Mont-Saint-Michel a příliv: ostrov se vrací

Mont-Saint-Michel obklopuje jeden z největších přílivů v Evropě, rozdíl hladin dosahuje zhruba 14 metrů. Voda přichází rychle, ale ne cvalem, i když to tvrdí pořekadlo. Skalnatý ostrov se po desetiletích zanášení znovu vrací k moři díky nové přehradě na Couesnonu a lávce na pilotech, která nahradila hráz z roku 1879.

Čtenář, který se chystá do Normandie, chce vědět dvě věci: jak nebezpečný je příliv a proč dnes hora nevypadá jako před deseti lety. Tenhle text rozlišuje, co je doložené oficiálními zdroji, a co je jen turistická legenda.

Ve zkratce

• Rozdíl mezi odlivem a přílivem bývá kolem 14 metrů, turistický úřad uvádí až 15.
• Při odlivu se moře stahuje do vzdálenosti až 15 kilometrů od pobřeží.
• Cválající kůň je pořekadlo, číselné popisy rychlosti vody mluví o tempu chůze.
• Hráz z roku 1879 a první přehrada z roku 1969 zanášení pískem zrychlily.
• Nová přehrada na Couesnonu má osm propustí a vymývá písek zadržovanou vodou.
• Lávka dlouhá zhruba 760 metrů otevřená v červenci 2014 nahradila hráz.
• Ostrovem je hora jen při koeficientu nad 110, a to na několik hodin.

Jak rychle voda přichází

Přesné číslo oficiální zdroje neuvádějí. Turistický úřad zátoky píše jen to, že moře stoupá velmi rychle, a varuje, že je mimořádně nebezpečné vydat se do zátoky samotnému, i těsně kolem hory. Číslo, které se objevuje v průvodcích, je tedy z druhé ruky.

Odkud je kůň v cvalu

Regionální turistické weby tvrdí, že moře přichází rychlostí cválajícího koně, a zvou návštěvníky, aby si to na koni vyzkoušeli. Je to přirovnání, ne měření. Popisy s čísly mluví o mnohem pomalejším tempu: průměr kolem 3,6 km/h a v korytech až kolem 6 km/h. Autoři těchto textů se přitom v jiných údajích rozcházejí, takže jde o řádový odhad.

Proč je to nebezpečné i při chůzi

Nebezpečí není v tom, že by voda předběhla sprintera, ale v tom, že moře stoupá velmi rychle a zátoka se stahuje na kilometry daleko. Chodec daleko od břehu nemá čas na omyl. Právě proto turistický úřad doporučuje přechody jen s licencovaným průvodcem, které se nabízejí celoročně.

Proč je příliv tak velký

Nejvyšší hodnoty přicházejí při skočných přílivech, kdy je Slunce, Měsíc a Země v jedné linii. Turistický úřad uvádí, že nejsilnější příliv přichází 36 až 48 hodin po úplňku a novu, přibližně a zhruba jednou za dva týdny. Při malých přílivech moře k hoře vůbec nedojde.

Při skočném přílivu dosáhne moře k hoře asi čtyři a půl hodiny po začátku stoupání. Rozdíl hladin tak dosahuje kolem 14 metrů, turistický úřad uvádí až 15. Při odlivu se moře stahuje až 15 kilometrů od pobřeží, což je dáno plochým dnem zátoky.

Podobný princip, kdy moře střídavě zaplavuje a odkrývá mělké území, znají čtenáři i z jiných míst Evropy. O tom, jak s mořem musí počítat město stavěné na vodě, píšeme v textu o tom, na čem stojí Benátky a jak funguje Mose.

Jak se ostrov zanášel

Zanášení zátoky je přirozený děj, který člověk zrychlil. Při každém přílivu se kolem hory usazuje písek, porost se šíří a země získává na moři. Státní stránky projektu uvádějí čtyři lidské zásahy, které tento proces posílily: napřímení koryta Couesnonu, první přehradu na něm, silniční hráz a vysoušení pobřežních ploch.

