Stará otevřená kniha se zdobnou rytinou rytíře na koni ležící na dřevěném stole vedle divadelní masky
|

Parodie: co to je, jak funguje a příklady z literatury

Parodie je dílo, které napodobuje jiné dílo, styl nebo žánr a posouvá ho tak, aby vyzněl směšně nebo kriticky. Čtenář v ní poznává předlohu, a právě ve vzdálenosti mezi originálem a napodobeninou vzniká komický účinek. Jde o jeden z nejstarších literárním postupům: známe ji z antického Řecka, ze španělského románu i z dnešních filmů. Pro maturitu je důležité umět ji odlišit od travestie, satiry a pastiše a na konkrétním textu ukázat, co paroduje a jak.

Ve zkratce

  • Napodobuje konkrétní dílo, autorův styl nebo celý žánr a mění ho tak, aby vznikl humorný nebo kritický odstup.
  • Slovo pochází z řeckého parōidia, složeného z para (vedle, proti) a ōidē (píseň).
  • Slovník spisovného jazyka českého ji vymezuje jako posměšně pozměněný obsah vážného díla s ponecháním původní formy.
  • Travestie to dělá obráceně: zachová obsah vážného díla a podá ho zesměšňující formou.
  • Nejstarší známé příklady jsou antické, například Válka žab a myší, která paroduje Homérovu Iliadu.
  • Nejslavnější parodií světové literatury je Cervantesův Don Quijote, namířený proti rytířským románům.

Co je parodie

Slovník spisovného jazyka českého uvádí u tohoto slova dva významy. První je literární: žertovně a posměšně pozměněný obsah vážného díla, nejčastěji literárního, při kterém zůstává zachována původní forma. Jako příklady slovník jmenuje parodii Vergiliovy Aeneidy nebo parodii opery. Druhý význam je obecný a označuje něco, co se čemusi jinému směšně podobá. Když někdo řekne, že porada byla jen parodií na jednání, myslí právě tenhle přenesený smysl.

Definice v literární vědě

Lingvista Petr Mareš v časopise Slovo a slovesnost shrnuje, že parodický text napodobuje svou předlohu a zároveň ji přetváří, přičemž míří k humornému nebo kriticky polemickému účinku. Na tomto jádru se odborníci shodují, v detailech se ale liší. Někteří ji chápou široce, jiní ji pečlivě oddělují od příbuzných postupů, hlavně od travestie a pastiše. Encyclopaedia Britannica zdůrazňuje, že jde o napodobení stylu a způsobu psaní určitého autora nebo školy a dá se číst i jako forma literární kritiky.

Parodie nemusí jen zesměšňovat

Kanadská teoretička Linda Hutcheon ve své knize z roku 1985 tvrdí, že jde o opakování s kritickým odstupem, které zdůrazňuje rozdíl, ne podobnost. Podle ní nejde vždy na úkor předlohy. Nápodoba může s originálem soupeřit, vzdávat mu hold nebo ho jen nahlížet z nového úhlu. Pro rozbor z toho plyne praktická rada: nestačí napsat, že se text něčemu vysmívá, je potřeba říct čemu a proč.

Původ slova parodie

Řecké parōidia vzniklo spojením předpony para a slova ōidē, tedy píseň. Předpona para může znamenat vedle i proti, a proto se slovo někdy překládá jako protipíseň. Starší vydání Britannicky vykládá výraz jako píseň zpívaná vedle, tedy komická paralela k vážnému dílu. Výklad přes slovo vedle připomíná, že v samotném slově výsměch obsažen není. Napodobenina nejdřív stojí po boku předlohy a teprve způsob, jakým ji mění, určuje, zda bude laskavá, nebo útočná.

První jména v dějinách

Aristotelés v Poetice zmiňuje Hegemóna z Thasu jako toho, kdo s tímto druhem básnictví začal. Jeho dílo se ale nedochovalo, takže o podobě jeho parodií víme velmi málo. Už v antice tedy existovalo vědomí, že napodobení vznešeného stylu s nízkým obsahem je samostatný literární postup, a ne jen náhodný vtip.

Jak parodie funguje

Každý takový text stojí na dvou krocích. Nejprve napodobí rozpoznatelné rysy předlohy: verš, slovník, stavbu děje, typické postavy nebo opakované obraty. Potom do napodobeniny vnese posun, který s předlohou nesouhlasí. Vznešený styl dostane malicherný námět, hrdina se chová směšně, klišé se dovedou do absurdity. Čtenář musí předlohu aspoň zhruba znát, jinak posun nepozná a celý vtip pro něj ztrácí smysl.

