce

• Rozdělte slovo na části. Končí-li jedna část stejnou souhláskou, jakou začíná další, píšou se obě: roz|zlobit, od|dělit, bez|zubý.
• Přídavná jména od slov, jejichž základ končí na n, mají dvě n: cena, cenný; den, denní; kámen, kamenný.
• Když v základu n není, píše se jedno: jaro, jarní; zima, zimní.
• Třetí stupeň vzniká z nej- a druhého stupně: nej|jasnější, nej|jistější.
• Pozor na dvojici nejjistější (nejvíc jistý) a nejistější (víc nejistý).
• Jedno n mají například raný, havraní, dceřiný, deník, ceník.
• Přejatá slova se řídí slovníkem: tenis, adresa, ale baseball, bulletin.

Kde se zdvojené souhlásky berou

V češtině se dvě stejné souhlásky za sebou objevují hlavně tam, kde se slovo skládá z několika částí. Předpona končí stejnou hláskou, jakou začíná kořen, nebo kořen končí stejně, jako začíná přípona. Zdvojená souhláska se tedy nepíše podle sluchu, ale podle stavby slova. Kdo umí slovo rozložit na předponu, kořen, příponu a koncovku, má většinu práce hotovou. Jak se to dělá, ukazuje podrobně článek o tom, jak určit stavbu slova krok za krokem.

Ucho tu neporadí

Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český uvádí, že na zřetelném švu mezi částmi slova je přípustná výslovnost plná i zjednodušená. Slovo oddaný lze vyslovit se dvěma d i s jedním, rozzloben se dvěma z i s jedním. Uvnitř kořene příručka dokonce doporučuje vyslovovat souhlásku jen jednou: panna zní jako [pana], účinný jako [účiný]. Kdo píše podle toho, co slyší, proto snadno jedno písmeno vynechá.

Předpona a kořen: oddělit, rozzlobit, bezzubý

Nejjednodušší případ nastává u předpon, které končí souhláskou. Předpona roz- končí na z, takže před kořenem, který na z začíná, vznikne zz. Předpona od- končí na d, a proto oddělit. Obě souhlásky patří každá do jiné části slova, a proto se obě píšou. Slovník spisovného jazyka českého uvádí všechna následující slova se zdvojenou souhláskou.

Předpona roz-

Roz + zlobit dává rozzlobit, roz + zuřit dává rozzuřit, roz + zářit se dává rozzářit se. Typické věty: Svým chováním učitele rozzlobil. Obličej se mu rozzářil úsměvem. Internetová jazyková příručka navíc u dělení slov na konci řádku uvádí, že se zdvojená souhláska na švu dělí právě na švu: roz-zlo-bit. Dělení tak samo ukazuje, kde jedna část končí a druhá začíná.

Předpony od- a bez-

Od + dělit je oddělit, od + dech je oddech, od + daný je oddaný. Předpona bez- se potkává se z ve slovech bezzubý a bezzásadový. Kdo napíše odělit nebo bezubý, píše chybně, protože z předpony vypustil hlásku. Jiná otázka je, zda se píše předpona s-, nebo z-. Tu řeší článek o slovesech zhlédnout a shlédnout.

Nejjasnější a nejjistější

Internetová jazyková příručka popisuje třetí stupeň přídavných jmen jako druhý stupeň, ke kterému se připojí předpona nej-. Druhý stupeň od jasný je jasnější, a tedy nej + jasnější = nejjasnější. Stejně vznikne nejjistější. Kdykoli druhý stupeň začíná na j, má třetí stupeň dvě j. Typická věta: To je nejjasnější důkaz, jaký máme.

Nejjistější, nebo nejistější

Tady jde o dvě různá slova. Nejjistější je třetí stupeň od jistý a znamená nejvíc jistý: Vlak je nejjistější způsob, jak tam dorazit včas. Nejistější je druhý stupeň od nejistý a znamená víc nejistý: Počasí je dnes ještě nejistější než včera. Internetová jazyková příručka uvádí právě tuto dvojici jako případ, kdy zdvojení rozlišuje význam a kdy je žádoucí vyslovit obě j. Jedno j navíc tedy mění smysl celé věty.

Kořen a přípona: cenný, kamenný, ranní

Druhé místo, kde se zdvojené souhlásky potkávají, je hranice kořene a přípony. U přídavných jmen jde nejčastěji o dvě n. Internetová jazyková příručka to formuluje takto: dvě n se píšou u přídavných jmen odvozených příponou -ní nebo -ný od podstatných jmen, jejichž slovotvorný základ končí na n nebo ň. Rozhoduje tedy výchozí slovo: má-li v základu n, přidá přípona druhé.

