Diova socha v Olympii: co je doložené
Diova socha v Olympii byla sedící postava na dřevěném jádře, kterou pokrývaly plátky slonoviny a zlata, a vytvořil ji kolem roku 435 před naším letopočtem athénský sochař Feidiás. Dochovaly se z ní jen antické popisy, mince a Feidiova dílna, kterou němečtí archeologové vykopali v 50. letech 20. století. Jak a kdy socha zanikla, říkají až pozdější tradice a ty se rozcházejí.
Ve zkratce
- Socha byla chryselefantinová: zlato a slonovina na dřevěném podkladu.
- Nejpodrobnější popis podává Pausaniás, který ji viděl na místě.
- Strabón píše, že seděla, a přesto se hlavou téměř dotýkala střechy chrámu.
- Feidiova dílna měla stejný půdorys jako cela chrámu a našla se západně od něj.
- Nádobka s nápisem „patřím Feidiovi“ patří k nálezům z dílny.
- Podle tradice socha skončila v Konstantinopoli a shořela roku 475, jisté to není.
- Zbyly po ní popisy, mince a dílna, ne samotná socha.
Jak socha vypadala podle Pausaniáse
Nejpodrobnější popis zanechal Pausaniás, autor řeckého cestopisu, který sochu viděl na vlastní oči. Zeus podle něj sedí na trůnu a je ze zlata a slonoviny. Na hlavě má věnec napodobující olivové výhonky, v pravé ruce drží slonovinovou a zlatou sošku Níké, v levé žezlo zdobené všemi druhy kovů s orlem na vrcholu. Sandály i plášť jsou zlaté a na plášti jsou vyobrazena zvířata a lilie.
Trůn a podstavec
Trůn zdobilo zlato, drahé kameny, eben a slonovina. U každé nohy trůnu stála tančící Níké, na předních nohách byly vyobrazeny thébské děti unášené sfingami a pod nimi Apollón s Artemidou, kteří střílejí Niobiny děti. Mezi nohami vedly čtyři příčky s postavami a bojem Hérakla s Amazonkami. Nad hlavou sochy stály tři Charitky a tři Hóry.
Zábrany kolem trůnu, které bránily vstupu pod něj, nesly obrazy od malíře Panaina. Pausaniás ho označuje za Feidiova bratra, Strabón ho nazývá synovcem a spolupracovníkem. Rozpor mezi oběma autory zůstává, a proto příbuzenský vztah nelze uvést jako jistý. Na podstavci byla zlatá díla: Slunce na voze, Zeus s Hérou a další bohové.
| Část sochy | Materiál podle Pausaniáse | Detail |
|---|---|---|
| Zeus | zlato a slonovina | sedí na trůnu, na hlavě věnec z olivových výhonků |
| Níké v pravé ruce | slonovina a zlato | páska a věnec na hlavě |
| Žezlo | všechny druhy kovů | na vrcholu orel |
| Sandály a plášť | zlato | zvířata a lilie na plášti |
| Trůn | zlato, drahé kameny, eben, slonovina | malované postavy i plastické ozdoby |
| Podnožka | zlatí lvi | Théseus v boji s Amazonkami |
Rozměry: co víme a co ne
Strabón píše, že socha seděla, ale hlavou se téměř dotýkala střechy, takže budila dojem, že kdyby Zeus vstal, sňal by střechu chrámu. Moderní popisy uvádějí téměř dvanáct metrů, zhruba čtyřicet stop. Pausaniás píše, že výška i šířka byly změřeny a zapsány, ale čísla neopisuje.
Chryselefantinová technika: slonovina a zlato na dřevě
Jak se socha skládala
Slovo chryselefantinový spojuje řecké slovo pro zlato se slovem pro slonovinu. Socha nebyla celá z tohoto materiálu, ale z plátků navršených na dřevěném jádře. Tak ji popisuje muzeum v Olympii i Encyclopaedia Romana Chicagské univerzity. Odhalené části těla tvořila slonovina, roucho zlato, v něm byly skleněné květy.
