Domestic thriller: proč je v něm nebezpečím domov

Domestic thriller je knižní žánr, který si za dějiště vybral domov, a má k tomu věcný důvod. Většina mužů, kteří zemřou násilnou smrtí, ji potká mimo domov. U žen je to naopak. Podle dat OSN připadá u mužů na vraždy spáchané partnerem nebo příbuzným zhruba dvanáct procent, u žen skoro šedesát. Domestic thriller není libovolně zvolená kulisa. Pracuje s tím ohrožením, které je statisticky doma.

Ve zkratce

• Pojem domestic noir zavedla spisovatelka Julia Crouch na svém blogu.
• Feministické východisko má zabudované přímo v definici.
• Domov není v tomhle žánru útočiště, ale zdroj hrozby.
• Data OSN ten obrat potvrzují: doma je nebezpečno hlavně ženám.
• Žánr je starší než jeho jméno, kořeny má u filmů ze čtyřicátých let.
• Ústřední motiv pojmenovala divadelní hra už v roce 1938.
• Odborně se o něm píše jako o mapě psychického týrání.
• Že ho čtou hlavně ženy, se doložit nedá, žádný takový průzkum není.

Kdo ten pojem vymyslel

Termín domestic noir zavedla britská spisovatelka Julia Crouch v příspěvku na svém blogu. Definovala ho tak, že se odehrává hlavně v domácnostech a na pracovištích, zabývá se z velké části, byť ne výhradně, ženskou zkušeností, staví na vztazích a vychází ze široce feministického názoru, že domácí sféra je pro své obyvatele náročná a někdy nebezpečná perspektiva.

Stojí za to si všimnout, co všechno je v té jedné větě. Feministické východisko není interpretace kritiků, je součástí definice od prvního dne. A prostor není jen domov, ale i pracoviště, tedy dvě místa, kde se člověk nemůže jen tak sebrat a odejít.

Proč vůbec potřebovala nové slovo

Crouch podle vlastního vysvětlení odmítala nálepku psychologický thriller, protože u čtenářů budí očekávání rychlé akce a zvratů, kdežto její romány jedou pomaleji. Motorem její práce je podle ní spíš rozplétání než horská dráha. Nové slovo tedy nevzniklo z marketingu, ale z toho, že staré slibovalo něco jiného, než kniha nabízela.

Domestic noir, nebo domestic thriller

Tohle je užitečné si vyjasnit. Domestic noir je pojem autorský: má jednu konkrétní autorku, jednu formulaci a datum. Domestic thriller je širší nálepka, kterou používá trh a u které se nedá dohledat, kdo a kdy ji zavedl. V praxi se oba pojmy překrývají a běžně se zaměňují, i v odborných textech, takže z toho rozdílu nemá smysl dělat vědu.

Za zmínku stojí, že vedle nich kolovaly i posměšné nálepky jako chick noir. Autorky se proti nim ohradily s tím, že jsou ponižující, protože naznačují, že ženská témata není třeba brát vážně.

Žánr je starší než jeho jméno

Pojmenování je z tohohle desetiletí, ale samotná věc je mnohem starší. Britská literární instituce odvozuje kořeny žánru od filmových manželských thrillerů z doby kolem druhé světové války, jmenovitě od filmu Gaslight z roku 1944.

A ještě zajímavější je, odkud vzal název ten film. Vychází z divadelní hry Gas Light Patricka Hamiltona z roku 1938, ve které manžel systematicky přivádí svou ženu k přesvědčení, že se zbláznila. Právě odtud pochází dnešní pojem gaslighting. Žánr má tedy jméno pár let, ale jeho ústřední motiv ho má od roku 1938 a mimo literaturu se ujal víc než samotný žánr.

Proč je nebezpečím zrovna domov

Tady se dá přestat spekulovat a podívat se na čísla. Zpráva OSN o vraždách žen za rok 2023 uvádí, že osmdesát procent všech obětí vražd byli muži a dvacet procent ženy. Smrtelné násilí uvnitř rodiny ale dopadá na ženy nesrovnatelně víc.

U žen zavražděných v roce 2023 připadá skoro šedesát procent na partnera nebo příbuzného. U mužů je to dvanáct procent. V Evropě je ten podíl u žen třiapadesát procent a z nich téměř dvě třetiny připadají na intimního partnera.