Výchozí slovo s n: dvě n

Příručka uvádí například den, denní; cena, cenný; jméno, jmenný; ochrana, ochranný; slunce, slunný; stín, stinný; telefon, telefonní. Stejně se chová kámen, kamenný a ráno, ranní. Dvě n zůstávají i v odvozených slovech: cennější, nejcennější, cennost. Přídavné jméno jarní je mimochodem jedním ze školních vzorů, o kterých píše článek o tom, jak fungují vzory přídavných jmen.

Výchozí slovo bez n: jedno n

Ve slovech jaro, zima, léto, podzim žádné n v základu není. Přípona -ní proto přidá jen jedno: jarní, zimní, letní, podzimní. Rozdíl mezi denní a jarní tedy není nahodilý: den končí na n, jaro ne. Slovník spisovného jazyka českého uvádí jarní „k jaro“ a zimní „k zima“.

Dvě n i bez výchozího slova

Podle Internetové jazykové příručky se dvě n píšou také u přídavných jmen, jejichž výchozí podstatné jméno neexistuje nebo se neužívá, ale základ na n končí. Patří sem bezcenný, všestranný, pohostinný, povinný a přejatá monotónní a obscénní. Pozor na krátké tvary: povinný, ale povinen, vinný, ale vinen. Mezi obě n se tu kvůli výslovnosti vkládá e.

Kde se píše jen jedno n

Příručka vyjmenovává i případy s jedním n. Jde o přídavná jména od názvů zvířat (havraní, kuní, sloní), o tvary od příčestí (daný, chráněný, konaný) a o slova s příponou -ěný (vlněný, hliněný). Jedno n mají i podstatná jména na -ík, -ice a -ina: deník, ceník, viník, vinice, cenina. Zvlášť si zapamatujte raný ve významu brzký (rané ovoce) proti ranní ve významu k ránu (ranní vlak). Slovo dceřiný se podle příručky píše s jedním n od vydání Pravidel z roku 1957.

Přejatá slova: tenis, adresa, fotbal

U slov převzatých z cizích jazyků platí jiná logika. Internetová jazyková příručka uvádí, že ve zdomácnělých slovech se zdvojená písmena zjednodušují, a dává příklady adresa, expres, tenis, dilema, ilegální, iracionální, pudink, fotbal. Slovník spisovného jazyka českého u hesla tenis poznamenává, že se dříve psalo se dvěma n, a u fotbalu, že se dříve psal anglicky. Česká podoba tedy nekopíruje originál.

Kdy zdvojení zůstává

Ne každé přejaté slovo se počeštilo. Podle příručky si původní pravopis drží slova částečně zdomácnělá, jejichž výslovnost se od zápisu výrazně liší, například baseball, bulletin, hattrick, grapefruit, dále odborné výrazy jako watt nebo brutto a hudební výrazy jako allegro. Některá slova mají dvě podoby, například guerilla i gerila. O podobě přejatého slova rozhoduje míra zdomácnění, ne jednoduché pravidlo, a proto je potřeba je ověřit ve slovníku. Další zásady shrnuje článek o tom, jak psát přejatá slova v češtině.

Přehledná tabulka k vytištění

Celé téma se vejde do jedné tabulky. V prvním sloupci je vždy to, co se ve slově potkává, a ve třetím příklady, které jsou ověřené ve slovníku nebo v Internetové jazykové příručce.

Pomůcky a proč se v tom chybuje

Rozložte slovo na části

Nejspolehlivější pomůcka je svislá čárka mezi částmi slova. Napište si roz|zlobit, od|dělit, nej|jasnější, cen|ný, ran|ní. Pokud na obou stranách čárky stojí stejná souhláska, patří do slova obě. Pokud vlevo od čárky souhláska chybí, jako v jar|ní, píše se jedna. Totéž ukáže i dělení slova na konci řádku, které se podle Internetové jazykové příručky řídí švem: ka-men-ný, roz-zlo-bit.

Hledejte výchozí slovo

U přídavných jmen na -ní a -ný si položte otázku, od čeho slovo vzniklo. Ranní je od ráno, kamenný od kámen, cenný od cena. Má-li výchozí slovo n, píšou se dvě, nemá-li ho, píše se jedno. Pomůcka má výjimky, které vyjmenovává tabulka výše, hlavně raný, havraní, deník a dceřiný.

Proč se chybuje

Hlavní příčinou je zjednodušená výslovnost popsaná výše. Psaná podoba drží stavbu slova, i když ji ucho neslyší. Podobně svádí výslovnost u dvojice standardní a standartní. U přejatých slov navíc svádí cizí originál, který zdvojení má.

Věta To je nejasnější řešení sama o sobě chybná není, pokud má znamenat víc nejasné. Chybou se stává tehdy, když pisatel myslí nejvíc jasné.

Vyzkoušejte se

Do každé věty doplňte jednu, nebo dvě souhlásky podle nápovědy v závorce. Řešení je hned pod seznamem.

