Staré kožené boxerské rukavice v tělocvičně

Muhammad Ali: co se o něm říká špatně

Nejvyšší soud Spojených států nikdy nerozhodl, že Muhammad Ali byl odpíračem vojenské služby z důvodu svědomí. Zrušil jeho rozsudek z procesního důvodu: odvolací komise neuvedla, proč ho zamítla, a vláda sama uznala, že dva ze tří důvodů byly neplatné.

Ve zkratce

  • Narodil se jako Cassius Marcellus Clay mladší v roce 1942 v Louisville.
  • K boxu ho přivedl policista poté, co mu někdo ukradl kolo.
  • Nesměl boxovat zhruba tři a půl roku, ne pět.
  • Ve vězení nikdy neseděl, byl propuštěn na kauci.
  • Slavná věta o Vietkongu, kterou zná každý, nejspíš není jeho.
  • Titul mistra světa v těžké váze získal jako první boxer třikrát.
  • Souvislost boxu s jeho onemocněním nebyla potvrzena ani vyloučena.

Kolo, které nastartovalo kariéru

Cassius Marcellus Clay mladší se narodil 17. ledna 1942 v Louisville ve státě Kentucky.

Nejznámější historka z jeho dětství zní takhle: ve dvanácti letech přišel o kolo, nahlásil krádež policistovi Joe Martinovi, který v suterénu vedl boxerskou tělocvičnu, a prohlásil, že zloděje zbije. Martin mu odpověděl, že by se napřed měl naučit bojovat, a pozval ho do tělocvičny.

Základní kostra téhle historky je doložená a uvádějí ji i encyklopedické zdroje. Martin je doložená postava, která Claye skutečně vedla.

Barvité detaily, které kolují v převyprávěních, tedy že šlo o červenobílý bicykl konkrétní značky, vánoční dárek od otce nebo přesné znění policistovy věty, ale pocházejí ze sekundárních webů, ne z pramenů. Je poctivější je uvádět jako tradovanou verzi.

Jako amatér měl Clay bilanci sto výher a osm proher.

Řím 1960 a medaile v řece

Na olympiádě v Římě vyhrál v polotěžké váze. Ve finále 5. září 1960 porazil Poláka Zbigniewa Pietrzykowského jednomyslně 5:0. Profesionálně debutoval necelé dva měsíce nato.

A tady začíná první ze série historek, které se běžně vyprávějí jako fakta.

Podle nejrozšířenější verze hodil Clay krátce po návratu zlatou medaili do řeky Ohio poté, co ho odmítli obsloužit v podniku pro bílé. Je to silný obraz a naprosto zapadá do jeho pozdějšího příběhu.

Problém je v tom, že existují tři vzájemně neslučitelné verze:

  1. Ali sám ji uvedl až v autobiografii z roku 1975, tedy patnáct let po události.
  2. Lidé z jeho okolí ji popřeli, jmenovitě člen jeho rohu Drew Brown a fotograf Howard Bingham.
  3. Jeho životopisec Thomas Hauser tvrdí, že medaili prostě ztratil, rok nebo roky po jejím zisku.

Náhradní medaili dostal na hrách v Atlantě v roce 1996.

Tři fáze víry, ne jedna konverze

Tohle je část, kterou české texty obvykle odbudou jednou větou o konverzi k islámu, a přitom je klíčová pro pochopení všeho ostatního.

Nation of Islam v tehdejší podobě bylo černošské nábožensko-politické hnutí s vlastní mytologií, které mainstreamový islám za islám neuznává. To není detail, protože právě separatistické učení tohoto hnutí stálo za většinou dobové kritiky Aliho ze strany hnutí za občanská práva.

Chronologie vypadá takhle. O hnutí poprvé slyšel v roce 1959 na turnaji v Chicagu, první schůze se zúčastnil v roce 1961 a v roce 1962 se seznámil s Malcolmem X, který se stal jeho mentorem. Po vítězství nad Listonem v únoru 1964 se k hnutí veřejně přihlásil, nejprve jako Cassius X, protože jméno Clay označil za otrocké. 6. března 1964 oznámil vůdce hnutí, že nový mistr světa se bude jmenovat Muhammad Ali.

Tím to ale zdaleka neskončilo.

