Land Rover Defender: odkdy existuje a co znamená 90 a 110

Defender se nevyrábí od roku 1948, jak se běžně píše. To jméno vzniklo až v roce 1990 a měl za ním docela prozaický důvod: značka potřebovala odlišit svůj původní model od nově uvedeného Discovery. A označení 90 nikdy neodpovídalo skutečnému rozvoru.

Ve zkratce

• Značka Land Rover je od roku 1948, model Defender až od roku 1990.
• Hliníková karoserie vznikla kvůli poválečnému přídělovému systému na ocel.
• Rám byl vždycky ocelový a z výroby nebyl zinkovaný, takže rezaví.
• Devadesátka měla ve skutečnosti rozvor 92,9 palce, ne devadesát.
• Výroba původního modelu skončila v lednu 2016 kvůli bezpečnostním a emisním předpisům.
• Nový Defender má samonosnou karoserii místo rámu a nezávislé zavěšení.
• Údaj o sedmdesáti procentech stále jezdících vozů je marketingové tvrzení z roku 1992.

Tři vrstvy, které se pletou dohromady

Kolem Defenderu je zmatek, který se dá odstranit jedinou tabulkou. Jsou to totiž tři různé věci s podobným jménem.

Období	Jak se to jmenovalo
1948 až 1985	Land Rover Series I, II, IIA a III
1983 až 1990	Land Rover One Ten, Ninety a One Two Seven
1990 až 2016	Land Rover Defender 90, 110 a 130
od 2020	Nový Defender na platformě D7x

Proč jméno vzniklo, je logické. Až do konce osmdesátých let byl Land Rover název značky i jediného modelu zároveň. V roce 1989 přišlo Discovery a najednou existovaly dva vozy jedné značky, takže se ten původní musel začít jmenovat nějak. Od roku 1990 se z Ninety stal Defender 90, z One Ten Defender 110 a z One Two Seven Defender 130, u kterého se změnilo jen jméno a rozvor zůstal.

Rok 1948 a hliník z nouze

Vůz vymyslela firma Rover v roce 1947 pod vedením hlavního konstruktéra Maurice Wilkse. Inspirací byly armádní přebytkové jeepy a jeho vlastní zkušenost s jedním takovým na farmě v severním Walesu. Mechanika prototypu vycházela z osobního vozu Rover, prototyp měl volant uprostřed a premiéru měl vůz na autosalonu v Amsterodamu v roce 1948.

Nejzajímavější je materiál karoserie. Hliníkohořčíková slitina se nepoužila kvůli odolnosti proti korozi, ale proto, že ocel byla po druhé světové válce na příděl. Byla to nouzová volba, ze které se časem stal poznávací znak.

Stejného původu je i barva. První vozy byly ve světle zelených odstínech, protože se použila přebytková barva z leteckých kabin.

Kresba v písku

Zakladatelský příběh značky říká, že Maurice Wilks načrtl svou představu vozu do písku na velšské pláži, když se tam v roce 1947 setkal se svým bratrem Spencerem, tehdejším ředitelem firmy.

Land Rover ten příběh sám uvádí ve svých materiálech a doprovodil ho v roce 2015 svědectvím Stephena Wilkse, syna Maurice Wilkse, který popsal setkání na pláži i kresbu v písku jako počátek celého Land Roveru.

Zároveň je poctivé říct, že dobový dokument, fotografie ani zápis z roku 1947 k dispozici nejsou a encyklopedické zdroje epizodu neuvádějí vůbec, píší jen, že návrh začal Maurice Wilks v roce 1947. Je to firemní zakladatelský příběh doložený rodinnou výpovědí, ne archivně ověřený fakt. Na rozdíl od hliníku kvůli přídělu oceli, který doložený je.

Co znamenají čísla 90 a 110

Označení mělo být rozvorem v palcích a u dvou ze tří modelů to sedělo přesně.