Pausaniás uvádí, že Feidiás sochu v dílně tvořil po částech. Podle muzea v Olympii ji po dokončení rozebrali, po částech dopravili do chrámu a tam znovu sestavili. Lúkianos na ni naráží při srovnání lesklých soch zvenčí a změti tyčí, hřebů, klínů a prken uvnitř.
Proč se lil olej
Podlaha před sochou byla podle Pausaniáse z černých dlaždic a kolem nich ležel okraj z parského mramoru, který zadržoval vylévaný olivový olej. Olej podle něj chránil slonovinu před vlhkostí bažinatého okolí posvátného okrsku Altis. U sochy Athény na Akropoli sloužila stejnému účelu voda, protože tam je vzduch suchý.
Stejného Feidia zná čtenář i z Athén. Jeho jméno se spojuje s obří Athénou v Parthenonu, o které píšeme v článku o Akropoli a Parthenonu.
Dílna, kterou našli archeologové
Pausaniás zmiňuje budovu mimo posvátný okrsek Altis, o které říká, že v ní Feidiás sochu Dia vytvořil. Tu budovu našli němečtí archeologové v 50. letech 20. století západně od chrámu. Podle muzea i podle projektu Perseus měla stejné rozměry jako cela chrámu a obsahovala formy, nástroje a kousky slonoviny.
Nádobka se jménem
Mezi nálezy se objevila malá nádobka s vyrytým nápisem, který se překládá „patřím Feidiovi“. Samotný nápis dokládá jen to, komu předmět patřil. Dílnu však identifikuje spolu s půdorysem budovy a s formami na záhyby pláště. Americký projekt Perseus ho označuje za závěrečný důkaz identifikace.
Bazilika nad dílnou
V raně křesťanské době postavili nad zbytky dílny baziliku. Podle projektu Perseus je to jedna z mála raně křesťanských památek v Olympii.
Co o soše napsali antičtí autoři
| Autor | Co zapsal | Poznámka |
|---|---|---|
| Pausaniás | podrobný popis sochy, trůnu a podstavce, nápis „Feidiás, syn Charmidův, Athéňan, mě vytvořil“ | nejpodrobnější popis, chybí čísla rozměrů |
| Strabón | socha seděla, ale hlavou téměř zasahovala ke střeše | uvádí také, že Panainos pomáhal při barvách |
| Filón Byzantský | ostatní divy se obdivují, před touto sochou se klečí | sedm divů vychází z helénistických seznamů |
| Quintilianus | krása sochy přidala k úctě k bohu | chválí i Athénu v Athénách |
| Suetonius | Caligula nařídil sochu odvézt, ale pokus selhal | legendární detail se smíchem sochy |
Seznam sedmi divů pochází z helénistických autorů a tato socha se na něm drží od začátku. Žádný z uvedených autorů neuvádí, jak socha zanikla. To je důvod, proč vznikla tradice o Konstantinopoli, kterou zapsali až pozdější Byzantinci.
Co se stalo se sochou
Caligula a selhaný pokus
Podle Suetonia chtěl císař Caligula nechat odvézt do Říma nejslavnější sochy z Řecka včetně olympského Dia, aby jim nasadil vlastní hlavu. Socha prý vybuchla smíchem, lešení se zřítilo a dělníci utekli. Jde o pověst, ne o doložený průběh, ale ukazuje, jak slavná socha byla.
Konstantinopol a požár
Byzantský kronikář Kedrenos na konci 11. století uvádí slonovinového Dia od Feidia mezi sochami v paláci Lausa v Konstantinopoli. Lausos sloužil jako komoří císaře Theodosia II. a měl možnost získávat slavné sochy z vyprázdněných pohanských chrámů. Palác podle tradice zničil požár roku 475, za císaře Zéna.
