Otevřený starý zápisník s ručně psanými krátkými poznámkami a plnicím perem na dřevěném stole
|

Aforismus: co to je, znaky a příklady slavných autorů

Aforismus je stručná a vtipná průpověď, která v jedné nebo dvou větách vysloví obecnou myšlenku o životě, lidech nebo společnosti. Tak ho vymezuje Slovník spisovného jazyka českého. Slovo pochází z řečtiny a poprvé se ustálilo jako název sbírky lékařských pouček připisovaných Hippokratovi. Od těch dob se z něj stal samostatný literárním útvarem, ve kterém vynikli francouzští moralisté, němečtí filozofové i český autor Gabriel Laub.

Ve zkratce

  • Jde o krátký výrok s obecnou platností, vyjádřený co nejúsporněji a obvykle s pointou.
  • Slovo vychází z řeckého slovesa aphorizein, vymezit nebo definovat.
  • Prvním slavným souborem byly Aforismy Hippokratovy, poučky o nemocech a lékařské praxi.
  • Na rozdíl od přísloví má aforismy vždy známý autor, na rozdíl od epigramu není veršovaný.
  • Klasiky žánru jsou La Rochefoucauld, Lichtenberg, Nietzsche a Oscar Wilde, z Čechů Gabriel Laub.
  • Kdo chce psát aforismy, potřebuje jednu myšlenku, škrtání a překvapivý obrat na konci.

Co je aforismus

Co říkají slovníky

Slovník spisovného jazyka českého popisuje aforismus jako stručnou a vtipnou průpověď a jako příklady uvádí filozofické a politické aforismy. Přídavné jméno aforistický vykládá jako stručný a vtipný, takže lze mluvit o aforistické formě, slohu nebo úsečnosti. Autor, který aforismy píše nebo rád používá, se podle téhož slovníku nazývá aforista. Obě vlastnosti, krátkost i vtip, tedy patří k samotnému jádru pojmu, ne k jeho ozdobám.

Encyclopaedia Britannica ve vydání z roku 1911 definuje tento útvar jako krátké a výstižné vyjádření principu nebo obecné pravdy, které si člověk po prvním vyslechnutí snadno zapamatuje. Zároveň ho odlišuje od axiomu. Axiom je pravda zřejmá sama o sobě a nepotřebuje důkaz, kdežto aforistická průpověď vzniká ze zkušenosti. Proto se podle encyklopedie aforismy nejvíc rozšířily v oborech, které dlouho neměly systematickou teorii: v umění, zemědělství, medicíně, právu a politice.

Aforismus jako ustálený výraz

Lingvistický pohled nabízí CzechEncy, Nový encyklopedický slovník češtiny. František Čermák řadí aforismy v hesle o propozičních frazémech mezi takzvané normativní výrazy, spolu s apotegmatem, axiomem a maximou. Společné mají to, že jde o jadrný krátký výraz, který zobecňuje poučení, zásadu nebo pravdu a podává ji ostatním jako normu. Každý z těchto pojmů má ještě vlastní odlišné rysy. Širší souvislosti ustálených výrazů vysvětluje přehled české frazeologie.

Odkud se slovo aforismus vzalo

Hippokratovy Aforismy

Řecké sloveso aphorizein znamená vymezit, ohraničit nebo definovat. Jako název díla se slovo poprvé objevilo u Aforismů připisovaných řeckému lékaři Hippokratovi. Šlo o soubor krátkých pouček o nemocech, jejich rozpoznávání a lékařské praxi. Encyklopedie ho řadí mezi obory, kde se znalosti dlouho předávaly hlavně jako souhrn zkušeností, a krátká poučka byla pro takové předávání přirozeným tvarem. Útvar tedy začínal jako pracovní nástroj, ne jako literární hra.

