Jak číst sérii, když díly vyšly česky mimo pořadí

Kdo si v roce 2010 koupil obě tehdy dostupné knihy o norském detektivu Harrym Holeovi, držel v ruce třetí a první díl. Druhý si mohl koupit až o tři roky později, a to už v Česku vycházel osmý. Není to výjimka ani nedbalost, je to běžný způsob, jakým se série přebírají. A dá se to ohlídat.

Ve zkratce

• České pořadí se od originálu rozchází z několika doložitelných důvodů.
• Nakladatel obvykle začne dílem, které mělo v cizině největší ohlas.
• Prequel vzniká později, ale v ději stojí dřív.
• Dvě hlavní české databáze u téže série uvádějí jiné pořadí.
• Nejspolehlivější nástroj je katalog Národní knihovny, a nikdo o něm nepíše.
• Rok v databázi bývá rok dotisku, ne prvního vydání.
• Obecné pravidlo zní začínat prvním vydaným dílem, ne chronologicky prvním.
• U velké části sérií na pořadí nezáleží a říkají to sami držitelé práv.

Proč k tomu vůbec dochází

Důvodů je několik a žádný z nich není nedbalost. Nakladatel kupuje práva po částech a začne obvykle tím dílem, který měl v zahraničí největší ohlas, protože ten se prodá. Starší díly se pak doplňují zpětně, pokud vůbec.

K tomu přistupuje změna nakladatele uprostřed série, se kterou často přijde nový překlad i nový český název. Pak jsou tu prequely, které vznikají později, ale v ději stojí dřív. A nakonec povídky a novely mezi díly, které česky často nevyjdou vůbec.

Případ, na kterém je to vidět nejlíp

Norská řada o Harrym Holeovi je učebnicová. Česky vyšel nejdřív třetí díl, o tři roky později první a druhý díl až jako jeden z posledních. Když pak sérii převzalo jiné nakladatelství, vydalo první dva díly znovu v novém překladu a pod jinými názvy.

Táž kniha tedy existuje česky pod dvěma různými tituly od dvou nakladatelů. Kdo si chce sérii poskládat, musí vědět, že Netopýří muž a Netopýr jsou totéž. Literární recenze z té doby to konstatuje suše: novější nakladatel vydal osmý díl těsně před třetím.

Dvě databáze, dvě různá pořadí

Nejlepší doklad toho, že se na jeden zdroj spolehnout nedá, nabízí sedmidílná dětská klasika. Jedna velká česká databáze ji řadí podle vydání, druhá podle chronologie děje. Výsledek je, že tentýž titul je v jedné šestý díl a v druhé nultý.

Není to chyba ani jedné z nich. Obě mají svou logiku a obě ji uplatňují důsledně. Chyba vzniká až u čtenáře, který si pořadí ověří jen v jedné a myslí si, že platí univerzálně. Praktické doporučení proto zní podívat se do obou. Když se shodnou, je to silný signál. Když se rozejdou, víte aspoň, že v té sérii je o pořadí spor.

Ta věta o autorově přání

U téhle konkrétní série se traduje, že chronologické pořadí chtěl sám autor. Doložený základ toho tvrzení je jeden zdvořilý dopis jedenáctiletému čtenáři z roku 1957, ve kterém se autor ke chronologickému pořadí spíš kloní. V témže dopise ale dodává, že na pořadí čtení možná moc nezáleží.

A přečíslování řady na chronologické pořadí je nakladatelské rozhodnutí z devadesátých let, tedy desítky let po autorově smrti. Jako autorský pokyn ta věta neobstojí a upozorňuje na to i oficiální web věnovaný jeho dílu.

Nástroj, o kterém se nepíše

Na otázku, jaké číslo svazku je v konkrétní knize vytištěné, odpovídá nejspolehlivěji katalog Národní knihovny. Není to náhoda ani zvyk: podle českého katalogizačního standardu je označení svazku povinný údaj, pokud je zjistitelný z knihy samotné.

