Skandinávská krimi: čím se liší od anglosaské

Rozdíl mezi severskými a anglosaskými detektivkami není v tom, že je na severu zima. Je strukturní. V klasické detektivce je zločin porucha, kterou lze odstranit a vrátit svět do původního stavu. V severské krimi je zločin příznak toho, jak je společnost uspořádaná, takže dopadením pachatele se nespraví nic. Odtud plyne úplně všechno ostatní, včetně toho počasí.

Ve zkratce

• Žánr založila dvojice Sjöwallová a Wahlöö deseti knihami o Martinu Beckovi.
• Autoři si výslovně dali za cíl rozebrat švédský sociální stát.
• Skandinávie a Severské země nejsou totéž, Island ani Finsko do Skandinávie nepatří.
• Nordic noir je anglický pojem, na severu se běžně nepoužívá.
• Cena žánru se jmenuje po Dashiellu Hammettovi, tedy po americké drsné škole.
• Do světa se žánr prosadil dřív jako obraz než jako text.
• Není to vždycky temné, uvnitř žánru je široké rozpětí.
• Žánr nezaložil Larsson ani Mankell, ti přišli o desítky let později.

Kde to začalo

V roce 1965 vyšla ve Švédsku kniha Roseanna a s ní začal cyklus deseti románů o stockholmském komisaři Martinu Beckovi. Napsala je dvojice Maj Sjöwallová a Per Wahlöö, autorský a životní pár, a poslední díl vyšel v roce 1975. Deset knih za deset let, plánovaných dopředu jako jeden souvislý celek.

Nešlo jim o hlavolam. Psali z marxistické pozice a výslovně si dali za cíl použít kriminální román jako nástroj rozboru švédského sociálního státu a ukázat rozpor mezi jeho obrazem a tím, jak vypadal zblízka. Nijak to netajili a je to doložený program, ne pozdější výklad kritiků.

Jak to psali

Kapitoly psali střídavě a současně. Když začal jeden první kapitolou, druhá psala ve stejnou chvíli druhou. Podle Sjöwallové spolu o příběhu během psaní vůbec nemluvili, jediné věty, které mezi nimi padly, se prý týkaly cigaret a toho, kdo je na řadě s čajem.

Ta metoda není kuriozita, ale důsledek toho, co psali. Policejní procedurál stojí na zápisu postupu, ne na efektu, takže se dá rozdělit mezi dva lidi. Právě odtud má žánr ten úsporný, věcný jazyk, kterým se dodnes pozná.

Skandinávská, nebo severská?

Tohle se plete skoro všude a stojí za to si to srovnat. Skandinávie v přesném významu jsou tři země: Dánsko, Norsko a Švédsko. Severské země jsou navíc Finsko a Island. Nejsou to synonyma, i když se tak v angličtině i v češtině běžně používají.

Praktický důsledek je značný. Arnaldur Indriðason a Yrsa Sigurðardóttir jsou Islanďané, tedy Seveřané, ale ne Skandinávci. Když se tedy mluví o skandinávské krimi, vypadává z toho Island a Finsko, přestože právě odtud pochází část nejcitovanějších jmen. Pojem severská krimi je věcně přesnější.

Cena, která ten zmatek dokládá nejlíp

Skleněný klíč uděluje od roku 1992 sdružení, které má ve jméně Skandinávii. Nominace ale přijímá z pěti severských zemí včetně Islandu a Finska. Cena se tedy jmenuje skandinávská a odměňuje severskou tvorbu. Lepší doklad toho, že ty pojmy splynuly i uvnitř oboru, se hledá těžko.

Odkud se vzal Nordic noir

Je to anglický pojem, ne severský. V severských zemích se běžně nepoužívá a sami autoři se k němu obvykle nehlásí. Prosadil se v Británii kolem přelomu desetiletí 2010, a to hlavně ve dvou vlnách: nejdřív celosvětovým úspěchem Larssonovy trilogie Millennium a pak vysíláním severských televizních seriálů na britském kanálu BBC Four.

Kdo pojem doslova vymyslel, se doložit nedá. Kolují nejméně tři verze a žádná z nich nemá pořádnou oporu. Co doložit jde, je povaha toho pojmu: je to značka a označení recepce, tedy něco, co žánru dal trh a kritika zvenčí, ne program, ke kterému by se autoři přihlásili.

Tři pojmy, tři různé věci

Skandinávská krimi je zeměpisné vymezení, a to nepřesné. Severská krimi je zeměpisné vymezení širší a přesnější. Nordic noir je pojem stylový a zároveň obchodní. Nejsou to synonyma: ne každá severská krimi je Nordic noir, a estetika Nordic noir se dnes napodobuje i mimo Sever.

Čím se ten žánr pozná

Nejde o výčet nálad, ale o soubor rysů, které spolu souvisejí. Každý z nich se dá ukázat na konkrétní knize.

Vyšetřovatel s rozpadlým osobním životem

Kurt Wallander u Mankella je rozvedený, špatně jí, málo se hýbe, pije víc, než by měl, a bojuje se vztekem. Později dostane cukrovku a nakonec Alzheimerovu chorobu. Harry Hole u Nesbøho je posedlý, uzavřený a jeho boj s alkoholem a depresí je ústředním motivem celé řady. Oba se opakovaně dostávají do sporu s nadřízenými.