Nejznámější je hned první věta sbírky, která v řeckém originálu začíná slovy, jež lze volně přeložit jako život je krátký, umění dlouhé. V anglickém překladu Charlese Darwina Adamse z roku 1868 pokračuje dalšími postřehy, že rozhodná chvíle je prchavá, zkušenost ošidná a rozhodování obtížné. Slovem umění se tu myslí lékařské řemeslo, které se člověk učí celý život. Dnes se úvodní slova citují obecně jako povzdech nad tím, kolik toho člověk nestihne.

Od medicíny k myšlenkám o člověku

Britannica z roku 1911 uvádí, že se název později přenesl i na jiné vědecké poučky a nakonec na stručně vyjádřené zásady vůbec. Lékařské aforismy psali ještě v novověku. Encyklopedie zmiňuje latinské veršované poučky salernské lékařské školy a aforismy nizozemského lékaře Hermanna Boerhaava, vydané v Leidenu roku 1709. Mezitím se ale z aforismu stal především literární útvar, ve kterém autoři místo nemocí zkoumají lidskou povahu, ctnosti a slabosti.

Znaky aforismu

Stručnost

Typický aforismus má obvykle jednu větu, nanejvýš několik. Na rozdíl od úvahy nebo eseje myšlenku nerozvíjí, nedokládá a nevysvětluje, jen ji vysloví. Všechno, co se dá vynechat, autor vynechá. Čtenář pak musí část práce udělat sám: domyslet si souvislosti a dosadit vlastní zkušenost. Proto se o aforismu někdy říká, že je to krátký výrok, který potřebuje výklad. Čím méně slov, tím víc prostoru pro čtenářovo přemýšlení.

Pointa

Druhým znakem je vtip v původním smyslu slova, tedy důvtip. Dobrá průpověď často vede čtenáře jedním směrem a v posledních slovech ho otočí jinam. Tento obrat, pointa, způsobuje, že si výrok zapamatujeme. Podobně funguje i epigram s pointou v posledním verši, jenže ten je básní. Aforista pointu skládá z běžné řeči, bez rýmu a rytmu, a spoléhá jen na přesnost formulace. Co pointa přesně znamená, odkud slovo pochází a kde ji najdeme kromě aforismu, shrnuje výklad pointy.

Nadčasová myšlenka

Aforistická myšlenka nemluví o jedné konkrétní události, ale o něčem, co platí opakovaně. I když vznikne jako reakce na určitou situaci, vyjadřuje ji tak obecně, že se dá použít i o staletí později. Proto Hippokratova věta o krátkém životě a dlouhém umění dává smysl i lidem, kteří s medicínou nemají nic společného. Výrok, který zastará spolu s aktuálním politickým sporem, se z antologií obvykle brzy vytratí.

Paradox a protiklad

Mnoho aforismů stojí na zdánlivém rozporu. Autor spojí dvě věci, které k sobě na první pohled nepatří, a teprve při druhém čtení se ukáže, že to platí. Často pomáhá antiteze, tedy postavení protikladů vedle sebe, jako u krátkého života a dlouhého umění. Jiné aforismy pracují s ironií a říkají opak toho, co myslí. Paradox ale není povinný: slovníky aforismy vymezují stručností a vtipem, ne rozporem.

Aforismus, přísloví, citát a epigram: v čem je rozdíl

Přísloví

Přísloví je podle Slovníku spisovného jazyka českého krátké, někdy rýmované mravní naučení, které udržuje lidová tradice. Příkladem je rčení komu se nelení, tomu se zelení. Hlavní rozdíl spočívá v autorství. Přísloví nemá autora, předává se ústně a jeho původ se ztratil. Aforismy mají vždy konkrétního tvůrce, který je napsal, a jejich hodnota stojí právě na osobním, často nečekaném pohledu, nikoli na obecně sdílené moudrosti.

