Angkor Vat: kdo ho postavil a proč nebyl ztracený

Angkor Vat nikdy nebyl ztracený a existují na to tvrdé důkazy. Na jeho pilířích je čtrnáct inkoustových nápisů japonských poutníků z let 1612 až 1632, na zdech korpus khmerských buddhistických nápisů a v 16. století tam král nechal dokončovat nedodělané reliéfy. Nikdo takhle nezachází se zapomenutou ruinou.

Ve zkratce

• Postavil ho Súrjavarman II. ve 12. století, zasvěcený byl Višnuovi.
• Je to největší náboženská stavba světa podle uzavřené plochy.
• Japonští poutníci tam psali na pilíře nápisy už v roce 1612.
• Radiokarbonová data ukazují osídlení do 17. nebo 18. století.
• Henri Mouhot ho neobjevil, slovo objevil použil až jeho bratr.
• Chrám míří na západ, protože Višnu je s západem spojený.
• V areálu dnes žije přes sto tisíc lidí ve 112 historických sídlech.

Kdo ho postavil

Angkor Vat nechal ve 12. století vybudovat král Súrjavarman II., který vládl od roku 1113 zhruba do roku 1150. Chrám byl zasvěcen hinduistickému bohu Višnuovi a stavba trvala podle encyklopedických zdrojů zhruba tři desetiletí. Pět ústředních věží symbolizuje vrcholy hory Meru, sídla bohů, a rozsáhlý příkop naznačuje oceány na okraji světa.

Jak přesně zní ten superlativ

Angkor Vat je největší náboženská stavba světa. Rekordní evidence to formuluje přesně: uzavírá plochu 162,6 hektaru, tedy 1 626 000 metrů čtverečních, a jeho obvodová zeď měří 1 280 metrů.

Rozhoduje tedy uzavřená plocha areálu, ne objem ani výška. Formulace „největší chrám“ nebo „největší budova“ je nepřesná, správně jde o největší náboženskou stavbu.

Pohřební chrám, nebo ne?

Často se dočtete, že šlo o pohřební chrám, kam měly být uloženy panovníkovy ostatky. Odborník na khmerskou archeoastronomii Giulio Magli to k funkci khmerských státních chrámů obecně formuluje opatrněji: pohřební funkce je sice pravděpodobná, ale nikdy nebyla prokázána. Encyklopedie ji přitom uvádějí jako fakt. Do jisté kategorie to nepatří.

Proč míří na západ

Khmerské chrámy míří na východ. Magli změřil orientaci 31 khmerských památek a všechny až na dvě mají hlavní vchod obrácený k východu. Těch pár měření leží v pásmu pouhých pěti stupňů, mezi 85 a 90 stupni, takže orientace byla evidentně záměrná.

Výjimky jsou dvě a obě postavil týž král: Angkor Vat s azimutem 270,5 stupně a menší chrám Wat Athvear. Pravděpodobným důvodem je právě zasvěcení Višnuovi, božstvu úzce spojenému se západem. Vidět je to i jinde, například na horní terase Bayonu je Višnuovi zasvěcena západní svatyně.

Slunce nad věží

Ta odchylka půl stupně má hezký důsledek. Při pohledu od západní brány k chrámu za úsvitu o rovnodennosti vychází slunce těsně nad ústřední věží a takřka svisle ji korunuje. Na zeměpisné šířce Angkoru je totiž dráha slunce velmi strmá.

Magli ale zároveň odmítá složité kalendářní a numerologické výklady jako zatížené výběrovým efektem. Klíč je podle něj symbolický, ne astronomický. Angkor Vat nebyl hvězdárna.

Čtrnáct japonských nápisů

Tohle je nejsilnější doklad, že chrám nikdy nebyl ztracený, a přitom je nejméně známý.

V křížové galerii Angkor Vatu je čtrnáct inkoustových nápisů japonských poutníků. Čitelné texty vznikly během dvaceti let, od roku 1612 do roku 1632. Psalo se přímo inkoustem na plochy kamenných pilířů, přes původní červený nátěr, typicky ve výšce mezi 1,5 a 2,5 metru nad podlahou. Pilíř je široký 40 centimetrů, takže většina textů nepřesáhla tři nebo čtyři řádky.