Stojí za to hned dodat, že to není zákon. Konrad Sejer u Karin Fossumové je vyšetřovatel, který na rozdíl od kolegů z žánru poškozený není. Rys je tedy převažující, ne povinný, a kdo hledá severskou krimi bez opilého detektiva, najde ji.

Krajina a počasí místo kulis

Šero, prázdná krajina a chlad nejsou pozadí, ale nositel nálady. Jak silná ta značka je, ukazuje jedna britská televizní reklama na pohonné hmoty z roku 2017: byla natočená jako severské kriminální drama, s minimalistickou pochmurnou scénou a s herci mluvícími dánsky s anglickými titulky. Zadavatel spoléhal na to, že divák žánr pozná podle šera a titulků, ne podle děje.

Společenská kritika jako téma, ne jako ozdoba

Mankellův první díl o Wallanderovi stojí na vraždě starého manželského páru na samotě, kde umírající žena vysloví jediné slovo: cizí. Informace unikne do tisku a spustí rasově motivované útoky. Kniha vznikla v době skutečných sporů o uprchlíky a je vědomě jejich obrazem.

Pro poctivost patří dodat, že žánru se za tuhle rovinu i vytýká, že u popisu zůstává a nikam dál nejde. Existuje i kriminologická kritika, podle níž se Nordic noir od skutečné podoby severské společnosti odpojil a nabízí spíš soubor představ o Severu než jeho rozbor.

Konec, který nedává úplné zadostiučinění

Tohle je ta strukturní věc z úvodu. Vyřešením případu se rozpor, ze kterého zločin vyrostl, neruší. Pachatel je dopadený, ale svět zůstává, jaký byl. Není to pravidlo, které by platilo vždycky, ale je to tendence, kterou žánr zdědil po zakladatelské dvojici.

Proti čemu se to vymezuje

Klasická anglosaská detektivka zlatého věku, tedy hlavně dvacátá a třicátá léta minulého století, funguje přesně opačně. Děj se odehrává v uzavřeném prostředí, kde všichni zůstávají na místě, dokud se vrah nenajde. Detektiv i čtenář dostávají stejné indicie. A cílem je zjistit, kdo ze skupiny porušil sdílený kodex, odhalit ho a vyloučit, čímž se mravní řád obnoví.

Právě tady je ten rozdíl, a není náladový. Kdo si chce srovnat, kam v tomhle poli patří jednotlivé nálepky, najde je vedle sebe v přehledu rozdílů mezi detektivkou, thrillerem a krimi.

A co americká drsná škola

Hardboiled je taky drsný, taky nekončí obnoveným řádem a taky má poškozeného hrdinu. Rozdíl je v tom, kdo vyšetřuje a proti čemu. Drsná škola staví osamělého soukromého detektiva proti zkorumpovanému městu. Severská linka vychází z policejního procedurálu, tedy z týmu státních zaměstnanců uvnitř instituce, a zkoumá selhání sociálního státu, ne selhání jednotlivce.

Zajímavé je, že se žánr k americké tradici sám hlásí. Skleněný klíč je pojmenovaný po románu Dashiella Hammetta, zakladatele drsné školy, a laureát dostává skutečný skleněný klíč. Kdyby se severská krimi cítila být dědicem britského zlatého věku, jmenovala by se ta cena jinak.

Kdo je kdo

Tabulka je řazená podle toho, kdy série začaly vycházet, ne podle významu. U autorů, kde je uvedené jen desetiletí, se přesný rok prvního dílu spolehlivě ověřit nepodařilo.

Dvě poznámky k tabulce. Islandští autoři se uvádějí křestním jménem, takže Arnaldur a Yrsa nejsou familiárnost, ale správný úzus. A Lars Kepler je pseudonym švédské manželské dvojice, přičemž jejich hlavní hrdina Joona Linna je Fin ve švédské policii. Hezčí ilustraci toho, že Sever není totéž co Skandinávie, by autor těžko vymyslel.

Televize, která žánr prodala světu

Dánský seriál Forbrydelsen, česky Vražda, měl premiéru v roce 2007 a stal se odrazovým můstkem celé vlny. Ve Velké Británii se vysílal v původním znění s titulky, což byla tehdy u zahraničních pořadů rarita, a právě to nastartovalo britské nadšení pro žánr. Sledování titulků se paradoxně stalo jeho poznávacím znakem.

Následoval švédsko dánský Most z roku 2011 a řada dalších. Severská krimi se tak ve světě prosadila dřív jako obraz než jako text, a značka je dodnes především vizuální. To vysvětluje i tu reklamu na benzin.

Pozor na remaky, pletou se

Tady se dělá jedna chyba tak často, že stojí za vlastní odstavec. Remake dánské Vraždy je americký, vznikl v roce 2011 a děj se přesunul do Seattlu. Britský remake dánské Vraždy neexistuje. Britsko francouzský remake má naopak Most, jmenuje se Tunel a dějiště je přenesené pod kanál La Manche.