Opora této tradice je užší, než se zdá. Zonaras ji ve 12. století opakuje, ale jmenuje jiné sochy, Héru ze Samu, Athénu z Lindu a Afroditu z Knidu, Dia nezmiňuje. Badatelé se navíc přou, kde palác stál a který požár ho zasáhl.
| Otázka | Co tvrdí tradice | Stav |
|---|---|---|
| Kam se socha dostala | do Konstantinopole, do paláce Lausa | muzeum v Olympii: podle „některých zdrojů“ |
| Kdy se přesunula | v pozdní antice, 4. až 5. století | přesné datum se v zdrojích liší |
| Jak zanikla | požár roku 475 | badatelé diskutují o poloze paláce a o roce požáru (475 nebo 476) |
| Zmínka u Zonara | jmenuje jiné sochy z paláce | Dia mezi nimi neuvádí |
Socha a olympijské hry
Chrám i socha vznikly podle Pausaniáse z kořisti, když Élejští porazili Pisu. Hry se konaly každé čtyři roky a podle téhož autora nebe v Řecku nevěnuje větší péči ničemu než eleusínským obřadům a olympijským hrám. Socha tak byla duchovním středem svatyně, ve které se hry konaly. O samotných závodech píšeme v textu o antických olympijských hrách.
O původu moderního plamene vypráví článek o olympijském ohni, o tom, z čeho jsou olympijské medaile, zase text o zlaté medaili, která není ze zlata. Podobně sochy ze zlata a slonoviny nebyly celé z drahých kovů. Na rozdíl od staveb typu pyramid v Gize se ze sochy nezachovalo nic.
Šest tvrzení o soše, která neplatí
- Že byla celá ze zlata a slonoviny. Šlo o plátky navršené na dřevěném jádře, ne o masivní sochu.
- Že se dochovala. Zachovaly se popisy, mince a dílna, ne samotná socha.
- Že víme, jak zanikla. Tradice o Konstantinopoli a požáru roku 475 se opírá o byzantského kronikáře Kedrena a muzeum v Olympii osud sochy označuje za nejistý.
- Že známe přesné rozměry. Pausaniás míry znal, ale nezapsal je, a moderní údaj o zhruba dvanácti metrech je odhad.
- Že nádobka s nápisem dokazuje celou dílnu. Jméno je jen jedním z několika nálezů vedle půdorysu, forem a nástrojů.
- Že sochu odvezl Caligula. Podle Suetonia to zkusil, ale pokus selhal.
Časté otázky
Kdo vytvořil Diovu sochu v Olympii?
Athénský sochař Feidiás, syn Charmidův. Pausaniás cituje nápis pod nohama sochy, podle něhož ji vytvořil Feidiás, syn Charmidův, Athéňan, a stejné jméno uvádí geograf Strabón.
Z čeho byla Diova socha v Olympii?
Z dřevěného jádra pokrytého plátky slonoviny a zlata, takzvaná chryselefantinová technika. Slonovina tvořila odhalené části těla, zlato plášť a sandály.
Jak velká byla socha Dia v Olympii?
Moderní popisy uvádějí téměř dvanáct metrů, tedy zhruba čtyřicet stop. Strabón píše, že seděl, a přesto se hlavou téměř dotýkal střechy chrámu. Pausaniás míry sám neuvádí.
Kde stála Feidiova dílna a co v ní našli?
Západně od chrámu, mimo posvátný okrsek Altis. Němečtí archeologové ji vykopali v 50. letech 20. století. Budova měla půdorys cely chrámu. Našly se v ní formy, kousky slonoviny, nástroje a nádobka se jménem Feidiás.
Co znamená nápis „patřím Feidiovi“ na nádobce z dílny?
Znamená, že nádobka patřila člověku jménem Feidiás. Dílnu identifikuje spolu s půdorysem a nálezy forem a nástrojů.
Co se s Diovou sochou stalo?
Jisté je jen to, že se nedochovala. Podle tradice, kterou zapsal byzantský kronikář Kedrenos, stála v paláci Lausa v Konstantinopoli a zničil ji požár roku 475. Muzeum v Olympii osud sochy označuje za nejistý.
Zůstaly z Diovy sochy nějaké zbytky?
Ze samotné sochy se nedochovalo nic. Víme o ní z antických popisů, z malých vyobrazení na mincích z doby císaře Hadriana a z nálezů v dílně.
Proč se před sochou lil olivový olej?
Podle Pausaniáse olej chránil slonovinu před vlhkostí bažinatého okolí posvátného okrsku Altis. Podlaha před sochou byla z černých dlaždic s okrajem z parského mramoru, který olej zadržoval.