Podle datovaných nápisů navštívili Japonci Angkor Vat v tomto období nejméně čtyřikrát. Většina textů zaznamenává jen národnost, rodiště a jména členů výpravy, jsou to v podstatě graffiti. Nejdelší z nich je ale něco jiného.

Morimoto a čtyři sochy Buddhy

Nejdelší nápis podepsal Morimoto Ukondaju Kazufusa. Píše, že sem přišel poprvé o novém roce 1632, že překonal tisíce mil po moři a že na tomto místě obětoval čtyři sochy Buddhy při obřadu za očištění duší živých i zemřelých, za pozemský prospěch svého otce a za posmrtný osud zemřelé matky.

To je zásadní. Nešel se dívat na ruinu, přijel vykonat náboženský obřad na místě, které za posvátné považoval. Datované nápisy navíc spadají do doby aktivního provozu japonských lodí s rudou pečetí, licencovaných šógunátem.

Omyl, který z toho vznikl

Japonští návštěvníci považovali Angkor Vat za Džetavanu, legendární klášter v Indii, kde podle tradice pobýval Buddha. Podle svého odhadu vzdálenosti se domnívali, že jsou v jižní Indii. Díky tomu omylu ale vznikl nejstarší dochovaný plán Angkor Vatu na světě, takzvaný Ilustrovaný plán Džetavany, kresba na papíře o rozměrech zhruba 68 na 75 centimetrů, uložená v japonském muzeu.

Další doklady, že se tam žilo

Nápisy přímo na zdech chrámu

Vedle japonských nápisů existuje celý korpus khmerských nápisů vytesaných přímo na zdech Angkor Vatu, kterému se odborně říká moderní angkorské nápisy. Všechno jsou to takzvané sliby pravdy: buddhističtí věřící v nich rekapitulují zbožné skutky, které vykonali, a formulují přání pro sebe nebo pro druhé. Některé nápisy jmenují žijící mnišskou hierarchii, jeden je záznamem o propuštění otrokyně se seznamem svědků.

Král dodělával reliéfy v 16. století

Vnější galerii Angkor Vatu zdobí osm velkých bareliéfních scén a dvě z nich byly vytesány prokazatelně později než zbylých šest. Epigrafický rozbor ukázal proč: král Ang Čan nechal v 16. století dokončit dva panely v severovýchodním rohu galerie, které zůstaly od 12. století nedodělané.

V době, kdy měl být Angkor podle tradiční verze opuštěný a ztracený, tam tedy panovník nechal pokračovat v sochařské práci staré čtyři sta let.

Radiokarbonová data

Tři výkopové sezony přímo v areálu chrámu a soubor 16 radiokarbonových dat vedly k závěru, který autoři formulují bez zaváhání: Angkor Vat nikdy nebyl zcela opuštěn. Areál byl v užívání od 11. století, pak přichází mezera v datech, ale sídelní mohyly uvnitř ohrazení se znovu využívaly od pozdního 14. a raného 15. století až do 17. nebo 18. století. Nešlo o kolaps, ale o reorganizaci prostoru.

Někdo tam stavěl opevnění

Na hradbách byly navíc doloženy dřevěné obranné konstrukce postavené mezi koncem 13. a začátkem 17. století. Nikdo neopevňuje ruinu.

Co tedy Mouhot udělal

Francouzský přírodovědec Henri Mouhot je dodnes uváděn jako objevitel Angkoru. Jeho vlastní text tomu odporuje skoro v každém odstavci.

U vedlejšího chrámu dokonce popisuje dvě věže, které soudobí věřící pokryli doškovou střechou poté, co se stará propadla. A v Angkor Vatu sám strávil tři týdny uvnitř hradeb, aby pořídil kresby a plány.

Odkud se slovo objevil vzalo

Mouhotova kniha je posmrtná. Zemřel 10. listopadu 1861 na horečku a knihu sestavil z jeho dopisů a deníků jeho bratr. A právě v bratrově biografickém úvodu, ne v Mouhotově textu, stojí, že Mouhot objevil skvostné ruiny, zvláště chrám velkého Ongcoru. Tohle je zdroj celého mýtu. Stejný omyl provází i Petru v Jordánsku, kde švýcarského cestovatele také dovedli místní průvodci.

