Proč se jezdí vpravo a v Británii vlevo
Vpravo se jezdí proto, že se tento zvyk postupně usadil a pak ho státy zapsaly do zákona, a vlevo zůstala Británie, kde povinnost jezdit vlevo stanovil zákon o silnicích z roku 1835. Proč lidé původně volili tu či onu stranu, se nedá doložit, jde o teorie. Doložená jsou data: Československo přešlo na jízdu vpravo v březnu 1939 pod německou okupací, Praha v neděli 26. března, Švédsko v neděli 3. září 1967.
Ve zkratce
- Původ zvyku vlevo a vpravo není doložen jedním dokumentem, jsou to hypotézy.
- Pravidlo jezdit vlevo se v Anglii zapisuje v 18. století, povinným ho udělal zákon z roku 1835.
- První doložené pravidlo vpravo ve Spojených státech je z roku 1792, týkalo se silnice mezi Lancasterem a Filadelfií.
- Československo mělo přechod naplánovaný na 1. května 1939, okupace ho urychlila o zhruba šest týdnů.
- Praha přešla vpravo až v neděli 26. března 1939, o devět dní později než zbytek země.
- Švédsko přešlo 3. září 1967, ačkoli referendum z roku 1955 změnu odmítlo.
- Při přechodu ve Švédsku bylo hlášeno 157 nehod, což bylo méně než v běžnou neděli.
Proč se původně jezdilo vlevo
Nejznámější vysvětlení zní, že jezdci na koních drželi v pravé ruce zbraň a při míjení neznámého člověka chtěli mít meč na straně, kde ho potkají. Jde o oblíbenou hypotézu, ne o doložený fakt. Pro ni se nedochoval žádný dobový předpis a historici ji nepovažují za prokázanou. Slouží spíš jako pohodlné vysvětlení, které se dobře vypráví.
Co z toho se dá říct s jistotou
Jistota začíná až u písemných pravidel. Do té doby šlo o zvyk, který se mohl lišit podle místa. Jakmile se objevil hustší provoz povozů, začaly se vznikající předpisy zapisovat. V Anglii ke keep-left přibyla v 18. století pravidla pro místa s velkým provozem, například pro London Bridge, o němž píšeme v článku o tom, že Tower Bridge není London Bridge. Přesný rok a znění tohoto předpisu ale zdroje uvádějí nejednotně, a proto ho do textu nedáváme.
Jak se z teorií stalo pravidlo vpravo
Mezi vysvětleními, proč se na kontinentu prosadila pravá strana, se nejčastěji opakují dvě. První mluví o povozech tažených více koňmi, jejichž kočí seděl na levém koni nebo na levé straně vozu, aby pravou rukou mohl ovládat bič a postroj. Z tohoto místa je výhodné vidět, jak se míjí protijedoucí vozy, a to vede k jízdě po pravé straně. Je to hypotéza, kterou nepotvrzuje žádný dobový předpis.
Druhé vysvětlení připisuje rozšíření pravidla vpravo Napoleonovi, jehož armády měly při pochodech zůstávat na pravé straně a které se potom šířilo s dobýváním Evropy. Také ono se opírá spíš o tradici než o dokument. Spolehlivě jsou doložena pravidla, ne motivy: ve Francii se pravidlo jízdy vpravo objevuje v devadesátých letech 18. století, zdroje uvádějí rok 1792 i 1794.
Spojené státy
Ve Spojených státech doložené pravidlo existuje. Podle Federální správy silnic nepřijal žádný stát ani nová země pravidlo silničního provozu až do roku 1792, kdy Pensylvánie ve stanovách silnice mezi Lancasterem a Filadelfií určila, že se jezdí po pravé straně. Jako první stát předepsal jízdu vpravo na všech veřejných silnicích New York v roce 1804.
Proč zůstala Británie u jízdy vlevo
V Británii se pravidlo jezdit vlevo zapsalo do zákona dřív, než ho začaly přebírat jiné země, a pak už nebylo proč ho měnit. Zákon o silnicích z roku 1835 stanovil pokutu pro řidiče, který při setkání s jiným vozem nebo koněm nejede vlevo. Pravidlo se netýkalo setkání s chodcem. Encyklopedie Britannica z roku 1911 ho označuje za zvláštnost Spojeného království.
Hlavním rozdílem proti kontinentu je to, že Británie je ostrov. Nemá pozemní hranici se zemí, kde se jezdí vpravo, proto tu nikdy nevznikal tlak sladit provoz sousedů. Britský systém se navíc rozšířil do kolonií, a proto se vlevo jezdí v řadě bývalých britských území.
