Ferrari: vzpínající se kůň, žlutá a červená

Vzpínající se kůň ve znaku Ferrari patřil stíhacímu pilotovi Francescu Baraccovi, který si ho v roce 1917 namaloval černý na trup letadla. Enzo Ferrari ho převzal po setkání s Baraccovými rodiči v roce 1923 a na vozech ho poprvé použil v roce 1932. Žlutý štít dodal sám podle barvy rodné Modeny a červená je národní závodní barva Itálie.

Ve zkratce

• Kůň je osobní znak pilota Francesca Baracci z roku 1917, převzatý ze znaku jezdeckého pluku Piemonte Reale.
• Baracca měl 34 uznaných vítězství ve vzduchu a 19. června 1918 padl na Montellu ve věku 30 let.
• Enzo Ferrari se s Baraccovými rodiči seznámil v roce 1923 po vítězství v závodě u Ravenny.
• Na vozech Scuderie Ferrari se kůň poprvé objevil 9. července 1932 ve Spa, ještě na Alfách Romeo.
• Žluté pozadí je podle Ferrariho barva Modeny, kůň sám byl a zůstal černý.
• Červená byla národní závodní barva Itálie, ne volba značky, a v roce 1964 se od ní Ferrari na dva závody odklonilo.
• Porsche má koně z erbu Stuttgartu, s Ferrari ho nic nespojuje.

Kdo byl Francesco Baracca

Francesco Baracca se narodil 9. května 1888 v Lugu v Romagně a byl to důstojník jezdectva, který přesedl do kabiny letadla. Po vojenské akademii v Modeně sloužil u 2. pluku Piemonte Reale, který založil savojský vévoda v roce 1692. V první světové válce se z něj stal nejúspěšnější italský stíhač.

34 vítězství a poslední let

Podle Ministerstva obrany Itálie i podle databáze leteckých es The Aerodrome měl Baracca 34 uznaných vítězství. Velel legendární 91. letce a 19. června 1918 se nevrátil z nízkého letu nad Montellem, kde podporoval pěchotu v bitvě o Piavu. Bylo mu 30 let. Po jeho smrti dostala 91. letka jeho jméno.

Proč kůň a proč černý

Koncem roku 1916 a začátkem roku 1917 si italští letci začali malovat na stroje osobní znaky, aby se dali poznat. Baracca zvolil znak svého bývalého pluku, kterým byl stříbrný vzpínající se kůň na červeném poli. Změnil ho na černého, aby na plátně letadla lépe vynikl. Svůj výběr vysvětlil v dopise matce z 27. dubna 1918 a poslal jí fotografii letadla se znakem pluku. Na stíhačce SPAD XIII byl kůň namalovaný na bílém políčku, aby byl vidět na maskovacím nátěru.

Muzeum Francesca Baracci v Lugu uvádí, že kůň byl černý vždy. Opírá se o dřevěný panel s koněm, který Baracca držel ve svém ubytování a který byl vystaven při jeho pohřbu. Panel ukazuje černého koně otočeného doprava. Verze o koni původně červeném, přemalovaném na černo až po pilotově smrti, tak odporuje dochovanému předmětu.

Často se opakuje i verze, že kůň vznikl jako značka sestřeleného německého pilota ze Stuttgartu, jehož město má v erbu koně. Ani Ferrari, ani muzeum ji ve výkladu původu neuvádějí. Koně ze stuttgartského erbu má ve znaku Porsche, jehož legendární model popisuje text o tom, proč má Porsche 911 motor vzadu.

Jak se kůň dostal k Enzovi Ferrarimu

Podle Ferrariho vzpomínek mu hraběnka Paolina Baraccová sama doporučila, aby dal synova koně na své vozy. Stalo se to po závodě Okruh Savio u Ravenny v roce 1923, který Enzo Ferrari vyhrál na Alfě Romeo a po němž se seznámil s Baraccovým otcem, hrabětem Enricem, i s jeho ženou. Podle Ferrariho slov mu hraběnka řekla, že kůň mu přinese štěstí. Ferrari později psal, že kůň byl a vždy zůstane černý.

Přesné datum onoho doporučení se neví. Web Ferrari uvádí jako den setkání 17. června 1923, zatímco muzeum v Lugu píše, že datum hraběnčina gesta neznáme. Zdroje se shodují na roce 1923 a na vítězství u Ravenny. Kůň se ale na žádném voze neobjevil hned.