Šest věcí, které se o žánru pletou

1. Že Nordic noir a skandinávská krimi jsou totéž. Nejsou. První je stylová a obchodní značka, druhé zeměpisné vymezení.
2. Že Skandinávie a Severské země jsou totéž. Nejsou. Island a Finsko do Skandinávie nepatří, přestože je tam každý přehled řadí.
3. Že jsou to vždycky temné a bezútěšné knihy. Nejsou. Fjällbacka Camilly Läckbergové patří k nejlehčím polohám žánru a Vraždy v Sandhamnu se odehrávají v letním souostroví.
4. Že ty knihy realisticky zobrazují severskou společnost. Sporné. V britské recepci se ze žánru stal soubor představ o Severu, přes které se prodává i turistika a životní styl.
5. Že žánr začal Larssonem nebo Mankellem. Nezačal. Mankell je vlna devadesátých let, Larsson vlna, která žánr proslavila. Zakladatelský cyklus je o pětadvacet let starší.
6. Že je to program, ke kterému se autoři hlásí. Spíš ne. Označení je vnější a anglické, na severu se běžně nepoužívá.

Kde začít

Kdo chce vidět, odkud to vyrostlo, začíná u Martina Becka. Je to nejstarší vrstva a zároveň ta nejprogramovější, takže se na ní všechno ostatní dobře vysvětlí. Kdo chce vlnu devadesátých let, sáhne po prvním Wallanderovi, který zároveň získal úplně první Skleněný klíč.

Kdo chce dnešní podobu žánru, má na výběr podle toho, co od něj čeká. Norská linka je nejtemnější, islandská nejvíc pracuje s izolací a krajinou, a kdo chce severskou krimi bez chmury, má Fjällbacku. Rozpětí uvnitř žánru je větší, než se z venku zdá, a představa, že jde o jednu náladu opakovanou dvacetkrát, je hlavní důvod, proč si k němu spousta čtenářů nenajde cestu.

Časté otázky

Čím se severská krimi liší od klasické detektivky?

Rozdíl je strukturní, ne náladový. V klasické detektivce je zločin porucha, kterou lze odstranit a obnovit tím řád. V severské krimi je zločin příznak toho, jak je společnost uspořádaná, takže dopadením pachatele se nic zásadního nespraví. Všechno ostatní, včetně počasí a opotřebovaného vyšetřovatele, plyne odtud.

Je Nordic noir totéž co skandinávská krimi?

Není. Skandinávská krimi je zeměpisné vymezení, a to nepřesné. Nordic noir je pojem stylový a zároveň obchodní, který vznikl v angličtině a v severských zemích se běžně nepoužívá. Ne každá severská krimi je Nordic noir a ta estetika se dnes napodobuje i mimo Sever.

Patří Island do Skandinávie?

Nepatří. Skandinávie v přesném významu jsou Dánsko, Norsko a Švédsko. Island a Finsko patří mezi Severské země, ale ne do Skandinávie. Proto je označení severská krimi věcně přesnější, když do žánru řadíme i islandské autory.

Kdo severskou krimi založil?

Švédská dvojice Maj Sjöwallová a Per Wahlöö cyklem deseti knih o komisaři Martinu Beckovi, který vycházel mezi lety 1965 a 1975. Mankell a Larsson, se kterými se žánr obvykle spojuje, přišli o desítky let později. Mankell znamená vlnu devadesátých let, Larsson celosvětové prosazení.

Čím se liší od americké drsné školy?

Tím, kdo vyšetřuje a proti čemu. Drsná škola staví osamělého soukromého detektiva proti zkorumpovanému městu. Severská linka vychází z policejního procedurálu, tedy z týmu uvnitř instituce, a zkoumá selhání sociálního státu. Zajímavé je, že se žánr k americké tradici sám hlásí, cena Skleněný klíč nese jméno po Hammettovi.

Je severská krimi vždycky temná?

Není. Uvnitř žánru je široké rozpětí. Fjällbacka Camilly Läckbergové se označuje za jednu z nejlehčích poloh, Vraždy v Sandhamnu se odehrávají v letním stockholmském souostroví a u Karin Fossumové není hlavní vyšetřovatel poznamenaný člověk. Představa jedné opakované nálady je zjednodušení.

Existuje britský remake dánské Vraždy?

Neexistuje, a je to častý omyl. Remake dánského seriálu Forbrydelsen je americký z roku 2011 a odehrává se v Seattlu. Britsko francouzský remake má naopak švédsko dánský Most, jmenuje se Tunel a děj je přenesený pod kanál La Manche. Ve Velké Británii se dánský originál vysílal s titulky, bez předělání.

Čím začít?

Kdo chce vidět kořeny žánru, začíná u Martina Becka od Sjöwallové a Wahlööa. Kdo chce vlnu devadesátých let, sáhne po prvním Wallanderovi, který získal úplně první Skleněný klíč. A kdo chce dnešní podobu, volí podle chuti: norská linka je nejtemnější, islandská pracuje s izolací a krajinou.