Podstatné je, jak s ním katalogizátor nakládá. Údaje se zapisují přesně tak, jak jsou uvedeny na prameni. Katalog tedy neodhaduje ani nedopočítává, opisuje z předlohy. To je přesně to, co čtenář potřebuje, protože chce vědět, co je v knize, ne co si o tom myslí přispěvatel databáze.

Kde má i tenhle nástroj hranice

Dvě věci je potřeba vědět. Katalog vede číslo nakladatelské edice, ne pořadí děje. A jedna kniha může patřit do dvou edic současně, v každé s jiným číslem.

Přesně to se stalo u prvního dílu zmíněné norské série: v katalogu je vedený zároveň jako první kniha řady o hlavním hrdinovi a zároveň jako součást nakladatelské edice severské krimi. Tady je tedy odpověď na otázku, proč se čísla na obálkách rozcházejí. Nemusí to být chyba, může jít o dvě různá číslování téže knihy.

Past s rokem vydání

Tohle zmate víc lidí než všechno ostatní dohromady. Rok, který u knihy svítí v databázi nebo v e-shopu, bývá rok dotisku nebo pozdějšího vydání, ne rok prvního českého vydání. U téhož titulu se tak dá narazit na tři různé roky podle toho, kam se člověk podívá.

Druhá varianta téže pasti je, že se zobrazí rok originálu místo roku českého vydání. Rozdíl je pak klidně deset let a pořadí sestavené podle roků vyjde úplně jinak než skutečné. Rok je tedy nejhorší možné vodítko k pořadí, přestože je nejviditelnější.

Kdy na pořadí nezáleží

Stojí za to říct i tohle, protože strach z nesprávného pořadí umí odradit od čtení. U velké části sérií na něm doopravdy nezáleží a říkají to sami držitelé práv.

U jedné z nejrozsáhlejších fantastických sérií uvádí oficiální web doslova, že knihy se dají číst v libovolném pořadí, a nabízí dva seznamy jen pro pohodlí: jeden podle data vydání a druhý podle postav. Žádnou startovací knihu neurčuje.

Rozhodující je, jestli má série uzavřené případy, nebo průběžnou dějovou linku. U policejních řad s uzavřenými případy se dá začít skoro kdekoli. U řad, kde se posouvá soukromý život hlavních postav, jako je fjällbackovská série, je vstup uprostřed ztráta.

Prequel se nečte první

Tohle je pravidlo, které se dá formulovat obecně a opřít o strukturu knih. Prequel vzniká později, a proto autor při psaní počítá s tím, že čtenář zná pozdější díly. Odkazuje na ně, hraje si s tím, co čtenář už ví, a některé věci vysvětluje zpětně.

Doložit se to dá i na české řadě: jeden z Vondruškových svazků podle anotace vysvětluje události, které předcházely románům už publikovaným v edici. Je to tedy text psaný pro čtenáře, který řadu zná. Obecné pravidlo zní začínat prvním vydaným dílem, ne prvním chronologicky.

Jak si pořadí ověřit

Postup je seřazený podle spolehlivosti, ne podle rychlosti. Nejrychlejší je podívat se na obálku, jenže to je zároveň nejméně spolehlivé. V jedné české sérii se dají najít dvě knihy označené jako první díl, protože rané tituly vyšly u jiného nakladatele pod pseudonymem a s vlastním číslováním.

Sedm věcí, které se u pořadí sérií pletou

1. Že rok vydání ukazuje pořadí. Neukazuje. Bývá to rok dotisku nebo rok originálu, a dva díly můžou vyjít v témže roce.
2. Že číslo na obálce je autorita. Není. Nakladatel po převzetí série čísluje po svém a jedna kniha může být ve dvou edicích s různými čísly.
3. Že jedna databáze stačí. Nestačí. Dvě hlavní české databáze u téže série uvádějí různá pořadí, a obě důsledně.
4. Že prequel se čte první. Nečte. Vzniká později a počítá s tím, že čtenář zná pozdější díly.
5. Že dvě knihy s jiným názvem jsou dvě knihy. Nemusí. Po změně nakladatele vzniká nový překlad i nový český titul téhož románu.
6. Že se pořadí musí vždycky dodržet. Nemusí. U sérií s uzavřenými případy to sami vydavatelé popírají.
7. Že chybějící díl znamená chybu v seznamu. Nemusí. Mezera v rocích často znamená jen to, že autor mezitím psal něco jiného.

