Kolo jízdního kola na dílenském stole s novou duší, dvěma montpákami, hustilkou a papírem s ručně psaným seznamem kroků.

Popis pracovního postupu: znaky, osnova a vzor

Popis pracovního postupu je slohový útvar, který krok za krokem vysvětluje, jak se určitá činnost dělá, aby ji podle textu zvládl i člověk, který ji nikdy nedělal. Patří mezi popisné útvary, ale na rozdíl od popisu předmětu zachycuje děj v čase. Stojí na přesném pořadí kroků, věcném jazyce a správných názvech nástrojů. Ve škole se píše od základní školy až po maturitní písemnou práci a v praxi z něj vycházejí návody a recepty.

Ve zkratce

  • Popis pracovního postupu je dynamický popis: místo vzhledu věci zachycuje činnost, která probíhá v čase.
  • Má být objektivní, přesný a úplný, protože slouží jako návod pro méně zkušeného čtenáře.
  • Kroky jdou v jediném možném pořadí, žádný se nesmí vynechat ani přehodit.
  • Úvod říká, co a proč se bude dělat, a vyjmenuje nástroje a materiál.
  • Jádro tvoří kroky, poslední část popíše výsledek a upozorní na chyby.

Co je tento útvar a kam patří

Popisný slohový postup zachycuje vlastnosti, části a znaky předmětu, osoby, místa nebo děje. Nový encyklopedický slovník češtiny ho označuje za takřka univerzální, setkáte se s ním v odborném textu, v běžné řeči i v literatuře. Ze stejného postupu vychází několik školních útvarů, od popisu věci přes charakteristiku až po líčení. Jak se mezi sebou liší, shrnuje přehled slohových útvarů a jejich znaků.

Statický a dynamický popis

Školní materiály dělí popis na statický a dynamický. Statický popis zachycuje věc, která se nemění: předmět, místnost nebo zevnějšek člověka. Dynamický popis zachycuje průběh události, děje nebo pracovního postupu, tedy něco, co se odehrává v čase. Pracovní postup je tak nejpraktičtější podobou dynamického popisu. Obecná pravidla popisu včetně ukázky popisu předmětu najdete v článku jak napsat popis.

Druh popisu Co zachycuje Podle čeho se řadí
statický popis předmět, místnost, budovu, vzhled osoby podle prostoru, třeba shora dolů nebo od celku k částem
popis děje průběh události, která se opakuje stejně podle času
pracovní postup činnost, kterou má čtenář sám provést podle času a návaznosti kroků

Praktický návod pro méně zkušeného čtenáře

Heslo Slohový postup v Novém encyklopedickém slovníku češtiny řadí tento útvar mezi praktické podoby popisu. Má být objektivní, přesný, relativně úplný a poměrně podrobný, protože často slouží jako pracovní návod pro méně zkušeného čtenáře. Z toho plyne hlavní měřítko kvality: kdo text přečte a podle něj pracuje, musí dojít k cíli, aniž by se musel na něco doptávat nebo cokoli domýšlet.

Znaky popisu pracovního postupu

Věcnost a úplnost

Pracovní postup nehodnotí a nevypráví. Nepatří do něj, jak se pisatel při práci cítil ani co se mu kdysi nepovedlo, pokud z toho neplyne rada pro čtenáře. Úplnost znamená, že v textu nechybí žádný krok, i když se pisateli zdá samozřejmý. Kdo činnost dělá často, vynechává právě ty drobnosti, na kterých začátečník ztroskotá, třeba povolení brzdy před vyndáním kola.

Přesné pořadí kroků

Ve statickém popisu si pisatel může zvolit, zda postupuje shora dolů, nebo zleva doprava. U pracovního postupu taková volba není. Kroky se řadí v určitém a jediném možném pořadí, jak upozorňují materiály pro výuku slohu na Masarykově univerzitě. Prohozené kroky čtenáře zmatou nebo mu rovnou pokazí výsledek. Nejjistější cesta je činnost před psaním skutečně provést a kroky si zapisovat.

Odborné názvy

Nástroje, materiál a části předmětů se pojmenovávají přesně. Místo ta věc na nafukování napište hustilka, místo ta plastová páčka raději montpáka. Odborný název ale nesmí čtenáře odradit. Když předpokládáte, že ho nezná, vysvětlete ho při prvním výskytu krátkou vedlejší větou.

Jeden slovesný tvar v celém textu

Kroky lze psát v 1. osobě množného čísla (kolo vyndáme), v rozkazovacím způsobu (kolo vyndejte) nebo zvratným tvarem (kolo se vyndá). Všechny tři varianty jsou v pořádku, chybou je jejich střídání. Recepty a školní práce často volí první možnost, návody k výrobkům spíš rozkazovací způsob. Vyberte jeden tvar před psaním a ve fázi kontroly ho hledejte v každé větě.

