Antické olympijské hry: co je doložené a co ne

Antické olympijské hry se konaly v Olympii při svatyni Dia a tradičně se datují od roku 776 př. n. l., kdy je zapsán první vítěz. Začínaly jediným během, program se rozšiřoval po desetiletí a odměnou byl olivový věnec, ne medaile. Doložená je spousta věcí, ale kolem začátku, žen i konce her koluje i dost zjednodušení.

Ve zkratce

• Hry se konaly každé čtyři roky v Olympii a byly součástí náboženské slavnosti na počest Dia.
• Tradiční začátek roku 776 př. n. l. je zpětný výpočet, ne přímý doklad.
• V prvním ročníku se podle Britannicy běžel jediný závod, stadion dlouhý asi 192 metrů.
• Vítěz dostal v Olympii jen olivový věnec, peníze a výhody mu dávala domovská obec.
• Ženy nesoutěžily v hlavních hrách, měly ale vlastní závody Heraia.
• Maraton v antickém programu nebyl.
• Konec her se tradičně spojuje s císařem Theodosiem I., datum se v pramenech liší.

Kde a proč se hry konaly

Olympijské hry byly podle Britannicy nedílnou součástí náboženské slavnosti. Pořádalo je město Élida na severozápadě Peloponésu na počest Dia a konaly se v Olympii, kde stála Diova svatyně. Nebyla to tedy primárně sportovní akce, ale oběť bohu s atletickým programem.

Olympia nebyla jediným místem takových soutěží. Koncem 6. století př. n. l. měly podle Britannicy velký význam čtyři slavnosti: olympijské, pythijské v Delfách, nemejské v Nemeji a isthmické poblíž Korintu. Olympijské byly nejslavnější a podle čtyřletého období mezi nimi, olympiády, Řekové počítali čas.

Tradiční rok 776 př. n. l.

Prvním zapsaným olympijským vítězem je podle Britannicy Koroibos z Élidy, kuchař, který zvítězil ve sprintu v roce 776 př. n. l. Podle Getty Museum se k tomuto datu došlo zpětným výpočtem: kolem roku 400 př. n. l. ho vypočítal jeden muž z Élidy a od té doby se opakuje.

Je tedy bezpečné říct, že 776 př. n. l. je tradiční datum nejstaršího zapsaného vítěze. Britannica dodává, že představy o mnohem starším začátku stojí na mýtech. Podle jednoho mýtu hry založil Héraklés.

Jak se program rozšiřoval

Britannica popisuje, že v roce 776 př. n. l. se zřejmě konal jediný závod: běh na jednu délku dráhy. Říkalo se mu stadion, měřil asi 192 metrů a slovo dalo vzniknout dnešnímu stadionu. Další disciplíny se přidávaly v průběhu desetiletí a staletí.

Roky se opírají o shodné údaje Britannicy a World History Encyclopedia, jen u soutěží chlapců uvádí Britannica rozmezí 632 až 616 př. n. l. Getty Museum udává stejné pořadí disciplín bez letopočtů.

Pankration a pětiboj

Pankration byl podle Britannicy zápas bez pravidel, který spojoval zápas, box a pouliční rvačku. Úder do ležícího soupeře byl povolen, zakázáno bylo jen kousání a vrážení prstu do očí.

Pětiboj byl víceboj z pěti disciplín: skoku dalekého, oštěpu, disku, běhu a zápasu. Jak se určoval celkový vítěz, není podle World History Encyclopedia jasné.

Závody vozů a koní

Dostihy a závody vozů se jely na hipodromu jižně od stadionu. Podle Getty Museum i EBSCO vítězství připadlo majiteli koní, ne vozkovi. Právě proto mohla mezi olympijskými vítězi najít místo i žena.

Co čekalo vítěze

V Olympii dostal vítěz podle Getty Museum palmovou ratolest, stuhy a nakonec věnec z posvátného olivovníku. Medaile ani peníze ne. Britannica to potvrzuje: jedinou cenou na místě byl věnec, ale vítěz získával obdiv a často štědré výhody od rodného města.

O olivový věnec tedy šlo především. Jakou váhu věnec měl, ukazuje výrok řečníka Dióna Chrýsostoma, který cituje Getty Museum: olympijská koruna je jen z olivových listů a mnozí ji přesto upřednostnili před životem. Zlatá medaile je novověký vynález, a z čeho je, popisujeme v textu o tom, proč zlatá medaile není ze zlata.

Hry v číslech

Počty diváků se v pramenech liší: Getty Museum uvádí asi 40 000, World History Encyclopedia kolem 45 000. Kolik jich na hrách skutečně bylo, podle druhého pramene neznáme.

Posvátný mír

Před hrami vyhlašovali poslové z Élidy ekecheiriu, posvátný mír. Podle Getty Museum a World History Encyclopedia umožňoval bezpečnou cestu sportovcům i divákům. Zpočátku trval měsíc, později tři. Doloženo je tedy zajištění cesty, ne zastavení všech válek v Řecku.

Pokuty a sochy Dia

Rozhodčí z Élidy, hellanodikové, mohli sportovce vyloučit a pokutovat. Z pokut za podvody se podle Getty Museum i World History Encyclopedia stavěly sochy Dia a základy několika z nich jsou v Olympii vidět dodnes.

Ženy, Héra a Heraia

V hlavních hrách ženy nesoutěžily. Provdané ženy měly mít do svatyně vstup zakázán, jak uvádí Getty Museum s odkazem na Pausania i EBSCO. Výjimkou byla kněžka Démétry. Pausaniás podle Getty Museum zmiňuje i trest: ženy, které by vstoupily, mohly být shozeny ze skály.