V roce 1969 byl z hnutí vyloučen poté, co v rozhovoru řekl, že se chce vrátit do ringu kvůli penězům. Po smrti zakladatele v roce 1975 převzal vedení jeho syn, který odmítl zbožštění otce i rasovou separaci a vedl většinu členů k mainstreamovému sunnitskému islámu. Ali tuhle proměnu následoval a později uvedl, že ho nový vůdce naučil pravému významu Koránu. Zhruba od roku 2005 se přiklonil k súfijskému islámu.

V pozdějších rozhovorech výslovně odmítl konkrétní věroučné prvky, ke kterým se dřív hlásil, včetně rasové separace.

Odmítnutí odvodu, krok za krokem

Tohle je nejlépe zdokumentovaná a zároveň nejhůř převyprávěná část jeho života.

Jak se to seběhlo

V roce 1962 byl zaregistrován jako odvodu schopen. O dva roky později byl přeřazen do kategorie, která znamenala způsobilost jen za stavu nouze, protože neuspěl v kvalifikačním testu ozbrojených sil.

Na začátku roku 1966 armáda snížila požadavky a Ali se rázem ocitl zpátky v kategorii pro okamžitý odvod. Právě tehdy, konkrétně 17. února 1966 v Miami, pronesl větu, kterou zná celý svět.

Vzápětí podal žádost o status odpírače vojenské služby z důvodu svědomí. A tady se to začíná lámat.

Úředník, který vedl slyšení, uzavřel, že Aliho námitky jsou upřímné a nábožensky založené, a doporučil žádosti vyhovět. Ministerstvo spravedlnosti ale jeho doporučení nerespektovalo a odvolací komisi doporučilo žádost zamítnout, a to na třech samostatných důvodech. Komise ji zamítla bez uvedení důvodů.

28. dubna 1967 v Houstonu Ali třikrát odmítl nastoupit k odvodu. O necelé dva měsíce později byl odsouzen k pěti letům vězení a pokutě deset tisíc dolarů. Atletická komise mu pozastavila licenci a asociace mu odebrala titul.

Dvě věci, které se říkají špatně

Nikdy neseděl ve vězení. Po odsouzení byl propuštěn na kauci do vyřízení odvolání a trest nenastoupil. Zabaven mu byl ale pas, takže nemohl boxovat ani v zahraničí.

Nesměl boxovat zhruba tři a půl roku, ne pět. Poslední zápas odboxoval v březnu 1967, vrátil se 26. října 1970. Pětiletý byl uložený trest, který nikdy nenastoupil.

Na čem rozhodnutí soudu skutečně stálo

Případ dorazil k Nejvyššímu soudu a ten 28. června 1971 rozsudek jednomyslně zrušil, poměrem 8:0. A tady vzniká nejrozšířenější zkreslení celé věci.

Pro přiznání statusu odpírače musel žadatel podle tehdejší judikatury splnit tři podmínky: být ze svědomí proti válce v jakékoli podobě, opírat tento odpor o náboženskou výchovu a víru, a mít námitku upřímnou.

Ministerstvo spravedlnosti tvrdilo, že Ali neplní ani jednu: jeho postoj se prý týkal jen americké vojenské služby, jeho námitky byly politické a rasové, ne náboženské, a nebyly upřímné, protože je vznesl pozdě.

Před Nejvyšším soudem ale vláda sama připustila, že dva ze tří důvodů neplatí. Uznala, že Aliho přesvědčení stojí na náboženské výchově a víře, a přestala zpochybňovat jeho upřímnost.

A protože odvolací komise nikdy neuvedla, o který ze tří důvodů své zamítnutí opřela, nebylo možné zjistit, jestli se neopřela právě o některý z těch neplatných. Rozsudek proto nemohl obstát.

Soud tedy nerozhodl, že Ali odpíračem byl. Věcnou otázku, jestli jeho odpor splňoval podmínku války v jakékoli podobě, nechal otevřenou. Bylo to vítězství procesní, ne obsahové.

Jak blízko to bylo

Podle rekonstrukce zákulisí, opřené o knihu o práci soudu, byla po ústním jednání většina soudců pro potvrzení rozsudku, poměrem 5:3.

Zvrat přišel od koncipienta soudce Harlana, který ho přesvědčil, že učení Nation of Islam pojímá svatou válku jako abstraktní a podmíněnou božím pokynem, což odpovídalo staršímu precedentu. Harlan změnil postoj a vznikl patový stav 4:4.