Jak Československo přešlo vpravo v roce 1939
Československo se v meziválečné době zavázalo přejít na jízdu vpravo a v roce 1931 slíbilo, že to udělá do pěti let. K tomu nedošlo. Motoristické kluby změnu většinou podporovaly, ale odpor byl hlavně na venkově a odborníci upozorňovali na náklady, především na přestavbu tramvajových výhybek a nástupišť a na nové značení. Konkrétní termín určil až předpis z listopadu 1938: jízda vpravo od 1. května 1939.
Okupace termín urychlila
Po obsazení zbytku českých zemí 15. března 1939 vydal německý velitel Walter von Brauchitsch rozkaz, podle něhož se mělo jezdit vpravo s téměř okamžitou účinností, aby okupační vojska mohla jezdit tak, jak byla zvyklá. Rozkaz platil od 17. března 1939. Změna se tak předsunula o zhruba šest týdnů. Některá města, například Ostrava, přešla hned první den okupace.
Praha dostala výjimku, protože měla rozsáhlou tramvajovou síť a bylo potřeba přemístit zastávky, výhybky a značky. Jízda vpravo tu začala v neděli 26. března 1939 ve tři hodiny ráno, do té doby se strana jízdy měnila na hranici města. U novějších tramvají se musely přesunout dveře z levé strany na pravou. První den hlásila Praha 26 nehod, většinou střetů chodců s tramvajemi, a jednu smrtelnou: čtyřicetidevítiletý Josef Lhotský v Kobylisích vstoupil do vozovky a srazila ho tramvaj číslo 14.
O tom, jak se po změně orientovat na silnici, vypovídají i další články z rubriky, například o tom, jaké chyby při řízení v Česku způsobují nehody, nebo o značkách, které na vozech dodnes poznáte podle písmen.
Švédsko a dagen H v roce 1967
Švédsko bylo ještě ve druhé polovině dvacátého století zemí, kde se jezdilo vlevo, i když okolní státy přešly vpravo dřív. V referendu v roce 1955 hlasovalo proti změně zhruba 83 procent voličů, přesto parlament změnu schválil 10. května 1963. Důvody byly praktické: sousední Norsko a Finsko jezdily vpravo, přes hranice jezdily velké počty vozidel a většina švédských aut měla volant vlevo, což při předjíždění zhoršovalo výhled a vedlo k čelním srážkám.
Jak přechod proběhl
Přechod se konal v neděli 3. září 1967. Provoz byl od časných ranních hodin omezen, ve 4:50 se vozidla na silnici zastavila, přejela na pravou stranu a v 5:00 jela dál. Den byl pojmenován dagen H, kde H znamená högertrafik, tedy provoz vpravo. Přípravy spravovala státní komise a zahrnovaly výměnu značek v celé zemi.
Výsledek byl lepší, než se čekalo. Hlášeno bylo 157 nehod, většinou lehkých, méně než v běžnou neděli, a v následující pondělí 125. Podle dostupných zpráv se počet nehod vrátil k běžným hodnotám zhruba za šest týdnů.
Kdy kdo přešel: přehled dat
| Místo | Rok | Co se stalo | Jak je to doloženo |
|---|---|---|---|
| Pensylvánie | 1792 | stanovy silnice Lancaster až Filadelfie určily jízdu vpravo | Federální správa silnic |
| New York | 1804 | první stát s pravidlem vpravo na všech veřejných silnicích | Federální správa silnic |
| Británie | 1835 | zákon o silnicích stanovil pokutu za jízdu mimo levou stranu | Britannica 1911, další zdroje |
| České země | 17. března 1939 | rozkaz německého velitele o jízdě vpravo | rozhlasové a motoristické zdroje |
| Praha | 26. března 1939 | jízda vpravo od tří hodin ráno | shodně tři zdroje |
| Švédsko | 3. září 1967 | dagen H, přechod ve 4:50 až 5:00 | shodně více zdrojů |
Co je teorie a co doložený fakt
| Tvrzení | Stav | Poznámka |
|---|---|---|
| Meč v pravé ruce a jízda vlevo | teorie | chybí dobový předpis |
| Kočí na levém koni a jízda vpravo | teorie | chybí dobový předpis |
| Napoleon rozšířil jízdu vpravo | teorie | opírá se o tradici, ne o dokument |
| Zákon o silnicích z roku 1835 | doloženo | znění citují historické prameny |
| Pensylvánie 1792 | doloženo | Federální správa silnic |
| Praha 26. března 1939 | doloženo | shodně tři zdroje |
| Švédsko 3. září 1967 | doloženo | shodně více zdrojů |
Jízdě po silnici se věnuje i článek o tom, jak vypadá cesta do Chorvatska autem. Kdo vyrazí na silnici do zahraničí, dobře udělá, když si před cestou ověří, na které straně se tam jezdí.