• 110 měla rozvor 110 palců, tedy 2 794 mm. Sedí.
• 127, později přejmenovaná na 130, měla 127 palců, tedy 3 226 mm. Sedí.
• 90 měla ve skutečnosti 92,9 palce, tedy zhruba 2 360 mm. Nesedí.

Devadesátka je tedy zaokrouhlení dolů a nikdy neodpovídala. U předchozí řady Series přitom označení sedělo, tam se vozy jmenovaly podle rozvorů 80, 88 a 109 palců.

U nového Defenderu od roku 2020 už čísla nemají s rozvorem nic společného. Jsou to jen zděděná jména velikostních tříd: devadesátka má rozvor 2 587 mm, tedy skoro 102 palce, a stodesítka i stotřicítka mají 3 022 mm, tedy 119 palců.

Technika, na které to stálo

Původní vůz stál na třech věcech: ocelovém žebřinovém rámu, tuhých nápravách a jednoduché mechanice, kterou šlo opravit v poli. Karoserie z hliníku se na rám jen posadila.

Do roku 1983 měly vozy listová pera. S modelem One Ten přišly vinuté pružiny vpředu i vzadu, což zlepšilo pohodlí i schopnost náprav kopírovat terén.

Stálý pohon všech kol přišel dvakrát

Tohle je zajímavá odbočka, protože jde proti přímočaré představě neustálého pokroku.

Series I měl od roku 1948 do poloviny roku 1951 stálý pohon všech kol přes volnoběžku, s tahadlem u nohou řidiče, kterým se dal zablokovat do klasické čtyřkolky. V polovině roku 1951 se od toho ustoupilo ve prospěch jednoduššího a běžnějšího řešení: pohon přední nápravy se připojoval zubovou spojkou.

Zpátky se stálá čtyřkolka dostala oklikou přes Range Rover z roku 1970, který přinesl stálý pohon všech kol s dvoustupňovou redukcí. Odtud se v roce 1983 dostala do modelu One Ten a v podobě dvoustupňové rozdělovací převodovky s uzavíratelným mezinápravovým diferenciálem zůstala až do konce výroby.

Jedinou výjimkou v řadě Series byl silný model s osmiválcem z konce sedmdesátých let, jediný vůz té řady se stálým pohonem všech kol.

Jak spolu souvisí tři modely značky

Range Rover vznikl v roce 1970 jako luxusní a silniční interpretace terénního vozu. Discovery přišlo v roce 1989 jako dostupnější rodinný vůz postavený na technice Range Roveru, mířený proti japonské konkurenci. A Defender zůstal pracovním nástrojem.

Podstatné je, kterým směrem tekla technika: shora dolů. Vinuté pružiny i stálý pohon všech kol přišly nejdřív do Range Roveru a teprve o třináct let později do užitkového modelu. Pracovní vůz dostával to, co se osvědčilo na luxusním.

Proč původní model v roce 2016 skončil

Výroba skončila 29. ledna 2016 po nepřetržitých sedmašedesáti letech. Poslední vůz byl kabriolet devadesátka s registrační značkou odkazující na první předsériový Land Rover a šlo o dva miliony šestnáct tisíc devět set třicátý třetí vyrobený kus.

Tady je nutné jedno upřesnění, protože se ta čísla běžně komolí. Číslo přes dva miliony je pořadové číslo v souvislé výrobě od roku 1948, tedy včetně celé řady Series. Není to počet Defenderů vyrobených od roku 1990.

Důvody konce byly dva a oba regulační:

1. Bezpečnost. Evropské předpisy o ochraně chodců při nárazu a požadavky na airbagy by znamenaly kompletní přepracování vozu, jehož základní architektura pocházela ze čtyřicátých let.
2. Emise. Vůz nešlo rozumně přizpůsobit tehdejším limitům oxidů dusíku ani flotilovému průměru oxidu uhličitého platnému pro nová auta v Evropské unii.