Devět let čekání

V roce 1923 byl Ferrari pilotem Alfy Romeo, takže kůň na jeho vozy nemohl. Scuderia Ferrari vznikla v Modeně až v roce 1929 a závodní Alfy připravovala pro soukromé jezdce. Kůň se na nich poprvé objevil 9. července 1932 na 24hodinovém závodě ve Spa-Francorchamps v Belgii. Zvítězili Antonio Brivio a Eugenio Siena na Alfě Romeo 8C 2300 před týmovými kolegy Pierem Taruffim a Guidem D’Ippolitem.

Na voze, který nesl jméno Ferrari, jel kůň poprvé v roce 1947 na modelu 125 S. Franco Cortese s ním vyhrál Velkou cenu Říma, první vítězství vozu postaveného v Maranellu. Vozy, které Scuderia připravovala, vyrobila Alfa Romeo, a její vlastní znak vysvětluje text o tom, odkud je znak Alfy Romeo.

Proč je pozadí žluté

Žlutou doplnil Enzo Ferrari sám a označil ji za kanárkově žlutou, tedy barvu Modeny. Modena je město jeho narození i sídlo Scuderie, takže štít spojuje pilotův válečný znak s domovem zakladatele. Baraccův kůň žluté pozadí na letadle neměl. Žlutý štít je prvek, který přibyl až u Ferrariho.

Muzeum v Lugu k tomu dodává, že kůň ve Ferrariho štítku nebyl přesně kopií Baraccova. Grafika byla jiná a kůň měl ocas zvednutý nahoru, kdežto Baracca ho měl svěšený. Znak tedy nevznikl jako opis, ale jako úprava.

Znak po částech

Znak lze rozebrat na prvky, z nichž každý má jiný původ. Kůň a jeho černá jsou z Baracci, žlutá z Modeny a červená vůbec nepatří ke znaku, patří k vozům. Tabulka ukazuje, kdo co uvádí.

Proč jsou závodní vozy červené

Červená není Ferrariho vynález ani součást znaku, byla to barva, kterou nesly italské vozy na mezinárodních závodech. Národní barvy zavedl už Pohár Gordona Bennetta, první mezinárodní závod, který se jezdil v letech 1900 až 1905. Cílem bylo, aby diváci poznali, z které země vůz je. Italské vozy dostaly červenou a Alfa Romeo, Maserati i Ferrari ji nosily dál.

Barvy podle národů

Země si barvy rozdělily tak, aby se nepletly. Francie měla modrou, Británie zelenou a Německo bílou, později stříbrnou. Tabulka shrnuje nejznámější barvy, jak je uvádějí zdroje.

Kdy přesně se červená stala italskou, se v literatuře liší: část zdrojů ukazuje na závod Peking až Paříž v roce 1907, jiné na ještě dřívější pravidla poháru. Spolehlivě doložené je, že ve dvacátých letech jezdily italské vozy v červené a že šlo o barvu národní.

Rok, kdy Ferrari jelo v modrobílé

V roce 1964 se Enzo Ferrari pohádal s italským sportovním úřadem kvůli schválení vozu 250 LM pro vytrvalostní závody. Sám tvrdil, že ho úřad nepodpořil. Vrátil licenci konstruktéra a vozy dal týmu NART, který je nasadil v modrobílých barvách Spojených států. Stalo se to na závodech v USA a v Mexiku, tedy v posledních dvou závodech sezony. V Mexiku získal na Ferrari John Surtees titul mistra světa, jediný jezdec, který vyhrál mistrovství na motocyklu i ve voze.

Podle Formula1.com tehdy Ferrari slíbilo, že už nikdy nepojede v barvách Itálie, ale slib vydržel jen do konce sezony. Jak se dnes v šampionátu počítají body a co znamenají vlajky, shrnuje text o tom, jak funguje formule 1.

Zvíře ve znaku nemá jen Ferrari: o koni ze znaku amerického vozu píše text o tom, čím je Ford Mustang, o býkovi příběh značky Lamborghini od traktorů.