Co se dá parodovat

Terčem bývá jedno konkrétní dílo, styl jednoho autora, nebo celý žánr s jeho ustálenými pravidly. Žánrová parodie míří na konvence, které čtenáři znají z desítek textů, například na rytířský román, detektivku nebo western. Nápodoba jednoho díla potřebuje předlohu známou natolik, aby ji publikum vybavilo z několika veršů nebo z jedné scény.

Prostředky parodie

Nejčastějším nástrojem je nepoměr mezi formou a obsahem: slavnostní jazyk pro všední věc nebo naopak. K tomu se přidává nadsázka, hromadění typických rysů předlohy a doslovné citace vytržené ze souvislosti. Často přitom pracuje s ironií, kdy text říká jedno a myslí opak. Jak ironii poznat a pojmenovat v rozboru, popisuje článek o tom, co je ironie a jak ji rozpoznat.

Parodie, travestie, pastiš, satira a ironie

Tyto pojmy se často zaměňují, protože všechny pracují s odstupem a obvykle s humorem. Liší se ale tím, co napodobují, co mění a na co míří. U maturity se vyplatí rozdíl umět vysvětlit jednou větou a doložit příkladem.

Parodie a travestie

Slovník spisovného jazyka českého je staví vedle sebe jako zrcadlové postupy. První zachovává původní formu a mění obsah. Travestie naopak podává obsah vážného básnického díla zesměšňující formou, tedy ponechá příběh a změní jazyk nebo styl. Slovník u obou hesel uvádí stejný příklad, Vergiliovu Aeneidu, což dobře ukazuje, že tentýž epos lze zesměšnit oběma cestami. Rozdíl obou postupů, převlečenou Aeneidu, Havlíčkův Křest svatého Vladimíra i postup rozboru shrnuje článek o travestii.

Parodie a pastiš

Pastiš také napodobuje styl jiného autora nebo období, ale bez posměšného posunu a obvykle bez humoru. Americký teoretik Fredric Jameson ho proto nazval prázdnou parodií. Pastiš může být poctou, cvičením nebo hrou se stylem, chybí mu ale kritický odstup, který z napodobeniny dělá zesměšňující nápodobu.

Parodie a satira

Satira se vysmívá skutečnému světu: společnosti, politice, lidským nectnostem. Parodický text vychází z jiného díla nebo žánru. Obojí se může spojit, když autor paroduje určitý styl, aby přes něj kritizoval poměry. O tom, jak satira pracuje a jaké má druhy, píše podrobněji článek Satira: znaky, druhy a příklady.

Parodie v historii literatury

Válka žab a myší

Starořecká báseň Batrachomyomachie, česky Válka žab a myší, je klasickým příkladem zesměšnění hrdinského eposu. Napodobuje Homérův styl a bitevní scény Iliady, ale bojují v ní žáby s myšmi, zbraní jsou jehly a zbrojí skořápky ořechů a lusky. Římané ji připisovali Homérovi, Plútarchos Pigrétovi z Halikarnassu, a její datace je dodnes sporná. Do češtiny po ní zůstalo spojení žabomyší válka pro malicherný spor. Předlohu přibližuje rozbor Homérovy Iliady.

Aristofanés a antická komedie

Řecký komediograf Aristofanés ve svých hrách parodoval styl tragického básníka Eurípida a dalších současníků. Tento postup se tak od počátku neomezoval na epiku, ale našla domov na jevišti, kde mohla napodobovat i přednes a gesta. Podobné postupy využívá i lidová komická hra, jak ukazuje článek Fraška: znaky, vývoj a příklady.

Don Quijote a rytířské romány

Miguel de Cervantes vydal první díl Dona Quijota v roce 1605 a druhý v roce 1615. Už v prologu prvního dílu prohlašuje, že celá kniha je výpadem proti rytířským románům a chce podkopat jejich vážnost u čtenářů. Hrdina, venkovský šlechtic, se z četby takových knih pomate a vydá se jako rytíř hledat dobrodružství. Mezi romány, které čte, je i ve své době oblíbený Amadís Waleský. Děj a postavy rozebírá Don Quijote: rozbor díla k maturitě.

Parodie v anglickém románu

V 18. století napsal Henry Fielding Shamelu, parodii na úspěšný román Samuela Richardsona Pamela. Richardsonova hrdinka je ctnostná služebná, Fieldingova verze z ní dělá vypočítavou dívku a obrací tak morální poselství předlohy. Je to učebnicový případ nápodoby konkrétního díla, která zároveň kritizuje jeho hodnoty.