Nešlo tedy o to, že by o něj nebyl zájem. Šlo o to, že šestasedmdesát let stará konstrukce narazila na předpisy, které se psaly pro jiný typ auta.

Nový Defender a spor o to, co ještě je Defender

Nový model byl představen v září 2019 a k zákazníkům se dostal v roce 2020. Konstrukčně je to jiné auto.

Základem je platforma nazvaná D7x, tedy hliníková samonosná karoserie místo karoserie posazené na žebřinovém rámu. Land Rover ji označuje za nejtužší strukturu, jakou kdy postavil, a uvádí, že je zhruba třikrát tužší než klasické uspořádání s rámem. Zavěšení je plně nezávislé, vzduchové nebo s vinutými pružinami, přičemž stodesítka má vzduchový podvozek sériově.

Terénní parametry podle výrobce

Parametr	Hodnota
Brodivost	900 mm se vzduchovým podvozkem, 850 mm s pružinami
Světlá výška	až 291 mm v terénní poloze
Nájezdový úhel	38 stupňů
Přechodový úhel	28 stupňů
Odjezdový úhel	40 stupňů
Užitečné zatížení	900 kg
Statické zatížení střechy	300 kg
Tažná hmotnost	3 500 kg

Pro srovnání, brodivost 900 mm má i Range Rover a Discovery, kdežto menší modely značky se pohybují kolem 530 až 600 mm. Vůz prošel podle výrobce více než dvaašedesáti tisíci testy včetně zvláštní procedury opakovaných tvrdých nárazů nad rámec běžného standardu pro osobní vozy.

Z elektroniky stojí za zmínku dvě věci: režim pro brodění a funkce, která na displeji ukáže prostor zakrytý přední kapotou, tedy to, co řidič v terénu nevidí.

Co je na kritice oprávněné

Část příznivců bere nový model jako zradu konceptu. Stojí za to oddělit v té výtce věcné jádro od nálady.

Věcné jádro je legitimní: zmizel oddělený žebřinový rám a tuhé nápravy, tedy přesně ta technika, na které stála pověstná jednoduchost a opravitelnost v poli. Místo toho přibyla rozsáhlá elektronika. Kdo potřebuje vůz, který se dá spravit ve stodole s klíčem a svářečkou, opravdu dostal něco jiného.

Co ale neplatí, je tvrzení, že nový Defender neumí do terénu. Devadesáticentimetrová brodivost, skoro třicet centimetrů světlé výšky, stálý pohon všech kol s redukcí a mezinápravovým diferenciálem mluví jinak. Je to jiný nástroj, ne horší terénní auto.

Kde všude jezdil

Pověst vozu nestojí jen na marketingu.

Armáda. V roce 1994 vznikla vojenská verze označovaná jako Wolf, u výrobce jako zvlášť zatížitelná. Britské ministerstvo obrany objednalo v roce 1996 zhruba osm tisíc vozů a ve službě jsou dodnes. Odlišnosti jsou příznačné: zesílená zadní náprava, zesílený rám, čtyřiadvacetivoltová elektroinstalace a starší typ motoru, protože se v poli snáz udržuje. Vozy odvozené od Defenderu používaly nebo používají ozbrojené síly řady zemí včetně České republiky.

Humanitární nasazení. Spolupráce s Červeným křížem začala v roce 1954, kdy první vůz sloužil jako pojízdná ambulance v Dubaji. Podle údajů výrobce na ní bylo ošetřeno přes pět tisíc pacientů a vůz najel přes sedmnáct tisíc mil za necelých devět měsíců. Doložené je nasazení v Keni, v Nigérii během konfliktu v Biafře nebo při rozvozu pomoci po cyklonu v Indii. Čísla o dosahu partnerství pocházejí od výrobce, nejde o nezávisle ověřená data.