Časová a příčinná návaznost

Čtenář musí vědět nejen to, co následuje, ale často i proč. Časovou návaznost nesou výrazy nejprve, potom, mezitím, jakmile, nakonec. Příčinnou návaznost věty typu aby se duše nepřiskřípla, nasazujte plášť rukama. Pozor ale na řetěz pak, potom, a potom, který školní materiály uvádějí jako typickou chybu žáků.

Osnova: úvod, jádro a výsledek

Text má tři části. Úvod čtenáře připraví, jádro ho provede kroky a poslední část mu řekne, jak má výsledek vypadat. U kratších textů pomáhá i osnova v obrázcích, kterou pro tento útvar doporučují materiály k výuce slohu. Každý obrázek odpovídá jednomu kroku a pisatel ho pak převede do vět.

Úvod: co a k čemu

První odstavec pojmenuje činnost a řekne, k čemu je dobrá nebo kdy se dělá. Nemusí být dlouhý, dvě až tři věty stačí. Čtenář má hned vědět, zda je text pro něj, a jak náročná práce ho čeká.

Nástroje a materiál

Před prvním krokem patří do textu výčet všeho, co bude potřeba. Kdo začne pracovat a v polovině zjistí, že mu chybí nástroj, odloží práci rozdělanou. Pomůcky se proto píšou vždy na začátek, ideálně ve stejném pořadí, v jakém se budou používat.

Jádro: jednotlivé kroky

Jádro tvoří vlastní kroky. Každý krok má být jedna činnost, kterou čtenář udělá a pak se vrátí k textu. Delší postupy se dělí do odstavců podle fází práce, třeba příprava, vlastní práce a dokončení. V odborném nebo praktickém textu se kroky často číslují, ve slohové práci se obvykle píšou souvislým textem, pokud zadání neříká jinak.

Výsledek a upozornění

Poslední část popíše, jak pozná čtenář, že se práce povedla, a co má zkontrolovat. Sem patří i upozornění na nejčastější chybu nebo na bezpečnost, třeba vyzkoušet brzdy před první jízdou. Nehodí se sem hodnocení typu a máme hotovo, byla to zábava.

Jak postupovat při psaní

Vyberte činnost, kterou znáte

Pokud zadání dovoluje volbu, vyberte činnost, kterou jste skutečně dělali a dokážete ji popsat bez domýšlení. Dobrá je taková, která má aspoň šest až osm kroků a potřebuje nějaké nástroje. U maturitní práce navíc platí, že text musí odpovídat zadání, viz přehled slohové práce k maturitě.

Vzor: výměna duše na jízdním kole

Následující ukázka je psaná v 1. osobě množného čísla a má rozsah, který odpovídá kratší školní práci. Popisuje obecně známý postup u běžného kola bez zvláštních úprav.

Píchnutá duše patří k nejčastějším poruchám kola a vyměnit ji zvládne každý, kdo má s sebou správné nářadí. Budeme potřebovat novou duši odpovídající velikosti, dvě montpáky, hustilku s koncovkou pro náš typ ventilku a podle kola klíč na matice osy.

Nejprve přeřadíme vzadu na nejmenší pastorek, aby se kolo snáz vyndávalo. U ráfkové brzdy povolíme brzdu, otevřeme rychloupínák nebo povolíme matice a kolo vyjmeme z rámu. Z duše vypustíme zbývající vzduch. Montpáku zasuneme pod okraj pláště, takzvanou patku, a přehneme ji přes ráfek. Druhou montpákou o kus dál uvolníme zbytek patky. Duši pak vytáhneme a ventilek vysuneme z ráfku.

Než vložíme novou duši, opatrně prohmatáme plášť zevnitř. Kdyby v něm zůstal trn nebo střep, píchl by i novou duši. Novou duši lehce nahustíme, aby dostala tvar, ventilek prostrčíme otvorem v ráfku a duši vložíme pod plášť. Patku nasazujeme rukama od ventilku na obě strany, montpáky už nepoužíváme, aby se duše nepřiskřípla.

Jakmile je plášť na ráfku, zkontrolujeme po obvodu, že nikde nevykukuje duše. Nahustíme na tlak, který je vyznačený na boku pláště, kolo vrátíme do rámu, zajistíme ho a zapneme brzdu. Správně vyměněná duše drží tlak a kolo se točí bez házení. Před jízdou ještě vyzkoušíme, že brzda spolehlivě brzdí.

Proč ukázka funguje

Úvod říká, proč se činnost dělá, a vyjmenuje všechny pomůcky dřív, než jsou potřeba. Každý odstavec jádra odpovídá jedné fázi: sundání, výměna, nasazení. Odborné slovo patka je vysvětlené při prvním použití. Slovesný tvar se nemění a poslední odstavec popisuje, jak vypadá povedený výsledek a co zkontrolovat.

Krátký vzor v rozkazovacím způsobu: přišití knoflíku

Upadlý knoflík přišijete za pár minut. Připravte si jehlu, nit v barvě látky, nůžky a samotný knoflík. Nit navlékněte do jehly a na konci udělejte uzel. Knoflík přiložte na místo, kde byl původně, a jehlu protáhněte zespodu látkou a první dírkou. Pak ji vraťte druhou dírkou zpět. Steh několikrát zopakujte. Mezi knoflíkem a látkou nechte trochu volné nitě a nakonec ji pod knoflíkem několikrát omotejte, aby šel snadno zapnout. Nit na rubu zapošijte a odstřihněte.