Poldrování bylo rozsáhlé: společnost Mosselman dostala od státu 4 350 hektarů k získání od moře a do roku 1934 z nich přeměnila na zemědělskou půdu 2 854 hektarů. Dekret z roku 1919 pak zakázal poldry blíže než kilometr od hory, poslední poldr vznikl v roce 1949.

Co hrozilo

Státní stránky projektu uvádějí, že bez rozsáhlého zásahu by se hora trvale připojila k pevnině. Odhady kladou tento okamžik přibližně k roku 2040. Právě to bylo důvodem, proč stát v roce 1995 rozhodl o projektu návratu k mořskému charakteru.

Co změnila přehrada na Couesnonu

Nová přehrada nezadržuje moře, naopak ho pouští dál do řeky. Při přílivu vpustí vodu do koryta Couesnonu, uchová ji jako zásobu a při odlivu ji rychle vypustí do zátoky. Proud tak odnáší usazeniny směrem k otevřenému moři. Úředně se tomu říká výplachový efekt.

Jak je přehrada postavena

Podle zadání jedné z maturitních úloh francouzských technických škol má přehrada osm hlavních propustí o šířce 9 metrů se segmentovými stavidly, dvě rybí propusti a zásobník zhruba 700 000 metrů krychlových vody. Totéž množství propustí potvrzuje studie francouzského výzkumného ústavu INRAE. Turistický úřad doplňuje, že průtok při vypouštění roste postupně a po 20 minutách dosáhne nejvýše 100 metrů krychlových za sekundu.

Co se čekalo

Inženýři počítali, že dno kolem hory poklesne do roku 2042 v průměru o 70 centimetrů a zisk dosáhne asi 50 hektarů mořské plochy. Je to projekce, ne naměřený výsledek, a také odborníci uvádějí, že odstranění usazenin trvá roky.

Lávka místo hráze

Lávka nese pěší i kyvadlovou dopravu a nechává vodu volně protékat. Otevřena byla pro pěší 22. července 2014, měří podle architektů 760 metrů a stojí na 134 pilířích vysokých 12 metrů. Navrhl ji Dietmar Feichtinger. Nízká paluba se drží těsně nad vodou a při nejvyšších přílivech může být zaplavena.

Parkoviště na pevnině leží 2,5 kilometru od hory a kyvadlový autobus zastavuje 400 metrů od ní. Auta už nestojí na písku pod horou a nic nebrání vodě v obtékání. Podobně omezuje turisty jiné vyhledávané místo: Hallstatt, kde obec omezuje návštěvníky.

Kdy je z hory znovu ostrov

Ostrovem je hora při největších přílivech, když koeficient příliv převýší 110. Francouzský portál o cestování uvádí, že každý takový okamžik trvá jen několik hodin a nastane méně často, než by čekal návštěvník. Takový stav nenastal víc než 130 let.

Hlavní změna je jiná, než jak ji líčí průvodci. Hora se vrací k moři postupně, ne naráz. Místní průvodce v reportáži televize Euronews popisuje, že úroveň dna kolem hory klesla a moře se pohybuje rychleji, takže musí zkracovat prohlídky podle přílivu. Příbuzný příklad, kde se mění tvar pobřeží vlivem moře, najdete v textu o pláži Zlatni Rat na ostrově Brač.

Hora, která se musela zachránit

Opatství na hoře existuje od roku 966. Hora je památkou světového dědictví UNESCO a každý rok ji navštíví miliony lidí. O tom, jak se dnes s památkami zachází, píšeme i u Stonehenge a jeho úprav ve 20. století.