Citát

Citát je doslovně převzatá cizí slova, ať jde o větu z románu, z projevu, nebo z dopisu. Aforismy se citovat dají a často se tak děje, ale citát nemusí být aforismem. Věta vytržená z dlouhého textu může fungovat jen díky okolním souvislostem. Aforistická průpověď je od začátku napsaná jako celek, který obstojí sám a nic dalšího nepotřebuje. Sbírky citátů proto aforismy obsahují, ale nejsou s nimi totožné.

Epigram

Epigram je podle slovníku krátká báseň, která úsečně a vtipně vyjadřuje vážnou nebo satirickou myšlenku. Má tedy s aforismem společnou krátkost i pointu, ale liší se formou: je veršovaný. Často také míří na konkrétní osobu nebo událost, kdežto aforismy mluví obecně. Kdo zná Havlíčkovy epigramy, pozná rozdíl snadno. Jejich ostří připomíná satiru zesměšňující nešvary doby, krátký prozaický výrok bývá klidnější a obecnější.

Sentence a maxima

Sentence je podle Slovníku spisovného jazyka českého stručný výrok, který obsahuje nějakou životní pravdu nebo základní poučení. Maxima je pravidlo jednání a myšlení, tedy mravní zásada. Oba pojmy se s aforismem prolínají a hranice mezi nimi není ostrá. Sentence klade důraz na poučení, maxima na pravidlo chování a aforistická průpověď na vtip a překvapení. Ne náhodou nesla slavná sbírka La Rochefoucaulda v názvu slova sentence i maximy.

Slavní autoři aforismů

François de La Rochefoucauld

Francouzský šlechtic vydal roku 1665 knihu Réflexions ou sentences et maximes morales, tedy Úvahy neboli mravní sentence a maximy. V dalších vydáních ji rozšiřoval. Jeho výroky odhalují, kolik sobectví se skrývá za lidskými ctnostmi. Maxima číslo devatenáct zní: „Nous avons tous assez de force pour supporter les maux d’autrui.“ Volně přeloženo: všichni máme dost síly snášet cizí neštěstí. V jediné větě je soucit, ironie i výčitka zároveň.

Georg Christoph Lichtenberg

Lichtenberg byl německý fyzik, profesor experimentální fyziky na univerzitě v Göttingenu. Od studentských let až do smrti v roce 1799 si zapisoval postřehy do sešitů, které nazýval Sudelbücher, sešity na čmáranice. Vycházely až po jeho smrti a proslavily ho jako jednoho z nejvýznamnějších aforistů. Zápisky míchají citáty, nápady na tituly, vzpomínky a úvahy o lidské povaze. Lichtenberg ukazuje, že dobrá myšlenka nemusí vzniknout jako hotové dílo, ale klidně jako soukromá poznámka.

Friedrich Nietzsche

Německý filozof napsal knihu Lidské, příliš lidské (Menschliches, Allzumenschliches), jejíž první díl vyšel roku 1878. Obsahuje 638 aforismů rozdělených do devíti oddílů a je první Nietzschovou knihou psanou tímto způsobem. Krátkou formu si pak ponechal i v dalších dílech. Na začátku druhého oddílu jmenuje jako vzor právě La Rochefoucaulda. Jeho aforismy mají od několika slov po několik stran, většinou jde o krátký odstavec.

Oscar Wilde

Irský spisovatel proslul duchaplnými replikami svých postav. Nejucelenější ukázkou jeho aforistického stylu je předmluva k románu Obraz Doriana Graye z roku 1891, složená z řady krátkých, provokativních vět o umění. Tvrdí v ní například, že neexistují mravné a nemravné knihy, jen knihy dobře a špatně napsané. Poslední věta zní „All art is quite useless“, tedy veškeré umění je zcela neužitečné, a nutí čtenáře hledat, jak to Wilde myslel.

Gabriel Laub

Gabriel Laub se narodil roku 1928 v polské Bochni a působil jako novinář v Praze. Aforismy publikoval od roku 1955 a jeho kniha Zkušenosti vyšla v Československu roku 1967. Po potlačení pražského jara odešel do Hamburku, kde roku 1998 zemřel. Životopisný článek Jindřicha Bečváře připomíná, že měl vždy blízko k satiře a k ironii, která říká opak toho, co myslí. Satirický osten tak u něj dostal podobu krátkého výroku místo dlouhé povídky.