Z patu ven pomohl návrh soudce Stewarta rozhodnout na užším, procesním základě. Na tom se soud shodl jednomyslně.

Ali tedy vyhrál rozdílem jednoho změněného názoru a díky tomu, že se soud dokázal shodnout na tom nejmenším společném jmenovateli.

Věta, kterou nejspíš neřekl

Doložený výrok z Miami zní, že s Vietkongem nemá žádný spor. Zaznamenal ho novinář New York Times, který ho do své zprávy nezařadil, protože ho unavený Ali pronesl bez důrazu. Převzali ho jiní.

Slavnější a mnohem ostřejší varianta, tedy že mu žádný Vietkongovec nikdy neřekl hanlivým slovem, podle dostupných dokladů nepochází od něj. Už šest dní po jeho vyjádření popsaly noviny transparent s touto větou na protiválečné demonstraci a poté kolovala na odznacích a plakátech. Bývá přisuzována i jinému aktivistovi.

Ali sám pronesl významově podobná slova, ale ne v téhle podobě. Ke splynutí obou verzí pomohly hrané filmy.

Zápasy, na kterých to stálo

Liston, únor 1964

Clay šel do zápasu jako outsider v kurzu 8:1. Liston nenastoupil na sedmé kolo a Clay se ve dvaadvaceti stal mistrem světa. Několik dní nato oznámil vstup do Nation of Islam.

Zápas má i svou temnější stránku: ve čtvrtém a pátém kole měl Clay vážně narušené vidění po zásahu jakousi látkou, u níž padlo podezření, že pocházela z Listonova rohu. Liston své nenastoupení odůvodnil zraněním ramene, které se nepodařilo ověřit.

Fantomový úder, květen 1965

Odveta skončila v prvním kole po dvou minutách a dvanácti sekundách. Liston šel k zemi po pravačce, kterou většina diváků vůbec nezaznamenala.

Spor o to, jestli ten úder byl skutečný, trvá dodnes a doložené jsou obě strany. Jeden komentátor psal, že viděl úder přistát na bradě a označil ho za učebnicový knokaut. Zpomalený rozbor podle jiných ukazuje jen krátkou klouzavou pravačku s omezenou silou.

Jedna věc je ale jistá a mluví se o ní málo: rozhodčí odpočítával zmatečně. Nemohl dostat Aliho do neutrálního rohu, neslyšel počítání časoměřiče, protože neměl mikrofon, a oficiálně vyhlášený čas ukončení byl chybný. Liston šel k zemi v 1:44, vstal v 1:56 a zápas skončil ve 2:12.

Na záběrech je navíc vidět, jak se Ali ptá svého rohu, jestli ho vůbec trefil.

Tři zápasy s Frazierem

Zápas století, březen 1971. Oba boxeři šli do zápasu neporažení, každý dostal dva a půl milionu dolarů. Frazier vyhrál jednomyslně na body po patnácti kolech a připravil Aliho o první profesionální porážku. Sledovanost se odhaduje na tři sta milionů diváků.

Odveta, leden 1974. Ali vyhrál jednomyslně na body.

Thrilla in Manila, říjen 1975. Nejtvrdší zápas obou kariér. Začínal v deset hodin dopoledne kvůli přenosům, což spolu s tropickým podnebím a televizními světly vytvořilo brutální podmínky. Ali kvůli dehydrataci zhubl přes dvě kila. Zápas ukončil Frazierův trenér mezi čtrnáctým a patnáctým kolem, přestože Frazier protestoval. V tu chvíli měl přitom Frazier vážně zhoršené vidění po zásazích do hlavy.

Ali svému životopisci později řekl, že Frazier to vzdal těsně předtím, než by to vzdal on sám, a že si nemyslel, že by dokázal ještě boxovat.

Kinshasa, říjen 1974

Aliho nejslavnější vítězství. Ve dvaatřiceti letech nastoupil jako outsider v kurzu 4:1 proti neporaženému pětadvacetiletému Georgi Foremanovi. V osmém kole ho poslal k zemi tvrdou přímou pravou a rozhodčí zápas ukončil dřív, než Foreman vstal. Sledovanost se odhaduje kolem miliardy diváků.

Taktika, kterou tam použil, tedy opírání se zády o provazy a nechání soupeře vyčerpat se údery do krytu, dostala vlastní jméno.