Tohle je věcné jádro celého žánru. Muž, který se bojí o život, se v příběhu bojí ulice, cizince, nepřítele. Žena se statisticky vzato má bát někoho, s kým bydlí. Domestic thriller nedělá nic jiného, než že tuhle asymetrii bere jako výchozí bod a staví na ní zápletku.

Poznámka k číslům: uvádím jen poměry, ne absolutní počty. Zpráva sama upozorňuje, že meziroční změny absolutních čísel plynou hlavně z toho, kolik zemí data poskytlo, ne ze skutečného vývoje.

Co odborná literatura říká navíc

Žánr má vlastní akademický sborník a jedna jeho celá část se jmenuje Domov jako místo násilí. Jiná je věnovaná násilí genderovému, sexuálnímu a partnerskému. To samo o sobě ukazuje, že nejde o okrajové čtení.

Nejzajímavější je ale studie Deborah Philips z roku 2021 v časopise Women: A Cultural Review, která staví na pojmu gaslighting a ukazuje jednu věc, která se jinde neříká. Romány tohohle žánru mapovaly psychické týrání žen dřív, než bylo donucovací ovládání uznáno za trestný čin. Beletrie tedy pojmenovala jev, pro který ještě neexistoval právní pojem.

Philips zároveň upozorňuje na to, co dělá žánr novým jevem: jeho hrdinky smějí uplatnit odvetu, a často brutální. Nejsou to jen oběti, které se dočkají záchrany zvenčí.

Podle čeho ho poznáte

Konvence žánru drží pohromadě logicky, protože všechny plynou z toho výchozího obratu, kdy je domov hrozbou místo útočiště.

Prostor, ze kterého se nedá odejít

Domácnost a pracoviště jsou místa, kde se člověk nemůže jen tak sebrat a jít pryč. Uzavřenost prostoru tedy nedělá zamčená místnost jako v klasické detektivce, ale závazek: bydlení, dítě, peníze, práce.

Hrozba od blízkého

Nebezpečí nepřichází zvenčí. Přichází od manžela, partnerky, souseda, kolegy nebo rodiče. To je zásadní rozdíl proti většině kriminální prózy, kde je pachatel někdo, kdo do domu vnikl.

Nedůvěra ve vlastní vnímání

Odtud vede přímá čára k nespolehlivému vypravěči, který je v tomhle žánru skoro pravidlem. Nejde ale o formální hru: vypravěčka pochybuje o vlastní paměti a úsudku, protože ji k tomu někdo systematicky vede. Postup a téma jsou tady jedno a totéž.

Zapletená vypravěčka

Vypravěčka bývá oběť nebo podezřelá, ne vyšetřovatelka zvenčí. Souvisí to s tím, jak se liší thriller od detektivky: v detektivce je pachatel neznámý a děj je pátrání, v thrilleru je hrozba tušená a napětí drží nejistota, jestli se dá věřit tomu, co hrdinka vidí. Kdo si chce ty nálepky srovnat, najde je vedle sebe.

Kde jsou hranice

Nejzajímavější je srovnání s cozy krimi, protože obě formy pracují s malým důvěrně známým prostředím a obě staví na ženské zkušenosti. Znamená to ale pravý opak. V cozy je komunita bezpečí a vrah vetřelec, jehož vyloučením se pořádek obnoví. Tady je nebezpečím sám domov a jistota se na konci zpravidla nevrací.

Vlna, která to rozjela

Současná vlna se datuje od roku 2012 a od Zmizelé Gillian Flynnové. Ta kniha žánr nevymyslela, ale prolomila formu a otevřela éru zaměřenou na toxické vztahy a na ženské antihrdinky. O tři roky později přišla Dívka ve vlaku Pauly Hawkinsové a nálepka se usadila natrvalo.

Odtud vede linka k autorkám, které dnes žánr nesou, včetně Freidy McFaddenové, jejíž česká řada patří u nás k nejčtenějším. Obě zakladatelské knihy ostatně rozebírá i ta odborná studie o gaslightingu, takže nejde o dva oddělené světy.