Expedice. Nejznámější je cesta šesti studentů z Londýna do Singapuru v letech 1955 až 1956, která trvala šest měsíců a šest dní a měřila přes osmnáct tisíc mil. A pak samozřejmě soutěž Camel Trophy, která se jezdila od roku 1980 do roku 2000 a přezdívalo se jí olympiáda terénních vozů. Zajímavost pro puristy: první ročník se nejel na Land Roverech, ale na licenčních jeepech, a na Land Rover se organizátoři obrátili až potom.

Slabiny, které se u ojetin řeší

Legenda o nezničitelnosti má konkrétní hranice a stojí za to je znát.

Koroze, a to hned dvojí

První a nejdůležitější věc: rám byl vždycky ocelový a z výroby nebyl žárově zinkovaný. Vnitřky uzavřených profilů, švy, svary a upevňovací body proto rezaví, na solených silnicích rychle. Nejčastěji měněným dílem je zadní příčník rámu, dále se řeší podélníky zevnitř, výztuhy a přepážka mezi motorem a kabinou, jejíž výměna patří k největším renovačním pracím vůbec.

Druhá je galvanická koroze. Kdekoli se stýkají dva různé kovy za přítomnosti vlhkosti a kyslíku, probíhá elektrochemická reakce. U Defenderu doléhají hliníkové panely na ocelový rám a ocelové výztuhy, takže se to projevuje bubláním kolem pantů, rámů dveří a šroubení. Rámy dveří jsou navíc samy ocelové a jsou velmi náchylné. Land Rover kvůli tomu v průběhu výroby dveře přepracoval.

Hluk, ergonomie a výbava

Recenze pozdních ročníků jsou v tomhle nemilosrdné. Podvozek je velmi tvrdý a přenáší i drobné nerovnosti, jízda po dálnici se sice s akustickým krytem motoru zlepšila, ale zůstala hlučná. Kabina je tak úzká, že si člověk zpočátku pravidelně naráží lokty o dveře a okna. A prvky jako elektricky ovládaná zrcátka nebo airbagy chyběly, kontrola trakce a protiblokovací systém byly jen volitelné u lépe vybavených verzí.

Na co se dívat u ojetiny

• Rovinnost rámu a stav zadního příčníku, výztuh a úchytů zavěšení.
• Bublání laku kolem pantů, rámů dveří a šroubení jako známka galvanické koroze.
• Stav podlah u nohou, které jsou vystavené vodě.
• Hlučné diferenciály, kouřící výfuk a netěsnosti posilovače řízení.
• Promáčkliny a odřeniny na spodku, které prozradí tvrdý terén.
• Známky přetěžovaného tažení u motoru a převodovky.

Vážná koroze rámu, zvlášť u úchytů zavěšení nebo u podpěr přepážky, bývá důvod od vozu odejít. Oprava tam obvykle znamená výměnu rámu.

Šest omylů o Land Roveru

1. Defender se vyrábí od roku 1948. Od roku 1948 se vyrábí Land Rover. Jméno Defender vzniklo až v roce 1990 jako reakce na uvedení Discovery. Mezi lety 1948 a 1985 se vozy jmenovaly Land Rover Series, mezi lety 1983 a 1990 Ninety, One Ten a One Two Seven.
2. Hliníková karoserie znamená, že vůz nerezaví. Rám byl vždycky ocelový a z výroby nebyl zinkovaný, takže rezaví. A tam, kde hliník doléhá na ocel, vzniká galvanická koroze. Výrobce kvůli ní během výroby přepracoval dveře.
3. Hliník se použil kvůli odolnosti. Použil se proto, že ocel byla po válce na příděl. Byla to nouzová volba, ze které se až časem stal poznávací znak.
4. Označení 90 a 110 je přesný rozvor v palcích. U stodesítky a stodvacetisedmičky to platilo, u devadesátky nikdy, ta měla 92,9 palce. U nového Defenderu čísla s rozvorem nesouvisí vůbec.
5. Nový Defender není terénní auto. Má brodivost 900 milimetrů, světlou výšku až 291 milimetrů, stálý pohon všech kol s redukcí a mezinápravovým diferenciálem. Oprávněná výtka je jiná: zmizel žebřinový rám a tuhé nápravy, tedy technika opravitelná v poli.
6. Sedmdesát procent všech vyrobených Land Roverů dodnes jezdí. Je to marketingové tvrzení výrobce z roku 1992 bez doložené metodiky. Vztahovalo se ke stavu před víc než třiceti lety, ne k dnešku, a přesto se cituje, jako by platilo teď.