Byla ale předem promyšlená? Zdroje si protiřečí, včetně výroků Aliho a jeho trenéra. Ali naznačoval, že šlo o změnu během zápasu: po prvním kole si uvědomil, že v původním tempu by po sedmi kolech byl vyřízený. Jeho trenér z toho během zápasu nadšený nebyl. Podle jiné verze mu taktiku navrhl fotograf. Bezpečné je říct, že se z improvizace nebo ze zvažované varianty stala taktika, kterou boxerský svět pojmenoval až zpětně.

Podobně se traduje, že trenér uvolnil provazy, aby se o ně Ali mohl opřít. Sám to popřel s tím, že provazy byly volné už po příjezdu a on je naopak zkoušel utáhnout.

Proč jeho styl neměl fungovat

Ali dělal v ringu věci, které učebnice zakazují, a stal se legendou právě díky nim.

  1. Držel ruce nízko. Nejzákladnější chyba, kterou začátečníkům trenéři vymlouvají. Fungovalo mu to díky výjimečným reflexům.
  2. Uhýbal hlavou dozadu. Místo úkroku do strany nebo krytu stahoval hlavu přímo dozadu z dosahu úderu. Klasicky je to považováno za chybu, protože boxer ztrácí rovnováhu a nabízí bradu.
  3. Pohyboval se jako lehká váha. Kroužení, pohyb na špičkách, změna směru uprostřed kroku, neustálé resetování úhlu, aby se soupeř nikdy nestihl postavit do rovnováhy. U těžké váhy nevídané.
  4. Útočil z neortodoxních pozic, včetně křížového kroku do pravačky, kdy zadní noha jde proti směru úderu.

Boxerský historik Bert Randolph Sugar to shrnul tak, že Ali držel ruce příliš nízko a pohyboval se patrně příliš mnoho, ale dělal všechno a dělal to skvěle.

Podobný rozpor mezi učebnicí a výsledkem najdeme i u jiných výjimečných sportovců, jak popisuje text o tom, co se o Usainu Boltovi říká špatně.

Bilance

Údaj Hodnota
Profesionální zápasy 61
Výhry 56, z toho 37 knokautem
Prohry 5
Amatérská bilance 100 výher, 8 proher
Tituly v těžké váze 3
Konec kariéry 1981

Titul získal poprvé nad Listonem v roce 1964, podruhé nad Foremanem v Kinshase v roce 1974 a potřetí nad Leonem Spinksem v září 1978. Byl prvním boxerem, který získal titul mistra světa v těžké váze třikrát.

Stojí za zmínku, jak k té třetí příležitosti přišel: v únoru 1978 ho Spinks porazil dělenou porážkou na body v teprve svém osmém profesionálním zápase. Odveta o sedm měsíců později skončila obráceně.

Zdraví a co se o něm tvrdí

Ali byl diagnostikován v roce 1984, tedy ve dvaačtyřiceti letech a tři roky po ukončení kariéry. Vyhledal lékaře kvůli třesu, zpomalení pohybu, setřelé řeči a nevysvětlené únavě.

Tady je potřeba být terminologicky přesný, protože rozdíl není kosmetický. Parkinsonský syndrom je souhrnné označení pro soubor příznaků, který může mít víc příčin včetně úrazů hlavy, kdežto Parkinsonova nemoc je konkrétní neurodegenerativní onemocnění. Zdroje se v tom u Aliho rozcházejí.

Pokud jde o souvislost s boxem, doložené je tohle:

  • Jeho lékař podezíral, že příčinou mohla být opakovaná traumata hlavy. Jedním z časných příznaků byla necitlivost rtů a obličeje, kterou spojoval s poškozením mozkového kmene.
  • Zároveň bylo konstatováno, že příčinnou souvislost v jeho případě nelze určit.
  • Obecně platí, že těžké poranění mozku je známý rizikový faktor, ale studie nejsou konkluzivní, protože roli hrají i genetika a prostředí.

Tvrzení, že box jeho onemocnění prokazatelně způsobil, tedy doložené není. Doložené je jen to, že jde o rizikový faktor a že lékaři souvislost ani nepotvrdili, ani nevyloučili. Podobně opatrně je potřeba nakládat s často opakovaným odhadem počtu ran, které za kariéru dostal, protože se pro něj nedá dohledat primární zdroj.

Zemřel 3. června 2016 ve věku sedmdesáti čtyř let.