Parodie v divadle, filmu a dnešních médiích

Ve filmu se tento postup nejčastěji zaměřuje na žánry. Československý film Limonádový Joe aneb Koňská opera z roku 1964 režíroval Oldřich Lipský podle scénáře Jiřího Brdečky, který vycházel ze svého románu a divadelní hry. Paroduje americké westerny a jejich klišé: neporazitelného hrdinu, zlosyna, saloon i zpívané písně. Americký režisér Mel Brooks podobně parodoval hororové filmy v Mladém Frankensteinovi, skupina Monty Python zase artušovské legendy ve filmu Monty Python a Svatý grál.

Proč parodie funguje i dnes

Vtip potřebuje sdílenou předlohu, a čím známější dílo nebo žánr, tím snáz se paroduje. Proto se parodie dnes často objevuje v televizních pořadech, písničkách a na internetu, kde stačí pár sekund, aby divák poznal, co je terčem. Princip se přitom od antiky nezměnil: napodobit, posunout a nechat publikum, ať si rozdíl samo všimne.

Jak parodii poznat a rozebrat u maturity

V rozboru ukázky nestačí napsat, že text je vtipný. Je potřeba určit předlohu, popsat, co z ní autor převzal, a ukázat, kde a jak ji posunul. Pomáhá znát literárněhistorické souvislosti, protože parodický text vždycky reaguje na něco, co v její době platilo za vážné. Jak taková část zkoušky probíhá a co komise čeká, shrnuje článek o tom, jak probíhá ústní maturita z češtiny.

Typické znaky v ukázce

Napodobeninu prozradí nápadný nepoměr: vznešený styl o banalitě, hrdinské gesto v nevhodné chvíli, přehnané opakování typických obratů. Často se objeví narážky na konkrétní verše nebo scény, jména postav, která připomínají slavné předlohy, nebo vypravěč, který se tváří vážně, zatímco děj je absurdní. Pokud v ukázce poznáte žánrová klišé dovedená do krajnosti, máte nejspíš před sebou žánrovou parodii.

Postup rozboru parodie krok za krokem

  1. Určete předlohu: konkrétní dílo, autora, nebo žánr.
  2. Vypište, co parodie z předlohy přebírá: formu, verš, slovník, postavy, stavbu děje.
  3. Najděte posun: co je změněné, zveličené nebo obrácené.
  4. Rozhodněte, zda jde o parodii, travestii, nebo pastiš, a krátce to zdůvodněte.
  5. Pojmenujte prostředky komiky: nadsázku, ironii, nepoměr stylu a obsahu.
  6. Řekněte, na co text míří: na předlohu samotnou, na žánr, nebo přes ně na společnost.
  7. Zasaďte dílo do doby a vysvětlete, proč byla předloha v té době terčem.

Časté otázky

Co je parodie?

Jde o literární nebo umělecké dílo, které napodobuje jiné dílo, styl nebo žánr a posouvá ho tak, aby vyznělo komicky nebo kriticky. Čtenář v ní poznává předlohu a smysl vzniká právě z rozdílu mezi originálem a napodobeninou.

Jaký je rozdíl mezi parodií a travestií?

Podle Slovníku spisovného jazyka českého zachovává parodie původní formu vážného díla a mění jeho obsah. Travestie postupuje obráceně, převezme obsah a podá ho zesměšňující formou, třeba hrdinský příběh vyprávěný hospodským jazykem. V praxi se oba postupy často prolínají.

Je parodie totéž co satira?

Není. Satira se vysmívá skutečnému světu, společnosti a lidským nectnostem, kdežto parodický text vychází z jiného díla nebo žánru. Obojí se ale může spojit, když autor paroduje určitý styl, aby přes něj kritizoval poměry své doby.

Proč je Don Quijote parodie?

Cervantes v něm napodobuje rytířské romány, které byly ve Španělsku velmi oblíbené, a jejich ideály staví do střetu se všední skutečností. Sám v prologu prvního dílu píše, že kniha míří proti rytířským románům a jejich vážnosti mezi čtenáři.

Odkud pochází slovo parodie?

Z řeckého parōidia, složeného z předpony para, tedy vedle nebo proti, a slova ōidē, píseň. Doslova jde o píseň zpívanou vedle jiné písně, tedy komickou obdobu vážného díla.

Jak poznám parodii v maturitní ukázce?

Hledejte nepoměr mezi stylem a obsahem, nadsázku a narážky na známá díla nebo žánrová klišé. Pak zkuste říct, co text napodobuje a co na předloze mění. Když to dokážete pojmenovat, máte základ rozboru hotový.

Zdroje

Související články