Šest tvrzení o znaku Ferrari, která neplatí

1. Že kůň patřil Baraccovu oblíbenému koni. Doložený je znak pluku Piemonte Reale, který Baracca upravil na černý; žádný z použitých zdrojů nemluví o konkrétním zvířeti.
2. Že byl kůň původně červený. Muzeum Francesca Baracci tvrdí, že byl vždy černý, a opírá se o dochovaný dřevěný panel.
3. Že kůň pochází ze Stuttgartu. Tuto verzi neuvádí ani Ferrari, ani muzeum; Porsche má koně z erbu Stuttgartu, ale jde o jiný původ.
4. Že Ferrari používá koně od roku 1923. V roce 1923 jen vzniklo doporučení, na vozech se kůň objevil až 9. července 1932 a na vozech s jménem Ferrari v roce 1947.
5. Že je červená Ferrariho barevná volba. Byla to národní závodní barva Itálie, kterou nesly i Alfa Romeo a Maserati.
6. Že Ferrari vždycky jelo jen v červené. V roce 1964 se dva závody jelo v modrobílé barvě týmu NART.

Jak se vyhrává vytrvalostní závod, v němž Ferrari dlouhodobě startuje, vysvětluje text o 24 hodinách Le Mans.

Časté otázky

Odkud je vzpínající se kůň ve znaku Ferrari?

Z osobního znaku italského stíhacího pilota Francesca Baracci, který si koně namaloval na letadlo v roce 1917. Převzal ho ze znaku jezdeckého pluku Piemonte Reale. Podle Enza Ferrariho mu po závodě u Ravenny v roce 1923 hraběnka Paolina Baraccová, matka pilota, doporučila dát synova koně na své vozy pro štěstí. Na vozech Scuderie Ferrari se kůň poprvé objevil 9. července 1932.

Kdo byl Francesco Baracca?

Italský důstojník jezdectva a stíhací pilot, narozený 9. května 1888 v Lugu v Romagně. V první světové válce dosáhl 34 uznaných vítězství ve vzduchu a stal se nejúspěšnějším italským esem. Velel 91. letce a 19. června 1918 padl na Montellu ve věku 30 let.

Proč je pozadí znaku Ferrari žluté?

Žlutou doplnil sám Enzo Ferrari. Podle jeho slov je to kanárkově žlutá, tedy barva Modeny, města, kde se narodil a kde v roce 1929 založil Scuderia Ferrari. Baraccův kůň žluté pozadí neměl, štít je Ferrariho dodatek.

Proč jsou závodní vozy Ferrari červené?

Červená byla národní závodní barva Itálie, ne volba značky. Barvy podle zemí vznikly na začátku 20. století kolem Poháru Gordona Bennetta. Alfa Romeo, které Scuderia Ferrari od roku 1929 připravovala, jezdily v italské červené, a Ferrari ji převzalo. Kdy přesně se červená stala italskou, se v literatuře liší.

Kdy se kůň poprvé objevil na vozech Ferrari?

Na vozech týmu Scuderia Ferrari 9. července 1932 na 24hodinovém závodě ve Spa-Francorchamps. Šlo o Alfy Romeo 8C 2300, které zvítězily v pořadí Brivio se Sienou před Taruffim a D’Ippolitem. Na voze se jménem Ferrari jel kůň poprvé v roce 1947 na modelu 125 S.

Je kůň ve znaku Ferrari stejný jako kůň u Porsche?

Ne, mají odlišný původ. Ferrari převzalo koně z osobního znaku pilota Baracci. Porsche má koně z erbu města Stuttgart, kde firma sídlí, doplněného prvky z erbu Württemberska-Hohenzollernska. Společné mají jen to, že obě značky mají koně na zadních nohách.

Závodilo Ferrari někdy v jiné barvě než červené?

Ano, v roce 1964. Enzo Ferrari se kvůli sporu o schválení vozu 250 LM pro vytrvalostní závody rozhodl vrátit licenci konstruktéra a vozy svěřil americkému týmu NART. Ten je v posledních dvou závodech sezony, v USA a v Mexiku, nasadil v modrobílých barvách Spojených států. V Mexiku získal John Surtees titul mistra světa.

Byl kůň na Baraccově letadle vždy černý?

Ano, podle Muzea Francesca Baracci byl vždy černý. Muzeum se opírá o dřevěný panel s koněm, který Baracca držel ve svém ubytování a který byl vystaven při jeho pohřbu. Stříbrný byl kůň ve znaku pluku, Baracca ho změnil na černého, aby na plátně letadla víc vynikl.