Význam mimo ring

Clevelandský summit

Měsíc po odmítnutí odvodu, 4. června 1967, svolal fotbalista Jim Brown setkání dvanácti předních afroamerických mužů. Byli mezi nimi Bill Russell, budoucí Kareem Abdul-Jabbar a politik, který byl o pět měsíců později zvolen prvním černošským starostou velkého amerického města.

V převyprávěních se z toho stává obraz jednomyslné podpory. Skutečnost byla složitější a zajímavější: skupina se nejprve šest až sedm hodin scházela neveřejně a původně se snažila Aliho přemluvit, aby přijal nabídku předvádět exhibiční zápasy pro vojáky místo nošení zbraně. Teprve po tomto jednání vystoupili na tiskové konferenci s podporou jeho rozhodnutí.

Pozdější role

V listopadu 1990 odcestoval do Bagdádu jednat o propuštění amerických rukojmích, a to navzdory varování ministerstva zahraničí. Vrátil se s patnácti propuštěnými Američany.

V roce 1996 zapálil olympijský oheň v Atlantě, rukou třesoucí se od nemoci. V roce 1998 byl jmenován poslem míru OSN, v roce 1999 vyhlášen sportovcem století a v roce 2005 obdržel Prezidentskou medaili svobody.

Kritika, bez které je portrét lakovaný

Představa Aliho jako nesporného hrdiny hnutí za občanská práva je zpětná konstrukce. V šedesátých letech byl uvnitř černošské komunity kontroverzní postavou, a to z konkrétního důvodu: hnutí za občanská práva usilovalo o integraci, kdežto Nation of Islam prosazovala rasovou separaci.

Martin Luther King ho podle citovaných textů v jednu chvíli označil za zastánce segregace. Bývalý mistr světa Floyd Patterson s ním veřejně polemizoval o jménu i o hnutí.

Druhá, oddělená věc je osobní krutost. Ali označoval Pattersona i Joea Louise za Uncle Toma a Joea Fraziera veřejně zesměšňoval kvůli vzhledu a vyjadřování, včetně přirovnávání ke gorile. Frazier mu přitom podle citovaných textů pomáhal lobbovat za obnovení licence a tuhle křivdu nesl do konce života.

Je fér oddělit obojí od hodnotících soudů. Doložitelné je, že se hlásil k učení prosazujícímu rasovou separaci a že tyhle názory později odmítl. Osobní útoky na soupeře pak sám v pozdějších letech litoval.

Cenu za politický postoj ve sportu platili i další, jak ukazuje text o tom, jak dopadl tichý protest Věry Čáslavské.

Deset věcí, které se o Alim říkají špatně

  1. Hodil olympijskou medaili do řeky. Historku uvedl až v autobiografii z roku 1975. Lidé z jeho okolí ji popřeli a jeho životopisec tvrdí, že medaili prostě ztratil.
  2. Seděl ve vězení. Neseděl. Po odsouzení byl propuštěn na kauci a pětiletý trest nikdy nenastoupil. Zabaven mu byl pas.
  3. Nejvyšší soud rozhodl, že byl odpíračem z důvodu svědomí. Nerozhodl. Rozhodnutí bylo procesní: odvolací komise neuvedla důvody a vláda sama uznala, že dva ze tří důvodů byly neplatné, takže nešlo zjistit, o co se zamítnutí opíralo. Věcnou otázku soud nechal otevřenou.
  4. Nesměl boxovat pět let. Byly to zhruba tři a půl roku, od března 1967 do října 1970. Pětiletý byl uložený trest.
  5. Řekl větu o Vietkongovcích, kteří mu nikdy neřekli hanlivým slovem. Podle dostupných dokladů ne. Věta se objevila na protiválečných transparentech už týden po jeho vyjádření a bývá přisuzována i jinému aktivistovi. Doložený je jiný, mírnější výrok.
  6. Vymyslel větu o motýlovi a včele. Podle více zdrojů ji vytvořil člen jeho rohu Drew Brown, který ji skandoval v tréninku. Ali si ji osvojil a zpopularizoval.
  7. Konvertoval k islámu a tím to skončilo. Prošel třemi fázemi: Nation of Islam, po roce 1975 mainstreamový sunnitský islám a zhruba od roku 2005 súfismus. Konkrétní věroučné prvky prvního hnutí později výslovně odmítl.
  8. Box mu prokazatelně způsobil Parkinsonovu nemoc. Doložený je jen rizikový faktor a podezření jeho lékaře. Formálně bylo konstatováno, že příčinnou souvislost v jeho případě nelze určit. Navíc je rozdíl mezi parkinsonským syndromem a Parkinsonovou nemocí.
  9. Byl vždycky hrdinou hnutí za občanská práva. V šedesátých letech byl uvnitř černošské komunity kontroverzní, protože hnutí usilovalo o integraci a Nation of Islam o separaci. Hrdinou se ve veřejné paměti stal až s odstupem.
  10. Taktika v Kinshase byla předem promyšlený plán. Zdroje si protiřečí, včetně výroků samotného Aliho a jeho trenéra. Pojmenována byla až zpětně.