Podobný rozpor mezi legendou a doloženou technikou provází i další značky, ať jde o tatrovskou koncepci a spor s Volkswagenem, nebo o dvanáct generací Toyoty Corolla. Další texty o autech a jejich údržbě najdete v průvodci autem.

Časté otázky

Od kdy se vyrábí Defender?

Model s tímto jménem od roku 1990. Značka Land Rover vznikla v roce 1948, ale do roku 1985 se vozy jmenovaly Land Rover Series a mezi lety 1983 a 1990 Ninety, One Ten a One Two Seven. Jméno Defender vzniklo poté, co v roce 1989 přišlo Discovery a značka přestala být názvem jediného modelu.

Proč má Land Rover hliníkovou karoserii?

Protože po druhé světové válce byla ocel v Británii na příděl. Použila se hliníkohořčíková slitina jako náhrada, ne kvůli odolnosti proti korozi. Ze stejného důvodu měly první vozy světle zelený odstín, byla to přebytková barva z leteckých kabin.

Rezaví Land Rover?

Ano. Rám byl vždycky ocelový a z výroby nebyl žárově zinkovaný, takže rezaví zevnitř profilů, ve švech a u upevňovacích bodů. K tomu se přidává galvanická koroze v místech, kde hliníkové panely doléhají na ocel, projevující se bubláním kolem pantů a rámů dveří. Nejčastěji měněným dílem je zadní příčník rámu.

Znamená označení 90 rozvor devadesát palců?

Neznamená. Skutečný rozvor devadesátky byl 92,9 palce, tedy zhruba 2 360 mm. U stodesítky a stodvacetisedmičky označení sedělo přesně. U nového Defenderu od roku 2020 už čísla s rozvorem nesouvisí vůbec, devadesátka má 2 587 mm a stodesítka i stotřicítka 3 022 mm.

Proč skončila výroba původního Defenderu?

Kvůli předpisům. Evropské požadavky na ochranu chodců při nárazu a na airbagy by znamenaly kompletní přepracování vozu, jehož architektura pocházela ze čtyřicátých let, a vůz zároveň nešlo rozumně přizpůsobit tehdejším emisním limitům. Výroba skončila v lednu 2016 po nepřetržitých sedmašedesáti letech.

Je nový Defender pořád terénní auto?

Podle doložených parametrů ano: brodivost 900 milimetrů se vzduchovým podvozkem, světlá výška až 291 milimetrů, nájezdový úhel 38 stupňů a stálý pohon všech kol s dvoustupňovou redukcí a mezinápravovým diferenciálem. Oprávněná výtka směřuje jinam, totiž že zmizel oddělený žebřinový rám a tuhé nápravy, tedy technika opravitelná v terénu.

Kdy měl Land Rover stálý pohon všech kol?

Dvakrát. Poprvé hned od roku 1948 v provedení s volnoběžkou, od kterého se v polovině roku 1951 ustoupilo ve prospěch jednodušší připojitelné čtyřkolky. Podruhé se stálý pohon vrátil oklikou přes Range Rover z roku 1970, odkud se v roce 1983 dostal do modelu One Ten a zůstal až do konce výroby.

Jezdí opravdu většina vyrobených Land Roverů dodnes?

Rozšířený údaj o sedmdesáti procentech je marketingové tvrzení samotného výrobce z roku 1992, bez doložené metodiky a bez nezávislého ověření. Vztahovalo se ke stavu v roce 1992, ne k dnešku, a přesto se dodnes cituje, jako by popisovalo současnost.