1. Učitel se kvůli zpoždění ro_lobil. (z, nebo zz)
2. Plotem o_dělili zahradu od dvora. (d, nebo dd)
3. Prsten byl nejce_ější věc v celém domě. (n, nebo nn)
4. Za domem stojí stará kame_á zeď. (n, nebo nn)
5. Zítra nastupuji na ra_í směnu. (n, nebo nn)
6. Ra_é brambory se sklízejí brzy. (n, nebo nn)
7. Na zahradě už kvetou jar_í květiny. (n, nebo nn)
8. Vlak je ta ne_istější cesta, nikdy nezklame. (j, nebo jj)
9. Babička se usmála bez_ubými ústy. (z, nebo zz)
10. V sobotu hrajeme te_is. (n, nebo nn)

Řešení: 1. rozzlobil (roz + zlobit), 2. oddělili (od + dělit), 3. nejcennější (cena), 4. kamenná (kámen), 5. ranní (ráno), 6. rané (raný znamená brzký), 7. jarní (jaro n nemá), 8. nejjistější (nej + jistější), 9. bezzubými (bez + zub), 10. tenis (zdomácnělé přejaté slovo).

Sedm chyb, na které si dát pozor

Všechny podoby uvedené tučně jsou chybné, správný tvar následuje vždy za nimi.

1. Rozlobit, bezubý. Z předpony se ztratila hláska. Správně rozzlobit, bezzubý.
2. Odělit, odech. Předpona od- končí na d a kořen na d začíná. Správně oddělit, oddech.
3. Nejasnější ve významu nejvíc jasný. Třetí stupeň je nej + jasnější. Správně nejjasnější, stejně tak nejjistější.
4. Kamený, cený, raní. Výchozí slova kámen, cena a ráno mají n. Správně kamenný, cenný, ranní.
5. Ranné ovoce. Ve významu brzký se píše jedno n. Správně rané ovoce.
6. Denník, cenník, dceřinný. Příručka tu uvádí jedno n. Správně deník, ceník, dceřiný.
7. Tennis, addresa. Zdomácnělá přejatá slova zdvojení ztratila. Správně tenis, adresa.

Další sporné tvary z běžného psaní shrnuje přehled pravopisných případů.

Časté otázky

Kdy se píšou dvě stejné souhlásky za sebou?

Hlavně tam, kde se potkají dvě části slova. Předpona končí stejnou souhláskou, jakou začíná kořen, jako v „oddělit“, nebo kořen končí stejně, jako začíná přípona, jako v „cenný“. Patří sem i třetí stupeň typu „nejjasnější“.

Píše se rozzlobit, nebo rozlobit?

Správně je jen rozzlobit. Slovo vzniklo z předpony roz- a slovesa zlobit, takže jedno z patří předponě a druhé kořeni. Stejně se píše „rozzuřit“ a „rozzářit se“. Podoba „rozlobit“ je chybná.

Píše se nejjasnější, nebo nejasnější?

Ve významu nejvíc jasný je správně nejjasnější, protože třetí stupeň vzniká z nej- a druhého stupně jasnější. Slovo „nejasnější“ také existuje, ale je to druhý stupeň od nejasný a znamená víc nejasný.

Proč se píše ranní se dvěma n a raný s jedním?

Ranní je přídavné jméno od slova ráno, jehož základ končí na n, a přípona -ní přidá druhé n. Raný znamená brzký, například „rané ovoce“, a Internetová jazyková příručka ho výslovně uvádí mezi slovy s jedním n.

Proč je jarní s jedním n, když denní má dvě?

Protože slovo den končí na n, kdežto jaro ne. Přípona -ní k nim přidává jedno n, takže vznikne „denní“ se dvěma n a „jarní“ s jedním. Stejně jako jarní se píše „zimní“ a „letní“.

Píše se kamenný, nebo kamený?

Správně je kamenný. Výchozí slovo kámen končí na n a přípona -ný přidává druhé. Podle Internetové jazykové příručky se slovo i na konci řádku dělí právě mezi oběma n: „ka-men-ný“.

Proč se píše tenis s jedním n, když anglicky je tennis?

Ve zdomácnělých přejatých slovech se zdvojená písmena zjednodušují, proto „tenis“, „adresa“ nebo „fotbal“. Některá méně zdomácnělá slova si ale původní podobu drží, například „baseball“ nebo „bulletin“, takže v nejistotě rozhoduje slovník.

Píše se oddělit se dvěma d?

Ano. Sloveso vzniklo z předpony od- a slovesa dělit, takže se na švu potkají dvě d. Stejně se píše „oddech“ a „oddaný“. Podoba „odělit“ je chybná, i když se smí vyslovit i s jedním d.