Časté otázky

Seděl Muhammad Ali ve vězení?

Neseděl. V červnu 1967 byl odsouzen k pěti letům vězení a pokutě deset tisíc dolarů, ale byl propuštěn na kauci do vyřízení odvolání a trest nikdy nenastoupil. Zabaven mu byl pas, takže nemohl boxovat ani v zahraničí, a boxerskou licenci nezískal v žádném státě.

Jak dlouho nesměl boxovat?

Zhruba tři a půl roku. Poslední zápas před vyloučením odboxoval v březnu 1967 a vrátil se 26. října 1970 proti Jerry Quarrymu. Pětiletá byla délka uloženého trestu odnětí svobody, ne délka zákazu boxu, a právě odtud pochází nejčastější zaměňování.

Co přesně rozhodl Nejvyšší soud?

Zrušil rozsudek jednomyslně poměrem 8:0, ale z procesního důvodu. Odvolací komise zamítla Aliho žádost bez uvedení důvodů a vláda před soudem sama připustila, že dva ze tří důvodů doporučených ministerstvem spravedlnosti byly neplatné. Nešlo tedy zjistit, o co se zamítnutí opíralo. Otázku, jestli Aliho odpor splňoval podmínku odporu k válce v jakékoli podobě, soud nechal otevřenou.

Řekl Ali slavnou větu o Vietkongu?

Doložený výrok z 17. února 1966 zní, že s Vietkongem nemá žádný spor. Slavnější a ostřejší varianta o tom, že mu žádný Vietkongovec nikdy neřekl hanlivým slovem, podle dostupných dokladů od něj nepochází. Objevila se na protiválečných transparentech už šest dní po jeho vyjádření a bývá přisuzována i jinému aktivistovi.

Kolikrát byl mistrem světa v těžké váze?

Třikrát, a byl prvním boxerem, kterému se to podařilo. Poprvé v únoru 1964 nad Sonnym Listonem, podruhé v říjnu 1974 nad Georgem Foremanem v Kinshase a potřetí v září 1978 nad Leonem Spinksem, který ho o sedm měsíců dřív porazil ve svém teprve osmém profesionálním zápase.

Způsobil mu box Parkinsonovu nemoc?

Nelze to tvrdit. Byl diagnostikován v roce 1984, jeho lékař podezíral opakovaná traumata hlavy jako možnou příčinu, ale formálně bylo konstatováno, že příčinnou souvislost v jeho případě nelze určit. Obecně je těžké poranění mozku známý rizikový faktor, studie ale nejsou konkluzivní. Navíc je rozdíl mezi parkinsonským syndromem, což je soubor příznaků s více možnými příčinami, a Parkinsonovou nemocí.

Byl fantomový úder proti Listonovi skutečný?

Spor trvá a doložené jsou obě strany. Jedni tvrdí, že šlo o učebnicový knokaut, jiní vidí na zpomalených záběrech jen krátkou klouzavou pravačku s omezenou silou. Jisté je, že rozhodčí odpočítával zmatečně a oficiálně vyhlášený čas ukončení byl chybný. Na záběrech je také vidět, jak se Ali ptá svého rohu, jestli soupeře vůbec trefil.

Proč byl Ali v šedesátých letech kontroverzní?

Protože se hlásil k Nation of Islam, tedy k černošskému nábožensko-politickému hnutí, které prosazovalo rasovou separaci, kdežto hnutí za občanská práva usilovalo o integraci. Kritizovali ho i představitelé černošské komunity. K tomu se přidávala osobní krutost vůči soupeřům, zejména vůči Joeovi Frazierovi. Obojí později sám revidoval.

Související články

Napsat komentář