Když už jste začali uprostřed

Nic se neděje a je dobré to říct nahlas. U sérií s uzavřenými případy dostanete celý příběh i tak. O co přijdete, je vývoj postav, a ten se dá dohnat tím, že se vrátíte na začátek a přečtete zbytek popořadě.

Jediné, co se dohnat nedá, je překvapení. Pokud se v pozdějším díle mluví o něčem, co se stalo dřív, jako o hotové věci, ztratíte tu cestu. Není to ale důvod knihu odložit, spíš důvod pořídit si příště seznam. A ten se dá ověřit postupem z tabulky výš za pár minut.

Časté otázky

Proč vycházejí díly série česky mimo pořadí?

Protože nakladatel kupuje práva po částech a začíná obvykle tím dílem, které mělo v zahraničí největší ohlas. Starší díly se doplňují zpětně, pokud vůbec. K tomu přistupuje změna nakladatele uprostřed série, prequely psané později a povídky mezi díly, které česky často nevyjdou.

Jak si ověřím správné pořadí?

Nejspolehlivější je katalog Národní knihovny, protože označení svazku je v něm povinný údaj a opisuje se přesně z knihy. Dál autorský nebo nakladatelský web. Čtenářské databáze používejte dvě naráz, protože se u téže série rozcházejí. Číslo na obálce je nejrychlejší, ale nejméně spolehlivé vodítko.

Proč se u jedné knihy objevují různé roky?

Protože databáze a e-shopy zobrazují někdy rok dotisku nebo pozdějšího vydání a jindy rok původního zahraničního vydání místo českého. U téhož titulu se tak dá narazit na tři různé roky. Rok je proto nejhorší možné vodítko k pořadí, přestože je nejviditelnější.

Mám číst prequel jako první?

Nemáte. Prequel vzniká později a autor v něm počítá s tím, že čtenář zná pozdější díly, takže na ně odkazuje a hraje si s tím, co už čtenář ví. Obecné pravidlo zní začínat prvním vydaným dílem, ne prvním chronologicky.

Vadí, když začnu uprostřed série?

U sérií s uzavřenými případy zpravidla ne, dostanete celý příběh i tak. U sérií, kde se posouvá soukromý život hlavních postav, přijdete o podstatnou část. Někteří držitelé práv dokonce výslovně uvádějí, že se knihy dají číst v libovolném pořadí, a nabízejí jen pomocné seznamy.

Proč mají dvě databáze u téže série jiné pořadí?

Protože řadí podle různých kritérií, jedna podle data vydání a druhá podle chronologie děje. Obě to dělají důsledně, takže nejde o chybu. U jedné známé sedmidílné řady je proto tentýž titul v jedné databázi šestý díl a ve druhé nultý.

Znamená mezera v rocích, že mi chybí díl?

Nemusí. Několikaletá pauza mezi dvěma díly bývá jen tím, že autor mezitím psal jinou sérii. Číslování dílů v katalogu přitom zůstává souvislé, takže se dá snadno ověřit, jestli mezi ně opravdu nějaký svazek patří, nebo ne.

Jak poznám, že jsou dvě knihy s různými názvy totéž?

Podle originálního názvu, roku původního vydání a překladatele. Po změně nakladatele vzniká často nový překlad i nový český titul téhož románu, takže se na trhu potkají dvě verze pod různými jmény. V katalogu Národní knihovny se to pozná podle údaje o původním díle.