Ženy ale měly vlastní hry. Podle Perseus Project šlo o závod dívek na olympijském stadionu na počest bohyně Héry, ve třech věkových skupinách. Vítězky dostávaly olivové věnce jako olympijští vítězové.

Kyniska a trenérka v přestrojení

Spartánka Kyniska je podle World History Encyclopedia první ženou, která zvítězila v olympijských dostizích vozů, a to na začátku 4. století př. n. l. Vítězkou byla jako majitelka koní. Další příběh vypráví Pausaniás: žena v přestrojení za trenéra přivedla na hry syna a po jeho vítězství odhalila svou identitu. Byla propuštěna bez trestu a od té doby museli být nazí i trenéři.

Nahota sportovců

Britannica píše, že ve většině disciplín soutěžili sportovci nazí, a že Řekové v nahotě neviděli nic hanebného, zvlášť u mužského těla. Getty Museum dodává, že na začátku nosili jakousi bederní roušku. Staří autoři se v původu zvyku nesjednotili a Pausaniás tvrdil, že první nahý běžec prostě o oděv přišel záměrně.

Proč se nahota ujala, nevíme. Vysvětlení sahají od obřadu přechodu po magickou ochranu před zlem. World History Encyclopedia míní, že nahota pravděpodobně dávala úplnou volnost pohybu.

Konec her a Theodosius

Podle Britannicy hry po ovládnutí Řecka Římem upadaly a byly oficiálně zrušeny kolem roku 400 pro pohanské souvislosti. Perseus Project a World History Encyclopedia kladou zákaz císaře Theodosia I. do roku 393 nebo 394. Getty Museum píše pouze, že hry skončily koncem 4. století v době křesťanství.

Rok 393 je tedy tradiční datum, ne zcela jisté. Perseus Project navíc upozorňuje, že už ve 3. století jsou seznamy vítězů nespolehlivé a koncem století se zcela přerušují. Novodobé hry se poprvé konaly v Athénách roku 1896. O novodobých symbolech píšeme jinde: odkud je olympijský oheň a co znamenají olympijské kruhy.

Šest tvrzení o antických hrách, která neplatí

1. Že hry začaly v roce 776 př. n. l. Je to tradiční datum prvního zapsaného vítěze, vypočtené zpětně. Britannica i EBSCO připouštějí, že skutečný začátek neznáme.
2. Že se běhal maraton. Nebyl v programu. Běžecký program tvořily stadion, diaulos, dolichos a později běh v zbroji. O tom, proč má maraton 42 195 kilometrů, píšeme zvlášť.
3. Že vítěz dostal medaili nebo peníze. V Olympii dostal věnec. Výhody a odměny přicházely od domovské obce.
4. Že ženy neměly se hrami nic společného. Soutěžit v hlavních hrách nesměly, ale měly Heraia a mohly být vítězkami jako majitelky koní.
5. Že antičtí sportovci nikdy nenosili oděv. Podle Getty Museum začínali s bederní rouškou a o původu nahoty se nevědělo ani v antice.
6. Že hry jasně ukončil císař v roce 393. Datum je tradiční a prameny se liší. Britannica mluví o zrušení kolem roku 400.

Podobně se v jiné sportovní historii rozcházejí legenda a doklady, třeba u Emila Zátopka a mýtů kolem Helsinek.

Časté otázky

Kdy začaly antické olympijské hry?

Tradičním datem je rok 776 př. n. l., kdy je zapsán první vítěz Koroibos z Élidy. Doklad, že hry začaly právě tehdy, chybí: datum vypočítal zpětně kolem roku 400 př. n. l. muž z Élidy.

Co se na antických hrách soutěžilo?

Na začátku jen v jednom běhu, stadionu dlouhém asi 192 metrů. Později přibyl dvojitý a vytrvalostní běh, zápas, pětiboj, box, závody čtyřspřeží a pankration. Týmové ani míčové hry v programu nebyly.

Dostávali vítězové medaile nebo peníze?

V Olympii ne. Odměnou byl věnec z posvátného olivovníku, palmová ratolest a stuhy. Výhody a odměny vítězům často dávala až domovská obec.

Mohly se her účastnit ženy?

Jako závodnice v hlavních hrách ne. Dívky ale měly vlastní závody k poctě bohyně Héry, tedy Heraia, a v dostizích vyhrával majitel koní, takže mezi vítězi se mohla ocitnout i žena.

Proč soutěžili sportovci nazí?

Podle Britannicy soutěžili sportovci ve většině disciplín nazí a Řekové v tom neviděli nic hanebného. Proč k tomu došlo, nevíme jistě. Sami staří autoři se v původu zvyku rozcházeli a podle Getty Museum začínali sportovci s bederní rouškou.

Co byla ekecheiria?

Posvátný mír vyhlašovaný před hrami, který zaručoval bezpečnou cestu sportovcům i divákům. Zpočátku trval měsíc, později tři. Šlo o ochranu cesty, ne o mír v celém Řecku.

Zakázal hry císař Theodosius I.?

Tradice to tvrdí a uvádí rok 393, případně 394. Britannica ovšem mluví o oficiálním zrušení kolem roku 400 a o pohanských souvislostech. Přesné okolnosti a datum se proto raději uvádějí jako tradiční, ne jako jistotu.

Běželo se na antických hrách maraton?

Ne. Podle Britannicy se atletika na antických hrách omezovala na čtyři běžecké disciplíny a pětiboj. Šlo o stadion, dvojitý běh, vytrvalostní dolichos a později běh v zbroji. Maraton do programu zařadily až první novodobé hry v Athénách roku 1896.