Čím se popis pracovního postupu liší od návodu a receptu

Nový encyklopedický slovník češtiny popisuje pracovní návod jako krátký, jasný a obecně srozumitelný popis pracovního postupu určený laikovi, který má podle textu pracovat. Návod i recept jsou tedy praktické podoby téhož útvaru. Rozdíl je hlavně v míře, v jaké jsou souvislým textem, a v tom, jestli jde o školní slohovou práci, nebo o text, který doprovází výrobek či jídlo.

Návod

Návod k výrobku bývá stručný, členěný do číslovaných kroků, často s obrázky a upozorněními. Souvislý text v něm skoro není. Popis činnosti psaný do školy je oproti tomu slohová práce, která má úvod, souvislé odstavce a propojené věty. Hodnotí se i jazyk a stavba textu, ne jen to, zda se podle něj dá pracovat.

Recept

Recept je ustálená podoba postupu z kuchyně. Má seznam surovin s množstvím, kroky přípravy a často i počet porcí nebo čas přípravy. Většinou je psaný v 1. osobě množného čísla nebo rozkazovacím způsobem. Ve slohové práci můžete vařit, ale suroviny a kroky musíte rozepsat do vět a doplnit úvod a výsledek, nestačí přepsat recept z kuchařky.

Vypravování a líčení

Popis děje se snadno splete s vypravováním. Vypravování ale vypráví jedinečný příběh s napětím a zápletkou, kdežto pracovní postup platí pokaždé stejně. Kdo do postupu vloží, jak mu minule uletěla duše do škarpy, píše už příběh, jak ho rozebírá článek jak napsat vypravování. Opačným pólem je subjektivní popis, kterému se říká líčení.

Sedm nejčastějších chyb

  1. Chybějící pomůcky. Nástroj se poprvé objeví až uprostřed postupu a čtenář ho nemá připravený.
  2. Přeskočený krok. Pisatel vynechá krok, který mu připadá samozřejmý, a začátečník se zarazí.
  3. Prohozené pořadí. Krok je zmíněný pozdě, třeba kontrola pláště až po vložení nové duše.
  4. Střídání slovesných tvarů. V jednom odstavci vezmeme, ve druhém vezměte.
  5. Řetěz pak, potom, a potom. Opakované spojky ubírají textu čtivost, lépe poslouží nejprve, jakmile, mezitím, nakonec.
  6. Nepřesné názvy. Slova jako věc, tamto nebo ta část místo skutečného názvu.
  7. Vyprávění místo popisu. Příběh o tom, co se stalo minule, místo postupu, který platí vždy.

Časté otázky

Jak napsat popis pracovního postupu do školy?

Začněte úvodem, který řekne, co se bude dělat a k čemu to je, a vyjmenujte všechny pomůcky. V jádru popište kroky v přesném pořadí a v jednom slovesném tvaru. Na konci popište výsledek a upozorněte na nejčastější chybu.

Jaký slovesný tvar mám v pracovním postupu použít?

Můžete psát v 1. osobě množného čísla, například vyndáme, v rozkazovacím způsobu, například vyndejte, nebo zvratně, například vyndá se. Podstatné je jeden tvar zvolit a držet ho v celém textu. Střídání tvarů se hodnotí jako chyba.

Je pracovní postup statický, nebo dynamický popis?

Dynamický. Statický popis zachycuje věc nebo osobu, která se nemění, dynamický zachycuje děj nebo činnost v čase. Pracovní postup je jeho nejpraktičtější podoba, protože podle něj má čtenář sám pracovat.

Musím na začátku vypsat pomůcky?

Ano, pomůcky a materiál patří vždy do úvodu, před první krok. Čtenář si je tak připraví předem a nemusí práci v polovině přerušit. Ve slohové práci je můžete vyjmenovat ve větě, v praktickém návodu jako seznam.

Čím se pracovní postup liší od receptu?

Recept je ustálená kuchyňská podoba postupu se seznamem surovin a množstvím. Školní popis postupu je slohová práce, takže má souvislé odstavce, úvod a popsaný výsledek. Recept do něj můžete převést, ale ne jen opsat.

Můžu do postupu napsat vlastní zkušenost?

Jen tehdy, když z ní plyne rada pro čtenáře, například upozornění na chybu, které je dobré se vyhnout. Celý příběh o tom, co se vám kdysi stalo, do postupu nepatří, protože z textu dělá vypravování. Postup má platit pokaždé stejně.

Zdroje: Nový encyklopedický slovník češtiny, heslo Slohový postup (czechency.org), Nový encyklopedický slovník češtiny, heslo Odborný styl (czechency.org), Šimečková: Popis předmětu (educoland.muni.cz)

Související články