Proč Angkor přestal být hlavním městem

Tradiční verze mluví o siamském vpádu kolem roku 1431, po kterém se sídlo přesunulo na jih. Současný výzkum ukazuje mnohem pomalejší proces.

Geoarcheologická data z vrtů v Angkor Thomu ukázala, že intenzita využívání půdy v hospodářském a správním jádru města začala klesat víc než sto let před siamskou invazí. Ukazatele vypalování, narušení lesa a eroze klesají už v prvních desetiletích 14. století a příkop Angkor Thomu se přestal udržovat na konci 14. století.

Autoři to shrnují obráceně, než se čeká: obyvatelé neopustili Angkor proto, že selhala infrastruktura. Infrastruktura selhala proto, že městská elita už odešla.

Klima jako jeden z faktorů

Rekonstrukce hydroklimatu z letokruhů ukázala, že Angkor ve 14. a 15. století zažil desítky let trvající sucha proložená intenzivními monzuny. Sucha takové délky by zasáhla zásobování vodou i zemědělskou produkci, roky se silným monzunem naopak poškozovaly vodohospodářské stavby.

Autoři ale sami píší, že šlo o přispívající faktor v kombinaci s dalšími. Tvrzení, že Angkor zničilo sucho, je zjednodušení.

Co ukázalo laserové skenování

Letecké laserové skenování dokázalo sejmout vegetaci a ukázat terén pod ní. V roce 2012 ho v Angkoru provedlo konsorcium osmi institucí a výsledek změnil představu o tom, co Angkor Vat vlastně je.

Uvnitř areálu obehnaného příkopem se objevila pravidelná síť úzkých cest tvořících bloky, obvykle čtvercové o rozměrech sto krát sto metrů. V každém bloku je většinou čtveřice sídelních mohyl a vždy vyhloubená nádržka bezprostředně severovýchodně od každé mohyly. Síť pokrývá všechny čtyři kvadranty vnějšího ohrazení.

Jinými slovy: prostor, který se dlouho pokládal za posvátný okrsek, byl obydlený. Skenování zároveň potvrdilo, že angkorská hlavní města tvořila největší sídelní komplex předindustriálního světa.

Sedm věcí, které se o Angkor Vatu říkají špatně

1. Že ho objevil Henri Mouhot. Slovo objevil použil v posmrtném vydání jeho bratr, Mouhota tam dovedl misionář.
2. Že byl ztracený v džungli. Japonští poutníci tam psali na pilíře už v roce 1612 a v 16. století tam král dodělával reliéfy.
3. Že byl v roce 1431 opuštěn. Radiokarbonová data ukazují osídlení do 17. nebo 18. století.
4. Že ho zničilo sucho. Autoři klimatické studie sami mluví o přispívajícím faktoru v kombinaci s dalšími.
5. Že jeho pohřební funkce je prokázaná. Odborná literatura ji označuje za pravděpodobnou, ale nedoloženou.
6. Že je to největší chrám nebo budova světa. Přesně je to největší náboženská stavba podle uzavřené plochy.
7. Že je to mrtvá památka. V areálu žije přes sto tisíc lidí ve 112 historických sídlech a udržují se tam obřady.

Živá památka, ne muzeum

Angkor je na seznamu světového dědictví UNESCO od roku 1992 a rozkládá se na zhruba 400 kilometrech čtverečních. Rovnou v roce zápisu byl zařazen i na seznam ohrožených památek, odkud byl vyňat až v roce 2004.

UNESCO ho označuje jako živé místo dědictví. Park je obydlený, žije v něm více než sto tisíc lidí ve 112 historických sídlech, u některých sahají předkové obyvatel až do angkorského období, a udržuje se tam velké množství kulturních praktik, které jinde zanikly. Místní obyvatelé uctívají chrámová božstva a pořádají na jejich počest obřady s modlitbami, tradiční hudbou a tancem.