Šest tvrzení o Mont-Saint-Michel, která neplatí

1. Že voda přichází cvalem koně. Je to pořekadlo. Číselné popisy mluví o tempu chůze, oficiální zdroje číslo neuvádějí.
2. Že je hora každý den ostrovem. Ostrovem je jen při koeficientu nad 110 a na pár hodin.
3. Že přehrada zadržuje moře. Naopak, vpouští příliv do řeky a vypouští ho zpět, aby vyplavila písek.
4. Že lávka je jen ozdoba. Nahradila hráz, která bránila vodě obtékat horu.
5. Že zanášení způsobil jen příliv. Přirozený děj zrychlily hráz, první přehrada, napřímení řeky a vysoušení pobřeží.
6. Že zátoku zvládne přejít každý sám. Turistický úřad varuje, že je to mimořádně nebezpečné, i těsně u hory.

Časté otázky

Jak rychle přichází příliv u Mont-Saint-Michel?

Přesné číslo oficiální zdroje neuvádějí, turistický úřad říká jen, že moře stoupá velmi rychle. Přirovnání ke cválajícímu koni je pořekadlo. Popisy s čísly mluví o tempu chůze, zhruba 3,6 až 6 km/h v korytech, jde ale o orientační údaje, ne o měření. Nebezpečné je to, že odliv vás vede daleko od břehu.

Jak velký je rozdíl mezi přílivem a odlivem?

Zátoka patří k nejvyšším přílivům v Evropě. Rozdíl mezi odlivem a přílivem bývá kolem 14 metrů a turistický úřad uvádí až 15 metrů. Při odlivu se moře stahuje do vzdálenosti až 15 kilometrů od pobřeží. Průměr je nižší, největší hodnoty přicházejí při skočných přílivech, zhruba každé dva týdny.

Kdy je z Mont-Saint-Michel opravdu ostrov?

Při největších přílivech, když koeficient příliv převýší hodnotu 110. Trvá to jen několik hodin a nestává se to při každém přílivu. Při malých přílivech moře k hoře vůbec nedojde. Hora tedy není ostrovem trvale, ale znovu se jím stává, což se déle než 130 let nedělo.

Proč se Mont-Saint-Michel zanášel pískem?

Zanášení je přirozený děj, ale zrychlily ho zásahy člověka. Státní doklady uvádějí napřímení a regulaci řeky Couesnon, první přehradu z roku 1969, silniční hráz z roku 1879 a vysušování pobřežních ploch. Bez zásahu by podle odhadů kolem roku 2040 hora stála uprostřed travnaté pláně.

Jak funguje přehrada na Couesnonu?

Při přílivu vpustí vodu do koryta řeky, při odlivu ji pustí zpět a proud vymývá usazeniny. Má osm propustí o šířce 9 metrů, dvě rybí propusti a zásobník asi 700 000 metrů krychlových. Turistický úřad uvádí, že průtok při vypouštění roste postupně a po 20 minutách dosáhne nejvýše 100 metrů krychlových za sekundu.

Proč místo hráze vznikla lávka?

Hráz z roku 1879 bránila vodě volně obtékat horu a podporovala usazování písku. Lávka na pilotech voda propouští. Otevřena byla v červenci 2014, měří zhruba 760 metrů a stojí na 134 pilířích vysokých 12 metrů. Nahradila i příjezd autem, návštěvníci chodí pěšky nebo jezdí kyvadlovým autobusem.

Dá se zátoka přejít pěšky bez průvodce?

Turistický úřad to nedoporučuje: varuje, že je mimořádně nebezpečné vydat se do zátoky samotnému, i v těsné blízkosti hory. Přechody s licencovaným průvodcem se nabízejí celoročně. Moře se stahuje na kilometry a vrací se rychle, takže orientace podle viditelné hory sama o sobě nestačí.

Kdy začal projekt návratu hory k moři?

Studie a rozhodnutí státu pocházejí z roku 1995, hlavní stavební práce začaly v roce 2005. Nová přehrada na Couesnonu byla dokončena v květnu 2009 a lávka pro pěší se otevřela v červenci 2014. Samotné stavební práce měly podle státních stránek trvat deset let, hráz byla po otevření lávky odstraněna.