Jak napsat aforismus

Začněte postřehem, ne formulací

Dobrý aforismus nevzniká tak, že si člověk řekne, že napíše něco moudrého. Vzniká z postřehu, který se opakuje: z věci, které si všimnete u sebe nebo u druhých a která vás zarazí. Teprve pak hledáte slova. Lichtenbergovy sešity ukazují, že pomáhá zapisovat si myšlenky průběžně, bez ohledu na to, zda jsou hotové. Z deseti poznámek se většinou jen jedna promění v hotový výrok.

Škrtejte, dokud to jde

První verze bývá dlouhá a vysvětlující. Při úpravách odstraňte všechno, bez čeho myšlenka obstojí: úvodní fráze, příslovce, opakování a příklady. Podobnou kázeň vyžaduje japonská báseň haiku o sedmnácti slabikách, kde každé slovo musí nést význam. Pak hledejte obrat, který myšlenku otočí. Na konci si text přečtěte nahlas. Pokud musíte něco dovysvětlit, ještě není hotový. Vyplatí se ho odložit a vrátit se k němu s odstupem.

Celý postup se dá shrnout do několika kroků:

  1. Zapište si postřeh o lidech nebo světě, který vás opravdu překvapil.
  2. Pojmenujte jednu myšlenku, kterou chcete vyslovit, a ostatní odložte.
  3. Napište ji celou, klidně v několika větách.
  4. Škrtejte všechna slova, bez kterých myšlenka obstojí.
  5. Hledejte protiklad nebo obrat, který postaví nejdůležitější slovo na konec.
  6. Ověřte, že výrok platí obecně a nezastará se zprávami dne.
  7. Přečtěte si ho nahlas a po několika dnech znovu.

Časté otázky

Co je aforismus?

Aforismus je stručný a vtipný výrok, který v jedné nebo několika větách vystihne obecnou myšlenku o životě nebo lidech. Má konkrétního autora a obvykle pointu, která čtenáře překvapí. Tak ho vymezuje Slovník spisovného jazyka českého.

Odkud pochází slovo aforismus?

Z řeckého slovesa aphorizein, vymezit nebo definovat. Poprvé se jako název díla objevilo u Aforismů připisovaných Hippokratovi, souboru krátkých lékařských pouček. Teprve později se přeneslo na stručné výroky o čemkoli.

Jaký je rozdíl mezi aforismem a příslovím?

Přísloví je lidové naučení bez známého autora, které se předává ústně a bývá i rýmované. Aforismy vždy napsal konkrétní člověk a jeho síla je v osobním a nečekaném pohledu. Přísloví vyjadřuje sdílenou moudrost, aforista ji spíš zpochybňuje.

Jaký je rozdíl mezi aforismem a epigramem?

Epigram je krátká báseň s pointou, aforismy jsou stručné výroky v próze. Epigram navíc často míří na konkrétní osobu nebo událost, zatímco aforistická průpověď formuluje obecnou pravdu. Krátkost a vtip mají oba útvary společné.

Kdo jsou nejznámější autoři aforismů?

Mezi klasiky patří François de La Rochefoucauld se svými Maximami z roku 1665, Georg Christoph Lichtenberg, Friedrich Nietzsche a Oscar Wilde. Z českých autorů je to například Gabriel Laub, jehož kniha Zkušenosti vyšla roku 1967.

Je aforismus literární žánr?

Ano, aforismy se řadí mezi drobné literární útvary a vycházejí samostatně ve sbírkách. Stojí na pomezí literatury a filozofie, protože místo příběhu nabízí myšlenku. Od běžného výroku ho odlišuje promyšlená, úsporná forma.

Zdroje:

Související články

Napsat komentář