Chrám na vlajce

Ústřední budova Angkor Vatu se v různých výtvarných podobách objevuje na khmerských národních vlajkách od 19. století, tedy od raných dob francouzského protektorátu. Přežila všechny politické zvraty: modernizaci vlajky v roce 1948, změnu po pádu monarchie, žlutou siluetu se třemi věžemi na rudém poli po roce 1976 i chrám s pěti věžemi od roku 1979. Dnešní vlajka je vodorovně pruhovaná modro-červeno-modrá s bílým chrámem uprostřed.

Podobně nepřesně se mluví i o dalších velkých stavbách, například o tom, proč Velká čínská zeď není jedna zeď. Další rozbory známých míst najdete v průvodci cestováním.

Časté otázky

Kdo postavil Angkor Vat?

Král Súrjavarman II. ve 12. století, konkrétně v období své vlády od roku 1113 zhruba do roku 1150. Stavba trvala podle encyklopedických zdrojů asi tři desetiletí. Chrám byl zasvěcen hinduistickému bohu Višnuovi, pět ústředních věží symbolizuje vrcholy hory Meru a příkop naznačuje oceány na okraji světa.

Byl Angkor Vat ztracený a zarostlý džunglí?

Nebyl. Na jeho pilířích je čtrnáct inkoustových nápisů japonských poutníků z let 1612 až 1632, na zdech korpus khmerských buddhistických nápisů, v 16. století tam král Ang Čan nechal dokončit dva nedodělané reliéfy a radiokarbonová data ukazují osídlení areálu do 17. nebo 18. století. Na hradbách byly navíc dřevěné obranné konstrukce z doby mezi koncem 13. a začátkem 17. století.

Objevil Angkor Vat Henri Mouhot?

Neobjevil. Slovo objevil použil až jeho bratr v posmrtném vydání knihy z roku 1864. Sám Mouhot píše, že ho k chrámu vedl misionář z Battambangu, že nedaleko stálo město, které bylo sídlem provincie, že kola vozů vyjezdila v dlaždicích dvě hluboké koleje a že sochy měly ruce natažené, aby přijímaly dary od věřících.

Proč je Angkor Vat orientovaný na západ?

Nejpravděpodobnějším důvodem je zasvěcení Višnuovi, božstvu úzce spojenému se západem. Měření 31 khmerských památek ukázalo, že hlavní vchod všech ostatních míří na východ, výjimkou jsou jen Angkor Vat s azimutem 270,5 stupně a menší chrám Wat Athvear, který postavil týž král. Odchylka půl stupně způsobuje, že za úsvitu o rovnodennosti slunce vychází těsně nad ústřední věží.

Je Angkor Vat největší chrám světa?

Přesnější je říct největší náboženská stavba světa. Rekordní evidence uvádí, že uzavírá plochu 162,6 hektaru, tedy 1 626 000 metrů čtverečních, a jeho obvodová zeď měří 1 280 metrů. Rozhoduje uzavřená plocha areálu, ne objem ani výška, takže formulace největší chrám nebo největší budova je nepřesná.

Proč Angkor přestal být hlavním městem?

Šlo o dlouhý proces, ne o jednu událost. Geoarcheologická data ukazují, že využívání půdy v jádru města klesalo víc než sto let před siamským vpádem a že příkop Angkor Thomu se přestal udržovat už na konci 14. století. Autoři to shrnují tak, že infrastruktura selhala proto, že městská elita už odešla, ne naopak. Roli sehrála i dlouhá sucha proložená silnými monzuny.

Kdy se z hinduistického chrámu stal buddhistický?

Nešlo o jeden okamžik. Po vyplenění Angkoru Čamy v roce 1177 zasvětil král Džajavarman VII. nové hlavní město buddhismu a řada hinduistických reliéfů a soch byla postupně nahrazena buddhistickým uměním. Théravádový buddhismus přišel později. Až do sedmdesátých let 20. století stálo v křížové galerii asi tři sta soch Buddhy novodobého původu.

Žijí v Angkoru lidé?

Ano, a je to jeden z důvodů, proč ho UNESCO označuje za živé místo dědictví. V areálu žije více než sto tisíc obyvatel ve 112 historických sídlech, u některých sahají předkové až do angkorského období. Živí se hlavně pěstováním rýže, uctívají chrámová božstva a udržují obřady s modlitbami, tradiční hudbou a tancem.