Šest věcí, které se o žánru pletou

1. Že ho čtou hlavně ženy. Možná ano, ale doložit se to nedá. Žádný průzkum čtenářstva podle pohlaví pro tenhle žánr neexistuje.
2. Že feministické čtení je až výklad kritiků. Není. Je v definici žánru od prvního dne, napsala ho tam sama autorka pojmu.
3. Že je to jen nová nálepka na psychologický thriller. Pojem vznikl právě proto, aby se od psychologického thrilleru odlišil, protože ten slibuje jiné tempo.
4. Že to vymyslela Gillian Flynn. Nevymyslela. Její kniha vlnu odstartovala, ale kořeny žánru sahají k filmům ze čtyřicátých let.
5. Že domestic noir a domestic thriller jsou dva různé žánry. Nejsou. První je užší a autorsky definovaný, druhý širší a bez doloženého původu, ale v praxi se překrývají.
6. Že jde o ženskou obdobu cozy krimi. Je to opak. Cozy uklidňuje a obnovuje pořádek, domestic thriller znejišťuje a jistotu nevrací.

Pro koho to není

Tohle patří říct rovnou. Žánr pracuje s domácím násilím, s psychickým týráním a s ohrožením ze strany nejbližších lidí. Pro čtenáře, který má s něčím takovým vlastní zkušenost, to může být čtení, které se nedá odložit ve špatném slova smyslu. Není to výtka knihám, je to informace, kterou je lepší mít předem.

Druhá častá výhrada míří na opakující se schéma: zaměnitelné názvy, podobné premisy a zvrat, který přijde na stejném místě. A existuje i námitka, že žánr těží z ohrožení žen jako z atrakce. Je to legitimní spor a odborná literatura si ho vede, jen na obou stranách chybí jednoznačný důkaz.

Časté otázky

Co je domestic thriller?

Thriller, který se odehrává hlavně v domácnosti a na pracovišti, staví na blízkých vztazích a hrozba v něm přichází od někoho, s kým hrdinka žije nebo pracuje. Domov v něm není útočiště, ale zdroj nebezpečí. Užší a přesnější pojem zní domestic noir a zavedla ho spisovatelka Julia Crouch.

Jaký je rozdíl mezi domestic noir a domestic thriller?

Domestic noir je autorsky definovaný pojem s jednou konkrétní formulací a feministickým východiskem přímo v definici. Domestic thriller je širší nálepka trhu, u které se nedá dohledat, kdo ji zavedl. V praxi se oba pojmy překrývají a běžně se zaměňují, i v odborných textech.

Proč se ten žánr odehrává zrovna doma?

Protože pro ženy je domov statisticky nebezpečnější než ulice. Podle zprávy OSN připadá u žen zavražděných v roce 2023 skoro šedesát procent na partnera nebo příbuzného, zatímco u mužů je to dvanáct procent. Žánr tedy pracuje s ohrožením, které je pro jeho hrdinky reálné.

Píšou ho a čtou hlavně ženy?

Že se žánr z velké části týká ženské zkušenosti, stojí přímo v jeho definici. Tvrzení, že ho čtou převážně ženy, ale doložit nejde, žádný průzkum čtenářstva podle pohlaví pro něj neexistuje. Číslo o podílu autorek, které se cituje, se týká knih se slovem girl v názvu, ne celého žánru.

Odkud pochází pojem gaslighting?

Z divadelní hry Gas Light Patricka Hamiltona z roku 1938, ve které manžel systematicky přivádí svou ženu k přesvědčení, že se zbláznila. Podle ní vznikl i film ze čtyřicátých let, od kterého se odvozují kořeny celého žánru. Slovo se pak ujalo daleko za literaturou.

Je to totéž co psychologický thriller?

Není, a pojem vznikl právě proto, aby se od něj odlišil. Autorka termínu odmítala nálepku psychologický thriller s tím, že slibuje rychlou akci a zvraty, kdežto její knihy jedou pomaleji a pohání je spíš rozplétání. Psychologický thriller se navíc může přelít do špionážní nebo právní polohy.

Čím se liší od cozy krimi?

Znamená pravý opak, přestože obojí pracuje s malým důvěrně známým prostředím. V cozy krimi je komunita bezpečí a vrah je vetřelec, jehož odhalením se pořádek obnoví. V domestic thrilleru je nebezpečím sám domov, hrozba přichází od blízkého člověka a jistota se na konci zpravidla nevrací.

Čím začít?

Zakladatelskými knihami současné vlny jsou Zmizelá Gillian Flynnové z roku 2012 a Dívka ve vlaku Pauly Hawkinsové z roku 2015. Obě rozebírá i odborná literatura o žánru, takže nejde jen o čtenářské hity. Kdo chce dnešní podobu, má česky dostupnou řadu Freidy McFaddenové.