Šest tvrzení o jízdě vpravo a vlevo, která neplatí
- „Meč v pravé ruce vysvětluje jízdu vlevo.“ Je to oblíbená hypotéza, ne doložený fakt, protože se nedochoval dobový předpis, který by to potvrzoval.
- „Napoleon jednou rozkazem zavedl jízdu vpravo v celé Evropě.“ Rozkaz se neprokázal, ve Francii je doloženo pravidlo z devadesátých let 18. století a jeho šíření je spíš tradicí.
- „Československo přešlo vpravo kvůli okupaci a dřív to nebylo v plánu.“ Plán existoval od listopadu 1938, termín byl 1. května 1939. Okupace ho urychlila o zhruba šest týdnů.
- „V celém Československu se přešlo ve stejný den.“ Praha přešla až 26. března 1939, o devět dní později než zbytek území, kde platil rozkaz od 17. března.
- „Švédové se o přechodu rozhodli v referendu.“ Referendum z roku 1955 změnu odmítlo zhruba 83 procenty hlasů, o přechodu rozhodl parlament v roce 1963.
- „Přechod ve Švédsku skončil dopravním chaosem.“ V den přechodu bylo hlášeno 157 nehod, většinou lehkých, méně než v běžnou neděli.
Časté otázky
Proč se v Británii jezdí vlevo?
Nikdo nezná jediný důvod, který by se dal doložit dokumentem. Keep-left byl původně zvyk, který se v 18. století začal psát do předpisů, například pro provoz na London Bridge. Povinným se stal zákonem o silnicích z roku 1835, který stanovil pokutu pro řidiče, kteří při setkání s jiným vozem nebo koněm nejeli vlevo. Británie pak neměla důvod to měnit, protože je ostrov a nemá pozemní hranici se zemí, kde se jezdí vpravo.
Kdy přešlo Československo na jízdu vpravo?
V březnu 1939. Vyhláška o přechodu na jízdu vpravo byla připravena na 1. května 1939, ale po obsazení zbytku českých zemí ji německé velení urychlilo o zhruba šest týdnů. Rozkaz generála von Brauchitsche platil od 17. března 1939, Praha dostala odklad a na jízdu vpravo přešla v neděli 26. března 1939 ve tři hodiny ráno.
Proč Praha přecházela později než zbytek země?
Kvůli tramvajím. Pražská tramvajová síť měla výhybky, zastávky, dopravní značky a u nových vozů i dveře uspořádané pro jízdu vlevo, což se nedalo přestavět přes noc. Praha proto dostala devítidenní odklad. Do té doby se na hranici města měnila strana jízdy, takže řidiči při vjezdu do Prahy přecházeli z pravé strany na levou.
Zavedlo Československo jízdu vpravo kvůli Němcům?
Plán na přechod existoval už před okupací, protože Československo se v meziválečné době k přechodu zavázalo a v roce 1931 slíbilo, že ho provede do pěti let. Zdržovaly ho náklady a odpor na venkově. Konkrétní termín zakotvil až předpis z listopadu 1938 a okupace ho jen urychlila a vynutila, aby vojska mohla jezdit tak, jak byla zvyklá.
Kdy a jak přešlo na jízdu vpravo Švédsko?
V neděli 3. září 1967. Provoz byl od brzkého rána omezen, vozidla na silnici se ve 4:50 zastavila, přejela na pravou stranu a v 5:00 pokračovala. Referendum z roku 1955 přitom změnu odmítlo zhruba 83 procenty hlasů, ale parlament ji schválil 10. května 1963 a stát celou akci několik let připravoval.
Proč Švédsko přecházelo, i když to lidé v referendu odmítli?
Argumenty byly praktické. Sousední Norsko a Finsko jezdily vpravo, přes hranice jezdily velké počty vozidel a většina švédských aut měla volant vlevo, což při předjíždění zhoršovalo výhled a vedlo k čelním srážkám. Parlament proto rozhodl i proti výsledku referenda z roku 1955.
Kolik nehod bylo v den švédského přechodu?
Hlášeno bylo 157 nehod, většinou lehkých, což bylo méně než v běžnou neděli. Následující pondělí jich bylo 125. Podle dostupných zpráv se počet nehod vrátil k běžným hodnotám zhruba za šest týdnů.
Proč mají některá auta volant vpravo a jiná vlevo?
Volant bývá na straně, která je u středu vozovky, aby měl řidič lepší výhled na protijedoucí provoz a při předjíždění. V zemích s jízdou vpravo je proto volant vlevo, v zemích s jízdou vlevo vpravo. Ve Švédsku měla před přechodem většina aut volant vlevo, ačkoli se jezdilo vlevo, a právě to patřilo k důvodům, proč se přecházelo.
